Portál:Literatura/Ukázka měsíce01

Jen svorný duch

a k velikosti mohutnost dá Bůh.

Jen svorný duch jak Labe proudy valné,

pak umem skumným v moře hlubiny,

jen svorný duch, jak hor těch kruhy skalné,

pak smělým křídlem v nebes výšiny;

nechť démant skrytý v moře tůni kalné

vzplá bleskem s nebes v širé krajiny:

a Bůh dá sílu, Bůh dá mohutenství,

a slávy lesk pronikne veškerenství.



Jen svorný duch, a ruka poj se k ruce,

muž podle muže jedna hradba buď,

a všechněch srdce nechť ať hučí prudce,

nechť rázem mocným všem se zvedá hruď,

všem cílem budiž vrah a vlasti škudce,

a všechny jedna zlosť i láska pud';

a Bůh dá sílu, Bůh dá mohutenství,

a slávy lesk pronikne veškerenství.

Václav Šolc (1838–1871) – Svorný duch
Přečtěte si celý text na Wikizdrojích.