e e Vítejte na portálu HoubyHouby (latinsky: Fungi, dříve Mycophyta) představují velkou skupinu živých organismů dříve řazenou k rostlinám, ale nyní vyčleněnou jako samostatnou říši. Její zástupce lze nalézt po celé Zemi a vyskytují se mezi nimi významní rozkladači, parazité či v průmyslu i potravinářství využívané druhy. Mnoho druhů náleží mezi mutualisty žijící v symbióze s cévnatými rostlinami nebo s řasami. V užším pojetí jsou houby (Fungi) stélkaté organismy různého tvaru a velikostí, bez asimilačních barviv (tzn. bez plastidů), s heterotrofní výživou, s buněčnou stěnou chitinózní. Zásobní látkou jsou oleje a glykogen. Houby se rozmnožují buď vegetativně (rozpadem vlákna mycelia), nebo nepohlavními nebo pohlavními výtrusy. Věda zabývající se houbami se nazývá mykologie. …více informací v článku Houby |
|
| e Článek měsíce | Chorošotvaré (Polyporales, dříve Aphyllophorales) je řád dřevokazných hub, které tvoří víceleté, koncentricky vrstvené plodnice, obvykle bokem přirostlé k podkladu. Hymenofor může být hladký, nebo tvoří lamely, nebo je pórovitý. Většina chorošotvarých je nejedlá.
» Připravované « |
| e Systematika | Houby jsou prastaré organismy z karbonu či permu. Systematicky se houby dělí na několik oddělení. Dříve se houby dělily na nižší houby a vyšší houby, ale toto dělení neodpovídá nárokům na fylogenetickou příbuznost druhů, a tak se od něho upustilo. Houby vyšší mají vyvinutý klobouk. Níže uvedený seznam uvádí jednu z dosud používaných podob klasifikace hub.[1] U každého jsou uvedeny jejich základní charakteristické znaky. - Chytridiomycety (Chytridiomycota) – mají bičíkaté pohyblivé spory
- Houby spájivé (Zygomycota) – v životním cyklu je odolné zygosporangium
- Houby vřeckovýtrusné (Ascomycota) – pohlavní spory uložené ve vřeckách
- Houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) – spory umístěné na bazidiu
- Glomeromycota (v rámci toho jediná třída Glomeromycetes)
- Houby nedokonalé (Deuteromycota) – spíše označení pro houby, které se nerozmnožují pohlavně
…více informací v článku Houby |
| e Otrava houbami | Otrava houbami je otrava způsobená konzumací jedovatých nebo zkažených hub. Obvykle se tím míní velké houby záměrně konzumované, v širším slova smyslu však lze zahrnout i otravy vzniklé nezáměrnou konzumací plísní a dalších menších hub při konzumaci jimi zamořené stravy (viz např. ergotismus). Pod pojmem otrava z hub se skrývá široká paleta příznaků a následků závisejících na druhu požité houby, okolnostech, za kterých byla sebrána, množství této houby a způsobu jakým byla upravena a samozřejmě osobních dispozic konzumenta. Výsledkem může být na jedné straně pouze žaludeční a střevní nevolnost (například otrava hřibem satanem v případě nedostatečné tepelné úpravy) nebo jemné a dočasné změny psychiky, na druhé straně trvalá invalidita či smrt (při požití pavučince plyšového nebo otravě muchomůrkou zelenou). …více informací v článku Otrava houbami |
| e Psychoaktivní houby | Halucinogenní účinky psychoaktivních hub se jeví jako potenciálně perspektivní v psychodiagnostice a snad i v psychoterapii. Nutné je ale varovat před požitím těchto hub bez lékařského příkazu. Houby působí jako psychedelikum a množství, které by bylo pro tělo škodlivé je prakticky nestravitelné, je zde ovšem riziko v psychologických účincích, které mohou být nezvladatelné nebo vyvolat latentní psychické poruchy. Nebezpečná může být kombinace s MAOI. Příklady druhů: - Lysohlávka česká (Psilocybe bohemica)
- Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina)
- Paličkovice nachová (Claviceps purpurea)
Lysohlávka (Psilocybe) je rod stopkovýtrusných hub s celosvětovým výskytem. Známé jsou především pro své halucinogení účinky, slangově označované jako „houbičky“, a to i přesto že většina druhů lysohlávek neobsahuje halucinogenní látky. Druhy, které obsahují halucinogenní látky, obsahují psilocin a psilocybin, v menší míře také slabší baeocystin a norbaeocystin, jehož psychoaktivita je ovšem sporná. |
|
| e Osobnost | Elias Magnus Fries byl profesorem botaniky na Univerzitě v Lundu (od roku 1814) a profesorem praktické ekonomie (od 1834) a botaniky na univerzitě v Uppsale. Společně s C. H. Persoonem je považován za jednoho z nejvýznamnějších mykologů 19. století a spolutvůrce moderní mykologické taxonomie. Mimo jiné zavedl užívání zbarvení spor (výtrusného prachu) a vzhled hymenoforu jakožto jedny z hlavním určovacích znaků. |
| | e Zajímavosti | - Víte, že…
- ... hlíva ustřičná příznivě ovlivňuje hladinu cholesterolu v krvi, zvyšuje odolnost proti infekcím a tvorbu červených krvinek mimo kostní dřeň?
- ... hlíva ustřičná je také jednou z mála „masožravých“ hub? Její mycelium dokáže otrávit a zabít organismy ze skupiny hlístic
» Připravované « |
| e Kategorie | ▼ Mykologie ► Rozcestníky - mykologie |
|
|
e Informace | e Nové články - 19. 06. 2019: Bohumil Klika
- 24. 11. 2018: Šablona:Bělozubovité
- 05. 07. 2018: Omphalotus nidiformis
- 04. 07. 2018: Amanita sphaerobulbosa
- 15. 06. 2018: Čepičatka
- 14. 06. 2018: Galerina sulciceps
- 13. 06. 2018: Amanita abrupta
- 04. 03. 2018: Asellariales
- 04. 03. 2018: Harpelotvaré
- 04. 03. 2018: Absidia
- 18. 02. 2018: Mirko Svrček
- 15. 01. 2018: Kukmák
- 20. 12. 2017: Kukmák cizopasný
- 17. 12. 2017: Kukmák sklepní
- 25. 11. 2017: Šablona:Ohnivkovité
- 11. 09. 2017: Karel Cejp
| e Wikimedia | e Příbuzné portály |
- Z článků týkajících se obsahu portálu můžete na tento portál odkázat šablonou
{{Portály|Houby}} umístěnou na konci článku těsně nad kategoriemi, resp. {{DEFAULTSORT:}}. V případě, že již článek odkazuje na jiný portál, přidejte odkaz abecedně do již vložené šablony {{Portály}}, viz návod. - Pokud založíte nový článek týkající se hub, neváhejte ho přidat do nových článků. Doporučujeme vám se podívat na stránku Portál:Houby/šablona
|
|
Encyklopedické heslo 
_P._Karst_466139.jpg)
