Portál:Literatura/Připravované/Autor měsíce

Leden

Eurípidés (taky Euripidés či Euripides, řecky Εὐριπίδης) (asi 480 př. n. l. – 406 př. n. l.) byl starořecký dramatik, klasik tragédie, básník a filozof, pocházel z bohaté rodiny. Zpracoval tradiční mýty originálním způsobem, s vynikající znalostí psychologie, čímž je odkrýván duševní svět hrdinů, hlavně žen. Jejich emoce nakonec hlavní postavu zcela pohltí. Ve své tvorbě byl dost inovativní, kritizoval aktuální problémy v Athénách — postavil se proti tradičním morálním a náboženským představám, za témata her mu sloužily politika, kultura.

...více

Únor

Kálidása (dévanágarí: कालिदास; „služebník Kálí“) (asi 4.–5. století) byl indický básník a dramatik. Mezi jeho nejznámější díla patří lyrická poema Méghadúta, divadelní hra Abhidžňánašákuntala či epos Kumárasambhava. Není známa doba, kdy Kálidása žil, mnoho badatelů však spojuje jeho působení s dobou guptovského krále Čandagupty II. (vládl okolo 380–415). Kálidása byl vynikajícím znalcem sanskrtu a jeho postavení v dějinách sanskrtské literatury je asi takové, jako má Shakespeare v dějinách literatury anglické. Jeho díla byla založena zejména na filosofii a hinduistické mytologii.

...více

Březen

Dante Alighieri (patrně 2. polovina května (ve znamení blíženců) 1265 Florencie – 13./14. září 1321 Ravenna) byl jedním z nejvýznamnějších italských básníků, významně však přispěl také k vývoji jazykovědy a italského jazyka a k vývoji politické filozofie. Jeho největším dílem je Božská komedie (původním názvem Commedia -přídavek "Božská" přidal později Boccacio), pro dějiny politické filozofie má velký význam latinský spis De monarchia. Dante je rovněž považován za tvůrce spisovné italštiny (il padre della lingua italiana), kterou svými díly prosadil. Svůj přístup teoreticky zdůvodnil v díle De vulgari eloquentia (O řeči lidové).

Je považován za předchůdce renesance a jednoho z nevýznamnějších představitelů světové literatury.

...více

Duben

Miguel de Cervantes Saavedra (29. září 1547 Alcalá de Henares – 23. dubna 1616 Madrid) byl španělský voják a spisovatel. Pocházel z rodiny zchudlého šlechtice. V mládí ztratil levou ruku v námořní bitvě u Lepanta (1571, pobřeží řecka). Strávil pět let zajetí v Alžíru, kam byl odvlečen piráty. Po návratu do vlasti procházel celkem neúspěšně různými zaměstnáními a zápasil s bídou až do smrti. Své bohaté lidské i umělecké zkušenosti uplatnil v románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Dva díly tohoto románu mu zajistily světovou proslulost.

...více

Květen

Karel Václav Rais (4. ledna 1859 Bělohrad – 8. července 1926 Praha) byl český spisovatel s regionálním zaměřením na Podkrkonoší, představitel realismu a tzv. venkovské prózy, který svým dílem navazoval na Němcovou, Hálka a Světlou.

Narodil se v Bělohradě (v 90. letech 19. století přejmenován na Lázně Bělohrad), pocházel z chudé rodiny. Vystudoval učitelský ústav v Jičíně. Učil v Železných horách, v Hlinsku a Trhové Kamenici. Později (1894) se stal ředitelem měšťanských škol v Praze na Vinohradech.

Zakladatel beletristického časopisu Zvon.

...více

Červen

PhDr. Karel Čapek (9. ledna 1890, Malé Svatoňovice – 25. prosince 1938, Praha) byl český spisovatel, intelektuál, novinář, dramatik, překladatel a fotograf.

Narodil se v Malých Svatoňovicích v rodině lékaře Antonína Čapka. S rodiči se brzy přestěhoval do Úpice. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel přestoupit na gymnázium v Brně. Roku 1915 ukončil studium na Filosofické fakultě UK v Praze, poté studoval filosofii v Berlíně a Paříži.

Pro nemoc nebyl odveden do armády a nemusel bojovat v první světové válce, přesto jí byl velmi ovlivněn. Působil jako redaktor v několika časopisech. Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce a proti politickému (protimasarykovskému) směřování listu.

Mnichovská dohoda a po ní následující kapitulace znamenaly pro Karla Čapka osobní tragédii.

Po vzpamatování se se snažil o ospravedlnění vládních a prezidentových kroků v situaci, která dle Čapka nenabízela jiná ospravedlnitelná řešení. Jako nemístné viděl v tehdejší situaci hledání viníků. Snažil se svou činností zabránit rozdělení národa a usiloval o jeho jednotu. Po abdikaci prezidenta Beneše se však stal jediným viditelným symbolem první republiky a často plnil roli „obětního beránka“.

Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše. Byl pohřben na vyšehradském hřbitově v Praze.

...více

Červenec (2013 - Complete)

Clive Staples Lewis (29. listopadu 1898, Belfast – 22. listopadu 1963, Oxford), známý jako C. S. Lewis nebo pod přezdívkou Jack, byl irský spisovatel, jeden z nejúspěšnějších autorů moderní britské historie. Je známý díky svému dílu z oblastí středověké literatury, křesťanské apologetiky, literární kritiky a beletrie. Jeho v současnosti nejznámějším dílem je série knih Letopisy Narnie.

Lewisova díla byla přeložena do více než 30 jazyků včetně češtiny a každý rok se jich prodalo více než milion výtisků. Knih ze série Letopisy Narnie se dosud prodalo více než 100 milionů výtisků. Některá Lewisova díla byla zpracována jako divadelní nebo filmové adaptace, z nichž nejvýznamnější je filmové zpracování Lva, čarodějnice a skříně z produkce The Walt Disney Company, které bylo uvedeno v roce 2005.

Srpen (2013 - Complete)

Ernest Miller Hemingway (21. července 1899 Oak Park, Illinois, USA – 2. červenec 1961 Ketchum, Idaho, USA) byl americký spisovatel. Je považován za čelního představitele tzv. ztracené generace.

Ernest Hemingway vyrůstal v rodině lékaře, který vlastním příkladem a nadšením záhy v synovi vzbudil lásku k přírodě, lovu a sportu. Jeho matka byla velice pobožná a chtěla z něj mít slušně vychované dítě. Hrál na violoncello a přitom boxoval. Během studia na střední škole se pokoušel o verše, povídkové črty a sloupky do novin. Po absolvování školy se stal reportérem kansaského listu Star. Rok na to odjel dobrovolně do Itálie jako dobrovolník ambulantních sborů Červeného kříže. Zde byl těžce raněn. Po válce pokračoval jako zahraniční zpravodaj. Stále více se věnoval literatuře. Hemingway se stal členem skupiny amerických intelektuálů soustředěných v Paříži kolem Gertrudy Steinové – tzv. „Ztracená generace“. Jeho zkušenosti, mnohdy trpké a bolestné, ho nutí zahloubávat se nad motivy lidské statečnosti a nezdolnosti. V době nástupu fašismu se stupňuje jeho humanistické cítění, které se v řadě jeho děl promítá. Hemingway byl mistrem krátkých forem v próze a jeho úsporný styl se stal pojmem v moderní světové literatuře. V roce 1954 dostal Nobelovu cenu za své asi nejznámější dílo Stařec a moře, dále je také nositelem Pulitzerovy (1953). Ve svých dílech vystupuje pod pseudonymem Nick Adams.

Září (2013 - Complete)

Karel Poláček (22. března 1892, Rychnov nad Kněžnou – 21. ledna 1945, Gleiwitz) byl český spisovatel, humorista, novinář a filmový scenárista. Dílo K. Poláčka představuje jednu z nejvýznamnějších hodnot české meziválečné prózy. Ve svých humoristických románech se zaměřil na zobrazení tragikomedie maloměstského života.

Patřil k nejvýznamnějším českým humoristům (často používal satiru i sarkasmus), orientaci v jeho díle komplikuje fakt, že některá jeho díla byla vydána pod jménem některého z jeho přátel.

Řada jeho povídek patří do literatury sci-fi.

Poláček se snažil s humorem zobrazit „malého člověka“ v každodenním životě, častým námětem jeho děl je lidská malost. Je tvůrcem mnoha vtipných novotvarů, např. „ten mně může být ukradenej“.

Říjen (2013 - Complete)

Giovanni Boccaccio (16. července 1313 v Toskánsku – 21. prosince 1375 v Certaldu) byl italský renesanční básník a novelista. Je všeobecně považován za zakladatele italské umělecké prózy.

Byl nemanželský syn. Již v mládí byl otcem poslán do Neapole za obchodem. Díky svému uměleckému nadání se ocitl na dvoře neapolského krále Roberta I. z Anjou, jehož sídlo bylo centrem raného humanismu a renesance. V této době se pro něj stala ideálem královnina nemanželská dcera Marie Aquinská, kterou v roce 1342 opěvoval v díle Elegia di Madonna Fiammetta. Následovaly diplomatické mise v Avignonu a Římě. Studoval práva.

Známý cyklus Dekameron je považován za vrcholné Boccacciovo dílo. Vznikl mezi roky 1348 až 1353. Jedná se o soubor sta novel převážně s erotickým zaměřením. Příběhy jsou ve stejném poměru rozděleny do deseti dní (deka = deset, hemerá = den); odtud také název cyklu) a vypráví je deset mladých lidí (7 žen a 3 muži), kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348. Církev dílo odsoudila.

Listopad

Paul Verlaine [Verlén] (30. března 1844 v Metách - 9. ledna 1896 v Paříži) byl francouzský básník, představitel prokletých básníků a symbolismu.

Působil jako úředník v Paříži, po seznámení s Rimbaudem opouští rodinu a začíná s ním žít, byl na něm velmi závislý a velmi ho obdivoval. Postupně propadl tuláctví a alkoholu. V Bruselu (1873) na Rimbauda vystřelil (rozešli se), za to byl odsouzen na 2 roky, ve vězení prodělal léčbu, uchýlil se k víře, ale po čase se vrátil ke svému způsobu života.

...více

Prosinec

Charles Dickens (7. února 1812, Portsmouth – 8. června 1870, Gadshill) byl anglický spisovatel. Je považován za jednoho z největších romanopisců 19. století.

V dětství žil v bídě, jeho otec byl úředník. Dickens si musel sám vydělávat na živobytí. Jako desetiletý chlapec pracoval v továrně na leštidla na boty. Později, když zvládl těsnopis, pracoval jako písař. Od svých dvaceti let působil v listu Morning Chronicle. Svou literární dráhu zahájil roku 1833 drobnými časopiseckými črtami a povídkami, vydávanými pod pseudonymem Boz, v nichž zachycoval londýnské prostředí a postavy i z nižších společenských vrstev. Tyto jeho práce plné humoru a vtipu si čtenáři oblíbili natolik, že se rozhodl pustit se do větších prací. Když roku 1836 své črty vydal knižně, dostal od nakladatele objednávku na Kroniku Pickwickova klubu. Bylo to jeho první rozsáhlé dílo a proslavilo jej. V témže roce se Dickens oženil s Catherine Hogarthovou, se kterou měl deset dětí.

Z nuzných poměrů se Dickens díky své houževnatosti a vytrvalosti vypracoval na skutečnou hvězdu literárního nebe. Byl slavný nejen v Evropě ale i v USA, které navštívil roku 1841 a podruhé roku 1867. V Anglii i v USA pořádal turné, na kterých předčítal svá díla.

Po návratu ze své druhé cesty do Ameriky se Dickens již necítil dobře. Ztrácel paměť a měl první příznaky mrtvice, na kterou roku 1870 zemřel.

Charles Dickens je nejvýznamnější a nejpopulárnější představitel viktoriánského románu a jeden z největších realistických autorů první poloviny 19. století. V mnohých svých knihách uplatnil zkušenosti ze svého dětství a jeho celoživotním tématem se tak stal tragický osud chudých dětí. Jeho romány mají promyšlenou stavbu a Dickens se v nich nevyhýbal ani policejním a kriminálním námětům. Byl mistrem dějových zápletek, výstižných osobních charakteristik a usiloval i o citovou působivost.

...více

Leden 2022

Karolina Světlá (24. února, Praha - 7. září 1899, tamtéž) byla česká spisovatelka a zakladatelka českého vesnického románu. Narodila se Eustachu Rottovi a Anně Margaretě roz. Vogelové. Měla ještě sourozence Jindřicha a budoucí spisovatelku Žofii Podlipskou. Všecky děti byly vychovávány německy. Obě dvě sestry si ovšem později uvědomovaly, že jako Češky by též měly míti přístup k české kultuře a mohly by více žíti doma česky.

Johanka (původní jméno Světlé) si pak začala psáti i deník, kde si stěžovala na svou poněmčenost a zákaz k české kultuře. Tento deník se však omylem sběhl do rukou jejího kantora, jenž pak obsah deníku ohlásil rodičům s dodatkem, že to určitě není z Johančiny hlavy. Tím měla Johanka pro svůj patriotismus utrum.

Do poněmčené rodiny však přichází učitel klavíru Petr Mužák a v nepřítomnosti rodičů hraje dcerám i české národní písně. Johanka se do něj později zamiluje a vezme si ho za muže. Mužák ji i začíná uvádět do vlastenecké společnosti a Johanka již osobně zná i Boženu Němcovou V třiadvaceti letech porodí Johana dceru Boženu, ta je ovšem slabá a po pár měsících svého krátkého života zemře.

Zhroucená matka si zajede na uklidnění na rekreaci do manželova rodiště, Podještědí. Podještědí si Johana tak zamiluje, že svůj umělecký přeudonym si dává po své neteři Karlolině, a po rodišti svého manžela Světlá pod Ještědem. Teď již Karolina Světlá začíná psát menší povídky a romanetta a později roku 1867 vydává svůj první román, Vesnický román pojednávající o podještědském kraji. Zároveň však psala povídky z pražského prostředí.

Dále pak Světlá píše řadu povídek a vydává své slavné romány. Největšího úspěchu se dočká, když její Hubička bude na libreto Elišky Krásnohorské a na hudbu Bedřicha Smetany zoperněna. Světlá ovšem již od úmrtí svého dítěte prožívá vážnou oční chorobu a své texty diktuje své sekretářce a neteři Anežce Čermákové-Slukové. Světlá zemřela 7. září 1899, ovšem určitě si přála dožíti se nového století.

...více