Poseidón

Poseidón
Andrea Doria jako Neptun - alegorický obraz od Agnola Bronziniho znázorňuje vladařskou hegemonii Janova v Tyrhénském moři
Andrea Doria jako Neptun - alegorický obraz od Agnola Bronziniho znázorňuje vladařskou hegemonii Janova v Tyrhénském moři
Symbolytrojzubec, ryba, delfín, kůň, býk
SídloOlymp a moře
PartnerkaAmfitríta
RodičeKronos a Rheia
SourozenciHádés, Démétér, Hestiá, Héra, Zeus, Cheirón
DětiTriton, Polyfémos, Bélos, Agénor, Théseus, Antaios, Bellerofontés, Chrýsáór, Glaukos, Peliás, Orion
Římský ekvivalentNeptun
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poseidón (řecky Ποσειδῶν) je starořeckým bohem moře a vodního živlu. Je to syn Kronův a Rheiin, ale hned po narození byl svým otcem pozřen stejně jako jeho bratři a sestry, kromě nejmladšího Dia, který když dospěl, donutil otce všechny děti vyvrhnout.

Poseidón dostal od Telchinů trojzubec (někdy nesprávně uváděno od Kyklopů), který se stal jeho nástrojem a zbraní, pomáhá mu k rozpoutání bouří a zemětřesení. Při dělení světa mezi tři Kronovy syny mu připadla mořská říše.

Poseidónovou manželkou je Amfitríta, ale zaplétá se postupně s mnoha jinými ženami, jak bohyněmi, tak smrtelnicemi, a má s nimi nesčetné potomky. Poseidón je otcem mnoha řeckých héroů a mytickým předkem četných královských rodů.

Staří Řekové obětovali Poseidónovi býka a koně, protože tato pozemská zvířata symbolizovala dravost, násilí, ale také plodivou sílu.

Římané ztotožnili Poseidóna s bohem Neptunem.

Nejvýznamnějším Poseidónovým kultovním místem byl Korint. Na jeho počest se konaly každý druhý rok Istmické hry.

Odkazy

Literatura

  • SOUKUPOVÁ, Magdalena. Lidé a bohové ve starověkých náboženstvích Antické Řecko a Řím. Plzeň, 2015. Bakalářská práce. Západočeská univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Dagmar Demjančuková. s. 12. Dostupné online. Archivováno 11. 2. 2017 na Wayback Machine.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Zeus Otricoli Pio-Clementino Inv257.jpg
So-called “Zeus of Otricoli”. Marble, Roman copy after a Greek original from the 4th century.