Ostatním civilizacím období starověku se věnuje samostatný portál Starověk.
e
Článek
Sparta v údolí řeky Eurotas, lemovaná pohořím Taygetos
Sparta je město v jižním Řecku. Ve starověku byla Sparta (nebo také Lakedaimón) hlavním městem stejnojmenného státu, který náležel mezi nejmocnější řecké městské státy. Jeho teritorium zahrnovalo území Lakónie a Messénie. Na Peloponéském poloostrově se Sparta postupem času stala dominující vojenskou a politickou mocností. Během klasického období dosáhla postavení velmoci a nazývala sama sebe přirozeným ochráncem Řecka. Sparťané věřili, že jsou potomky mýtického hrdiny a poloboha Hérakla. Moderní město je položeno několik kilometrů od původního antického sídliště.
Nachází se na jižním výběžku pohoří Taygetos na pravém břehu řeky Eurotas. Toto místo je strategicky položené, protože je ze tří stran chráněno horami a kontroluje cesty, kterými musely projít invazní armády směřující do Lakónie. Poměrně velká vzdálenost Sparty od moře (město se rozkládalo asi 40 kilometrů od svého přístavu v Gythionu) znemožňovala její účinnou blokádu. Město se skládalo z různě vzdálených obydlí, která se nacházela na ploše o obvodu kolem devíti kilometrů. Počet obyvatel Sparty činil v 6. století př. n. l. asi 40 až 50 000. Původně Sparta postrádala hradby, neboť jejich funkci plnili spartští občané. Vystavěny byly teprve za vlády tyranaNabida, avšak brzy na to byly zbourány Achájci. Znovu postaveny byly až na příkaz Římanů a udržovány byly až do byzantských dob.
Sparta také neměla vlastní hrad (akropolis). Ve městě byl pouze pahorek na jehož vrcholu se tyčil chrám Athény Chalkiokios. V severní části města byla umístěna agora, kde se konala shromáždění plnoprávných občanů (apellá) a rovněž se zde scházeli členové gerúsia a efoři. Ve městě bylo také divadlo a dvě gymnázia, ve kterých spartská mládež sváděla zápasy. Město disponovalo ještě četnými jinými chrámy a monumenty. Pozůstatky lázní se nachází severozápadně a jihovýchodně od divadla. Zbytky starého mostu přes řeku Eurotas jsou patrné poblíž dnešní silnice do města Argos.
Byl synem Arsinoé, jež byla zřejmě vzdálenou sestřenicí Filipa II. Makedonského, a jejího manžela Laga, makedonského šlechtice. Ptolemaios patřil k jedněm z nejbližších Alexandrových druhů a náležel mezi sedm strážců (somatofylax) majících na starost královu ochranu. Byl jen o několik let starší než Alexandr, s kterým již od dětství udržoval důvěrné přátelství. Dokonce snad patřil do skupiny mladých makedonských šlechticů, jejichž učitelem byl Aristotelés. Na nátlak Filipa musel odejít do vyhnanství, odkud se vrátil teprve po Alexandrově nástupu na trůn.
Bojoval v bitvě u Chairóneie a zúčastnil se Alexandrova asijského tažení od samotného jeho počátku. V roce 330 př. n. l. se vyznamenal, když zajal Béssa, vraha perskéhovelkokráleDareia III. Důležitou roli sehrál také v pozdějších kampaních v Afghánistánu a Indii. Na svatební slavnosti v Súsách v roce 324 př. n. l. ho Alexandr oženil s perskou princeznou Artakamou (Apamé). Ptolemaiovou milenkou se stala Thais, slavná athénskáhetéra, která byla Alexandrovou společnicí při taženích proti Persii a na východě.
18. července64 – obrovský požár se začal šířit z obchodnické čtvrti v Římě. Císař Nero ho údajně sledoval z bezpečné vzdálenosti, hrál přitom na lyru a zpíval. Tento požár se také stal motivem k pronásledování křesťanů.
Z článků týkajících se obsahu portálu můžete na tento portál odkázat šablonou {{Portály|Antika}} umístěnou na konci článku těsně nad kategoriemi, resp. {{DEFAULTSORT:}}. V případě, že již článek odkazuje na jiný portál, přidejte odkaz abecedně do již vložené šablony {{Portály}}, viz návod.
