Portál:Literatura/Ukázka měsíce06

Tak z oné rány vespolek se rojí

krev s řečí; ruka má snět upustila,

i stál jsem jako člověk, jenž se bojí.



„By dřív to jeho mysl uvěřila,"

můj mudřec děl, „ty, duše zdrána v zlobě,

co jen má píseň jemu oznámila,



On nebyl by své ruky vztáhl k tobě,

mne svedla neslýchaná věc, jej míti

ku činu, jenž mne tíží v této době.



Nuž rci, kdo's byla, on můž' osvěžiti

za pokání tvou pověsť v světě cele,

neb dovoleno jest mu nazpět jíti."



Dante Alighieri (1265–1321) – Božská komedie
Přečtěte si celý text na Wikizdrojích.