Portál:Východní dobrovolníci v boji proti SSSR

Východní dobrovolníci v boji proti SSSR

Klíčové události	editovat

Během první světové války došlo ke zhroucení Ruského carství. Proběhla Únorová revoluce a po ní Říjnová revoluce, díky které se bolševici převratem dostali k moci. To následně vyvolalo v Rusku občanskou válku. Bolševici v ní zvítězili a část bílých vojáků odešla do emigrace. Hlavními zeměmi, které přijaly ruské emigranty, byly

Království Srbů, Chorvatů a Slovinců,

Třetí Francouzská republika a

Výmarská republika.

Vláda komunistů v SSSR si dokázala znepřátelit široké vrstvy obyvatelstva, zejména je nutné připomenout Rudý teror, kolektivizaci, Velkou čistku, ale také všeobecnou bídu a nedostatek.
Sovětský svaz Sovětský svaz tak do druhé světové války vstupoval s mnoha skupinami obyvatel nepřátelsky naladěných proti sovětské vládě a moci. Když Německá říše Německá říše uskutečnila Operaci Barbarossa a zahájila tažení proti komunismu, vnímali to mnozí sovětští občané jako šanci osvobodit se z tyranie bolševiků. Také emigranti vnímali situaci jako obnovení občanské války. Leč jejich metody byly mnohdy nevybíravé a jsou mezi nimi i váleční zločinci. Tito lidé se spojili v dobrovolnických útvarech a jejich osudy pak zachycují níže odkazované články.

„	Že proti nám stojí opravdu Rusové a že bojují zarputileji než všichni esesáci, to jsme brzy poznali. Například v červenci 1943 u Orlu hájila četa Rusů v německých uniformách ves Sobakinskije Vyselki. Bojovali tak zoufale, jako by byli tu ves sami postavili...Oni totiž věděli, že jim nezasvitne žádný paprsek milosti! V našem zajetí je stříleli, jakmile zaslechli první zřetelné ruské slovo z jejich úst.	“
— Alexandr Isajevič Solženicyn, Souostroví Gulag str. 147

V proněmeckých útvarech působilo odhadem 800 000 - 1 200 000 občanů SSSR.
Kulakov dokázal ve věku 62 let bez obou nohou ustoupit se svými vojáky v ruské zimě a bojových podmínkách přes 1 000 km.
Makarovová je považována za ženu, která osobně zabila nejvíce lidí v historii.
Letec Byčkov byl Hrdinou SSSR, když přešel na německou stranu.
Letkyně Sitniková nalezla svou rodinu, o které ji Sověti tvrdili, že je mrtvá.

Hlavní postavy	editovat

(c) Bundesarchiv, Bild 146-1984-101-29 / CC-BY-SA 3.0

Generál Vlasov byl hlava Výboru pro osvobození národů Ruska, který byl ustaven v Praze 14. listopadu 1944. Je podepsán pod Smolenským provoláním a Pražským manifestem. Nositel Vyznamenání za zásluhy a statečnost pro příslušníky východních národů. Se svými spolupracovníky byl odsouzen v Moskvě.

Pjotr Nikolajevič Krasnov byl hlavním atamanem v Hlavní správě kozáckých vojsk v sestavě wehrmachtu. Byl hlavní postavou kozáckého protisovětského hnutí. Se svými spolupracovníky byl odsouzen v Moskvě.

Konstantin Pavlovič Voskobojnikov byl zakladatelem a představitelem samosprávného území

Lokoťská samospráva. Byl zakladatelem Ruské nacionálně socialistické strany práce a autor jejího manifestu.

Hlavní útvary	editovat

	Ruská osvobozenecká armáda byla jednotné vojsko proněmecky smýšlejících kolaborantů pod velením generála Vlasova. Oficiální název byl Ozbrojené síly Výboru pro osvobození národů Ruska. Jeho velitelské kádry se školily ve škole ROA v Dabendorfu.		Ruská osvobozenecká lidová armáda útvar spojený s Lokoťskou samosprávou založený za účelem ochrany obyvatel Lokotě před partyzány. Vznikla z ní divize SS RONA, její muži se účastnili potlačení Varšavského povstání a následně stali součástí ROA.
	Ruská národní lidová armáda vznikla z Ruského praporu (batalion) zvláštního určení organizovaného abwehrem. Byla umístěna na frontě ve vesnici Osintorf mezi Smolenskem a Oršou v počtu asi 8 000 mužů. V průběhu války byla začleněna do ROA.		1. ruská národní armáda byla původně divize zvláštního určení pro špionážní a sabotážní činnost v týlu Rudé armády a pro boj proti sovětským partyzánům. Útvar získal status spojenecké armády wehrmachtu.
	SS brigáda Družina byla určena k boji proti sovětským partyzánům, byla složena z bývalých vojenských zajatců a později mobilizovaných občanů. Její větší část přeběhla v roce 1943 na sovětskou stranu pod názvem 1. Antifašistická partyzánská brigáda		Kozácký stan byl vojenská organizace, která sdružovala kozáky jako součást německého Wehrmachtu. Jednalo se o příslušníky Donského, Kubáňského a Těreckého vojska. Jeho představitelé byli odsouzeni k smrti v procesu v Moskvě.
	Ruský ochranný sbor vznikl z bílých emigrantů a občanů SSSR v okupované Jugoslávii. Bojoval zejména proti partyzánům a na konci války bojoval s postupujícími jednotkami sovětské armády. Byl začleněn do ROA. Vstupem do útvaru se zachránili někteří členové SS Varjag.		Hilfswilliger, zkráceně také Hiwi, byli sovětší občané zařazení do Wehrmachtu nebo SS, kteří byli rekrutování z řad obyvatel z Německem okupovaných území SSSR. Jednalo se také o příslušníky Východních legií.
	Běloruská regionální obrana byla určena k boji proti sovětským partyzánům a obraně Běloruska, byla složena z mobilizovaných občanů, kterou prováděla Běloruská ústřední rada. Později z ní vznikla 30. granátnická divize SS (2. ruská), poskytla kádry pro podzemní armádu Černá kočka a sabotážní jednotku Prapor Dallwitz.		Běloruská pomocná policie byly útvary pořádkové policie v okupovaném Bělorusku plnící v letech 1941 - 1944 jak policejní, tak vojenské úkoly v bojích proti sovětským partyzánům. Jednalo se o útvar Schutzmannschaftu. Něktěří její členové byli součástí podzemní armády Černá kočka nebo sabotážní jednotky Prapor Dallwitz.
	Estonská pomocná policie byly útvary Schutzmannschaftu v období německé okupace estonského území v letech 1941 – 1944. Jejich úkolem bylo, krom policejních, také boj se sovětskými partyzány jako byla operace Zimní kouzlo. Zúčastnili se také bojů s Rudou armádou na frontě.		Lotyšská pomocná policie byly útvary Schutzmannschaftu v období německé okupace lotyšského území v letech 1941 – 1944. Účastnili se protipartyzánských operací Zimní kouzlo, Hornung, Rusalka, Svátky jara a dalších, ale i bojů s Rudou armádou.
	Litevská pomocná policie byly útvary Schutzmannschaftu v období německé okupace litevského území v letech 1941 – 1944. Jejich úkolem bylo, krom policejních, také boj se sovětskými partyzány jako byla operace Zimní kouzlo a Svátky jara. Zúčastnili se také bojů s Rudou armádou na frontě v bitvě u Stalingradu a v Děmjanském kotli. Dalším útvarem v Litvě byl Litevský teritoriální sbor.		Ukrajinská národní armáda byl oficiální název pro ozbrojené síly Ukrajinského národního výboru formované jako spojenecká armáda wehrmachtu s vrchním velitelem Pavlo Šandrukem. Její utváření ukončil konec druhé světové války, proto nikdy do bojů nezasáhla. Předchůdci UNA byli diverzní prapory Roland a Nachtigall, ale také Ukrajinská pomocná policie.

Operace	editovat

	Svátky jara byla největší protipartyzánská kárná operace provedená německými bezpečnostními silami ve spolupráci s výše uvedenými útvary v průběhu dubna až května 1944. Bylo také udělováno vyznamenání Odznak Za boj proti partyzánům.		Cikánský baron byl protipartyzánská operace wehrmachtu na východní frontě. Probíhala se od 16. května do 6. června 1943 s cílem oslabit partyzánské hnutí v Brjanských lesích v rámci přípravy na útočnou operaci Citadela.
	Lední medvěd byla kárná (trestná) protipartyzánská operace na území Kurské oblasti, jejímž cílem byla likvidace partyzánů a jejich podporovatelů v území.		V boji proti partyzánům provedli okupační síly několik operací, ve kterých byli zapojení východní dobrovolníci. Jedná se o krycí názvy Zajíc bělák, Zimní kouzlo a Kulový blesk, v průběhu kterých bylo spácháno mnoho válečných zločinů.
	Hornung byl krycí název pro kárnou (trestnou) protipartyzánskou operaci na území okupovaného Běloruska. Probíhala od 11. února 1943 do 21. února 1943. Jejím pokračováním byla Rusalka. V oblasti operace tohoto typu probíhaly od roku 1941, kdy byla provedena Operace Pripjaťské bažiny.		Operace Opičí klec byl pokus německé armády ve spolupráci s místní policií překvapivým úderem zničit sovětské partyzány. Po neúspěchu této operace byla provedena operace Zimní les, kde okupační síly splnily plánované cíle.

Osobnosti	editovat


Jméno	Emigrant	1939	1940	1941	1942	1943	1944	1945	Osud
Antilevskij, Borislav Romanovič	Ne								Popraven v Moskvě 25. července 1946 (ve věku 29–30 let)
Arajs, Viktor	Ne	X	X						Zemřel ve vězení v Kasselu 13. ledna 1988 (ve věku 78 let)
Balabin, Jevgenij Ivanovič	Ano								Zemřel v emigraci 29. října 1973 (ve věku 93 let)
Blagověščenskij, Ivan Alexejevič	Ne				X				Popraven v Moskvě 1. srpna 1946 (ve věku 52 let)
Bogdanov, Michail Vasilijevič	Ne				X				Popraven v Moskvě 19. dubna 1950 (ve věku 52 let)
Bogdanov,Pavel Vasilijevič	Ne				X		X	X	Popraven v Moskvě 24. dubna 1950 (ve věku 50 let)
Bojarskij, Vladimír Iljič	Ne								Zabit českými partyzány 7. května 1945 (ve věku 43 let)
Buňačenko, Sergej Kuzmič	Ne								Popraven v Moskvě 1. srpna 1946 (ve věku 43 let)
Byčkov, Semjon Trofimovič	Ne								Popraven v Moskvě 4. listopadu 1946 (ve věku 28 let)
Domanov, Timofej Ivanovič	Ne	X	X	X					Popraven v Moskvě 16. ledna 1947 (ve věku 59 let)
Frolov, Ivan Děnisovič	Ne								Popraven v Moskvě 31. prosince 1946 (ve věku 40 let)
Gil, Vladimír Vladimírovič	Ne							X	Zabit v boji 14. května 1944 (ve věku 37 let)
Kaminskij, Bronislaw Vladislavovič	Ne	X	X					X	Zastřelen německými bezpečnostními silami 28. srpna 1944 (ve věku 45 let)
Klič, Sultan Girej	Ano	X	X						Popraven v Moskvě 16. ledna 1947 (ve věku 66 let)
Kononov, Ivan Nikitič	Ne								Zemřel v emigraci 15. září 1967 (ve věku 67 let)
Krasnov, Pjotr Nikolajevič	Ano	X	X						Popraven v Moskvě 16. ledna 1947 (ve věku 77 let)
Krasnov, Semjon Nikolajevič	Ano	X	X	X					Popraven v Moskvě 16. ledna 1947 (ve věku 53 let)
Kromiadi, Konstantin Grigorjevič	Ano	X	X						Zemřel v emigraci 25. dubna 1990 (ve věku 97 let)
Kulakov, Nikolaj Lazarevič	Ne	X	X	X					Ubit ve vězení ?. května 1945 (ve věku 64 let)
Kušal, Franz Vincentovič	Ne		X						Zemřel v emigraci v USA 25. května 1969 (ve věku 74 let)
Makarovová, Antonina Makarovna	Ne	X	X				X		Popravena v Brjansku 11. srpna 1979 (ve věku 59 let)
Malcev, Viktor Ivanovič	Ne	X	X	X	X				Popraven v Moskvě 1. srpna 1946 (ve věku 51 let)
Malyškin, Vasilij Fjodorovič	Ne								Popraven v Moskvě 1. srpna 1946 (ve věku 49 let)
Meandrov, Michail Alexejevič	Ne				X				Popraven v Moskvě 1. srpna 1946 (ve věku 51 let)
Ostrovskij, Radoslav Kazimírovič	Ano	X	X	X	X	X			Zemřel v USA 17. října 1976 (ve věku 88 let)
Pannwitz, Helmuth von	Ne								Popraven v Moskvě 16. ledna 1947 (ve věku 48 let)
Pavlov, Sergej Vasilijevič	Ne	X	X	X				X	Zavražděn sovětským agentem 17. června 1944 (ve věku 47 let)
Plechavičius,Povilas	Ne	X	X	X	X	X		X	Zemřel v emigraci v USA 19. prosince 1973 (ve věku 83 let)
Poběguščij, Jevgenij Pavlovič	Ne		X						Zemřel v emigraci v Německu 29. května 1995 (ve věku 93 let)
Ragulja, Boris Dimitrijevič	Ne		X	X	X				Zemřel v emigraci v Kanadě 21. ledna 2005 (ve věku 85 let)
Sacharov, Igor Konstantinovič	Ano		X	X					Zemřel při autonehodě v roce 1977
Sitniková, Serafima Zacharovna	Ne							X	Další osud od roku 1944 neznámý
Smyslovskij, Boris Alexejevič	Ano	X	X						Zemřel v emigraci 5. září 1988 (ve věku 90 let)
Šandruk, Pavlo Feofanovič	Ano		X		X	X	X		Zemřel v emigraci 15. února 1979 (ve věku 89 let) v USA.
Škuro, Andrej Grigorjevič	Ano	X	X						Popraven v Moskvě 16. ledna 1947 (ve věku 59 let)
Štejfon, Boris Alexandrovič	Ano	X	X						Zemřel na infarkt 30. dubna 1945 (ve věku 63 let)
Truchin, Fjodor Ivanovič	Ne				X				Popraven v Moskvě 1. srpna 1946 (ve věku 50 let)
Vituška, Michail Afanasjevič	Ano	X	X						Zabit v přestřelce 7. ledna 1945 (ve věku 37 let) nebo smrt stářím 27. dubna 2006 (ve věku 98 let)
Vlasov Andrej Andrejevič	Ne				X				Popraven v Moskvě 2. srpna 1946 (ve věku 44 let)
Voskobojnikov, Konstantin Pavlovič	Ne	X	X			X	X	X	Zavražděn sovětskými partyzány 8. ledna 1942 (ve věku 46-47 let)
Zakutnyj, Dimitrij Jefimovič	Ne								Popraven v Moskvě 1. srpna 1946 (ve věku 48 let)
Zvěrev, Grigorij Alexandrovič	Ne								Popraven v Moskvě 1. srpna 1946 (ve věku 46 let)
Žilenkov,Georgij Nikolajevič	Ne	X	X						Popraven v Moskvě 1. srpna 1946 (ve věku 35 let)

Seznam všech portálů české Wikipedie

Navigation

Navigace

Tématické portály

Portál:Východní dobrovolníci v boji proti SSSR

Média použitá na této stránce