Poutní město Haridvár a posvátná řeka Ganga na úpatí Himalají. Ve vodách Gangy se každoročně omývají miliony hinduistů aby očistili tělo i duši. Do Gangy se také sype popel zemřelých v naději, že budou osvobozeni ze samsáry
Původ bohaté a složité tradice hinduismu sahá patrně až do 3. tisíciletí př. n. l., kdy v úrodném údolí řeky Indu vzkvétaly na tehdejší dobu značně vyspělé civilizace (Árjové). V té době se vyvinul klasický jazyk hinduismu sanskrt a byly sepsány védy. Základní náboženskou koncepcí hinduismu je brahman - univerzální podstata vesmíru, základní, neomezená, nestvořená, všezahrnující realita. Brahman oživuje všechny živé bytosti a současně utváří átma. Existencivesmíru pojímá hinduistická filosofie jako neustále se opakující koloběh vzniku a zániku (samsára).
Dharma – princip, který udržuje odvěký spravedlivý řád, podporuje osobní rozvoj a neutralizuje chaos (adharma).
Karma – princip, podle kterého je lidský život pouze článkem v řetězci životů a úspěch života závisí na předešlých a současných skutcích.
Reinkarnace – princip, podle kterého se lidská duše převtěluje (reinkarnuje) z jednoho těla do druhého.
Jóga – pro tělesné a hlavně duchovní zdokonalování byl v hinduismu vypracován systém jógy, v němž klíčovou úlohu hraje meditace.
e
Článek
Sánkhja je jedna ze šesti ortodoxních škol indické filosofie. Zakladatelem je všeobecně uznáván světec Kapila. Sánkhja je považována za nejstarší filosofický systém hinduistické tradice, založený na principech dualismu. Vliv této filosofické školy je znatelný jak v pozdější védántské filosofii, tak i ve filosofii Jógy. Historicky lze tuto filosofickou školu sice spojovat s hinduismem, ale ve své původní podobě je větší spojení s buddhismem. Kapila žil krátce po úmrtí Buddhy a jeho učení ho pravděpodobně ovlivnilo. Známý spis pojednávající o sánkhje je Sánkhja kárika (200 př. n. l.) přisuzovaný Íšvara Kršnovi. Další druh sánkhji (bhágavata sánkhja) učí Kapilův syn (Dévahútiputra Kapila) v Bhágavata puráně 3.25-33. Tato sánkhja uznává jako další kategorii kála (čas). Základní myšlenkou této filosofie je pohled na svět, který je složený z puruša (kosmický duch) a prakrti (prvotní hmotná substance). » ...celý článek «
Hlavním tématem Bhagavadgíty je rozhovor mezi Kršnou a Ardžunou uprostřed bitevního pole Kurukšetra. Ardžuna, přední bojovník pánduovců, zjišťuje, že v nepřátelské armádě je mnoho jeho příbuzných a svěřuje se svému vozataji Kršnovi: „ó Kršno, nespatřuji nic dobrého v tom, že mám v boji zabíjet své příbuzné“. Kršnova odpověď na Ardžunovy pochybnosti je hlavní náplní celé Bhagavadgíty. Otázka a odpověď v Bhagavadgítě mají za úkol rozhodnout spor, který začal už v upanišadách a v raném buddhismu – má člověk jednat nebo se zcela vzdát činorodé aktivity? Bhagavadgíta říká: jednat, ale vzdát se plodů svých činů. Dva základní filosofické přístupy komentářů jsou ty, které následují tradici bhakti neboli devocionálního monoteismu a ty, které vycházejí z advaita-védánty neboli filosofie jedné reality. Nejstarší a nejvlivnější komentář se přisuzuje zakladateli advaita-védantskéindické filosofické školy, Adi Šankarovi. Šankara komentoval všech 700 veršů Bhagavadgíty a jeho komentáře byly přijaty všemi pozdějšími komentátory. Předním komentátorem školy višišta-advaita je Rámánudža. Podle této školy je „pět rozdílů“ (paňča bhéda): 1. mezi pánem, íšvarou (universální duší), a džívou (individuální duší), 2. mezi džívami vzájemně, 3. mezi íšvarou a hmotou (prakrti), 4. mezi džívou a hmotou, 5. mezi hmotou a hmotou. Jedním z poměrně nových komentářů je od A. C. Bhaktivédánta Svámí Prabhupády. …celý článek
Pataňdžali je znám jako autor jóga súter a obšírného komentáře (Mahábhášja) na Pániniho Osmero pojednání (Aštadhjájí), kde komentuje sanskrtskou gramatiku. Jeho nejznámějším dílem jsou jóga sútry, které komponoval v letech 200 až 150 př. n. l. Pataňdžali je považován za zakladatele jógy, přestože jeho výklad o józe je založen na škole sánkhji a Bhagavadgítě, které jsou starší. Podle Pataňdžaliho je jóga zastavení proměn mysli a vysvětluje osm odvětví jógy závislých na stavu vědomí, které vedou ke sjednocení: Jama, Nijama, Ásana, Pránajáma, Pratjáhara, Dhárana, Dhjána a Samádhi. Zmínky o sjednoceném vědomí jsou i ve védách, které jsou považovány za jedny z nejstarších indoevropských spisů a jsou v nich zmínky o dobách až 8000 př. n. l.
Na základě PataňdžalihoJóga súter vznikla různá odvětví jógy, mimo jiné Hatha jóga (pozice těla), Džňána jóga (Jóga vědění), Bhakti jóga (Jóga oddanosti), Dhjána jóga (Jóga meditace) nebo Rádža jóga (Královská jóga). Jóga je jeden ze šesti systému ortodoxní indické filosofie a podle této filosofie přináší jóga způsob jak zažít tu nejzazší realitu. ...celý článek
Většina hinduistických božstev (dévů) je spojena s přírodou – Váju (vítr), Agni (oheň) a mnoho jiných. Přední místo hinduistického pantheonu náleží Indrovi. Jeho otcem je Dhjájus-pita (nebe) a jeho matkou je Prthiví (země). Ovládá přírodní jevy a je vládcem všech dévů. Dalšími významnými dévy jsou áditjové, synové Aditi a mudrce Kašjapy, kteří představují 12 měsíců roku – Vivasván, Arjamá, Púšan, Tvaštar, Savitar, Bhaga, Dhátá, Vidhátá, Varuna, Mitra, Šatru a Urukrama (Višnu) – a jsou strážci vesmírného řádu. Dále vasuové, Indrovi společníci – Dróna, Prána, Dhruva, Arka, Agni, Doša, Vástu and Vibhávasu a siddhové ('dokonale zrození') Dharma, Džňána, Vairágja a Aišvarja. Nejhlavnějšími představiteli hinduistického pantheonu jsou Brahmá, Višnu, Šiva a praotec lidstva, Manu. Mezi dévy patří i posvátné řeky Ganga, Sarasvatí a Jamuná.
Všichni dévové mají i své ženské protějšky (šakti). Sarasvatí je Brahmův ženský protějšek. Je uctívána jako bohyně lásky a umění. Lakšmí, bohyně krásy a bohatství, je ženským protějškem Višnua. Ženským protějškem Šivy je Párvatí.
Vedle hinduistické dévů zaujímají důležité místo i světci, věštci a mudrci. Jsou považováni za reinkarnaceBrahmy, určitého dévy nebo člověka, který dosáhl vysvobození (mókša). V puránické terminologii je známo sedm principů symbolizovaných jmény sedmi věštců – Bhrigu, Maríči, Atri, Pulastja, Pulaha, Kratu a Vasištha. Tito velcí věštci učili starodávné vědění brahmavidjá známé z upanišad. Mezi nejznámější indické světce patří Vjása, který diktoval Mahábháratu a provedl uspořádání véd. Za posla bohů je považován mudrc Nárada.
…Nepál je jediná hinduistická země, která se postupně stává sekulární republikou? …Kršna v překladu ze sanskrtu znamená černý nebo tmavý? …Mahábhárata je druhá nejdelší epická báseň na světě? …Ganga (řeka) se představuje v hinduismu jako božstvo? …Váránasí je nejnavštěvovanější hinduistické náboženské město?
…Kumbhaméla festival v Haridváru navštívilo v roce 1989 15 miliónů poutníků?
Velmi bychom uvítali Vaši pomoc při vytváření a vylepšování článků o indické filosofii, védské literatuře a hinduismu.
Z článků týkajících se obsahu portálu můžete na tento portál odkázat šablonou {{Portály|Hinduismus}} umístěnou na konci článku těsně nad kategoriemi, resp. {{DEFAULTSORT:}}. V případě, že již článek odkazuje na jiný portál, přidejte odkaz abecedně do již vložené šablony {{Portály}}, viz návod.
Oil painting on paper by Marianne North of Haridwar, dated May 1878. Marianne North visited India in 1877-79 and completed over 200 paintings whilst there.
Haridwar is a holy city of Hinduism built on the west bank of the Ganga river at the point where the river flows out of the hills into the plains. At this point the Ganges Canal begins. Every twelve years in occasion of the great Kumbha Mela thousands of pilgrims come to bathe in the purifying waters of the river.
In her autobiography, 'Recollections of a happy life' of 1892, Marianne North wrote, "Hardwar is like Benares, all on one side of the river, and from the opposite bank one gets the finest view of its strange old buildings, built at different times and by different races of Hindus, in all kind of architecture, backed by wooded cliffs and hills. Hardwar is a most enjoyable place for an artist, full of picturesque bits of street views. I went one morning into a room overhanging the river, with three fantastic windows and many coloured hangings...The people at Hardwar seemed a fine race, and were most friendly."
Brahma Musée Guimet 25971.jpg Brahma. Cambodge, province de Battambang, Vat Baset, style de Koh Ker, deuxième quart du 10ème siècle, grès, H. 147 cm ; L. 97 cm ; P. 83 cm. Musée Guimet, Paris. Référence: Pierre Baptiste et Thierry Zéphir, L'art khmer dans les collections du musée Guimet, 2008, (ISBN 978-2-7118-4960-4), page 145-148.
Kumbh016.jpg Autor: No machine-readable author provided. Hanumandas assumed (based on copyright claims).,
Licence:CC BY-SA 2.5 by Hanumandas - Naga Babas returning from bath,Kumbha Mela Allahabad, 24th January 2001
Indra deva.jpg "Painting of Indra on his elephant mount, Airavata. Painted in South India (probably Thanjavur or perhaps Tiruchchirapalli)
Indra is depicted red-skinned and covered in his all-seeing eyes. In his two right hands he carries weapons - a sword and a thunderbolt.
In front, an attendant walks with a spear. Behind walks another attendant carrying a large parasol which shades the king of the gods.
On laid and water-marked European paper with 'W Thomas'. Elsewhere in the series the date 1816 appears in the watermark."
Raja Ravi Varma, Goddess Saraswati.jpg Goddess Saraswati, Goddess of knowledge. This print from the Ravi Varma Press derived from a painting by Raja Ravi Varma follows the iconographic description of Saraswati as found in the 50th chapter of the Agni Purana. She is described in the Agni Purana as being attired in white and playing the Veena with two arms and holding an aksha-mala (a string of pearls) and a pustaka (book) in the other hands.
The Emblem depicts a moon and sun over the Himalayas, two Tibetan snow lions supporting the eight fold Dharmacakra and the red and pink ribbon below reads: "bod gzhung dga' ldan pho brang phyogs les rnam rgyal" or "Tibetan Government, Gaden Palace, victorious in all directions".
._India._May_1878.jpg)
