Portál:Vatikán/Archiv článků

Švýcarská garda

Tradiční uniformy papežské švýcarské gardy

Švýcarská garda je označení pro švýcarské námezdné vojáky, kteří v minulosti sloužili v armádách mnoha evropských panovníků, fungovali jako osobní strážci či střežili panovnická sídla. V současné době existuje pouze papežská švýcarská garda, zastávající funkci vatikánské armády.

Mladí Švýcaři se od středověku často nechávali kvůli chudobě najímat do cizích služeb. Aby si v přelidněné zemi, kde byla nouze o práci, zajistili obživu na zimu, dávalo se na 15 000 mužů přes léto verbovat do válek. Velmi brzy si získali skvělou reputaci jako odvážní a věrní válečníci a prosadili se v mnoha armádách.

Nejslavnější je působení Švýcarů ve službách francouzského krále. Smlouvu s nimi uzavřel již v roce 1453 Karel VII. a obnovil ji roku 1474 Ludvík XI. Ten najal švýcarské vojáky jako instruktory pro svoji armádu a jejich sbory se brzy staly významnou oporou Francouzů. Prestiž švýcarské gardy stoupala zejména v 17. – 18. století. Nejslavnějším činem je obrana Tuilerijského paláce v Paříži během francouzské revoluce. V roce 1789 byla garda francouzskými revolucionáři rozpuštěna. Přesto 10. srpna 1792 bránilo palác 900 gardistů, věrných králi a na 600 jich bylo pobito. Dalších asi 160 členů gardy zemřelo později na následky zranění ve vězení nebo pod gilotinou. Kromě několika desítek přeživších zůstalo ze švýcarské gardy jen 300 mužů, kteří byli několik dní před masakrem v Tuilerijském paláci vysláni do Normandie na obranu zásobovacích vozů.

Poté co Napoleon obnovil monarchii, znovu zavedl v roce 1814 také jednotku švýcarské gardy. Pěší pluky bojovaly v Napoleonově armádě po celé Evropě. Avšak v roce 1817 byla garda definitivně rozpuštěna a nahrazena novou gardou, tvořenou rodilými Francouzi. V roce 1832 byli veteráni ze švýcarské gardy spolu s dalšími cizinci převeleni do francouzské cizinecké legie.

Další jednotky švýcarské gardy fungovaly zejména v 18. století na panovnických dvorech po celé Evropě - v Savojsku a Sardinském království, v Prusku, v Saském království, v Neapolském království, v Habsburské Nizozemí, v Toskánském velkovévodství i v Rakousku, kde střežila sídlo Habsburků, Hofburg. CELÝ ČLÁNEK


Blahoslavený Jan Pavel II

Jan Pavel II.

Blahoslavený Jan Pavel II. (latinsky Ioannes Paulus, italsky Giovanni Paolo, vlastním jménem Karol Józef Wojtyła zvuk [karol juzef vojtyua], 18. května 1920 Wadowice2. dubna 2005 Vatikán) byl polský katolický duchovní, pomocný biskup (1958-1963) a arcibiskup (19631978) krakovský, od roku 1967 kardinál a od 16. října 1978 až do své smrti papež a suverén Vatikánu. Byl zvolen jako první neitalský papež od roku 1522 a nejmladší papež od roku 1846, jeho pontifikát byl třetím nejdelším v historii. Jeho papežské heslo znělo: Totus Tuus (Celý Tvůj), adresované Panně Marii, jejímž byl velkým ctitelem.

Byl mužem mnoha zájmů a zálib, ještě před vzestupem do vrcholných církevních úřadů psal básně, divadelní hry a filosofická pojednání a snažil se o pokřesťanštění existencialistické filosofie. Jako biskup a papež se soustředil již především na teologii a pastoraci. Známý byl vřelým vztahem ke kultuře lidového katolictví a otevřeností k jiným náboženstvím, jakož i zálibou ve sportu.

Jako papež hrál významnou roli ve světové politice, je mu přisuzován podíl na zhroucení komunistických režimů ve střední a východní Evropě, jakož i na zlepšení vztahů katolické církve s judaismem a východními a anglikánskými církvemi. Během svého pontifikátu navštívil 129 zemí, více než kterýkoliv jeho předchůdce. Jako papež silně prosazoval a povzbuzoval mariánskou úctu a zdůrazňoval univerzální povolání ke svatosti. Svatořečil a blahořečil více lidí, než všichni jeho předchůdci dohromady. Navázal taktéž na učení svých předchůdců v oblasti sexuální morálky a ochrany lidského života. Vícekrát, zejména ve svých katechezích a v encyklice Evangelium vitae, jednoznačně potvrdil tradiční církevní stanovisko morální nepřípustnosti interrupce, antikoncepce a euthanasie, kteréžto učení prohlásil zároveň za neměnné a neomylné. Jan Pavel II. udělil v roce 1985 velehradské bazilice Zlatou růži a byl prvním papežem, který navštívil Českou republiku. CELÝ ČLÁNEK

SV. Petr

Śimon Petr od Albrechta Dürera, část obrazu 4 apoštolové z roku 1526

Podle biblických pramenů se Svatý Petr narodil v Betsaidě jako syn rybáře Jana nebo Jonáše a jeho rodné jméno bylo Šimon. Základní vzdělání získal v otcovském domě a synagogální škole. Oženil se a usadil se v Kafarnaum, vesnici u Genezaretského jezera, a se svým bratrem Ondřejem se živili rybářstvím. Podle legendy se jeho manželka jmenovala Perpetua a dcera Petronila. Když jednou se svým bratrem Ondřejem vrhal síť do vody, šel okolo Ježíš a vyzval oba rybáře, aby ho následovali. Bratři uposlechli a Šimon se od té chvíle stal nejvěrnějším Kristovým učedníkem. Byl svědkem mnoha jeho činů a zázraků. Právě jeho Ježíš vyvolil, aby se stal prvním z dvanácti apoštolů, které vybral mezi svými učedníky, aby hlásali evangelium a konali zázraky. Tehdy mu také dal jméno Petr: „Tu es Petrus, et super hanc petram aedificabo ecclesiam meam, et portae inferi non praevalebunt adversus eam“. (Ty jsi Petr, to znamená skála a na této skále postavím svou Církev, a brány pekla ji nepřemohou.). Tento známý citát z bible v sobě skrývá slovní hříčku, neboť v původním aramejském textu je použito slovo „cepha“, které znamená i Petr i skála. Postava Petra má v sobě i cosi obecně lidského a nadčasového. Přestože byl prvním z vyvolených a Ježíš ho přímo jmenoval jako hlavu budoucí církve a přestože byl podle evangelií svědkem mnoha zázraků, neubránil se pochybnostem. Na Kristovu výzvu kráčel Petr po vlnách a málem utonul, protože zapochyboval. Když vojáci Krista zatkli, třikrát ze strachu prohlásil, že ho nezná, přesně tak, jak mu sám Kristus předpověděl („Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš“). CELÝ ČLÁNEK

Konstantinova donace

Konstantinova donace (lat. Constitutum Constantini nebo Donatio Constantini ad Silvestrem I papam) je padělaná listina, vystavená údajně římským císařem Konstantinem I. Velikým, která papeži zaručovala Silvestru I. a jeho nástupcům nadvládu nad Římem, Itálií a celou západořímskou říší. Papežové používali tuto listinu k podpoře svých mocenských nároků v Itálii. Navíc bylo Římu přiřknuto nadřazené postavení nad ostatními patriarcháty v Konstantinopoli, Antiochii, Alexandrii a v Jeruzalému.

Padělek byl velmi nízké kvality, a tak budil skepsi již od 10. století. V 15. století dokázali dva učenci, německý teolog Mikuláš Kusánský a italský humanista Lorenzo Valla na základě jazykového rozboru, že listina nemohla vzniknout v roce 324. Katolická církev zpočátku vehementně popírala, že by se jednalo o falzum. Definitivně to uznala až v 19. století.


CELÝ ČLÁNEK

Konkláve v roce 2013

Papežské konkláve (italsky Il conclave del 2013, polsky Konklawe 2013) v roce 2013 se konalo v návaznosti na rezignaci papeže Benedikta XVI., která byla ohlášena 11. února 2013 a nastala 28. února t.r. ve 20:00 h SEČ. V celé historii římskokatolické církve se jednalo teprve o třetí konkláve, které se konalo během života předchozího papeže, neboť obvykle se konkláve koná v návaznosti na úmrtí papeže. V souladu s rozhodnutím, které učinila v pátek 8. března generální kongregace kardinálů, začalo konkláve slavnostní mší v úterý 12. března 2013. Dne 13. března 2013, ve druhý den konkláve, v páté volbě, byl zvolen argentinský kardinál Jorge Mario Bergoglio, který si zvolil jméno František.


CELÝ ČLÁNEK

Pietro Gasparri

Pietro kardinál Gasparri (5. května 1852 Capovallazza di Ussita18. listopadu 1934 Řím) byl církevním právníkem, duchovním a vatikánským státním sekretářem, který se zasloužil o vydání Kodexu kanonického práva a uzavření Lateránských dohod.


CELÝ ČLÁNEK

.va

.va je internetová národní doména nejvyššího řádu pro Městský stát Vatikán. Doménu spravuje Internetový úřad Svatého stolce. Registrace domén není dostupná veřejnosti.


CELÝ ČLÁNEK

Řády, vyznamenání a medaile Vatikánu

Řád zlaté ostruhy
Řád zlaté ostruhy

Řády, vyznamenání a medaile Svatého stolce zahrnují tituly, rytířské řády, vyznamenání a medaile udílené Svatým stolcem. Udílí je papež za skutky a zásluhy ve prospěch Svatého stolce, katolické církve nebo příslušníků této náboženské komunity, či ve prospěch národů a lidstva obecně. Některá z vyznamenání již zanikla nebo nejsou v současnosti udílena, jiná jsou i nadále aktivní.


CELÝ ČLÁNEK

Vatikánská pošta

Pobočka na Svatopetrském náměstí
Pobočka na Svatopetrském náměstí

Vatikánská pošta (italsky Poste Vaticane) je provozovatelem poštovních služeb ve Vatikánu. Organizaci spravuje Telekomunikační oddělení Guvernorátu Vatikánského městského státu.

Poštovní směrovací číslo Vatikánu je 00120.


CELÝ ČLÁNEK

Papežští zuávové

Papežský zuáv, asi 1865
Papežský zuáv, asi 1865

Papežští zuávové (italsky Zuavi Pontifici) je označení pro oddíly pěšáků, které se v roce 1860 staly součástí papežského vojska a bránily papežský stát i Řím proti italským vojskům, usilujícím o sjednocení Itálie.


CELÝ ČLÁNEK

Vatikánská železnice

Schéma vatikánské železnice

Vatikánská železnice tvoří nejkratší síť železničních tratí na světě. Trať spojující římské nádraží sv. Petra s Vatikánem má celkovou délku 1270,41 m (měřeno od konce výtažné koleje na trastaverském zhlaví do konce ve vatikánském tunelu), z toho je jen cca 270 m na území Vatikánu. Jediná železniční stanice leží z části na italském území. Má tři koleje, z toho jednu kusou, která vychází od tunelu a končí vedle staniční budovy. Koleje mají standardní rozchod 1435 mm a jsou napojeny na italskou železniční síť. Tunel na konci trati (celý na území Vatikánu) je slepý a může sloužit jako depo.


CELÝ ČLÁNEK

Papežský hymna

Marche pontificale
Pontifikální pochod
instrumentální verze
Problémy s přehráváním? Nápověda.

Papežská hymna (také pontifikální hymna, původně francouzsky Marche Pontificale, tj. pontifikální pochod, nebo italsky Inno e Marcia Pontificale, tj. pontifikální pochod a hymna) je oficiální hymna Vatikánu a Svatého stolce. Je užívaná při slavnostních příležitostech papežem a jeho zástupci.

Hudbu složil Charles Gounod v roce 1869 u příležitosti výročí intronizace papeže Pia IX.


CELÝ ČLÁNEK

Vatikánská fotbalová reprezentace

Vatikánská fotbalová reprezentace (italsky Selezione di calcio della Città del Vaticano) je fotbalový tým, který reprezentuje nejmenší stát světa – Vatikán. Tvoří ho výlučně amatéři – vatikánští policisté, pošťáci, vládní úředníci a členové Švýcarské gardy.


CELÝ ČLÁNEK

Pohřeb emeritního papeže Benedikta XVI.

Pohřeb emeritního papeže Benedikta XVI. se konal 5. ledna. Benedikt XVI. zemřel 31. prosince 2022 v čase 9:34 místního času.

Benedikt XVI. se již dlouhodobě potýkal se zdravotními problémy, což bylo také jedním z důvodů, proč se dne 28. února 2013 rozhodl na svou funkci rezignovat.
CELÝ ČLÁNEK

Palatinská garda

Palatinská garda (italsky Guardia palatina d'onore) byla vojenská jednotka Vatikánu a jedna ze čtyř papežských gard (společně se Švýcarskou, Vznešenou gardou a Corpo della Gendarmeria).

Členové sboru byli dobrovolníci, kteří za svou službu nebyli placeni, ale dostávali příspěvek na údržbu nebo opravu uniforem. Rekrutovali se z mladých Římanů vyššího společenského postavení ve věku 20 – 30 let.

Po svém založení v roce 1850 měl sbor kromě velitelů dvě roty po 80 mužích. Po vypuknutí druhé světové války v roce 1939 se garda rozrostla asi na 500 mužů, ale německá okupace Říma si vyžádala další rozšíření, takže do roku 1944 tvořilo gardu na 2000 osob. Po skončení války však většina těchto mužů odešla a velikost jednotky se vrátila na předválečnou úroveň.

bor byl spolu s papežským četnictvem a vznešenou gardou zrušen papežem Pavlem VI. dne 14. září 1970 v rámci církevních reforem po 2. vatikánském koncilu. Bývalí gardisté ​​však byli vyzváni, aby se připojili k nové skupině s názvem Asociace svatých Petra a Pavla (italsky Associazione SS. Pietro e Paolo). Toto sdružení podporuje charitativní, vzdělávací a náboženské programy v Římě. Pomáhají například s organizací velkých událostí v bazilice sv. Petra. Spolek je přímo podřízený Státnímu sekretariátu římské kurie a své sídlo má – stejně jako původní Palatinská garda – v Apoštolském paláci.
CELÝ ČLÁNEK

Právo exkluzivy

Právo exkluzivy (latinsky ius exclusivae) bylo v katolické církvi oprávnění vetovat výsledek hlasování konkláve panovníkem některé z katolických mocností (Španělsko, Francie a Rakousko) prostřednictvím některého z kardinálů na konkláve přítomných. Právo exkluzivy zrušil v roce 1904 papež Pius X., když jeho použití zakázal pod trestem exkomunikace.
CELÝ ČLÁNEK

Governatorát Městského státu Vatikán

Governatorát Městského státu Vatikán je úřad, který uskutečňuje výkonnou moc v Městském státu Vatikán na místě papeže. Výkonná moc je dle zákona v rukou papeže, který ji ovšem deleguje právě na členy governatorátu.

Guvernorát sídlí ve vládním paláci ve Vatikánských zahradách.
CELÝ ČLÁNEK

Média použitá na této stránce

Coat of arms of Pietro Gasparri.svg
(c) I, SajoR, CC BY-SA 2.5
Coat of arms of the Italian Cardinal Pietro Gasparri.

Reference:

Vatican Gardens 4.jpg
Autor: Marek.69 talk, Licence: CC BY-SA 4.0
Palace of the Governorate of Vatican City State
Pontifical Swiss Guards in their traditional uniform.jpg
Autor: Arnaud Gaillard (arnaud () amarys.com), Licence: CC BY-SA 1.0
Two Swiss Guards at the Vatican in the dress uniform introduced under Jules Repond (1914)
Stemma Guardia Palatina Vaticana.png
Autor: Skukifish, Licence: CC BY-SA 4.0
Stemma della Guardia Palatina Pontificia
Pl-Karol Józef Wojtyła.ogg
Autor: voice: pl:Wikipedysta:Apfelsine, recorded by Ralf Lotys (Sicherlich), Licence: CC BY-SA 3.0
Pronunciation of Karol Józef Wojtyła by a Polish Native.
Papa Francisco recién elegido.jpg
Autor: Tenan, Licence: CC BY-SA 3.0
Pope Francis, March 13, 2013: photo taken from St. Peter's Square, just after the pope's election.
Papal Zouave.jpg
Pontifical Zouave
Poste Vaticane (Vatican Post Office) (Ank Kumar) 03.jpg
Autor: Ank Kumar, Licence: CC BY-SA 4.0
Poste Vaticane (Vatican Post Office)
JohannesPaulII.jpg
Pope John Paul II on 12 August 1993 in Denver (Colorado)
United States Navy Band - Inno e Marcia Pontificale.ogg

"Inno e Marcia Pontificale" ("Papal Anthem and March"), the national anthem of Vatican City. Composed by Charles Gounod.

Funeral de Bento XVI (2).png
Autor: Agência Lusa, Licence: CC BY 3.0
Coffin of Benedict XVI entering the Basilica of Saint Peter, after the end of the ceremony.
Order of the Golden Spur collar badge1 (Vatican) - Tallinn Museum of Orders.jpg
Autor: Borodun, Licence: CC BY-SA 4.0
Order of the Golden Spur, collar and badge. Vatican. The exhibition of the Tallinn Museum of Orders of Knighthood, Estonia.