Poslední mohykán
| Poslední mohykán | |
|---|---|
| Země původu |  Československo |
| Jazyk | čeština |
| Délka | 89 min |
| Žánr | komedie |
| Námět | F. X. Svoboda |
| Scénář | Jaroslav Mottl Josef Hlaváč |
| Režie | Vladimír Slavínský |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Jaroslav Marvan Meda Valentová Soňa Červená Dagmar Frýbortová Jaroslav Mareš Eman Fiala František Hanus Rudolf Hrušínský Karel Effa Václav Trégl |
| Produkce | Československý státní film |
| Hudba | Miloš Smatek |
| Kamera | Josef Střecha |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 5. 9. 1947 |
| Poslední mohykán na FP, ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Poslední mohykán je česká filmová komedie z roku 1947 natočená režisérem Vladimírem Slavínským. Předlohou byla divadelní hra Poslední muž od F. X. Svobody.
Obsazení
| Jaroslav Marvan | starožitník Bořivoj Kohout / jeho bratr - lesník Jaroslav Kohout |
| Meda Valentová | manželka |
| Soňa Červená | dcera Ph.Dr. Helena Kohoutová |
| Dagmar Frýbortová | dcera Zdeňka Kohoutová, absolventka Umprum |
| Jaroslav Mareš | syn Ing.C. Jaroslav Kohout |
| Eman Fiala | zřízenec pana Kohouta Tonda |
| František Hanus | Ing.arch. Karel Bečvář |
| Václav Trégl | zaměstnanec cirkusu |
| Alena Kreuzmannová | přítelkyně Jaroslava Kohouta - oktavánka Tonča Vacková |
| Otakar Motyčka | ošetřovatel Petr |
Dále hrají
E. Laušmanová, A. Pospíšilová, V. Petrová, O. Příhodová, B. Slavíčková, A. Jirsa, F. Mlejnek, R. Pronc, J. Seník, O. Slaný, F. Stach, J. Špejbl, J. Vondrovič, B. Vrbský, E. Zámiš, K. Zavřel
Děj
Zámožný obchodník se starožitnostmi Kohout si velmi zakládá na disciplíně a tyranizuje tím celou rodinu. Teprve nedobrovolný pobyt v psychiatrické léčebně ho přivede k rozumu.
Starožitník Kohout není zlý, doma však chce být neomezeným pánem. Nevidí proto přání své ženy, ani že si dcera Helena našla ženicha, druhá dcera se zamilovala a syn je vášnivý plavec. Chtěl by řídit jejich život podle svých staromódních představ. Zdenčin nápadník, inženýr Bečvář, však léčkou pronikne do Kohoutovy přízně, když tvrdí, že chce o jeho výchovných metodách napsat knihu. Starožitník mu dokonce sám nabídne Zdenčinu ruku. Do děje navíc vstupuje Kohoutův bratr lesník, který přijíždí na návštěvu, právě když se starožitník ocitá vlastní vinou nejprve v cirkusové manéži, a poté na psychiatrii. S jeho pomocí Bečvář dokončí svůj plán, když navrhne, aby si bratři vyměnili role, a starožitník tak mohl vidět, jak to doma chodí, když není doma. A tak rodina považuje otce za milého strýčka a stěžuje si mu na jeho chování.
Externí odkazy
- Poslední mohykán ve Filmovém přehledu
- Poslední mohykán na Kinoboxu
- Poslední mohykán v Česko-Slovenské filmové databázi
- Poslední mohykán ve Filmové databázi
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“