Portál:Fotografie/Zajímavost/Archiv

1

Za první dochovanou trvalou fotografii bývá považován snímek Pohled z okna v Le Gras, který zhotovil Nicéphore Niépce pravděpodobně roku 1826. Fotografii dvora z okna svého domu vytvořenou s pomocí camery obscury exponoval na asfaltovou vrstvu nanesenou na cínovou desku po dobu osmi hodin. V průběhu dlouhé expozice Slunce postupně osvětlovalo obě strany dvora. Niépce nazval svůj objev heliografie.

2

Nejstarší dochovanou fotografickou reprodukci zhotovil francouzský vynálezce Nicéphore Niépce v roce 1825 heliografickou technikou. Niépce experimentoval s fotochemickou cestou kopírování již od roku 1813. Vzhledem k nízké trvanlivosti získaného obrazu se však jeho dřívější fotografie nezachovaly.

3

Louis Daguerre vynalezl první prakticky užívanou komplexní metodu fotografie, kterou pojmenoval daguerrotypie. Nejstarší dochovaná daguerrotypie z roku 1837 zobrazuje zátiší z Daguerrova ateliéru.

Technika daguerrotypie, vycházející z heliografie, používala jako médium destičku ze stříbra nebo silně postříbřené mědi, která se vložila do zvláštní skříňky nad misku s krystaly jódu. Tenká povrchová vrstva se působením par jódu změnila na jodid stříbrný citlivý na světlo. Pro expozici se používala camera obscura. Osvícení trvalo podle intenzity světla od několika minut do několika hodin. Světlo na destičce redukovalo jodid stříbrný zpět na stříbro, které mělo černou nebo tmavohnědou barvu. Exponovaná destička pak byla v temnotě přenesena do skříňky, kde na ni působily páry rtuti, které na osvětlených místech vytvořily se stříbrem amalgám mléčně bílé barvy. Obraz pak byl ustálen v roztoku kuchyňské soli nebo thiosíranu sodného.

4

Nejstarší fotografii lidské postavy na papíře zhotovil britský vynálezce William Fox Talbot 14. října 1840. Snímek komorníka byl vytvořen technikou kalotypie (nazývanou také talbotypie).

5

Fyzikální princip barevné fotografie poprvé předvedl na snímku Stužka James Clerk Maxwell v Londýně 17. května 1861. Promítl na plátno současně tři černobílé snímky barevné stuhy přes červený, zelený a modrý filtr, které byly předtím exponovány přes filtry stejných barev. Prokázal tak princip aditivního míchání barev. Ve skutečnosti však byla použitá exponovaná fotocitlivá emulze necitlivá na červenou barvu. Místo červené byla na snímku přes červený filtr exponována okem neviditelná ultrafialová část spektra.

6

Za zakladatele chronofotografie, tedy vysokorychlostní fotografie zabývající se fotografickým záznamem rychlých pohybů, je považován Eadweard Muybridge, který v roce 1869 zkonstruoval jednu z prvních kamerových závěrek.

O pohyb se začal Muybridge zajímat v roce 1873, kdy se Leland Stanford, železniční magnát a chovatel koní, vsadil o $25 000, že v určitém stádiu koňského klusu se ani jedna ze čtyř nohou nedotýká země. Muybridge se rozhodl dokázat, že Stanford má pravdu, a s jeho finanční podporou vytvořil sekvenci snímků na mokrých kolodiových deskách, které tento výrok v roce 1878 potvrdily.

Animace obrázků 1–11.

V dřevěné budově postavil 24 fotografických přístrojů, na jeden okraj závodiště zavěsil bílý horizont a na druhý umístil v pravidelných intervalech řadu fotoaparátů. Přes dráhu napjal provázky, které v okamžiku, kdy je běžící kůň přetrhl, uvolnily pružinové závěrky fotoaparátů. Většinu snímků exponoval 1/1000 vteřiny, na tu dobu velmi krátkým expozičním časem, avšak jeho závěrky dosahovaly času až 1/6000 vteřiny.

Eadweard Muybridge svými pokusy se sekvenční expozicí přispěl k budoucímu rozvoji kinematografie.

7

Za zakladatele barevné fotografie je považován Louis Ducos du Hauron. Tento Francouz si nechal roku 1868 patentovat praktickou metodu záznamu barevné fotografie založené na dvou principech: subtraktivního (žlutá, azurová, purpurová) a aditivního (červená, zelená, modrá) barevného systému.

Osvítil bromostříbrnou kolodiovou desku výtažkovými filtry a zhotovil tak diapozitivy zabarvené do červena, modra a žluta. Tyto tři části pak musely být k získání konečné fotografie zcela přesně položeny přes sebe. Arthur Hauron vytvářel fotografie zpočátku na tři listy papíru (později použil skleněné negativy). Citlivost emulze na červenou část spektra byla tak nízká, že musel exponovat scénu přes červený (nebo spíše oranžový) filtr několik hodin. Kvůli vysokým nákladům této metody se však v praxi mnoho nepoužívala.

Jednou z prvních barevných fotografií je Pohled na Agen, pořízená subtraktivní metodou r. 1877.

8

Patentováním nového typu portrétů, tzv. carte de visite, se proslavil francouzský fotograf André-Adolphe-Eugène Disdéri. Umožnil tak masivní rozšíření portrétní fotografie.

9

Jindřich Eckert byl jedním z nejvýznamnějších českých fotografů 19. století. Zobrazený autoportrét (kolorovaná vizitka), na němž autor pózuje s vybavením fotografa krajin, vznikl kolem roku 1870.

Ve fotografii se tehdy používal mokrý kolodiový proces (archerotypie), který přinesl oproti daguerrotypii a kalotypii celou řadu výhod: vytvářel kvalitní obraz s možností reprodukce a zkrátil se expoziční čas. Zanedbatelný nebyl ani pokles finančních nákladů a snížení možnosti otravy. Avšak desky bylo nutné uchovat vlhké až do momentu expozice, a proto fotograf musel nosit s sebou na cestě za pořízením snímků celou příruční laboratoř a temnou komoru.

10

Henry Peach Robinson patřil k průkopníkům a teoretikům piktorialismu – výtvarné fotografie. Jeho první kompozice „Odcházení“ z roku 1858, která zobrazuje umírající dívku obklopenou příbuznými, byla populární a zároveň módně morbidní. Jedná se o montáž 5 snímků, kterou se autor snažil co nejvíce přiblížit malířskému obrazu. Realisticky působící scéna, umocněná fotografickou technikou, byla velmi dojímavá v souladu s autorovým záměrem. U diváků, kteří v ní nepoznali fikci, vyvolávala pohoršení.

11

Naturalistická fotografie je fotografický směr, jehož zakladatelem byl anglický fotograf Peter Henry Emerson, autor zobrazené fotografie Skládání rákosu z roku 1886.

Zásady naturalistické fotografie zformuloval P. H. Emerson ve své knize Naturalistic Photography for Students of Art v roce 1889. Byla reakcí na řemeslné fotografické portréty a romantizující piktorialismus. Podle P. H. Emersona by měla fotografie věrohodně reprodukovat přírodu bez zásahů fotografa – fotografie je uměním, i když nenapodobuje malířství a je jen obrazem skutečnosti.

12

Alfred Stieglitz byl jedním z prvních fotografů, kdo se věnoval uměleckému ztvárnění velkoměsta. Prostřednictvím obyčejných námětů zaznamenával realitu, která vyhovovala jeho myšlenkovému záměru a pocitu. Zároveň využíval schopnost fotoaparátu zachytit krátké časové okamžiky. Steglitzovy snímky si získaly respekt svým vynikajícím technickým provedením, i když byly pořízeny za velmi obtížných světelných podmínek (sněžení, mlha, déšť či noc). Jeho fotografie z období 1892–1902 představují průkopnické dílo secesního piktorialismu. Efekty jeho fotografií byly dosaženy fotografickými prostředky, světelnými podmínkami a technikou tisku, jen s minimálními ručními zásahy do pozitivů. Zobrazený snímek Zima na Páté avenue pořídil Alfred Stieglitz v New Yorku roku 1892.

13

Rudolf Bruner-Dvořák byl zakladatelem žurnalistické fotografie a průkopníkem fotografické reportáže v českých zemích. Jeho snímky z Jubilejní zemské výstavy v Praze v roce 1891, odkud pochází i zobrazená fotografie císaře Františka Josefa, se označují za první skutečnou fotografickou reportáž u nás.

14

Julia Margaret Cameronová (1815–1879) byla britská fotografka, která se proslavila portrétními snímky celebrit, mytologickými výjevy a portréty ve stylu doby krále Artuše. Spolu s Oscarem Gustavem Rejlanderem a Henry Peach Robinsonem byli představiteli anglického piktorialismu. Zobrazený alegorický snímek, jehož autorkou je J. M. Cameronová, pochází zřejmě z roku 1875.

15

V roce 1894 začal Wilhelm Conrad Röntgen zkoumat katodové paprsky. V listopadu následujícího roku objevil při svých experimentech neznámé paprsky, které dokázaly prostupovat neprůhlednými látkami. Zobrazený snímek ruky Röntgenovy manželky a kovových předmětů pochází z roku 1896.

Neviditelné paprsky (později pojmenované jako rentgenové záření) začaly sloužit medicíně a technické defektoskopii už v době, kdy byly ještě označeny symbolem X.

16

Hippolyte Bayard je autorem pravděpodobně nejstarší zmanipulované fotografie. Je to autoportrét z 18. října 1840, nazvaný Sbohem, krutý světe!. Bayard sám sebe naaranžoval jako utopeného na protest proti nedostatku oficiálního uznání jeho podílu na vynálezu fotografie (proces kopírování přímých pozitivů).

17

Inovátorem barevné fotografie byl ruský fotograf Sergej Prokudin-Gorskij (1863–1944), který vyvinul technologii barevných diapozitivů. Pro svůj postup používal fotoaparát, kterým pořídil v rychlém sledu za sebou 3 černobílé snímky na skleněné desky, každý přes jiný barevný filtr. Pokud se promítaly všechny tři světlem příslušné barvy, zobrazila se scéna v pravých barvách.

Okolo roku 1905 Sergej Prokudin-Gorskij naplánoval, že systematicky zdokumentuje ruskou říši. Cílem tohoto ambiciózního projektu bylo seznámit školáky po celém Rusku pomocí jeho „barevné optické projekce“ s historií, kulturou a modernizací říše. Sergej Prokudin-Gorskij pak v letech 1909–1915 dokumentoval Rusko s podporou úřadů. Byl vybaven temnou komorou ve speciálně zařízeném železničním vagónu, který mu poskytl car Mikuláš II. Fotograf měl povolen vstup rovněž do zakázaných oblastí. Jeho snímky zachycují široké spektrum námětů od středověkých kostelů a klášterů přes železnice či továrny až po každodenní život a práci všech vrstev ruského obyvatelstva.

Zobrazenou fotografii, která patří mezi jeho rané barevné snímky, pořídil Sergej Prokudin-Gorskij na ruském venkově roku 1909.

18

Fotografii nazvanou Mezipalubí (resp. Podpalubí, anglicky The Steerage) pořídil roku 1907 fotograf Alfred Stieglitz při své cestě lodí z USA do Evropy a otiskl ji roku 1911 ve fotografickém časopise Camera Work. Snímek je považován za jeden z prvních nového moderního směru tzv. přímé fotografie, tedy realistické fotografie bez jakékoliv manipulace nebo zkreslení.

19

Američan Wilson Bentley byl prvním známým fotografem, který se věnoval fotografování sněhových vloček, a to již od roku 1885. Zobrazená Bentleyova kolekce vloček pochází z roku 1902.

20

Roger Fenton byl jedním z prvních válečných fotožurnalistů. Na obrázku je jeho asistent a fotografický pojízdný vůz vybavený temnou komorou tažený koňmi. Byl vybaven 5 kamerami pro mokrý kolodiový proces, 700 skleněnými deskami, chemikáliemi a zásobami a nářadím. S tímto vozem pro britskou vládu dokumentovali válku na Krymu v letech 1855-6.

21

Němec Karl Blossfeldt, zástupce Nové věcnosti systematicky fotografoval semena, šešule, stonky a listy rostlin. Chtěl ukázat, že umění má vždy předobraz v přírodě, z níž vyšlo nejen umění, ale i sám člověk. Na obrázku je kapradina Adiantum pedatum z knihy Originální umění vydané roku 1928.

22

První systém přenosu fotografie po drátech, tzv. belinograf, vynalezl Édouard Belin roku 1913. Přístroj skenoval obraz pomocí fotobuněk a přenášel jej po obyčejné telefonní lince. Systém byl založen na stejných principech, které se dodnes používají ve faxových přístrojích. Předloha se osvětlovala po řádcích a světelný signál byl převáděn na elektrický. Myšlenku telefotografie zveřejnil před Belinem již roku 1902 Arthur Korn. Fotografie po drátech (tzv. Wire-Photos) byla po Evropě hojně rozšířena od roku 1910 a ve světě od roku 1922. Tato reklamní fotografie propaguje vynález telegrafu na začátku 20. století.

23

18. února 1930 americký astronom Clyde Tombaugh při studiu svých astrofotografií, které pořídil v lednu téhož roku, objevil trpasličí planetu Pluto. Ke své práci používal tzv. astrograf.

24

3. března 1883 se narodil František Drtikol, fotograf, grafik a malíř. Proslavil se zejména svými portréty a akty ve stylu pozdní secese, později ovlivněné kubisticko-futuristickými prvky, ale také svou duchovní praxí východních učení, především buddhismu. Zemřel 13. ledna 1961. Na obrázku je zakladatel buddhismu Gautama Buddha (Tian Tan Buddha) na Lantau v Hong Kongu.

25

Rytíř William Howard Russell (1820 - 1907) byl irský novinářský fotograf, který si v rámci zpravodajství pro magazín The Times vysloužil označení „válečný zpravodaj“. V Krymské válce, která se odehrávala v letech 1853–1856, strávil 22 měsíců. Tato událost byla vůbec první, ve které se zprávy posílaly telegrafem.

26

Američan Lewis Hine od roku 1905 systematicky fotografoval imigranty a dělníky v továrnách. Rovněž dokumentoval dětskou práci – jeho snímky pomohly prosadit zákon o zákazu práce dětí. Fotografie tak poprvé vstoupila do role společenského argumentu a sociologie ji mohla využívat jako dokumentační nástroj. Snímek malé přadleny pořídil Lewis Hine v továrně v Jižní Karolíně v roce 1908.

27

Dne 21. března 2009 uplyne 99 let od smrti francouzského průkopníka portrétní fotografie, karikaturisty, novináře, spisovatele a vzduchoplavce Gaspard-Félixe Tournachona, známějšího pod pseudonymem Nadar. V roce 1863 sestrojil na svou dobu obrovský balón Le Géant, s nímž se pokusil cestovat podobně, jako hrdinové Vernova románu Pět neděl v balóně, který vyšel v témže roce. Nadar posloužil Vernovi jako předloha pro postavu Michela Ardana (jehož jméno je přesmyčkou jména Nadar) v románu Ze Země na Měsíc.

28

Allie Mae Burroughs se stala symbolem Velké hospodářské krize. Tento slavný snímek vyfotografoval Walker Evans, člen společnosti Farm Security Administration. FSA byla americká agentura založená v roce 1935 v rámci New Deal; jejím úkolem bylo v krizi pomáhat proti americké venkovské chudobě. FSA podporovala skupování pozemků, práci na poli s moderními stroji a kolektivizaci. Se vstupem USA do druhé světové války však nastala změna. Projekt dostal jiné jméno a program. Ve válce musel ukazovat, jak jsou Státy silné a ne jejich potíže. Po zániku FSA byla snaha pořízené dokumenty zničit, aby nemohly být použity pro komunistickou propagandu.

29

Fotografie ze vzduchu byla ve svých počátcích spojena s balónovým létáním. Snímek Bostonu z balónu pořídil americký fotograf James Wallace Black roku 1860, dva roky po prvních pokusech Nadara ve Francii. Krátce nato byla fotografie z balónu využívána pro vojenské účely armádou Unie v americké občanské válce.

30

František Fridrich (1829–1892) byl nejvýznamnější český fotograf a vydavatel druhé poloviny 19. století, který v té době jako jediný fotograf z Čech získal skutečně mezinárodní věhlas. Nejvíce se proslavil snímky Prahy a fotografiemi z lázeňských měst. Je autorem připojeného snímku z roku 1885 pražského řetězového mostu císaře Františka Josefa I., který stál v místě současného Štefánikova mostu.

31

Fotografie se využívá v celé řadě oborů včetně kriminalistiky (forenzní fotografie). Jedním z prvních případů, kdy byla fotografie použita při soudním vyšetřování, bylo zkoumání příčin zřícení železničního mostu přes skotský záliv Firth of Tay při průjezdu vlaku během bouře 28. prosince 1879, jen rok a půl po uvedení mostu do provozu. Na připojeném snímku je patrná chybějící střední část mostu krátce po katastrofě v roce 1880. Autor fotografie: James Valentine

32

Válečná fotografie zaznamenává fotografie z vojenských konfliktů a život ve válečných oblastech. Připojený snímek byl pořízen první den bitvy o Normandii, ráno 6. června 1944, při vyloďování spojeneckých vojsk na pláži s krycím jménem Omaha, kde probíhaly největší boje.

33

Gumotisk je technika ušlechtilého tisku užívaná zejména piktorialistickými fotografy na konci 19. a počátku 20. století, např. Robertem Demachy (na obrázku je jeho gumotisk Zápas z roku 1904) a Edwardem Steichenem. Gumotisk je charakteristický neostrými přechody a jemným reliéfem, čímž připomíná malbu.

Technika gumotisku je založena na světlocitlivosti roztoku arabské gumy a dvojchromanu draselného. Po nanesení obarveného roztoku na papír a jeho zaschnutí se na denním světle kontaktně zkopíruje negativ. Následným praním ve vodě se barvivo v neosvětlených částech odstraní a vyplaví se chromová sůl. Proces neumožňuje jednorázově dosáhnout široké tónové škály, proto ho je třeba několikrát opakovat spolu s překlížením papíru.

34

První astrofotografie je připisována Johnovi W. Draperovi, který vyfotografoval Měsíc již v roce 1840. Zobrazený snímek Měsíce pochází z knihy Die chemischen Wirkungen des Lichts und die Photographie Hermanna W. Vogela, vydané roku 1873, byl však pořízen o osm let dříve Lewisem M. Rutherfurdem.

35

21. července 1969 vstoupil první člověk, Neil Armstrong, na povrch Měsíce. Po něm na Měsíc vystoupil druhý člen posádky Apolla 11, Edwin Aldrin, který pózuje na fotografii pořízené Armstrongem 70 mm kamerou Hasselblad.

36

Magazín Life byl časopis, který založil Henry Luce v roce 1936 se silným důrazem na fotožurnalistiku. Life začal vycházet jako týdeník až roku 1972, jako „speciál“ vycházel do roku 1978 a jako měsíčník v letech 1978 – 2000. V roce 1936 Life předčil všechny firemní předpovědi - původní počet prvního vydání 380.000 výtisků vzrostl o čtyři měsíce později na více než jeden milion za týden.
V redakci pracovali například Margaret Bourke-Whiteová, Robert Capa, William Eugene Smith, průkopník moderní fotoreportáže Alfred Eisenstaedt nebo Edward Steichen.

37

Stereofotografie umožňují nasnímat fotografovanou scénu nikoli ploše, ale v celé její prostorové hloubce. Celou řadou různých metod jak dosáhnout co nejlepších výsledků prostorového vjemu se zabývá obor stereoskopie. Na obrázku je interiér Křišťálového paláce pořízený během Světové výstavy 1851 v Londýně.

38

George Davison roku 1890 vytvořil piktorialistický snímek nazvaný Cibulové pole (The Onion Field), bez ostrých kontur na drsném papíře, takže vyvolával dojem, že jde o malbu. Bývá považován za první impresionistickou fotografii.

39

První experimenty s barevnou fotografií mají své kořeny již v samotných počátcích historie fotografie. Daguerrotypista Levi Hill v listopadu 1850 zveřejnil publikaci The Magic Buff, ve které tvrdil, že dokáže zaznamenat modrou, červenou, fialovou a oranžovou barvu na jednu desku. Jako důkaz předložil tento snímek pořízený metodou hillotypie. Nicméně šlo o velmi špatnou kvalitu a když Hill vehementně odmítal zveřejnit podrobný princip svého objevu, byl svými současníky přijat skepticky a prohlášen za šarlatána a podvodníka.

Nicméně po sto třiceti letech profesor a historik fotografie Joseph Boudreau namíchal chemikálie podle prastaré publikace A Treatise on Heliochromy (Pojednání o heliochromii). Podařilo se mu tak znovu vytvořit hillotypické desky v jednoznačných, i když tlumených slabých barvách, včetně červené, zelené, modré, žluté, fialové a oranžové. Všechny barvy vznikly působením světla samostatně, bez použití dalších barviv a pigmentů.

40

Tato posmrtná fotografie byla pořízena těsně před pohřbením zemřelé dívky pro příbuzné, kteří se nemohli zúčastnit obřadu osobně. Pochází z viktoriánského období 1837 – 1901.

41

(c) I, Diser55, CC BY-SA 3.0

Lehký sklopný měchový fotoaparát Goerz Tenax používal v roce 1914 mladý maďarský fotograf André Kertész, který s ním na frontě dokumentoval život v zákopové válce. Tento přístroj se díky možnosti sklopení ukázal jako vhodný pro přesuny během boje.

42

Harper's Bazaar je americký módní časopis, který vyšel poprvé v roce 1867. Volně by se dal název magazínu přeložit jako „dobře oblečená žena a nebo také dobře naladěná mysl“. Měsíčník je zaměřen na čtenáře vyšší střední a horní třídy, sdružuje fotografy, grafiky, umělce a módní designery. Ze světových fotografů v redakci pracovali například Louise Dahl-Wolfe, Man Ray, Diane Arbus, Richard Avedon, Robert Frank, Inez van Lamsweerde, Craig McDean, André Kertész a Patrick Demarchelier. Na obrázku je obálka časopisu z 3. října 1868.

43

Mamut je deskový fotoaparát nadstandardních rozměrů, který vymyslel a postavil americký fotograf a vynálezce George Raymond Lawrence v roce 1900. Fotoaparát vážil 625 kilogramů a exponoval fotografické desky o velikosti 2,4 × 1,3 metru. S deskou, která vážila 225 kilogramů muselo manipulovat 15 mužů. Fotoaparát se tak stal největší svého typu na světě. Lawrence dohlíží na správnou expozici u objektivu.

44

Letecká fotografie z draků je specializovaný žánr z oboru fotografie ze vzduchu. Fotoaparát je vynesen pomocí jednoho nebo více draků a je ovládán buď dálkově nebo automaticky tak, aby exponoval fotografie z nadhledu. Fotografická soustava může být velmi jednoduchá, sestávající ze spouštěcího mechanismu s jednorázovým fotoaparátem, nebo velmi složitá, s rádiově ovládanými přístroji a velkoformátovými fotoaparáty.
Slavné fotografie San Francisca po zemětřesení v roce 1906 pořídil George R. Lawrence velkoformátovým panoramatickým fotoaparátem a stabilizační plošiny, kterou sám navrhl. Jednalo se o 160 stupňovou panoramatickou fotografii pořízenou z výšky 600 metrů, která byla vyvolána kontaktním otiskem z negativu o rozměrech 43,18 × 122 cm. Fotoaparát vážil 25 kilogramů a používaly se v něm celuloidové desky.

45

Francouz Étienne-Jules Marey je známý jako vynálezce chronofotografické pušky. Podílel se na vývoji fotografické techniky v oboru vysokorychlostní fotografie, která sloužila k trojrozměrné rekonstrukci. Použil rotující fotografickou desku v kameře, která byla podobná zbrani (1882), světlo-citlivý papír nebo celuloid (1888), následně také projekční techniku (1893) a kinofilmovou 35mm kameru (1899).
Jeho první puška z roku 1882 byla schopná zaznamenat 12 snímků za sekundu, všechny na jeden jediný obrázek. Jeho studie se týkaly pohybu zvířat (hmyz, ptáci, koně, kočky, atd.) a pohybu lidského těla.

46

První digitální snímek na počítači pořídil v roce 1957 Russell Kirsch z americké organizace National Bureau of Standards, dnes známý jako Národní institut pro standardy a technologie. Jedná se o portrét malého syna šéfa vývojářského týmu a vznikl složením dvou binárních skenů tak, aby na obraze vznikla šedá škála.

47

V roce 1901 propagovala firma Underwood & Underwood stereoskop pod marketingovým heslem Stereofotografie jako vychovatel. Na obrázku je žena, která si doma u krbu prohlíží prostorové fotografie, po své pravé ruce má kabinet se zásobou stereofotografií.

48

Jeden z prvních zaznamenaných patentů na panoramatickou kameru předložil Joseph Puchberger v Rakousku v roce 1843. Jeho fotoaparát s ohniskem 20,32 cm dokázal zaznamenat zorné pole s úhlem 150° na daguerrotypické desky dlouhé 61 cm. Na obrázku je panorama San Franciska z Rincon Hill, které v roce 1851 pořídil fotograf Martin Behrmanx; původně se skládalo z jedenácti desek, které se však nezachovaly.

49

Fotografem černobílé krajinářké fotografie byl Američan Ansel Adams. Roku 1932 v Kalifornii založil s dalšími kolegy fotografické sdružení s názvem Skupina f/64 a spolu s Fredem Archerem stál u zrodu techniky zone system. Na snímku je kaňon Kings River v Kalifornii z třicátých let 20. století.

50

Laterna magica byla obvykle dřevěná skříňka se zdrojem světla ze svíčky, karbidka,karbidky nebo obloukové lampy a vydutým zrcadlem za ním, které soustřeďovalo paprsky do otvoru s čočkou (kondenzorem). Před čočkou bylo vedení, kam se zasouvaly skleněné destičky s malovanými průhlednými obrázky a objektiv, s jehož pomocí se zvětšený obraz promítal na stěnu. Vznikla v polovině 17. století a vynalezl ji patrně holandský fyzik Christiaan Huygens (1629-1695). Brzy potom ji obecně zpopularizoval německý jezuita a vědec Athanasius Kircher v knize „Velké umění světla a stínu“.

51

Albuminový papír je historický materiál pro zhotovování fotografických pozitivů z negativu. Je založen na vytvoření světlocitlivé vrstvy chloridu stříbrného, fixovaného do albuminu z vaječného bílku. Vynalezl jej Louis Désiré Blanquart-Evrard v roce 1850. Toto je ukázka fotografie egyptského chrámu na albuminovém papíru zhotovená Francisem Frithem v roce 1857 o rozměrech 38.2×49.0 cm, dnes uložena v National Galleries of Scotland

52

V roce 1849 se stal 11. prezident USA James K. Polk prvním prezidentem v úřadu, který byl fotografován. Snímky byly pořízeny v newyorském fotografickém ateliéru Mathewa Bradyho.

53

(c) Person, CC BY-SA 3.0

Galerie Josefa Sudka je pobočkou Uměleckoprůmyslového musea v Praze a je zaměřena na dílo Josefa Sudka i fotografickou tvorbu obecně. Nachází se v hradčanském domě U Luny (Úvoz 24), který Josef Sudek od roku 1959 až do své smrti v roce 1976 obýval.

54

Královská fotografická společnost byla založena ve Velké Británii v roce 1853 jako organizace The Photographic Society, pro to aby „propagovala umění a vědu fotografie“. Na snímku je výstava Královské fotografické společnosti v Londýně roku 1858.

55

Bratři Auguste a Louis Lumièrové v roce 1903 vynalezli autochrom, který byl komerčně vyráběný v letech 1907 až 1935. Byla to barevná průsvitka - skleněná destička pokrytá barevnou mozaikou mikroskopických zrnek bramborového škrobu obarvených na oranžovou, zelenou a modrou barvu a překrytá černobílou panchromatickou emulzí. Na autochromové fotografii je Louis Lumiére s mikroskopem, ve kterém testuje zkumavky s barevným roztokem.

56

Sabatierův efekt je difúzní proces ve fotografické emulzi, který byl nazván podle nositele Nobelovy ceny, francouzského chemika Paula Sabatiera. Vzniká při dodatečném osvitu obrazu v průběhu vyvolávání; dalším vyvoláváním obraz zčerná, ale na rozhraní původních tonalit zůstává slabší světlejší charakteristická linie obrazu. Sabatierův efekt je možné připravit z negativních i pozitivních obrazů a je tím výraznější, čím je původní obraz kontrastnější. Částečný Sabatierův efekt (v obrazu s charakteristickými čarami je ještě další tonalita kresby) vznikne z negativů nebo pozitivů s nižším kontrastem. Úplný Sabatierův efekt (v obraze jsou jen charakteristické linie jako na obrázku vlevo dole) vznikne jen při vysokém kontrastu.

57

M. V. Lobethal byl pravděpodobně první fotograf v českých zemích, který inzeroval nabídku fotografií na papíru a dochoval se jeho autoportrét. Je to také nejstarší známý snímek fotoateliéru na českém území.

58

Chronofotografie nebo vysokorychlostní fotografie je obor fotografie, který se zabývá fotografickým záznamem rychlých pohybů kdy je cílem „zmrazit“ pohyb v jednotlivých fázích tak, aby byl pozorovatelný pro lidské oko. Jejím otcem je Angličan Eadweard Muybridge, kterému se roku 1878 díky chronofotografii podařilo dokázat, že kůň v klusu má všechny 4 nohy ve vzduchu. Již tenkrát používal expoziční časy až 1/6000 sekundy, na tu dobu velmi rychlý.

59

(c) Camerafiend, CC BY-SA 3.0

Argus C3 byl levný lehký fotoaparát vybavený dálkoměrem. Vyráběla ho v letech 1939 až 1966 firma Argus v Ann Arboru v americkém Michiganu. Nahradil předchozí model Argus C2 a byl tři desetiletí nejprodávanějším 35-mm modelem kamery na světě a podílel se na popularizaci kinofilmového formátu. Vzhledem ke svému tvaru, velikosti a váze, byl prý fotografy často označován jako Kostička, v Japonsku jeho přezdívka překládá jako Krabička na jídlo. Slavný fotograf 20. století, který popoužíval Argus byl Tony Vaccaro, který s ním fotografoval během druhé světové války, Robert Capa stejným aparátem zachycoval stěžejní momenty válečného konfliktu v Den D na Omaha Beach. C3 se vyráběl převážně z plastových a kovových odlitků a díky jednoduché konstrukci byl poměrně snadno opravitelný.

60

Rudolf Bruner-Dvořák (1864 – 1921) byl zakladatelem žurnalistické fotografie a průkopníkem fotografické reportáže v českých zemích. Na tomto snímku zachytil pád balonu Kysibelka na Jubilejní výstavě v roce 1891, který se spolu s dalšími snímky objevily ve výstavním deníku Praha. Bruner-Dvořákovy soubory fotografií s gradováním děje se označují za první skutečnou fotografickou reportáž u nás. V roce 1891 mu bylo dokonce schváleno používání titulu „Momentní fotograf Jeho císařské a královské Výsosti Nejosvícenějšího pana arcivévody Františka Ferdinanda Rakouského z Este“.

61

Alfons Mucha byl kromě malíře a designéra také dobrým fotografem, který své snímky využíval jako předlohu při své malířské tvorbě a jeho snímky se kompozičně velmi podobají jeho slavným obrazům. Muchova dokumentace z cest z Ruska z období před Říjnovou revolucí tvořila důležité podklady právě pro cyklus Slovanská epopej. Alfons Mucha je považován za zakladatele české školy klasického fotografického aktu (autor fotografie: Geo. K. Lawrence Co., Chicago).

62

Paul Strand byl americký fotograf a kameraman českého původu a představoval zástupce takzvané přímé fotografie. Se svým aparátem se k fotografovaným objektům přibližoval co nejblíže a vymýšlel různá vylepšení. Pro snímání detailních portrétů lidských tváří vybavil kameru druhým falešným objektivem z boku přístroje, aby odvedl pozornost fotografované osoby a výraz zachycený v nestřežené chvíli byl co nejpřirozenější. Výše je známý snímek Plot publikovaný v časopisu Camera Work, který Strand pořídil přibližně v roce 1917.

63

Za první fotografii lodi je považován tento dokument z dubna roku 1844 od Williama Henryho Foxe Talbota. Jedná se o loď SS Great Britain krátce po spuštění na vodu v kanálu Cumberland Basin. Originál snímku se nachází v Národním námořním muzeu v londýnském obvodu Greenwich.

64

Slaný papír je nejrozšířenější typ fotografického procesu - takzvaného pozitivního papíru, používaného v prvních dvaceti letech vývoje fotografie. Za vynálezce se považuje William Fox Talbot, který s ním experimentoval v letech 1834 až 1839 a pojmenoval jej kalotypie. Na podobném principu fungoval také přímý pozitivní tisk Hippolyta Bayarda z roku 1839 a také voskované papíry Gustava Le Graye. Metoda se používala v období od roku 1841 do 1860. Pak byl nahrazen albuminovým papírem, ale jeho doba přišla opět v letech piktorialismu (1890-1910).

65

Pannotypie je historický fotografický proces, který patří do kategorie přímých pozitivních procesů jako modifikace mokrého kolódiového procesu. Podkladem citlivé vrstvy bylo černé voskované plátno, proti kterému se dal obraz pozorovat v odraženém světle. Světlý negativ se tak při prohlížení proti tmavému pozadí jevil jako pozitiv. Tato technika se pozná podle zvrásněné textury plátna a typických prasklin, jako je vidět na tomto portrétu ženy přibližně z roku 1860.

66

Platinotypie je fotografický proces, který vynalezl John Herschel a později jej rozvinul a patentoval William Willis. Proces je založen na citlivosti platinových solí na osvětlení. Na papír se nanese vrstva platiny zkombinované se solemi železa, který se exponuje a vyvolá. Jedná se o nejtrvanlivější fotografickou techniku, odstín obrazu je neutrální až šedočerný, bohatý na detaily a šedou škálu s výbornou kresbou ve stínech. Syté tóny jsou však bez absolutní černé. Obrázek není v koloidní vrstvě, ale přímo v papírových vláknech. Používá se především v náročné portrétní fotografii, ale kvůli vysoké ceně platiny se téměř nerozšířil. Na tomto ručně kolorovaném platinotisku je Zelený pokoj v Bílém domě pořízený roku 1904 (autor: Detroit Photographic Company).

67

Sklopný fotoaparát firmy Kodak s označením Folding Pocket 3A fotografoval snímky o velikosti 3 ¼" × 5 ½" na svitkový film.

68

Slavná fotografie Jevgenije Chalděje vojáka, který umísťuje sovětskou vlajku na střechu budovy Říšského sněmu v Berlíně, byla inspirací na motiv německé poštovní známky k 25. výročí osvobození od fašismu.

69

Claude Félix Abel Niépce de Saint-Victor byl francouzský průkopník a vynálezce v oboru fotografie. V roce 1847 experimentoval se skleněnými deskovými negativy, na které nanášel vaječný bílek. Pracoval na fixaci přírodních fotografických barev a zdokonaloval heliografický proces pro fotomechanický tisk svého bratrance Nicéphora Niépceho.

70

Malíř Joseph Wright z Derby namaloval v roce 1771 obraz Alchymista objevující fosfor, na kterém se nechal pravděpodobně inspirovat průkopníkem fotografické techniky a vynálezcem Thomasem Wedgwoodem, kterého znázornil na svém obraze z roku 1771 jako alchymistu.

71

Snímek The Tetons - Snake River (Hadí řeka) Ansela Adamse z roku 1942 je jedním ze 115 obrázků, které jsou na zlaté desce Voyageru, uložených v sondách Voyager 1 a Voyager 2 vyslaných do vesmíru v roce 1977.

72

Charles Nègre byl francouzský fotograf známý svými snímky architektury Paříže a Chartres. Zde vyfotografoval svého kolegu Henri Le Secqa stojícího na balkóně katedrály Notre-Dame vedle sochy padlého anděla v roce 1853.

73

Profesionální americký fotograf George R. Lawrence v roce 1900 nafotografoval luxusní vlak Altonských železnic, kvůli kterému zkonstruoval největší fotoaparát na světě Mamut. V roce 1900 Altonské železnice prezentovaly tyto fotografie na výstavě Exposition Universelle v Paříži, kde získaly cenu Grand Prix.

74

Tato fotografie nese název Experiment s tříbarevnou fotografií a pořídil ji v roce 1906 Edward Steichen. Zveřejněna byla v časopisu Camera Work číslo 15 o chvíli později.

75

Nejstarší dochovanou portrétní fotografií na českém území je daguerrotypie rodiny nejvyššího purkrabího Českého království hraběte Karla Chotka s doprovodem z roku 1839. Rodina se nechala vyfotografovat v Mnichově při své cestě po Evropě na konci října a začátku listopadu. Může se jednat také o jednu z nejstarších portrétních fotografií na světě, jelikož podrobnosti o daguerrotypii byly zveřejněny teprve v srpnu téhož roku.

76

Základem lomografie se stal jednoduchý, sovětský kompaktní fotoaparát LOMO LC-A vyráběný továrnou Leningradskoje Optiko-Mechaničeskoje Objediněnije. Tento fotoaparát se stal na začátku 90. let legendou, především v Rakousku – existují umělci, kteří se dobrovolně omezují na jednoduché technické možnosti tohoto aparátu a pokoušejí se o uměleckou fotografii oproštěnou od technických aspektů. Jeho popularita je tak vysoká, že se začaly vyrábět nové verze staré značky. Snímky pořízené tímto přístrojem se pro svou specifičnost někdy nazývají lomografie, proces jejich pořizování je lomografování či lomení.

77

Eduard Spelterini (1852–1931) byl švýcarský průkopník létání, balonový kapitán a fotograf. Ve své 43-leté kariéře pilota vzlétl 570 krát, celkem s 1237 cestujícími. Na snímku je Matterhorn, jak jej Spelterini nasnímal ze vzduchu v roce 1910.

78

Dne 18. května 1843 v Edinburghu podepsala prohlášení o nezávislosti církev Nonkonformistická skotská církev. David Octavius Hill se rozhodl tuto událost navždy připomenout a chtěl namalovat skupinový portrét všech 474 duchovních, kteří se do prohlášení podepsali. Začal spolupracovat s fotografem Robertem Adamsonem, který si založil první profesionální kalotypické portrétní studio. Obraz měl být založen na fotografiích jednotlivců. Adamson a Hill pracovali v ateliéru, nebo venkovním prostředí s pozadím několika modelů nábytku. Hill organizoval umělecký projekt, fotografoval a Adamson pracoval s obsluhou kamery a vyvolával fotografie. Jejich portréty se vyznačují zachovaným dojmem přirozenosti, Hill s Adamsonem úkol dokončili na konci roku 1843. Akvarelista John Harden přirovnává tento obraz k dílům Rembrandta.

79

Vynálezce a podnikatel George Eastman s fotoaparátem Kodak na palubě lodi „S. S. Galia“ při cestě do Evropy, 1890. Kopie z filmového negativu Kodak, který má typický tvar kruhu. Eastman vymyslel název Kodak se svou matkou jako přesmyčku. Použil pro vytvoření jména tři hlavní pilíře: musí být krátké, nemůže být zkomolené (špatně vyslovené), nemůže připomínat něco jiného, nebo být spojováno s něčím jiným než samo se sebou.

80

(c) Bundesarchiv, Bild 183-66882-0001 / CC-BY-SA 3.0

Dne 1. září 1959 začala souborná výstava zajímavých prací československých novinářských fotografů v Domě československé kultury v Berlíně. Výstavu sestavil Svaz československých novinářů a ukazovala práci reportérů ze všech oblastí života. Na tomto snímku si starý a zkušený berlínský fotoreportér Gustav Hüfer se zájmem prohlíží práci svých československých kolegů.

81

John William Draper: Dorothy Draperová, daguerrotypie jeho sestry pořízená v červnu 1840, je jednou z nejstarších dochovaných portrétních fotografií na světě.

82

Nejslavnější fotografií Sergeje Lvoviče Levického je pravděpodobně skupinový portrét ruských spisovatelů - redaktorů časopisu Современник (Současník): Ivan Alexandrovič Gončarov, Ivan Sergejevič Turgeněv, Lev Nikolajevič Tolstoj, Dmitrij Vasiljevič Grigorovič, Alexander Vasiljevič Družinin a Alexandr Nikolajevič Ostrovskij, který zrealizoval v roce 1856.

83

Snímek nese označení: Afroamerická rodina s konzervovaným ovocem a zeleninou, pan a paní J. E. Bryanovi, Robeson County, Severní Karolína, 20. května 1932. Pořídil jej americký vládní fotograf George W. Ackerman při dokumentaci života na venkově.

84

Asi v roce 1850 pořídilo fotografické studio Southworth & Hawes, které vlastnil Albert Sands Southworth s Josiahem Johnsonem Hawesem daguerrotypii neznámé ženy.

85

86

Alexander Hessler: Snímek vodopádů Minehaha v Minnesotě, který údajně inspiroval básníka Henryho Wadswortha Longfellowa k jeho slavné Písni o Hiawathovi.

87

Toni Frissellová: modelka na Victoria Station v Londýně, publikováno v Harper's Bazaar 1951, fotografie módy, americká Knihovna Kongresu

88

Spencer Platt se svou vítěznou fotografií na World Press Photo 2006.

89

Amelia Van Burenová s kočkou na portrétní fotografii Thomase Eakinse z konce osmdesátých let 19. století.

90

Dne 7. října 1959 sovětská vesmírná sonda Luna 3 jako první získala fotografie odvrácené strany Měsíce. Na povel ze Země začala fotografovat Měsíc ze vzdálenosti 65-68 000 km, později i jeho odvrácenou stranu. Palubní fotoaparatura pracovala 40 minut, naexponovaný film prošel automatickým vyvolávačem, ustalovačem a byl vysušen. Po zpracování sonda přes radioaparaturu předávala snímky Zemi. Snímky ze 70% odvrácené strany Měsíce byly sice velmi nekvalitní, ale přece jen umožnily vytvořit první atlas měsíční krajiny. Fotografie ukázaly rozdílný charakter krajiny odvrácené strany proti straně přivrácené. Sonda objevila nová pohoří ale pouze dvě moře, která byla pojmenována Moskevské moře a Moře Snů. Svého hlavního cíle sonda dosáhla a Sovětům připsala v závodech v dobývání kosmu další prvenství. Fototelegrafní systém z Luny 3 je umístěný v Ciolkovského státním muzeu kosmonautiky v Kaluze.

91

Robert Hinnieser Cornelius je autorem jednoho z prvních portrétních snímků člověka a zároveň autoportrétu v historii fotografie. Autoportrét vytvořil přibližně v říjnu 1839 před rodinným obchodem se svítilnami. Na daguerrotypii je středový čelní portrét muže se zkříženýma rukama a rozcuchanými vlasy a na zadní straně je napsáno: První světelný obraz co byl kdy pořízen.

92

Přibližně v roce 1886 Félix Nadar se svým synem Paulem rozhodli ke společnému dílu s názvem Rozhovor pana Nadara s panem Chevreulem v den jeho stých narozenin. Jednalo se o rozhovor s lékárníkem M. E. Chevreulem (101 let), který řídil Nadar-otec a fotografoval Paul. Soubor fotografií, který se ve stejném roce objevil v časopise L'Illustration, je považován za průkopnickou práci v historii vývoje fotografické reportáže a první foto-rozhovor. Byl dokonce nahráván na phonophon Clémenta Adera (1841-1925).

93

Thomas Annan získal patentová práva ke zhotovování fotografického procesu a během roku 1857 založil fotografický ateliér. Nejdříve projevoval zájem především o fotografii architektury, posléze se začal věnovat portrétům. V roce 1866 jej pověřilo město Glasgow (Skotsko), aby zdokumentoval život ve slumech. Vznikla tak série fotografií s názvem Old Closes and Streets of Glasgow, která mu zajistila prosperitu. Na snímku je slum v Glasgowě v roce 1871.

94

Emil Rabending (1823 - 1886) byl rakousko-uherský fotograf, známý svými portréty významných osobností. Ve své době patřil k nejvýznamnějším vídeňským fotografům společně s Josefem Löwym a Ludwigem a Victorem Angererovými. Na svých portrétních snímcích zavedl v roce 1867 úpravy „do ztracena“, při které vymaskoval okolí postavy, aby se pozornost diváka soustředila na portrétovaného. Snímek působil částečně výtvarným dojmem a připomínal grafiku. Kolem roku 1870 byla tato úprava ve fotoateliérech celkem výjimečná a až později se používala více, například také pražským studiem J. F. Langhans. Portrétoval některé příslušníky císařské rodiny (jako na tomto snímku Alžbětu Bavorskou), u nichž malířským pojetím zvýraznil jejich ušlechtilost.

95

Jean-Baptiste Louis Gros (1793–1870) byl francouzský velvyslanec, malíř a jeden z prvních fotografů - daguerrotypistů, byl baronem a francouzským chargé d'affaires v Bogotě (1838-1842), Aténách (1850) a velvyslancem v Londýně (1852-1863) - během tohoto období procestoval Čínu a Japonsku v roce 1857 a 1858. Pořídil velké množství daguerrotypií - mezi nimiž jsou i snímky Akropole.

Fotografoval na Světové výstavě v Londýně v roce 1851. V roce 1854 založili v Paříži Jean-Baptiste Louis Gros, Hippolyte Bayard, Alexandre Edmond Becquerel, Eugène Durieu, Gustave Le Gray, Henri Victor Regnault a další fotografickou společnost Société française de photographie. Tento snímek nese název Salón barona Grose a pochází přibližně z let 1850-57.

96

Stanisław Ignacy Witkiewicz: Mnohonásobný autoportrét v zrcadlech, Petrohrad, 1915-1917

97

Mobilografie (mobilis - mobilní a γραφη (grafis) - kreslit) je typ fotografického umění, ve kterém se používá jako nástroj elektronické zařízení s vestavěným digitálním fotoaparátem. Toto zařízení většinou nebylo původně navrženo pro profesionální fotografii, jako například mobilní telefon, osobní digitální pomocník (PDA) a tak dále. Tento snímek pořídil Dmitrij Borisovič Rezvan, z uměleckého projektu Mobilografija, 2004.

98

Sergej Prokudin-Gorskij (1863-1944) byl ruský fotograf a inovátor fotografie. Vybaven temnou komorou ve speciálně zařízeném železničním vagónu, který poskytl car Mikuláš II., dvěma propustkami, které mu zaručovaly vstup do zakázaných oblastí a podporou ze strany úřadů, dokumentoval Rusko v letech 1909 až 1915. Jeho snímky zachycují široké spektrum námětů od středověkých kostelů a klášterů, přes železnice či továrny až po každodenní život a práci všech vrstev ruského obyvatelstva. O své práci pořádal mnoho přednášek s promítáním. Na snímku jsou elektrické alternátory z maďarské továrny pracující v hydroelektrárně na řece Murghab, Hindúkuš, Turkmenistán, 1911.

99

Autoportrét fotografa a kameramana Herberta Pontinga s filmovou kamerou během poslední výpravy polárníka Roberta Falcona Scotta na Antarktidu v lednu roku 1912. Jednalo se o britskou expedici Terra Nova konanou v letech 1910-1913 s cílem dosáhnout Jižního pólu. Snímek ze sbírky Národní knihovny Nového Zélandu, původně soukromé sbírky Bruce Parkera Londýn, Ontario.

100

Anders Beer Wilse (1865 - 1949) byl norský fotograf, jehož fotografie dokumentují Norsko v období od raných do středních let 20. století. Na snímku je douglaska s třímetrovým průměrem, 1900.

101

Underwood & Underwood: Lyndhurst - šťastné Vánoce, prosinec 1905. Pět chlapců v krojích, s hračkami, před vánočním stromečkem, škola Lyndhurst, Tarrytown, NY

102

Studiová fotografie z ateliéru společnosti Studiocommunity vytvořená bez použití fotomontáže. Všechny objekty jsou připevněné na desce, která byla prudce strčena do strany, takže se víno vylilo ze sklenice. Karafa vpravo je naplněna želatinou vínové barvy.

103

Tři mauritánské děti čtou Korán na dřevěných tabulkách, 2006. Autor: Ferdinand Reus Arnhem, Nizozemsko.

104

George Caddy: Beachobatics, Arthur a Pauline Couttsovi, 1939.

105

John Everett Millais: Ofélie, 1851 - 1852, Tate Britain, Londýn - inspirace z tragické hry Tragédie o Hamletovi Williama Shakespeara.

Jan Faukner, český fotograf zabývající se převážně inscenovanou fotografií, krajinou a módou zinscenoval podobný snímek Ofélie.

106

Joseph Saxton: Centrální střední škola ve Filadelfii, (anglicky: Philadelphia Central High School), 25. září 1839; první daguerrotypie pořízená v USA.

107

Dcera úředníka je portrét připisovaný Adolfu Farsarimu, Kusakabe Kimbeiovi i Raimundovi von Stillfriedovi. Několik fotografií těchto fotogrfů si zakoupil mimo jiné také Erwin hrabě Dubský a zařadil je do svého souboru fotografií, který nashromáždil na cestě kolem světa v letech 1874–76 na zámku v Lysicích. Jeho sbírka čítá devět alb. Jako náměty pro svá díla si vybírali veduty známých míst nebo se věnovali studiovým záběrům představujícím místní tradice i lidské typy. Jejich typickým znakem je pečlivé ruční kolorování a albuminový papír opatřený názvem a firemní značkou. Do historie žánru suvenýrové fotografie se významně zapsala celá řada tehdejších fotografů na východě, například Adolfo Farsari, Kusakabe Kimbei, Raimund von Stillfried a řada dalších. Katalog fotoateliéru Kusakabe Kimbei nabízel výběr z více než dvou tisíc motivů, představoval většinou pohlednice z populárních destinací, ale významnou roli suvenýrových fotografií hrály také portréty, které ukazují tradiční japonské zvyky. Z nich absolutní většinu tvoří výhradně ženy při různých aktivitách.

108

Pascal Sébah: Fotografie Turecké kostýmy z knihy Národní turecké kroje, která získala zlatou medaili na výstavě ve Vídni v roce 1873 a také ocenění sultána Abdulazize. Sbírka fotografií na více než 350 stranách představuje kostýmy z různých oblastí, etnických a náboženských skupin Osmanské říše. Tato činnost Sébaha Pascala se stala dobovou dokumentací, jeho fotografie byly použity mimo jiné také ve vědeckých prací o Orientu. Zabýval se dokumentací tureckých kostýmů z různých oblastí, etnických a náboženských skupin Osmanské říše.

109

Severin Nilsson (1846–1918) byl švédský malíř a fotograf. Inspirován Arthurem Hazeliem fotografoval žánrové studie z veřejného života, a to zejména v obci Asige v Hallandu, kde se narodil. (Foto: Dva chlapci se perou, Halland)

110

Reklama Dokažte to s Kodakem, na které dívka využívá možnosti autografického systému fotoaparátu Kodak pořídit si přímo na fotografii poznámku kdy a kde snímek vznikl.

111

William Henry Jackson v roce 1869 získal pověření od firmy Union Pacific Railroad dokumentovat scenérie podél jednotlivých tras železnice pro propagační účely. Na fotografii je vlak společnosti Mexican Central Railway ve stanici v Mexiku.

112

Frank Rinehart byl americký kreslíř, malíř a fotograf zobrazující Indiány a indiánské scény, zejména náčelníky a členy delegací, kteří se v roce 1898 zúčastnili indiánského kongresu v Omaze v Nebrasce. Snímek: Yellow Magpie (z kmene Arapahů), Indiánský kongres, platinotisk, 1898

113

(c) Bundesarchiv, B 145 Bild-P049378 / Weinrother, Carl / CC-BY-SA 3.0

Mladé dívky během příprav na ples, Berlín, 1934, Německý spolkový archiv.

114

Wilhelm Lundberg: Skupinový studiový portrét mužů s kladivy, Stockholm 1865-1875

115

Cestovní fotoaparát s názvem Kamera No.1-A Autographic Kodak Jr. vyráběla v letech 1914–1927 firma Kodak jako měchový a zároveň sklopný fotoaparát. Fotograf v něm mohl používat jak klasický film 116, tak i autografický film A116, který mu umožňoval zaznamenat přímo na negativ písemné informace o pořizovaném snímku v době expozice.

116

Sergej Borisov: Kazašské jurty v údolí středního toku řeky Katuň, asi 1911 - 1914.

117

Séraphin-Médéric Mieusement: renesanční radnice ve francouzském přístavním městě La Rochelle, postaveno 1606, vyfotografováno asi 1874-1890, albuminový tisk, 25×35.4 cm, sbírka A. D. White Architectural Photographs, Cornell University Library

118

Peter Henry Emerson: A Stiff Pull, asi 1886, platinotisk, 20.7×28.8 cm.

119

Skupina f/64 bylo sdružení fotografů založené v roce 1932 v Kalifornii. Založili ji mimo jiné Ansel Adams, Edward Weston nebo Imogen Cunninghamová. Jméno skupiny vzniklo z fotografického termínu pro clonu f/64, se kterou se dosahuje mimořádně vysoké ostrosti. Terminus technicus f/64 označuje nejmenší clonu nastavenou na velkoformátové kameře, díky které se dosahuje maximální hloubky ostrosti, a která dělá fotografii ostrou od popředí do pozadí. Jednalo se o protiproud tehdy převládajícímu stylu - piktorialismu. Foto: Ansel Adams: V Národním parku Glacier, 1942.

120

William Gullick: Mary, Zoe, Marjory a Chloe Gullickovy na jedné z prvních barevných autochromových fotografií, jejich barvy šatů odpovídají základním barvám autochromu, asi 1909.

121

Alvin Langdon Coburn byl americký fotograf, člen fotografického spolku Fotosecese a spoluzakladatel Pictorial Photographers of America. Tato jeho fotografie má název Pavučiny a publikována byla v časopisu Camera Work č. 21 v roce 1908.

122

Sheldon Dick (1906–1950) byl americký vydavatel, literární agent, filmař a fotograf. Pracoval pro společnost Farm Security Administration během Velké hospodářské krize a dokumentoval život v Americe. Byl členem bohaté rodiny průmyslníka. Vydal knihu básníka Edgar Lee Masterse a natočil dokumentární film o těžbě pro edukativní účely. Snímek vznikl v červenci 1938 na rybím trhu v Baltimore a má název Spící muž.

123

Frank Hurley: Zářící věž osvícená půlnočním sluncem během letního slunovratu, pořízeno během První australsko-asijské antarktické expedice, 1911-1914.

124

James Booker Blakemore Wellington: Rozbitý šálek, 1890.

125

Aenne Biermann: Portrét Paříže, (Avenue des Champs-Élysées), asi 1929. Ke snímku autorka využila fotografickou montáž s vícenásobnou expozicí.

126

Bingo Rimér (* 1975) je současný švédský fotograf a věnuje se fotografii portrétní, módní i reklamní. Je přirovnáván ke švédské variantě Hugha Hefnera - zakladatele a vydavatele časopisu Playboy.

127

Frank Eugene (1865 - 1936) byl americký fotograf, malíř a grafik, který žil převážně v Německu. Fotografoval ve stylu impresionismu a secese, byl portrétistou uznávaným v Evropě i ve Spojených státech. Věnoval se také umělecké fotografii, podílel na založení fotografického spolku Fotosecese, v Mnichově fotografii vyučoval a později byl jmenován profesorem na Královské akademii grafických umění v Lipsku. Vystavená fotografie se jmenuje Perlový náhrdelník a pochází asi z roku 1900.

128

První snímek "východu Země" byl pořízen 24. prosince 1968 americkým astronautem Frankem Bormanem z kosmické lodi Apollo 8 na oběžné dráze kolem Měsíce.

129

(c) Bundesarchiv, Bild 146-1977-007-13A / Pahl, Georg / CC-BY-SA 3.0

Georg Pahl: Život na pláži, mořské lázně v Norderney, 1910.

130

Bratři Louis-Auguste Bisson (1814-1876) a Auguste-Rosalie Bisson (1826–1900) měli vlastní fotografické studio provozované asi od roku 1841 v Paříži a proslavili se jako Bratři Bissonovi. V roce 1855 přicestoval do Paříže fotograf z Chicaga Samuel Masury, aby se od nich naučil dělat fotografický proces na skleněné negativy. Jejich krajiny a architektonické pohledy začaly prožívat mezinárodní slávu. Snímek je z roku 1862 a nese název Ledovcová trhlina.

131

Dívka si čte Washington Post z 21. července 1969 s titulkem „Orel přistál – dva lidé se procházejí po Měsíci“.

132

Snímek s názvem Růže pořídila americká fotografka skotského původu Eva Watson-Schütze před rokem 1903 v prerafaelitském stylu metodou gumotiskového dvojchromanového procesu. Snímek byl publikován v roce 1905 v magazínu Camera Work číslo 9 jako heliogravura, ale existuje více verzí, například polotónový tisk na hedvábném papíře nebo látce.

133

Eugene Cernan je bývalý americký astronaut a fotograf, po otci slovenského a po matce českého původu, který byl třikrát ve vesmíru. Snímek: Geolog a astronaut Harrison H. Schmitt poblíž vyvýšeniny u Severního masivu během expedice Apollo 17, v popředí vlevo je lunární vozítko Rover, 13. prosince 1972.

134

Dorothea Langeová: Matka přistěhovalkyně - portrétní fotografie z roku 1936. Tento portrét se stal kultovním snímkem z období Velké hospodářské krize v USA, kdy Langeová pracovala ve státní organizaci Farm Security Administration. K podpoře projektu sociálních a ekonomických reforem New Deal vybral tuto fotografii i prezident Franklin Delano Roosevelt. Jedná se o opuštěnou sběračku hrachu v Kalifornii, matku sedmi dětí, ve věku třicet dva let, Nipomo, Kalifornie.

135

Guerrillero Heroico (česky „Hrdinský partyzán“) je fotografie, která je nejznámějším portrétem původně argentinského lékaře a marxistického revolucionáře Ernesta (Che) Guevary. Autorem snímku je kubánský fotograf Alberto Korda, který 5. března 1960 fotografoval pro kubánské noviny Revolución v kubánském hlavním městě Havana během shromáždění na poctu obětí sabotáže způsobené výbuchem lodi La Coubre, při kterém zahynula stovka Kubánců. Che Guevarovi bylo v době fotografování 31 let a shromáždění se zúčastnil i s Fidelem Castrem. Snímek zachycuje charismatickou tvář Che Guevary v černém baretu s pěticípou hvězdou. Díky této fotografii se kontroverzní osobnost tohoto lídra stala koncem 60. let 20. století kulturní ikonou. Podle vyjádření muzea Victoria and Albert Museum v Anglii je tato fotografie nejreprodukovanějším fotografickým dílem na světě.

136

(c) RIA Novosti archive, image #129359 / Michael Trahman / CC-BY-SA 3.0

Michail Trachman: Němečtí zajatci v Moskvě, 15. června 1944, dar z archivu RIA Novosti.

137

Portrétní fotografie (ferrotypie) od neznámého autora s názvem Billy the Kid (1879-80) byla v červnu 2011 v aukci Brian Lebel's Old West Show & Auction prodána za 2 300 000 amerických dolarů. Snímek se tak zařadil na první příčky v seznamu nejdražších fotografií.

138

Jeden z prvních medicínských rentgenových snímků Wilhelma Röntgena Ruka s prsteny, na které je ruka jeho ženy Anny Berthy Ludwigové. Pořídil ji 22. prosince 1895 a prezentoval profesoru Ludwigu Zehnderovi z Institutu Fyziky na Freiburské univerzitě 1. ledna 1896. Snímek je součástí knihy 100 fotografií, které změnily svět.

139

Napoleon Sarony: Snímek Oscar Wilde č. 18 z roku 1882 se stal předmětem jednání Nejvyššího soudu USA, ve kterém soud rozšířil autorská práva na ochranu fotografií.

140

Albert Londe: Hysterický záchvat nasnímaný fotoaparátem s 12 objektivy; snímek zmiňoval ve svém díle například Sigmund Freud.

141

V Londýně spolupracovali při výrobě měsíčníku Street Life in London v letech 1876 - 1877 novinář Adolphe Smith a fotograf John Thomson. Jejich projekt dokumentoval textem a fotografiemi životy lidí z ulice Londýna a jednalo se o průkopnické využití sociální dokumentární fotografie ve fotožurnalistice. Série fotografií byla později vydávána v knižní formě v roce 1878 pod stejným názvem a je považována za klíčové dílo v historii dokumentární fotografie. Thomson je označován jako inovátor kombinace fotografie a tištěného slova.

142

Duchenne de Boulogne a jeho asistent faradizují (faradizace je terapeutické využití střídavého proudu ke stimulaci svalů a nervů) mimické svaly živého člověka k prokázání mechaniky výrazu obličeje, publikováno 1862

143

Rudolf Franz Lehnert (1878-1948), narozený na českém území, spolu s Němcem Ernstem Heinrichem Landrockem (1878-1966) založili fotografickou společnost Lehnert & Landrock, která úspěšně publikovala svá díla z Blízkého východu v Tunisu, Mnichově, Lipsku a Káhiře. Jejich fotografie mladého muže, který pracoval jako Lehnertův asistent, publikovaná jako pohlednice v roce 1921, se stala vzorem řady popularizačních plakátů v devadesátých letech 20. století. Plakáty představovaly mladého proroka Mohameda údajně podle obrazu, který namaloval mnich, který se s prorokem osobně setkal. Íránský režim prodej letáků zobrazujícího mladého proroka schválil, stejně tak i šíité v muslimské tradici.

144

Anna Atkins: Kyanotypický fotogram zhotovený pro knihu Photographs of British Algae: Cyanotype Impressions, 1843, Anna Atkins byla anglická botanička a fotografka považovaná za první osobu, která vydala knihu ilustrovanou fotografickými obrázky. Některé zdroje ji označují za první ženu, která zhotovila fotografii. Sir John Herschel, přítel Atkinse a Childrena, vynalezl fotografický proces kyanotypie v roce 1842. Během jednoho roku Atkinsová tento proces aplikovala na řasy (konkrétně mořské řasy) a zhotovovala kyanotypické fotogramy kontaktních kopií "umísťováním sušených řas přímo na kyanotypický papír". Atkinsová vydala ve vlastním nákladu své fotogramy v prvním díle Photographs of British Algae: Cyanotype Impressions v říjnu 1843. Jednalo se o soukromé vydání v omezeném počtu kusů a ručně psaným textem Photographs of British Algae: Cyanotype Impressions a jedná se o první knihu ilustrovanou fotografiemi. Teprve o osm měsíců později, v červnu 1844, vyšla knížka Williama Henryho Foxe Talbota The Pencil of Nature; tato kniha byla "první kniha ilustrovaná fotografiemi ke komerčnímu vydání".

145

Pierre Louis Pierson (1822-1913) byl francouzský fotograf známý především svými portrétními a módními fotografiemi. Byl dvorním fotografem a nositelem titulu Fotograf jeho veličenstva císaře Napoleona III. V roce 1844 založil studio v Paříži, koloroval daguerrotypie. V roce 1855 začal spolupracovat s Léopoldem Ernestem Mayerem a distribuovali své snímky pod společným názvem Mayer et Pierson. Sklízeli velký úspěch a brzy otevřeli další studia v belgickém Bruselu. Tato jeho fotografie nese název: Hraběnka Virginia Oldoini, asi 1863 - 1866

146

Ed Westcott: Operátoři na hmotnostním spektrometru Calutron během druhé světové války, národní nukleární bezpečnostní komplex Y-12, projekt Manhattan, Oak Ridge. Spektrometry se používaly pro přípravu uranové rudy na štěpný materiál. Během projektu Manhattan na stavbu atomové výbušné zbraně lidé pracovali v tajnosti a neměli žádnou představu, k čemu jejich práce na konci slouží. Gladys Owensová, žena sedící v popředí, si uvědomila co dělala až 50 let poté, co spatřila tuto fotografii na veřejné výstavě o padesát let později.

147

Fotograf (asi George W. Harris) upravuje pózu washingtonského kreslíře Cliffa Berrymana před svým velkoformátovým fotoaparátem. Harris & Ewing photo studio je název fotografického studia, které vlastnili George W. Harris a Martha Ewing se sídlem ve Washingtonu. Jejich snímky jsou základem sbírky Harris & Ewing Collection v majetku Library of Congress.

148

Garry Gross (1937-2010) byl americký módní fotograf, který se specializoval na portrétování psů. Studoval u společnosti Animal Behavior Center of New York, v roce 2002 se stal certifikovaným cvičitelem psů, čehož využil při pořizování jejich výtvarných portrétů. Zajímavým projektem byla série portrétů starších psů, kterou aktivně podporoval charity, které podporují záchranářské a starší psy. Tento snímek z roku 2004 se jmenuje Leo.

149

(c) RIA Novosti archive, image #543 / Alpert / CC-BY-SA 3.0

Max Alpert: Kombat, symbol Velké vlastenecké války, velitel praporu A. Jeremenko vede své vojáky do útoku, 12. června 1942, archiv RIA Novosti

150

Jeremiah Gurney (1812-1895) byl americký fotograf a daguerrotypista působící v New Yorku, který se fotografovat naučil od Samuela Morseho. Byl jedním z prvních, kdo praktikoval daguerreotypický proces, jako první otevřel v roce 1840 americkou fotografickou galerii na Broadwayi a nabízel portrét za 5 dolarů. Jeho ateliér disponoval devíti prostornými místnostmi specializovanými výhradně na toto umění. Foto: Dvě dívky ve stejných šatech, asi 1857

151

Joseph Albert (1825-1886): Místnost trůnů, zámek Neuschwanstein, 1886

152

Marion Post Wolcottová (1910-1990): Obchod s živýma rybama, červenec 1940, Natchitoches, Louisiana.

153

Joseph Knaffl (1861-1938) byl americký výtvarný a portrétní fotograf působící v Knoxville na konci 19. a počátku 20. století. Nejznámější je jeho portrét Knafflova Madonna z roku 1899, který byl přetištěn v tisícových kopiích a stále se používá na vánočních pohlednicích společnosti Hallmark.

154

Frank Hurley: Tučňáci kroužkoví na Cape Denison

155

John Plumbe (1809–1857) založil řadu daguerrotypických ateliérů a galerií, všechny nesoucí jeho jméno. Návštěvníci galerie si mohli prohlédnout fotografická díla, obdržet školení, nebo zakoupit vlastní portrét. Snímky pořízené v Plumbeho ateliérech byly označovány jako Plumbe, i když samotnou práci zhotovil někdo jiný, včetně jeho bratra Richarda Plumbeho. Každý jeho podnik disponoval řadou operátorů, koloristů a řemeslníků. Mnoho významných daguerrotypistů absolvovalo odbornou přípravu a zdokonalovalo své dovednosti v Plumbeho salonech. Například: Richard Carr, Marsena Cannon, Charles E. Johnson, Jacob Shew, Myron Shew a William Shew. Fotografie: Kapitol Spojených států amerických, 1846, daguerrotypie

156

Erich Hartmann (1922-1999) byl americký fotograf německého původu, člen agentury Magnum Photos. Studoval na New School for Social Research s Charlesem Leirensem, Berenice Abbottovou a Alexejem Brodovičem. V průběhu let portrétoval například osobnosti jako byli architekt Walter Gropius, spisovatel Arthur Koestler a Rachel Carsonová, hudebníci Leonard Bernstein a Gidon Kremer, herec Marcel Marceau a mnoho dalších. Jeho hlavní zájem směřoval fotograficky v životě zachytit způsob, jaký mají lidé vztah ke svému přirozenému prostředí a prostředí, které vytváří. Cykly Chléb náš vezdejší a Svět práce pokračovaly jako dlouhodobé projekty. Dokumentoval nejen průmysl a různé technologie - sklářství, stavbu lodí, zemědělství, produkci potravin, letectví, stavebnictví, výzkum vesmíru, vědecký výzkum - ale i kontexty lidské kultury s geografií: Shakespeare s Anglií, James Joyce a Dublin nebo Thomas Mann a Benátky. Fascinovaly jej nové technologie, při portrétování experimentoval svícením laserovým světlem přes různé druhy skla, optické hranoly, s jejichž pomocí vytvářel klikyháky, lámal světlo na části a podobně.

157

Harris & Ewing photo studio je název fotografického studia, které vlastnili George W. Harris a Martha Ewing se sídlem ve Washingtonu. Jejich snímky jsou základem sbírky Harris & Ewing Collection v majetku Library of Congress. Toto je snímek John Reynolds, na střeše domu na ulici 9th Street NW, Washington.

158

Esther Bubley pracovala pro instituci OWI, jejím nejvýznamnějším cyklem byla známá série reportážních snímků z autobusové linky mezi středozápadem a jihovýchodem USA: Instruktor společnosti Capitol Transit Company učí ženu řídit autobus; tradiční práce mužů zastávaly během druhé světové války ženy, Washington D.C., červen 1943

159

Minya Diez-Dührkoop (1873-1929) byla německá secesní profesionální fotografka a druhá dcera renomovaného fotografa Rudolfa Dührkoopa. Foto: Lavinia Schulz jako Tanzbertchen, 1924.

160

William B. Post (1857-1921) byl americký průkopník výtvarné fotografie. Je považován za jednoho z raných piktorialistů. Narodil se v New Yorku, ale nakonec se usadil v Maine, kde se do hloubky věnoval fotografii krajin. Pomocí změkčující techniky zhotovil řadu platinotisků rozkvetlých jabloní, luk a polí během sklizně, scény s lekníny, scény se sněhem a podobně. Jeho práce jsou ceněny obzvláště za bohaté tóny, rozjímavý charakter a jemnou citlivost. Byl členem spolku Camera Club of New York a publikoval v jejich časopisu Camera Notes. Jeho díla obdivoval a uznával Alfred Stieglitz, se kterým spoluzaložil slavný klub Fotosecese v roce 1903. Foto: Zimní krajina, Fryeburg, Maine, asi 1904

161

Vítězný polibek, 1945, příslušnice WAAF (Women's Auxiliary Australian Air Force) líbá policistu během oslav vítězství Victory Pacific celebrations ve městě. Sbírka Australian War Memorial collection, Canberra, Austrálie.

162

Karl Bulla byl ruský novinářský a portrétní fotograf a „otec ruského fotožurnalismu“. V roce 1886 získal povolení Ministerstva vnitřních věcí „pro výrobu všech druhů fotografických prací mimo domov, například: na ulicích, domech a na místech v bezprostřední blízkosti Petrohradu“, který mu dovolil celou řadu let vytvářet pohlednice pro produkční tisk Světové poštovní unie. Foto: V letech 1895–1910 se v Petrohradu v zimě jezdilo i přes zamrzlou Něvu. Tři postavené jednokolejné tratě o rozchodu pravděpodobně 1000 mm opravdu vedly po silné vrstvě ledu, na které byly položeny dřevěné pražce a kolejnice. Do ledu byly „zamraženy“ také dřevěné stožáry pro trolejové vedení. První trať spojovala Senátní náměstí a Vasiljevský ostrov, druhá Palácové nábřeží a Mytninskaje nábřeží a třetí Suvorovovo náměstí a Vyborské nábřeží.

163

Noël Marie Paymal Lerebours (1807-1873): Pont Neuf, Paříž, tisk založený na daguerrotypii, vlevo je socha Jindřicha IV., lept a akvatinta, ručně kolorováno, ilustrace z: Excursions Daguerriennes, Paris: Rittner et Goupil, 1842

164

Harris & Ewing photo studio bylo Fotografické studio, které vlastnili George W. Harris a Martha Ewing se sídlem ve Washingtonu. Jejich snímky jsou základem sbírky Harris & Ewing Collection v majetku Library of Congress. Foto: Eleanor Randolph Wilson.

165

Doris Ulmann se v jednom rozhovoru přiznala k lásce k portrétní fotografii: ...Tvář, která nese znaky intenzivního života, která vyjadřuje určitou fázi života, některé dominantní kvality nebo duševního výkonu, představuje pro mě zajímavou tvář. Z tohoto důvodu tvář staršího člověka, možná ne krásného v pravém slova smyslu, je obvykle přitažlivější než tvář mladší osoby, která se sotva života dotkla. Foto: Ruce dělníka.

166

Olive Cotton: Balet čajových šálků, 1935, autorka při snímání ve studiu využila protisvětlo, aby hluboké stíny směrem k divákovi lépe vyjádřily „tanec“ mezi tvary čajových šálků, podšálků a jejich stíny. Snímek se zúčastnil několika výstav, ale hlavně byl vystaven na Londýnském fotografickém salonu v roce 1935. Snímek byl přetištěn na poštovní známce v roce 1991 připomínající 150 let fotografie v Austrálii a zdobí též titulní stranu knihy Olive Cotton: Photographer, kterou vydala Národní knihovna Austrálie v roce 1995.

167

Alfred Cheney Johnston (1885–1971) byl americký fotograf aktů a glamourových snímků, známý především portréty modelek taneční revue Ziegfeld Follies. V zobrazování tanečnic pro revue, takzvaných Ziegfeld-girls, projevil velkou zručnost - jeho oblečené modelky vypadaly jako nahé. Ve dvacátých letech portrétoval mnoho hvězd stříbrného plátna, včetně Dolly Sisters, Gloria Swanson, Mae Marsh, Fairbank Twins a Lillian a Dorothy Gish. Jeho fotografie měly velký vliv na image Hollywoodu tehdejšího desetiletí. Na snímku je Drucilla Strainová, 1920, Sbírka Gruber Collection.

168

George Grantham Bain: Kristus, kterého ztvárnil herec Anton Lang, Oberammergau, 1900

169

Jack E. Boucher (*1931) v roce 1958 začal pracovat pro National Park Service a pokračoval až do roku 2006, později se stal šéfem fotografického oddělení na Historic American Buildings Survey (HABS). Od roku 1966 opustil na dva roky Park Service aby pracoval pro program New Jersey's State Historic Preservation. Po čase se v roce 1970 opět vrátil do Park Service/HABS a opustil New Jersey. Věnoval se vysoce specializované práci fotografické dokumentace architektury na velký formát. Jeho práce ho zavedla do 49 států, na Panenské ostrovy i Puerto Rico. Cestoval s 900 kilogramy fotografického vybavení. Na konci 60. let se zaměřil na dokumentaci historických venkovských domů v Anglii a architektury od římských dob až po období období regentského stylu. V roce 1973 byl jedním z 36 vybraných účastníků Evropské Letní školy pro zachování historické architektury. Sedm týdnů trvala studijní cesta přes Anglii, Francii, Holandsko a Belgii. V 90. letech pro Historic American Buildings Survey nasnímal více než 500 velkoformátových snímků Bílého domu. Foto: Schodiště společnosti Shaker Centre Family Trustees' Office, Pleasant Hill

170

Paul Bergon byl francouzský piktorialistický fotograf: Královská dcera, 1898, publikováno v časopisu Die Kunst in der Photographie

171

Papež Pius IX. žehná vojsku těsně před dobytím Říma dne 25. dubna 1870. Fotografie z archivu rodiny Burzagliů, autor neznámý.

172

LOMO LC-A (Lomo Kompakt Automat LK-A nebo LC-A) je kompaktní fotoaparát na kinofilm s pevným 35mm objektivem vyráběný továrnou Leningradskoje Optiko-Mechaničeskoje Objediněnije. Fotoaparát má plastové tělo s uzavíratelnou kovovou krytkou objektivu a hledáčkem a je vybaven automatickou elektronickou závěrkou a elektronickým řízením expozice. Lomografie se stala na začátku 90. let legendou, především v Rakousku – existují umělci, kteří se dobrovolně omezují na jednoduché technické možnosti tohoto aparátu a pokoušejí se o uměleckou fotografii oproštěnou od technických aspektů. Jeho popularita je tak vysoká, že se začaly vyrábět nové verze staré značky.

173

První fotografie uveřejněná na Wikimedia Commons. Je na ní paní (či slečna?) Alwine Hengst kolem roku 1885; autor Otto Wunder.

174

Arthur Rothstein: Farmář se syny čelí písečné bouři, Cimarron County, Oklahoma, USA

175

Mathew Brady a Levin Corbin Handy: Budova patentového úřadu Old Patent Office Building, Washington, D.C., 1865.

176

Danny Lyon: Tři chlapci a grafiti, Brooklyn, Lynch Park, New York, červen 1974, cyklus DOCUMERICA, archiv NARA

177

Ken Bell: Kanadští vojáci na Pláži Juno, Bitva o Normandii, 6. června 1944. Jako poručík v armádní jednotce pro film a fotografii (Canadian Army Film and Photo Unit) byl Ken Bell při fotografování a natáčení osvobození Francie, Belgie a Holandska a nakonec dokumentoval okupaci Německa. Podílel se na dokumentaci přistání v Normandii, mnoho jeho fotografií bylo pořízeno na barevný film - poprvé v kanadské armádě - na veřejnost se však dostaly až po dvaceti letech. Jedná se o jediné dochované barevné fotografie vylodění v Normandii. Členové CFPU byly často ve frontové linii, někdy i před ní. Například při osvobozování Dieppe v roce 1944, v době kdy Manitoba Dragoons očekávali rozkazy, členové CFPU včetně Kena Bella a Briana O'Regana byli prvními spojeneckými vojáky, kteří vstoupili do města.

178

Henry Peach Robinson: Červená Karkulka dorazila ke dveřím své babičky, albuminový tisk, 23,3 × 18,7 cm, 1858

179

Nickolas Muray fotografoval celebrity, divadelní portréty, byl průkopníkem komerční fotografie, známým svými klasickými barevnými reklamními snímky. Je považován za mistra tříbarevného uhlotisku. Foto: Reklama na Dodge, 1933

180

Samuel Gottscho (1875-1971) se po návštěvě několika architektonických fotografických výstav rozhodl zdokonalit a zlepšit svou práci a vyhledal několik architektů. Ve svých 50. letech, po třiadvaceti letech prodavače textilu, se stal profesionálním komerčním fotografem. Jeho fotografie se objevily na obálkách magazínů American Architect and Architecture nebo Architectural Record. Jeho fotografie architektury se pravidelně objevovaly v článcích v New York Times. Jeho fotografie soukromých domů v New Yorku a předměstí Connecticutu se často objevovaly v časopisech o bytové dekoraci.

181

Lois Greenfield (* 1949) je americká fotografka, která je známá zachycováním člověka v pohybu a využitím pohybu jako kompozičního prvku ve svém umění. Je srovnávána s Eadweardem Muybridgem zkoumáním lidského pohybu a s Henrim Cartier-Bressonem zachycením prchavé chvíle. Foto: Maria Benitez tančí flamenco.

182

Fotografie: Papírová kráva na autě paní Mellorové, 1944, sbírka Australian War Memorial collection, Canberra, Austrálie.

183

Frederick Willam Bond: Obsah pštrosího žaludku po jeho smrti, sbírka National Media Museum, asi 1930. Frederick Bond byl fotografem Londýnské zoologické společnosti. Kromě běžných fotografií Londýňanů v zoologické zahradě, také nasnímal objekty vyjmuté z pštrosího žaludku po jeho smrti. Podrobnosti o tom, co nebohý pták spolkl jsou uvedeny na zadní straně fotografie. Během svého života se zvědavému pštrosovi podařilo spolknout: krajkový kapesník, rukavičku s knoflíky, dlouhý provázek, obyčejný kapesník (pravděpodobně pánský), různé měděné mince, kovové cvočky, svorky a háčky a deseticentimetrový hřebík - to vše už bylo příliš mnoho a také příčinou jeho smrti.

184

Albert Meyer (1857-1924) byl německý fotograf prvních letních olympijských her v roce 1896 v Athénách, na kterých bylo pořízeno méně než 100 snímků. Je známo, že na místě pracovalo sedm fotografů: pět Řeků, americký fotoamatér Thomas Curtis (zároveň získal olympijské zlato v běhu na 110 metrů překážek) a Němec Albert Meyer. Mezi fotografickými zpravodaji byl zdaleka nejplodnější, je autorem nejméně 56 snímků z celého počtu, což je více než polovina všech známých snímků. Jeho díla jsou při srovnání s fotografiemi ostatních technicky a esteticky jasně lepší. Málokterá publikace o historii olympijských her neobsahuje jeho snímky. Fotografie: Mezinárodní olympijský výbor, druhý zleva stojí Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, vpravo sedí Pierre de Coubertin, 1896

185

Společnost dam si prohlíží stereofotografie, olejomalba malíře Jacoba Spoela, asi 1850-1860, sbírka Rijksmuseum v Amsterdamu.

186

Reid Turner Blackburn (11. srpna 1952 – 18. května 1980) byl fotograf, který zahynul v roce 1980 při erupci sopky Mount St. Helens. Pracoval jako fotožurnalista a dokumentoval erupci pro místní noviny The Columbian Newspaper a pro magazín National Geographic, právě když jej výbuch překvapil v táboře Coldwater. Jeho automobil, včetně jeho těla, byl nalezen 4 dny po erupci. Jeho fotoaparát, pohřbený pod troskami z erupce, byl vyproštěn asi o týden později.

187

Josef Maria Eder: Jedna z prvních rentgenových fotografií žáby, sbírka National Media Museum

188

William Hope byl průkopníkem takzvané „fotografie duchovního světa“ a členem známé spiritualistické skupiny Crewe Circle a svůj první spirituální snímek pořídil v roce 1905. Vyšetřovatel paranormálních jevů Harry Price se pokusil na britské vysoké škole British College of Psychic Science dokázat, že Hope podvádí. I přes pozitivní zjištění pana Priceho si Hope ještě dlouho udržoval popularitu a náklonnost mnoha lidí, včetně autora a spiritualisty Sira Arthura Conana Doyla, který odmítal přijmout jakékoliv důkazy, že je Hope podvodník a šel tak daleko, že chtěl očistit jeho jméno a napsal knihu podporující fotografování duchovních jevů s názvem The Case for Spirit Photography. Foto: Starší pár s duchem mladé dívky, asi 1920.

189

Nicolae Ionescu (1903 – 1974) byl rumunský fotograf považovaný za foto-kronikáře své doby. Fotografoval život obyčejných lidí, architekturu a pohlednice měst. V Bukurešti dokumentoval památky, kostely, kláštery, muzea, trhy, veletrhy, bulváry, ulice, veřejné budovy, tramvaje, koně táhnoucí vozy, kočárky, cyklisty, náboženské procesí nebo vánoční zvyky. Foto: Zima na bukurešťské ulici Calea Victoriei, naproti restauraci Casa Capşa.

190

Víly z Cottingley je pojmenování série pěti fotografií, které pořídily dvě mladé sestřenice Elsie Wrightová a Frances Griffithsová žijící ve městě Cottingley poblíž Bradfordu v Anglii. V roce 1917, kdy pořídily první ze dvou fotografií, bylo Elsie 16 let a Frances 10. Snímky přilákaly pozornost spisovatele sira Arthura Conana Doyleho, který je využil jako ilustraci k článku o vílách pro vánoční vydání časopisu Strand v roce 1920. Conan Doyle, jako spiritualista, byl fotografiemi nadšen a interpretoval je jako jasné a viditelné známky duchovních jevů. Veřejné reakce byly smíšené, někteří považovali obrazy za pravé, jiní však byli přesvědčeni, že jsou falešné.

191

Dcery cara Mikuláše II., zleva: Olga, Taťána, Marie a Anastázie, 1906. Někdy jsou označovány zkratkami jejich prvních písmen ve jménu - ОТМА.

192

Jako v mnoha zemích byl vývoj techniky, řemesla a umění fotografie v Japonsku mimo jiné důsledkem změny technologie, zlepšování ekonomických podmínek a míry uznání fotografie jako svéprávné formy umění. Fotografie se v Japonsku vyvíjela za silné spoluúčasti a zájmu od počátků tohoto umění k úspěchům značného počtu Japonců ve světě fotografie do dnešních dní. Situaci ovlivnila izolace země, která byla stranou od okolního světa až do roku 1854. Jedním z průkopníků fotografie byl Švýcar Pierre Rossier, kterého na východ poslala londýnská firma Negretti and Zambra. Do tohoto umění zasvětil fotografy jako byli Ueno Hikoma, Horie Kuwadžiró nebo Maeda Genzó. První evropští turisté sem začali připlouvat v 70. letech 19. století a fotografie se začala rozvíjet komerčně. Pečlivě kolorované snímky zobrazovaly nejen staré Japonsko a jeho památky, ale také japonské zvyky, portréty japonských krasavic a samurajů. Přibližně 80. léta v japonské fotografii byla mezníkem, kdy začalo tvořit více japonských fotografů, například Kazumasa Ogawa, Adolfo Farsari, Raimund von Stillfried, Kimbei Kusakabe, Šin’iči Suzuki nebo Kózaburó Tamamura. Byli to oni, kdo připravili cestu pro tuto rychle rostoucí profesi během druhé poloviny 19. století. Fotografie v Japonsku byla časem přijata jako umělecká forma a dnes se japonští fotografové aktivně účastní na klíčových výstavách po celém světě. V Japonsku se nachází celá řada předních světových výrobců klasických i digitálních fotoaparátů a fotografické optiky, nespočet fotografických organizací a každoročně je udělováno několik fotografických ocenění.

193

Graflex Speed Graphic je označení legendárních novinářských fotoaparátů, které vyráběla firma Graflex v Rochesteru, New York. První fotoaparáty byly vyrobeny v roce 1912 a výroba pokračovala až po novější verze do roku 1973. K nejvýznamnějšímu zlepšení aparátu došlo v roce 1947 se zavedením modelu Pacemaker Speed Graphic (a Pacemaker Crown Graphic, který byl o jednu libru lehčí, ale chyběla mu štěrbinová závěrka). Byl standardním vybavením mnoha amerických novinářských fotografů až do poloviny 60. let.

194

Kůzle je podrobováno fyziologické studii, ke které se využívá technika chronofotografie. Na snímku vlevo je Étienne-Jules Marey, Georges Demenÿ je pán bez klobouku vpravo.

195

Norberto Puzzolo: Portrét Barbary (1986).

196

Dne 14. října 1884 získal George Eastman patent na svůj papírový svitkový film. Po třech letech experimentování s britskou želatinovou emulzí v roce 1884 patentoval v Británii a v USA fotografické médium, které nahradilo křehké skleněné tabule emulzí potaženou na svitku papíru. Tento vynález umožnil větší rozvoj a rozšíření fotografie.

197

George Fiske (1835-1918) od roku 1879 žil a 40 let fotografoval kalifornský Yosemitský národní park, přičemž velká část jeho fotografického díla byla ztracena. Na rozdíl od jiných autorů, kteří se specializovali na pořizování portrétů návštěvníků parku, se zaměřil na fotografickou dokumentaci přírodních jevů. Byl první, kdo zaznamenával tuto oblast v zimě, a vůbec celoročně. Jeho často velkolepé fotografie byly prodávány jako jednotlivé obrazy nebo v kvalitních albech, zejména v pozdějších letech. Pracoval také s Galenem Clarkem, dozorčím parku. V Clarkově knize The Yosemite Valley (1910) se nachází celá řada Fiskeho fotografií. Ve 20. letech 20. století přitáhly Fiskeho fotografie pozornost Ansela Adamse, který z některých Fiskeových velkoformátových negativů pořizoval kopie a zastával názor, že by jeho práce měly být archivovány vhodným způsobem, avšak bez úspěchu. Jeho díla uskladněná na pile společnosti Yosemitský park, podlehly v roce 1943 dalšímu požáru.

198

Plastová ochrana obličeje před sněhovou bouří, Kanada, Montreal, 1939. Archiv Nationaal Archief.

199

Spadlá socha Louise Agassize po zemětřesení, Stanford University, San Francisco, 1906.

200

Jan Nepomuk Langhans: Portrét dívky, fotografie z výstvay v Galerii Langhans, Praha, 2010.

Do páru k této fotografii viz: tento obrázek týdne

201

Sam Hood: Loučení vojáka a kočka Bobbie

202

Carlo Naya (1816 – 1882 Benátky) byl italský fotograf známý svými výtvarnými obrazy Benátek, pohledů na město a na každodenní život v něm. Byl jedním z nejvýznamnějších cestovatelských fotografů a fotografů architektury 19. století. Nesl titul oficiální dvorní fotograf italského krále Viktora Emanuela II. Jeho práce mají velkou hodnotu pro zkoumání dějin architektury Benátek. Dokumentoval mimo jiné také restaurování Giottových fresek v kapli Scrovegniů v Padově. V jeho díle najdeme také pouliční fotografie. Fotografie: Ponte di Rialto, 1875.

203

Rumunský fotograf Iosif Berman (1892 - 1941) v letech 1920 až 1923 pracoval jako korespondent z Istanbulu pro rumunské noviny a portrétoval též rumunskou královskou rodinu. Po návratu do Rumunska byly jeho fotografie publikovány ve všech hlavních rumunských novinách: Adevărul, Dimineaţa, Curentul, Realitatea ilustrată, România ilustrată, Ilustraţiunea română, Cuvântul liber, L'Indépendance roumaine a také v The New York Times a National Geographic, byl korespondentem Associated Press a skandinávských noviny Scandinavian Newspaper Press. Foto: Děti hrají na housle v centru Bukurešti, 1930-1940.

204

Olympe Aguado: Čtení, albuminový tisk ze skleněného kolodiového negativu, mezi 1862 a 1864, sbírka Musée d'Orsay

205

Pete Souza: Vánoční pohlednice Bílého domu, 2010.

206

Nickolas Muray: Rodina ve sváteční kuchyni, obálka časopisu McCall's magazine, 1939.

207

Šest načepýřených rybaříků pruhoprsých pózuje fotografovi Williamu Lovell Finleymu, publikováno v knize American Birds v roce 1908.

208

Vynálezce Anatol Josepho ve svém fotoautomatu Photomaton, asi 1927. V automatu mohl zákazník po vložení čtvrt dolaru během osmi minut získat osm fotografií. O portréty byl obrovský zájem, za den se přišlo vyfotografovat 2 000 zákazníků. V červenci 1926 se Anatol Josepho oženil s herečkou Hannah Belle Kehlmann, se kterou měli později dva syny. Společnost byla tak úspěšná, že Josepho mohl v březnu 1927 (tj. před udělením patentu) prodat americká práva za 1 milion dolarů. Práva na Photomaton prodal konsorciu vedené Henrym Morgenthauem a polovinu peněz věnoval na charitativní účely. Nadále pracoval jako technický poradce a viceprezident rychle se rozvíjející společnosti Photomaton Incorporated. Úspěch Photomatonu dosáhl Josepho hlavně tím, že postavil kabinu, kterou uzavřel ze všech stran kromě čelní strany, která však byla také zakrývací. Mnoho prvních Photomatonů bylo umístěno v obchodních domech. Aby zábleskové světlo automatu příliš nenarušovalo prodej, opatřil Josepho přední stranu kabiny závěsem. Tato "izolace" při fotografování přinesla Photomatonu úspěch. Později se závěsy staly nedílnou součástí všech fotografických automatů.

209

John Robert Parsons (asi 1825 - 1909) byl irský fotograf a umělec nejznámější sérií snímků, o kterou jej v létě roku 1865 požádal malíř Dante Gabriel Rossetti. Je na nich Rossettiho múza a modelka Jane Morris. Během fotografování v zahradě a domě Rossettiů vzniklo osmnáct známých portrétů. Rossetti v průběhu relace přísně kontroloval nad pózami Morrisové, stejně jako dohlížel na oblečení, které nosila a předměty a nábytek, které byly při snímání a kompozici použity. Podle historika umění Colina Forda nelze říci, do jaké míry Rossetti později fotografie při malování použil. Jeho dílo Reverie z roku 1868 je nepochybně podobné jednomu z fotografovaných snímků, ale také na jeho dalších portrétech jsou vidět podobnosti, a nejen na Morrisové, ale například také na pozdějších Rossettiho portrétech Alexy Wildingové. Rossetti nepoužil fotografie jako přesné studie, ale pravděpodobně hlavně jako nástroje pro vizualizaci některých póz a jako připomínku na dobu, kdy nebude mít svou modelku k dispozici.

210

Julien Bryan: Kazimiera Mika, desetiletá polská holčička truchlí kvůli smrti své starší sestry, která byla zabita v poli poblíž ulice Jana Ostroroga ve Varšavě během německého vzdušného náletu Luftwaffe v září 1939.

Autor popsal scénu takto: "Jak jsme jeli kolem malého pole na kraji městečka, jen několikaminutové zpoždění nám zabránilo stát se svědky tragické události, té nejneuvěřitelnější. Sedm žen kopalo na poli brambory. Neměly žádnou mouku a zoufale potřebovaly jídlo. Najednou se z ničeho nic vynořily dva německé letouny a shodily dvě bomby na malý dům jen 200 yardů daleko. Dvě ženy v domě byly zabity. Kopáčky brambor zalehly a doufaly že si jich letadla nevšimla. Poté co bombardéry zmizely, ženy se vrátily ke své práci. Musely sehnat jídlo.

Ale nacističtí piloti nebyli spokojeni se svou prací. Během pár minut se vrátili a kulometnou palbou zametli 200 stop pole. Dvě z těch sedmi žen byly při náletu zabity. Ostatním se nějak podařilo uprchnout.

Když jsem fotografoval těla, přiběhla malá desetiletá holčička a zůstala stát jako přikovaná u jedné mrtvé. Ta žena byla její starší sestra. Dítě ještě nikdy předtím nevidělo smrt a nemohlo pochopit proč s ní její sestra nebude mluvit... Dítě se na nás zmateně dívalo. Natáhl jsem k ní ruku a pevně ji držel abych ji utěšil. Plakala. Stejně jako já a dva polští důstojníci kteří byli se mnou."

211

Richard Avedon: Judy Garland, New York City, 1963

212

Nikolaj Sviščev-Paola: Dívčí portrét, 1910.

213

Kyle Cassidy: Odmítnuto Zemí (Repulsed by the Earth), 2002

214

Martial Caillebotte (1853–1910) byl francouzský fotograf, skladatel, jedním z otců filatelie a mladším bratrem známého umělce Gustava Caillebotta. Oba zdědili majetek po svém otci, což jim umožnilo věnovat se zálibám a umění po celý život. Dne 7. června 1887 se oženil s Marií Minoretovou. V roce 1888 jeho manželka porodila syna Jeana a v roce 1889 dceru Genevièvu. Geneviève později zdědila většinu neprodaných obrazů Gustava Caillebotta. Hodně času trávil se svým bratrem Gustavem a přítelem malířem Renoirem, který ho často navštěvoval, a společně vedli dlouhé diskuse o umění, politice, literatuře a filozofii. Na snímku je na veslici a v klobouku zobrazen Maurice Minoret, který se stal předlohou pro obraz Veslař s cylindrem jeho bratra Gustava Caillebotta.

215

Elisabeth Meyer: Vítěz Golden North Samon Derby, 1955

216

Penelope Felicity Manning: The School ma'am look, aranžovaná studiová fotografie, 2009.

217

Giorgio Sommer (1834 - 1914): fotografie sbírek Národního muzea v Neapoli.

218

Thomas & R. Annanovi & Synové: skotský fyzik William Thomson, lord Kelvin, uhlotisk, asi 1900.

219

Rudolf Franz Lehnert (1878-1948), narozený na českém území, spolu s Němcem Ernstem Heinrichem Landrockem (1878-1966) založili fotografickou společnost Lehnert & Landrock, která úspěšně publikovala svá díla z Blízkého východu v Tunisu, Mnichově, Lipsku a Káhiře. Snímek je označován jako Lehnert & Landrock: Káhira - řeka Nil.

220

Klarinetista Ross Gorman se svou dcerou fotografují měchovým fotoaparátem ze stativu kočárek s panenkou. Bain News Service, asi 1920.

221

Slavnostní ceremoniál při otevření Světové výstavy v Paříži v roce 1900 spojený s inauguraci Eiffelovy věže, 14. dubna 1900. Fotografie od neznámého autora publikovaná v magazínu L’Exposition Universelle 1900.

222

Charles Kerlee byl americký fotograf, který během druhé světové války pracoval pro Fotografický útvar letectva vojenských námořních sil (Naval Aviation Photographic Unit), který vedl Edward Steichen. Krátce poté, co Japonsko zaútočilo na Pearl Harbor, přijal jej Edward Steichen do Fotografického útvaru letectva vojenských námořních sil. Tato skupina dokumentovala a propagovala svou činnost v oblasti letectví a Steichen do ní přijímal ty nejtalentovanější fotografy. Fotografie: Členové posádky lodi USS Yorktown (CV-10) se přemisťují na své pozice, květen 1943, archiv NARA. Diagonální kompozice, protisvětlo, čtvercový formát.

223

Lucien Walery: Akt dívky v kostýmu s pečlivě zhotoveným účesem, asi 1920.

224

Požár vzducholodi Hindenburg plněné vodíkem dne 3. května 1937. Ke „slávě“ katastrofy bezesporu přispělo na tu dobu nezvykle dokonalé zpravodajské pokrytí. Na letišti na Hindenburg totiž čekalo velké množství reportérů, takže existuje záznam rozhlasového zpravodajství Herberta Morrisona, filmový záznam a velké množství fotografií.

225

Sarah Angelina Acland (1849 – 1930) byla anglická amatérská fotografka známá svými portrétními a krajinářskými snímky a jako pionýrka barevné fotografie. S barevnou fotografií začala experimentovat v roce 1899 a své první snímky vyráběla pomocí barevného procesu Frederica E. Ivese a Sangera Shepherda, který byl založen na třech samostatných fotografiích pořízených přes červený, zelený a modrý filtr. Později používala autochromový proces bratří Lumièrů, vynalezený v roce 1907. Barevnou fotografii proslavila "jako proces pro cestující amatéry" na základě snímků, které pořídila během dvou návštěv Gibraltaru v roce 1903 a 1904. V roce 1904 se podílela na výroční výstavě Královské fotografické společnosti s 33 tříbarevnými tisky s názvem Domov mořského orla, Gibraltar. Foto: Sarah Angelina Acland, autoportrét, autochrom, 1912.

226

Křivka S se s oblibou používá v umělecké kompozici a je tradiční již od dob starověkého řeckého a románského umění. Tehdejší sochaři zobrazovali lidskou postavu tak, aby držení těla připomínalo vlnovku písmene "S". V obrazové kompozici je poměrně oblíbená a účinná. Spojením více "S" křivek vzniká vlnovka, působící měkce, příjemně, dojmem pohybu (vodní hladina, duny písku, obilí, okraj sukně, kytary, houslí apod.). Zakřivené linie by se neměly dotýkat okrajů snímku nebo obraz náhle opustit. V opačném případě by efekt působil rušivě. Zaoblené křivky se obvykle používají k vytvoření dynamiky a pocitu proudění v obraze. Jsou zpravidla více esteticky příjemné, protože jsou spojovány s jemnějšími, ohebnými a měkkými věcmi. Ve srovnání s přímými liniemi, křivky poskytují větší dynamický vliv na obraz. Foto: Pohled na "Burma Road", archiv NARA.

227

Tom Parker byl americký fotograf. Fotografoval hodně v amerických internačních táborech, jako byly například Manzanar nebo Tule Lake v Kalifornii. Na pořizování obrazové dokumentace ze života lidí v internačních táborech se kromě něj podílela řada dalších významných fotografů, jako například Dorothea Lange, Hikaru Iwasaki, Clem Albers nebo Charles E. Mace. V roce 1942 pracoval pro společnost War Relocation Authority, což byl orgán odpovědný za internaci a stěhování japonských Američanů během druhé světové války. Většina jeho tvorby z let 1942-1943 se soustředila na japonské Američany a Japonce v deseti stálých táborech, včetně Manzanaru, Tule Lake, Poston, Topaz, Gila River a Minidoka. Kromě fotografií pořizoval také dokumentární a propagační filmy. Fotografie: Dívka s deštníkem při cestě do školy, Jerome Relocation Center, Denson, Arkansas, 1943.

228

Slečna Marie Doro.

229

Antoine Samuel Adam-Salomon: Generál Giroflore, asi 1859.

230

Jedna z parodií na slavný snímek Abbey Road, vpředu kráčí astronomka a autorka snímku fotografka Carolyn Porco.

231

Po americké občanské válce fotografoval William Bell (1830 Anglie - 1910 USA) zranění a choroby vojáků pro muzeum Army Medical. Velkou část roku 1865 strávil fotografickou dokumentací různých poranění, nemocí a amputací, z nichž mnohé byly publikovány v knize Medical and Surgical History of the War of the Rebellion (Historie medicíny a chirurgie válečné vzpoury). Foto: Střelná rána majora H. A. Barnuma, 1865.

232

Adolf Miethe (1862 1927) byl německý fotochemik a průkopník fotografické techniky. V roce 1887 Miethe a Johannes Gaedicke jako asistenti Astrofyzikálního institutu v Postupimi vynalezli bleskový prášek a o dva roky později zkonstruovali i magnéziové zábleskové zařízení (lampu). Počátkem 20. století Miethe zkonstruoval kameru pro „tříbarevnou fotografii podle přírody“. Postup spočíval v tom, že se scéna vyfotografovala třikrát na černobílý fotografický materiál přes barevné filtry (červený, modrý a zelený). Tento princip poprvé použil již Louis Ducos du Hauron v šedesátých letech 19. století, ve své době však narazil na problém velmi malé citlivosti materiálů na červené světlo. Toto se Miethemu podařilo vyřešit, když v roce 1902 spolu s Arthurem Traubem vyvinuli takzvanou panchromatickou senzibilizaci fotografického materiálu. Foto: Trojbarevná fotografie dle přírody z roku 1903.

233

(c) Bundesarchiv, Bild 146-1973-030C-10 / Pahl, Georg / CC-BY-SA 3.0

Georg Pahl: Návštěvnice koňských dostihů.

234

Zdzisław Sosnowski: Brankář, 1975-1977

235

Před sto lety sestrojil Édouard Belin první zařízení pro přenos obrazu po drátě tzv. belinograf.

236

(c) RIA Novosti archive, image #879 / Knorring / CC-BY-SA 3.0

Oleg Knorring: Ženijní bojové jednotky staví most, 1. srpna 1943, archiv RIAN.

237

William Boyd Post: Letní dny, 1895.

238

Jednokolový motocykl. 1931. Archiv Nationaal Archief.

239

Dne 19. srpna roku 1839 byl vynález fotografie vyhlášen na zasedání akademie věd a připadl Francii. Louis Daguerre byl francouzský malíř a vědec, který ve třicátých letech 19. století vyvinul první praktickou metodu fotografování — daguerrotypii. Vynalezl také jako první diorama a polyorama. Je považován za jednoho z průkopníků a otců fotografie, spolu s Nicéphorem Niepcem, Williamem Foxem Talbotem, Hippolytem Bayardem a Hérculem Florencem.

240

Vilém Heckel: Příhrazy, Kobyla, asi 1959.

241

John Vachon: Černoušek, poblíž Cincinnati, Ohio, 1942 - 1943.

242

Kristen Feilberg: Bojovníci kmene Bataků.

243

Gerhard Vormwald: Balloons Mannheim, 1975.

244

Frances Benjamin Johnstonová: Crossdressing (Oblékání křížem), 1890 (vpravo Frances Benjamin Johnstonová).

245

(c) RIA Novosti archive, image #450919 / V. Yakovlev / CC-BY-SA 3.0

Porodnice Jakutsk, Rusko, 1. ledna 1981, V. Jakovlev, Ruská informační agentura Novosti.

246

George Rodger byl jedním ze zakladatelů agentury Magnum Photos v roce 1947, jeho snímek Plnění Marshallova plánu v Nizozemsku, 1950.

247

Augusto De Luca je italský umělec a fotograf. Vystudoval právo, později v polovině 70. let se stal profesionálním fotografem. Používá velmi zvláštní styl, prošel několika fotografickými žánry, využíval mnoho materiálů, téměř vždy se na svých snímcích snaží dávat důraz na základní prvky a s minimálními výrazovými prostředky. Výsledkem jsou fotografie, ve kterých jsou tvary a znaky kombinovány způsobem, který připomíná metafyzické prostředí. Jeho fotografie byly vystaveny v mnoha galeriích v Itálii i v zahraničí. Fotografie: Neapol

248

Vačice s filmovou kamerou, 1943, sbírka Australian War Memorial.

249

Andrej Osipovič Karelin: Dívka s kytarou.

250

Cestovatelský fotograf Francis Bedford (1816–1894): Mešní oltář v hlavní lodi, Wellská katedrála.

251

V roce 1893 patentoval Jules Richard (1848-1930) nový celokovový stereoskopický fotoaparát Vérascope. Do té doby byly stereoskopické kamery těžké a obtížně manipulovatelné. Richard představil nový formát 45 x 107 mm, který dovoloval hodně ubrat na váze a objemu zařízení. Tento vynález přišel na trh v pravý čas a měl velký úspěch. Říká se, že dopad stereofotoaparátu Julese Richarda byl téměř stejný jako Kodak George Eastmana. Nový formát se brzy stal populární, zejména proto, že společnost také dodávala zákazníkům různá rozšíření a doplňky, zkrátka vše potřebné ke splnění přání nadšenců stereofotografie. Vyráběl stereoskopické desky a filmy. Kromě verze fotoaparátu Vérascope 45 x 107 mm vyráběl velikost 6 x 13 cm a okrajově 7 x 13 cm. Na snímku je model Vérascope 40.

252

Zavírání relokačního centra Jerome Relocation Center, Denson, Arkansas, archiv NARA, 19. června 1944.

253

Philipp von Ostau (* 20. října 1966, Hamburk) je německý fotograf a specialista na komunikaci. Narodil se jako syn Hanse-Fabiana von Ostau a Petry von Ostau rozené von Festenbergové. Žije v Berlíně a pracuje jako fotograf na volné noze, od roku 2010 působí jako odborný asistent na Institutu designu v Berlíně. Fotografie Sen, surrealistický snímek, 2011.

254

Dítě sní o Santa Clausovi, Vánoce, fotomontáž, 1910.

255

(c) Kabelleger / David Gubler (http://www.bahnbilder.ch), CC BY-SA 3.0

Vítěznou fotografií světového kola soutěže Wiki miluje památky se stal snímek Wiesenského viaduktu ve Švýcarsku. V celosvětovém kole se mimořádně dobře umístily fotografie ze střední Evropy: mezi deset vítězných fotografií se dostaly dvě z Maďarska (3. a 7.), dvě z Polska (4. a 9.) a krom vítězné švýcarské fotografie ještě po jedné fotografii z Německa (5.) a České republiky (8., letecká fotografie Zbraslavského kláštera). Druhé místo získala fotografie z Tchaj-wanu, šesté z Thajska a desáté z Kanady. Salvador a Nepál nedodaly finálové fotografie.

256

Vánoce ve věznici. Department of Justice. Bureau of Prisons. U.S. Penitentiary, McNeil Island. (1881 - 1980). Archiv NARA.

257

Ola Isedal a Agneta Lindén jako vánoční komedianti na obálce švédského alba Eartha Kitt classic "Santa Baby" a Birgit Ridderstedtové "I Love Christmas Time", autor snímku: Lars Jacob Prod. Stockholm, prosinec 1990.

258

Robert Welch: Tělocvična první třídy na Titanicu, březen 1912.

259

Paul Nadar: Louis Pasteur, Google Art Project.

260

Tito vojáci letící vzduchem prokazují, že nový armádní terénní automobil Ford GP to dokáže, 29. března 1941, archiv NARA.

261

Lewis Hine (1874-1940) Tři nýtovači, Empire State Building, 1931, bromostříbrná fotografie Musée de l’Élysée, Lausanne.

262

Beo Beyond: Blacklight bodypainting. Vytvořeno pomocí fluorescenčních materiálů, 2003.

263

Gustave Marissiaux: Interieur, 1901; (1872–1929) byl belgický umělecký piktorialistický fotograf. Tvořil převážně v letech 1895-1918 a spolu s Leonardem Misonnem jsou považováni za nejvýznamnější belgické umělecké fotografy své doby.

264

(c) RIA Novosti archive, image #407662 / Shagin / CC-BY-SA 3.0

Ivan Michajlovič Šagin (1904—1982) byl významný sovětský novinářský fotograf, v padesátých a šedesátých letech byl jedním z předních odborníků na barevnou fotografii. Stál u počátků moderní fotožurnalistiky ve dvacátých a třicátých letech v bývalém SSSR. Společně s fotografy jako byli Max Alpert, Alexandr Rodčenko, Arkadij Šajchet, Boris Ignatovič nebo Georgij Petrusov se stali nástrojem programové, centrálně řízené a didakticky zaměřené propagandy. Fotografie: Zima na Divadelním náměstí v Moskvě, v pozadí Bolšoj těatr, 9. prosince 1961.

265

Patent R. Handla na brusle, které se mohly připnout na botu, 23. října 1936. Archiv Nationaal Archief.

266

Juan Di Sandro (1898 Colli Volturno, Itálie - 1988 Buenos Aires, Argentina) byl italsko-argentinský reportážní fotograf pracující v Argentině. Svým dílem se řadí mezi klasiky, jako jsou Horacio Coppola, Grete Stern, Anatole Saderman nebo Annemarie Heinrich. Foto: Inaugurace obelisku, červen 1937.

267

Alexej Titarenko: Petrohrad, 1992, z cyklu Město stínů.

268

Eduard Isaac Asser: Zátiší s mečem, koženou taškou a uhlákem, asi 1854.