Portál:Rostliny

Rostliny nás obklopují na každém kroku a jejich význam pro život na Zemi, a tedy i pro člověka, je naprosto nenahraditelný. Díky fotosyntéze dokážou přeměňovat sluneční energii na energii chemickou, využitelnou pro ostatní organismy. Stojí tak jako primární producenti v samotném základu koloběhu energie a potravních řetězců celé planety. Bez rostlin by život v podobě, jaké ho známe, nebyl možný. Na Zemi se v současnosti vyskytuje více než 330 000 druhů rostlin a jejich stáří se odhaduje takřka na dvě miliardy let.

Z existence rostlin odjakživa profituje i člověk. Jako základní potravinu odedávna zemědělsky pěstuje obiloviny a další plodiny, s oblibou konzumuje ovoce, zeleninu nebo různá koření. Využívá sílu léčivých bylin včetně některých halucinogenních či jedovatých, mnohé okrasné rostliny pěstuje pro potěchu oka a duše. Energetické plodiny jsou vhodné k ekologickému získávání energie, technické plodiny zase využitelné v průmyslu.

Vědeckým zkoumáním rostlin se zabývá botanika a mnoho jejích dílčích disciplínː vnitřní stavbu rostlinných těl studuje anatomie rostlin, procesy v buňkách molekulární biologie, růst a vývoj fyziologie rostlin, jejich rozšíření na Zemi fytogeografie a fytocenologie, jejich úlohu ve světových ekosystémech ekologie. Botanická systematika třídí rostliny do taxonomických skupin na základě fylogenetické příbuznosti.

Na české wikipedii je v současné době již zhruba 5500 článků o rostlinných druzích, rodech, čeledích a dalších taxonech. Jsou mezi nimi články o našich domácích rostlinách, stromech a keřích, i o rostlinách velmi exotických, a také o jejich přírodních společenstvech – fytocenózách. Díky práci zdejších editorů toto číslo stále stoupá. Máte-li i vy chuť se k tomuto úsilí připojit, jste na správném místě. Základní informace k tvorbě biologických článků poskytuje Nápověda:Biologické články. Potřebujete-li poradit, obraťte se s důvěrou přímo na diskuzní stránku u portálu Rostliny.

Jedle bělokorá (Abies alba), kdysi naše nejběžnější jehličnatá dřevina, během 20. století z našich lesů téměř vymizela. Toto „chřadnutí jedle“ bylo způsobeno různými faktory, především hospodářskými, ale i genetickými. Jako ekologicky žádoucí dřevina přirozené skladby je v posledních letech intenzivně lesnicky reintrodukována, její stavy se však stále pohybují hluboko pod cílenou úrovní, která činí 4,4 %. Ve střední Evropě roste v horských a podhorských lesích, společně s bukem vytváří nyní již vzácné bukojedlové lesy. Nejlépe jí svědčí šetrné lesní hospodaření blízké výběrnému lesu.

Zvyk zdobit v období zimního slunovratu jedle či smrky lze vystopovat až ke starým Germánům. Dnes mezi nejoblíbenější vánoční stromky patří především jedle kavkazská, dále borovice lesní, smrk ztepilý nebo pichlavý, roste i obliba douglasek či smrků omorika. Každoročně prodávané vánoční jedličky v květináči jsou symbolickým podpořením návratu jedle bělokoré do našich lesů.

Více…

Hrnečník (Lecythis) je rod rostlin z čeledi hrnečníkovité. Jsou to stromy s jednoduchými střídavými listy a zajímavě utvářenými květy s množstvím tyčinek, kterých může být u některých druhů až 1000. Květy jsou opylovány zejména včelami nebo netopýry. Plodem je kulovitá nebo zvonovitá dřevnatá tobolka, otevírající se víčkem. Rod zahrnuje 30 druhů a je rozšířen výhradně v tropické Latinské Americe. Nejvíc druhů roste v nížinných tropických pralesích Amazonie. Semena některých druhů jsou jedlá a velmi chutná, nemají ale takový hospodářský význam jako para ořechy. V důsledku akumulace selenu rostlinou mohou být semena toxická.

Hrnečníky mají velmi tvrdé a trvanlivé dřevo, které je používáno tam, kde je zapotřebí značné odolnosti, obtížně se však opracovává. Některé druhy jsou využívány v domorodé medicíně nebo jsou z jejich kůry získávána vlákna. Ze semen je získáván jedlý olej, sloužící též k výrobě mýdla a ke svícení. Prázdné plody hrnečníku jedlého jsou používány jako pasti na opice.

Podle moderní systematické klasifikace rostlin hledící především na fylogenetickou příbuznost, prokazovanou molekulárně biologickými analýzami, patří do říše rostlin (Archaeplastida) kromě tzv. vyšších, suchozemských rostlin také zelené řasy (ovšem bez sinicǃ), dohromady tvořící skupinu zelených rostlin (Viridiplantae či Chloroplastida), a dále tři méně početné skupiny, stojící na samotném základu vývojového stromu rostlin: ruduchy, glaukofyty a nově objevená Rhodelphidia, tvořená jednobuněčnými bičíkatými predátory, jejichž plastid ztratil schopnost fotosyntézy.

Mezi rostlinami, které se dokázaly přizpůsobit životu na souši, jsou nejprimitivnější skupinou mechorosty, dnes vnímané spíše jako tři nezávislé větve na vývojovém stromuː játrovky, mechy a hlevíky. Nemají ještě pravé orgány (kořeny, listy, stonky) ani cévní svazky. Na počátku rostlin cévnatých stojí plavuně, přesličky a kapradiny. Všechny tyto rostliny se rozmnožují pomocí výtrusů.

Vývojově původnější skupinou semenných rostlin jsou rostliny nahosemenné. Svůj zlatý věk prožívaly na konci prvohor a ve druhohorách a mnohé již vyhynuly, některé dnes patří mezi „živoucí fosílie“. Najdeme mezi nimi však i stále progresivní skupiny, například jehličnany. Evolučně nejpokročilejší a v současnosti zdaleka nejpočetnější skupinou jsou rostliny krytosemenné, s dokonalými květy a semeny ukrytými v důmyslných plodech. Dále se dělí na skupinu bazálních větví, pro zjednodušení souhrnně označovanou jako „nižší dvouděložné“, a dále na dvě velké monofyletické třídyː jednoděložné a pravé dvouděložné.

Naras bodlinatý (Acanthosicyos horridus) je dlouhověká, trnitá tykvovitá rostlina pocházející z jihozápadu Afriky. Je endemickým druhem z oblasti, která je součástí Namibské pouště. Roste výhradně na písečných dunách v suchých korytech řek, kde je k dispozici podzemní voda. V některých oblastech je jediným vyskytujícím se rostlinným druhem, neboť může přežít roky bez deště. Je rostlinou bez listů a funkci fotosyntézy přebírají zelené stonky a trny. Jedna plodící rostlina může pokrývat plochu až 1500 m² (kruh o průměru přes 20 m) a dožít se i sta let.

Zralý plod je aromatický, šťavnatý, obsahuje asi 84 % vody a jeho dužina je bohatá na cukry. Byl téměř po dobu 8000 let jednou ze základních potravin původních obyvatel, kteří byli převážně Khoikhoiové. Dosud nebyl domestikován a pokusy pěstovat jej jinde nebyly úspěšné. Plody se někdy konzervují tak, že se po sběru zakopávají do půdy, nebo jsou prostě ponechány na slunci, dokud nezměknou. Olej ze semen se používá, často ve směsí s barevnou hlínou, také na ochranu pokožky před sluncem.

Maranta dokáže díky ztlustlině na řapíku zvané pulvinus pohybovat listy (zrychlený záznam)

… plody anony šupinaté jsou považovány za ovocnou delikatesu, zatímco jejich jedovatá semena se používají jako insekticid?

… květy masonií jsou opylovány hlodavci?

… exemplář fíkovníku banyánu pojmenovaný „Thimmamma Marrimanu“ a rostoucí v Indii ve státě Ándhrapradéš zabírá plochu asi 2 ha (20 000 m²) a má přes 1600 vzdušných kořenů?

… novokaledonský endemit Parasitaxus ustus je jediným známým parazitickým jehličnanem?