Porfyrie

Porfyrie
Klasifikace
MKN-10E80.0–E80.2
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Porfyrie je skupina metabolických onemocnění, u nichž se projevuje porucha funkce enzymů řídících syntézu hemu v červených krvinkách. Ve většině případů má choroba genetický podklad na základě poškozených genů, pak se jedná o dědičnou metabolickou poruchu. Jsou také známy formy získané.

Příčiny

Schéma normální syntézy hemu

Jedná se o dědičnou metabolickou poruchu, u níž je charakteristický nedostatek produktu metabolismu za blokem – hemu, nebo nahromadění metabolitu před ním – kyseliny 5-aminolevulové a porfobilinogenu. U získaných forem je rizikovým faktorem otrava olovem. Akutními porfyriemi jsou častěji postiženy ženy, chronickými muži.[1]

Příznaky

U defektu enzymu ve vyšším stupni syntézy hemu jsou hromaděny porfyrinogeny, jejichž oxidačními produkty se stávají porfyriny, které reagují s viditelným světlem v oblasti vlnové délky 400 nm (fotosenzitivita). Porfyriny se díky světelné energii dostávají do excitovaného stavu, reagují s molekulárním kyslíkem za tvorby kyslíkových radikálů, které pak následně poškozují buněčné organely včetně lyzozomů. Tím dochází k uvolnění lysosomálních enzymů, jež destruují kůži s následkem erytému, puchýřů, zjizvení a dalších příznaků. Na poškození kožního krytu se podílí také ultrafialové záření.

Zuby, moč a stolice získávají červený až hnědý nádech. Dásně ustupují a charakteristický vzhled je označován jako tzv. upíří zuby.

V tělesných tekutinách se nadbytečně hromadí kyselina 5-aminolevulová (ALA) a porfobilinogen (PBG), které spolupůsobí na synaptické funkce periferního a centrálního nervového systému. Důsledkem jsou neuropatie (postižení nervů), bolestivost v břišní krajině, zvýšená aktivita sympatiku a neuropsychické problémy (neklid, psychotické stavy). U těžkých forem se může manifestovat epilepsie. K příznakům také patří nadměrný růst ochlupení (hirsutismus), včetně obličejové části[1].

Diagnostika

Ke stanovení porfyrinů v tělesných tekutinách, v moči a ve stolici slouží specifická fluorescence.

Otrava olovem způsobí přítomnost porfyrinů v moči (porfyrinurie) a vylučování kyseliny 5-aminolevulové, což se projevuje anemií a nedostatkem adenosintrifosfátu (ATP). Olovo inhibuje enzymy ALA-dehydratázu a ferrochelatázu.

Klasifikace

A. podle nejvíce postižených orgánů produkujících porfyriny:

  • hepatální
    • akutní intermitentní porfyrie (AIP seu švédská)
    • porfyria cutanea tarda (PCT)
    • hereditární koproporfyrie (HCP)
    • porfyria variegata (VP)
    • porfyrie z deficitu 5-aminolevulátdehydratasy (ADP, Dossova porfyrie)
  • erytropoetické
    • vrozená (kongenitální) erytropoetická porfyrie (CEP, Güntherova choroba)
  • erytrohepatální
    • Protoporfyrie (EPP)

B. podle projevů:

  • kožní
    • PCT, EPP, CEP
    • kožní projevy také způsobují formy VP a HCP
  • jaterní
    • AIP, ADP, VP, HCP

C. podle průběhu:

  • akutní
    • AIP, PV, HCP, ADP
  • chronické
    • PCT, EPP, CEP

Formy

Porfyrie kožní

Porfyria cutanea tarda (PCT)
  • Autozomálně dominantní (AD) dědičný defekt uroporfyrinogendekarboxylasy, výskyt 1:25 000 (nejčastější forma).
  • Porfyriny jsou v nadbytku vytvářeny v játrech, hromadí se zde, přenáší se krevním oběhem až do kůže, kde způsobují fotosenzitivitu, což je typický symptom; po vystavení kůže slunečnímu záření se objevují tekutinou naplněné rozsáhlé puchýře, které se hojí velice pomalu za vzniku jizev a milií (tečkovitá bělavá ložiska).
  • Klinická manifestace je dávána do souvislosti s poškozením jater způsobeným alkoholem, léčbou estrogeny, hemochromatózou nebo hepatitidou.
  • Neléčená může vést ke karcinomu jater.
  • Existuje i nedědičná forma (sporadická, tzv. PCT 1.typu).
  • V moči uroporfyrin.
  • Léčba – opakované venepunkce zbavující tělo nadbytečných porfyrinů a železa + podávání antimalarika chlorochininu, které způsobuje pomalé vyplavování porfyrinů; ochrana před slunečním zářením (oděv, speciální krémy).
Vrozená (kongenitální) erytropoetická porfyrie (CEP, Güntherova choroba)
  • Autozomálně recesivní dědičný defekt uroporfyrinogen-III-synthasy (UROS) vedoucí k zvýšené tvorbě porfyrinů v kostní dřeni, které se hromadí v organismu, hlavně v erytrocytech.
  • Výskyt 1:2-3 mil..
  • Zpravidla se projeví již v dětství.
  • Projevy onemocnění se různí – patří mezi ně např. tmavě červená moč (dáno přítomností uroporfyrinu a koproporfyrinu), citlivost kůže (tvorba puchýřů, jizvení) a její tmavnutí, citlivost očí, ztráta řas, anémie, splenomegalie, červené zbarvení zubů, nadměrné ochlupení (zvláště na rukou a v obličeji).
  • Léčba – transplantace kostní dřeně, ochrana před slunečním zářením, krevní transfúze, splenektomie.
Protoporfyrie (EPP)
  • AD dědičný defekt ferrochelatasy → dochází k hromadění protoporfyrinu v játrech, kostní dřeni a kůži.
  • Nejčastějšími příznaky jsou zarudnutí, svědění a otok kůže i po krátkodobém (několik minut) vystavení kůže slunečnímu záření; příznaky vymizí po hodinách až dnech → při opakovaném vystavení dochází k jizvení kůže a dalším variabilním kožním projevům.
  • Většinou se projeví již v dětství.
  • V několika málo procentech případů dochází k jaternímu poškození.
  • Léčba – zmírnění projevů pomocí beta-karotenu, antihistaminik, melanotanu, fototerapie; prevencí je používání ochranného oblečení a speciálních krémů.
  • Na rozdíl od akutních jaterních porfyrií EPP nezhoršují žádné léky

Porfyrie jaterní

Akutní intermitentní porfyrie (AIP)
  • AD dědičný defekt hydroxymetylbilan syntázy (jinými názvy porfobilinogen deaminasa, PBGD nebo uroporfyrinogen-I-syntáza) vedoucí k hromadění prekursorů hemu v játrech.
  • Manifestuje se akutní atakou po zátěži některými chemickými látkami (steroidy, léky), hladověním, infekcí či stresem; většinou v období po pubertě.
  • Hlavní příznaky – abdominální bolest, zácpa, zvracení, hypertenze a psychické problémy (hysterie), bolesti hlavy, parézy až plegie.
  • V moči zvýšená hladina ALA, PBG, hyponatrémie, hypokalémie, abnormality metabolismu cukrů a tuků; diagnózu potvrdí snížená aktivita PBGD v erytrocytech.
  • Léčba – v akutní fázi infuze s glukózou a hematinem; prevencí další ataky je vyvarování se vyvolávají látky (zákaz užívání některých léčiv).
Porfyrie z deficitu 5-aminolevulátdehydratasy (ADP, Dossova porfyrie)
  • autozomálně recesivní dědičný deficit 5-aminolevulátdehydratasy.
  • Symptomy – abdominální bolest, neuropsychické potíže.
  • V moči ALA a koproporfyrin.
Hereditární koproporfyrie (HCP)
  • AD dědičný defekt koproporfyrinogenoxidasy.
  • Symptomy – vzácně abdominální bolest, neuropsychické potíže, fotosenzitivita, avšak časté jsou naprosto asymptomatické formy.
  • V akutním stádiu v moči zvýšené hladiny ALA, PBG, koproporfyrinu (ten také ve stolici).
Porfyria variegata (VP)
  • AD dědičný defekt protoporfyrinogenoxidasy
  • Symptomy – abdominální bolest, neuropsychické potíže, u některých postižených také kožní příznaky (fotosenzitivita).
  • V moči vysoké hodnoty ALA, PBG, koproporfyrinu; ve stolici zvýšená exkrece protoporfyrinu a koproporfyrinu.

Léčba

V terapii je indikována správná životospráva, tj. příjem vitamínů, absence alkoholu, česneku, minimalizace denního světla.

K léčbě projevů nemoci lze aplikovat krevní transfúzi. U chronické kožní formy se klinické remise dosahuje opakovanými venepunkcemi (odběry žilní krve), které snižují nadbytečné zásoby železa (možný vyvolávající faktor) a podáváním malých dávek antimalarika chlorochinu, který způsobuje pomalé vyplavování jaterních porfyrinů. Možná je aplikace umělého hemu. Akutní porfyrický záchvat vyžaduje hospitalizaci s důsledným metabolickým monitorováním.

Aplikace některých farmak jako jsou barbituráty, anestetika, stejně tak i alkohol, zvyšuje aktivitu enzymu ALA-syntázy a následně i produkci porfyrinů s následným prohloubením příznaků. Opačný účinek na indukci ALA-syntázyglukóza, která její tvorbu snižuje.

Historická zajímavost

Podle historických zpráv a popsaných projevů nemoci se soudí, že porfyrií trpěl britský král Jiří III.

Odkazy

Externí odkazy

Literatura

  • MURRAY, Robert; GRANNER, Daryl; MAYES, Peter. Harperova biochemie. 4. české. vyd. Jinočany: Nakladatelství H+H, 2002. ISBN 80-7319-013-3. S. 354–360. 
  • LEDVINA, Miroslav; STOKLASOVÁ, Alena; CERMAN, Jaroslav. Biochemie pro studující medicíny. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1415-1. S. 336–341. 
  • MASOPUST, Jaroslav; PRŮŠA, Richard. Patobiochemie metabolických drah. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2. lékařská fakulta, 1999. ISBN 80-238-4589-6. S. 104–110. 
  • KALOUSOVÁ, Marta. Patobiochemie ve schématech. 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s, 2006. ISBN 80-247-1522-8. S. 51–57. 

Reference

  1. a b MEDICÍNA 4 / Roč. IX / Strana 14-15; Porfyrie - od kliniky kmolekulární biologii a zpět: http://www.zdrava-rodina.cz/med/med0402/med0421.html Archivováno 27. 3. 2010 na Wayback Machine.
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.

Média použitá na této stránce

Star of life2.svg
Star of life, blue version. Represents the Rod of Asclepius, with a snake around it, on a 6-branch star shaped as the cross of 3 thick 3:1 rectangles.
Design:
The logo is basically unicolor, most often a slate or medium blue, but this design uses a slightly lighter shade of blue for the outer outline of the cross, and the outlines of the rod and of the snake. The background is transparent (but the star includes a small inner plain white outline). This makes this image usable and visible on any background, including blue. The light shade of color for the outlines makes the form more visible at smaller resolutions, so that the image can easily be used as an icon.

This SVG file was manually created to specify alignments, to use only integers at the core 192x192 size, to get smooth curves on connection points (without any angle), to make a perfect logo centered in a exact square, to use a more precise geometry for the star and to use slate blue color with slightly lighter outlines on the cross, the rod and snake.

Finally, the SVG file is clean and contains no unnecessary XML elements or attributes, CSS styles or transforms that are usually added silently by common SVG editors (like Sodipodi or Inkscape) and that just pollute the final document, so it just needs the core SVG elements for the rendering. This is why its file size is so small.
Heme synthesis.png
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0