Portál:Rostliny/Připravované/Z naší přírody

Leden

Některé druhy dřevin, například lísky nebo olše, zakládají své kvetení již na podzim předcházejícího roku a přes zimu tak na nich můžeme spatřit přezimující jehnědy. U lísky turecké (Corylus colurna) jsou zprvu krátké a zelené, průběhu zimního období zhnědnou a vyrostou do délky 8 až 12 centimetrů.

Líska turecká je jednodomý, opadavý, nevysoký strom pocházející z jihovýchodní Evropy, Kavkazu a jihozápadní Asie. V České republice bývá často vysazována v městských zahradách a parcích jako okrasná dřevina, buď jako solitéra, nebo v lemech podél cest či na zpevnění svahů. Do českých zemí byla introdukována v roce 1865, počátkem nového tisíciletí bylo zjištěno, že místy zplaňuje i do volné přírody. Její oříšky v bohatě třepeném obalu jsou menší a mají tvrdší skořápku než líska obecná, jsou však obdobně chutné a výživné.

Více...

Únor

V dosud holých a hluboce spících listnatých lesích od nížin až do hor můžeme vzácně narazit na rozkvetlý lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Je to 30–150 cm vysoký, chudě větvený keř, kvetoucí brzy na jaře, ještě před rozvinutím listů. Květy jsou obvykle růžové, s trubkovitě protáhlým kalichem, koruna jako u jiných lýkovců chybí. Jsou shloučené ve svazečcích na konci loňských větví a silně voní. Už delší přivonění však může člověku způsobit zdravotní komplikace, neboť celá rostlina je prudce jedovatá, včetně plodů – kulatých, leskle červených peckoviček. Za smrtelnou dávku pro zdravého dospělého člověka se považuje konzumace 10-12 plodů.

Lýkovec jedovatý je rošířen v celé Evropě, v Asii zasahuje až po jezero Bajkal na Sibiři. U nás jej nacházíme především v suťových lesích, dubohabřinách a bučinách, vyskytuje se též v listnatých křovinách a bylinných společenstvech vysokých poloh.

Více...

Březen

K prvním poslům jara patří v naší přírodě květy takzvaných jarních efemér. Jsou to obvykle velmi drobné jednoleté rostliny s extrémně zrychleným životním cyklem, které žijí jen několik týdnů. Tak mohou využít krátké období optimálních životních podmínek časně zjara, kdy je dostatek vláhy a světla a ještě nejsou zastíněny konkurenčně zdatnějšími druhy. Nadzemní část po odkvetení a dozrání semen rychle hyne, zbytek vegetační doby rostliny přežívají pouze v podobě semen.

Mezi pravé efeméry zastoupené v české flóře patří například osívka jarní (Erophila verna – na obrázku), plevel okoličnatý (Holosteum umbellatum), chudina zední (Draba muralis), huseník ouškatý (Arabis auriculata), huseníček rolní (Arabidopsis thalliana), rožec nízký (Cerastium pumilium), lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites), myší ocásek nejmenší (Myosurus minimus) nebo některé rozrazily (Veronica sp.).

Více...

Duben

Nezaměnitelný kolorit dubnové krajiny vytvářejí rozkvetlé trnky, slívy, třešně a střemchy, k nimž se v sadech a zahradách přidávají broskvoně, meruňky a švestky. Všechny tyto dřeviny patří do širokého rodu slivoň (Prunus). Je to kosmopolitně rozšířený druh, zahrnující až 500 druhů divoce rostoucích i kulturně pěstovaných rostlin.

Květy slivoní jsou oboupohlavné, pravidelné, vyrůstající samostatně nebo v květenstvích; rozkvétají před vyrašením listů nebo současně s listy. Květní lůžko formuje zvonkovitou nebo válcovitou češuli. Opadavých kališních i korunních lístků je po pěti, korunní lístky jsou většinou bílé až růžové, zřídka i purpurové či fialové. Semeník je svrchní, s jednou přímou čnělkou. Tyčinek je velké množství. Květy často výrazně voní, opylovány jsou hmyzem. Slivoně patří k medonosným rostlinám.

Více...

Květen

Přicházející léto chystá celou barevnou paletu květů. Méně nápadnou, ale neméně významnou složku v ní hrají kvetoucí trávy, tedy rostliny z čeledi lipnicovité. Jejich květy jsou s geniální účelností přizpůsobeny k opylení pomocí větru. Základním květenstvím je klásek podepřený jednou či dvěma plevami, které mohou být osinaté či nikoli. Okvětí je u trav velmi redukované a nenápadné. Dva vnější okvětní lístky jsou srostlé a přeměněny v plušku, samotný květ je podepřen pluchou, což je útvar listenovitého původu. Klásky většinou skládají další složená květenství, hlavně laty, hrozny, klasy, popř. stažené laty napodobující klas (lichoklasy).

Rostlinám z čeledi lipnicovitých vděčíme za základní suroviny k výrobě potravin – obiloviny včetně kukuřice a rýže, stejně jako za technické plodiny jako cukrová třtina nebo bambus. Jejich pyl je pro některé lidi bohužel také silným alergenem.

Více...

Červen

Období vrcholu vegetační doby okolo letního slunovratu bylo v mnoha kulturách spojeno s oslavnými rituály, které zahrnovaly například pálení ohňů nebo sběr magických bylin do tzv. svatojánské kytice. Jejich nutnou součástí byla vždy především třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), zvaná též "Bylina svatého Jana". Je to vytrvalá bylina se zlatožlutými květy v bohatých květenstvích a významná léčivá rostlina. V současné medicíně je využívána zejména při léčení deprese a úzkosti a také pro její antivirotické účinky. Zpracovává se různými způsoby, např. do formy alkoholické tinktury, olejových extraktů nebo tablet lisovaných přímo z jemně drcené rostliny. Čerstvá nať je zpracovávána na homeopatické přípravky, vyluhována v oleji nebo je z ní lisována šťáva. Ze sušené nati lze vařit čaj.

Více...

Červenec

V červenci má své fenologické optimum vegetace břehů a vod. Nápadnou, atraktivně kvetoucí rostlinou je zde například šmel okoličnatý (Butomus umbellatus). Je to mohutná, až 140 cm vysoká bahenní nebo vodní bylina s mnoha oddenky, úzce čárkovitými listy a bělavě růžovými až purpurovými šestičetnými květy, uspořádanými ve zdánlivém okolíku. V ČR roste převážně v nížinách a pahorkatinách Čech i Moravy, v chladnějších oblastech většinou chybí. Vyskytuje se hlavně u břehů stojatých a pomalu tekoucích vod.

Oddenek šmelu je jedlý a díky bohatému obsahu sacharidů i velmi výživný. Kazaši, Kyrgyzové a domorodí Sibiřané, např. Jakuti a Burjati, z něj připravují kaše, chléb nebo placky na způsob lívanců. Druh zdomácněl i v Severní Americe, kde se místy chová jako invazní rostlina.

Více...

Srpen

Období pozdního léta je v mnoha oblastech České republiky neodmyslitelně spojeno s žlutě rozkvetlými porosty zlatobýlu kanadského (Solidago canadensis). Tato rostlina z čeledi hvězdnicovitých pochází ze Severní Ameriky, v Evropě její šíření místy nabývá invazního charakteru. Osidluje hlavně osluněná ruderalizovaná místa s propustnou půdou, je tolerantní na množství živin i vlhkost půdy. Roste na skládkách domovního odpadu, na náspech cest a železničních tratí, na okrajích polí, mezích, okolo vodních toků i polních cest a na různých nevyužívaných plochách, odkud proniká do okolí. Je schopen pomoci oddenků se rychle šířit a vytvářet rozsáhlé husté porosty, čímž vytlačuje původní rostlinné druhy. Rozšířen je mimo horské oblasti v celém Česku.

Více...

Září

Na vlhčích loukách rozkvétají na konci léta či začátkem podzimu nápadné květy ocúnů jesenních. Zajímavostí přitom je, že rostlina v době kvetení nemá žádné zelené orgány. Nadzemní část květu o velikosti do 15 cm je narůžovělá až tmavě fialová, s dlouhou bělavou trubkou; dalších asi 15-20 cm trubky je skryto pod zemí, což z květu ocúnu činí nejdelší květ mezi evropskými druhy vůbec. Semeník je ukryt hluboko v zemi. Teprve po přezimování pod zemí je plod (tobolka) vynesen silnou lodyhou nad zem, kde dozrává.

Ocún jesenní je rozšířen ve většině Evropy, s oblibou je pěstován jako okrasná rostlina i leckde mimo tuto oblast. V teplých nížinách vyhledává polostín, v horách slunná stanoviště. Celá rostlina je prudce jedovatá, možná je dokonce i otrava skrze mléko ovcí a koz, které ocún zkonzumovaly. I přesto byl po staletí sbírán jako léčivá rostlina.

Více...

Říjen

Poměrně neobvyklou růžovou barvu získávají na podzim listy a dužnaté tobolky plodů brslenu bradavičnatého (Euonymus verrucosus). Tento drobný až středně velký keř u nás roste na jihu a jihozápadě Moravy, kde obývá světlé listnaté lesy, slunné svahy porostlé křovinami a teplá, chráněná údolí. Jeho celkový areál zasahuje přes východní Evropu až do Asie. Pro nádherně vybarvené podzimní listy a dekorativní plody se někdy vysazuje jako okrasná dřevina do parků a protože snáší sestřihování, i do živých plotů. Ze semen se v minulosti lisoval olej na svícení a k výrobě mýdel, z kůry kořenů se získával latex pro výrobu pryže a lesklé žluté dřevo se používalo k drobným řezbářským pracím. Je jedovatý.

Více...

Listopad

V období vegetačního klidu upoutávají naši pozornost koruny stálezelených jehličnatých dřevin. Jedním z našich nejvzácnějších jehličnanů je tis červený (Taxus baccata). Je zástupcem prastarého rodu, jehož kořeny sahají až do období časné jury ve druhohorách; na evropském území je druh třetihorním reliktem. Většina jeho populací byla během středověku zdecimována nadměrným využíváním tisu, hlavně pro jeho velmi kvalitní tvrdé dřevo, z něhož se vyráběly mimo jiné luky a šípy. Dnes se vyskytuje jen velmi vzácně v některých rezervacích a je zákonem přísně chráněn.

V mnoha evropských kulturách (např. u Řeků, Germánů či Keltů) byl tis červený považován za magickou dřevinu s mimořádným spirituálním významem. Možná pro svou značnou jedovatost, dlouhověkost a schopnost regenerace byl spojován se smrtí a znovuzrozením, proto byl často vysazován na pohřebištích a kultovních místech. Oblíbenou parkovou a hřbitovní dřevinou zůstává ostatně dosud.

Více...

Prosinec

Jedle bělokorá (Abies alba), kdysi naše nejběžnější jehličnatá dřevina, během 20. století z našich lesů téměř vymizela. Toto „chřadnutí jedle“ bylo způsobeno různými faktory, především hospodářskými, ale i genetickými. Jako ekologicky žádoucí dřevina přirozené skladby je v posledních letech intenzivně lesnicky reintrodukována, její stavy se však stále pohybují hluboko pod cílenou úrovní, která činí 4,4 %. Ve střední Evropě roste v horských a podhorských lesích, společně s bukem vytváří nyní již vzácné bukojedlové lesy. Nejlépe jí svědčí šetrné lesní hospodaření blízké výběrnému lesu.

Zvyk zdobit v období zimního slunovratu jedle či smrky lze vystopovat až ke starým Germánům. Dnes mezi nejoblíbenější vánoční stromky patří především jedle kavkazská, dále borovice lesní, smrk ztepilý nebo pichlavý, roste i obliba douglasek či smrků omorika. Každoročně prodávané vánoční jedličky v květináči jsou symbolickým podpořením návratu jedle bělokoré do našich lesů.

Více...