Poslední rodina
| Poslední rodina | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Jiný název | The Last Family |
| Původní název | Ostatnia rodzina |
| Země původu |  Polsko |
| Jazyk | polština |
| Délka | 124 minut |
| Žánry | životopisný drama |
| Scénář | Robert Bolesto |
| Režie | Jan P. Matuszyński |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Andrzej Seweryn Dawid Ogrodnik Aleksandra Konieczna |
| Produkce | Leszek Bodzak |
| Hudba | Atanas Valkov |
| Kamera | Kacper Fertacz |
| Kostýmy | Emilia Czartoryska |
| Střih | Przemysław Chruścielewski |
| Architekt | Jagna Janicka |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 30. září 2016 |
| Česká premiéra |  11. května 2017 |
| Distribuce | Kino Świat |
| Česká distribuce | Aerofilms |
| Přístupnost | od 12 let |
| Ocenění | Zlatý lev (Filmový festival v Gdyni 2016) pro nejlepší herečku a nejlepšího herce |
| Poslední rodina na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Poslední rodina, v polském originále Ostatnia rodzina, je polské životopisné drama z roku 2016 režiséra Jana P. Matuszyńskeho. Film, podle scénáře Roberta Bolesta, vypráví o rodině Beksińských: malíři Zdzisławovi, jeho ženě Zofii a jejich neurotickém synovi Tomkovi. Hlavní role ztvárnili Andrzej Seweryn, Dawid Ogrodnik a Aleksandra Konieczna.
Poslední rodina byla většinou kladně hodnocena kritiky, kteří ocenili herecké výkony a důraz na obyčejný život rodiny Beksińských. Film byl oceněn Zlatými lvy a Polskou filmovou cenou za nejlepší scénář. Herec Andrzej Seweryn, představitel Zdzisława za svůj výkon získal cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu.
V Polsku měl film premiéru dne 30. září 2016. Do českých kin jej vybrali diváci evropského projektu Scope100.[1] Oficiální česká premiéra v kinech proběhla 11. května 2017.[2]
O filmu
Film vypráví příběh rodiny Beksińských. Příběh filmu začíná v roce 1977, kdy se Tomasz Beksiński přestěhuje do bytu ve Varšavě nedaleko svých rodičů. Malíř Zdzisław Beksiński žije se svou ženou Zofií, svou matkou a matkou Zofie. Vztahy mezi jednotlivými hrdiny jsou intenzivní a bouřlivé. Zdzisław Beksiński, jeden z nejvýznamnějších polských malířů 20. století, vytvářel fantastické obrazy plné hrůzy a tajemného obsahu. Proslavila jej také inteligence, smysl pro humor a láska k novým technologiím. Jeho syn Tomasz „Tomek“ Beksiński byl hudebním novinářem, rozhlasovým moderátorem a překladatelem filmů. Tomek byl neurotický a impulzivní, několikrát se pokusil o sebevraždu. Zofia Beksińska, malířova manželka a Tomkova matka, se starala o dům, byla spojovacím prvkem celého příběhu, udržovala rodinu pohromadě a vždy se o svého syna bála. Osudy tří hrdinů slouží jako univerzální portrét rodiny, ukazující všechna její utrpení, vzestupy, pády, problémy, ale také lásku a péči.
Obsazení
| Andrzej Seweryn | Zdzisław Beksiński (český dabing: Viktor Preiss) |
| Aleksandra Konieczna | Zofia Beksińska (český dabing: Taťjana Medvecká) |
| Dawid Ogrodnik | Tomasz „Tomek“ Beksiński, syn Zdzisława a Zofie (český dabing: Kryštof Hádek) |
| Andrzej Chyra | Piotr Dmochowski (český dabing: Libor Hruška) |
| Zofia Perczyńska | Stanisława Beksińska, matka Zdzisława (český dabing: Růžena Merunková) |
| Danuta Nagórna | Stanisława Stankiewicz, matka Zofie (český dabing: Libuše Švormová) |
| Alicja Karluk | Patrycja (český dabing: Jana Kotrbatá) |
| Magdalena Boczarska | Ewa (český dabing: Petra Nesvačilová) |
| Agnieszka Michalska | Helena (český dabing: Týna Průchová) |
| Adam Szyszkowski | Jan Nowak (český dabing: Alexandr Postler) |
| Elżbieta Karkoszka | starší žena (český dabing: Jana Hermachová) |
| Wojciech Jagielski | hrál sám sebe (archivní záznam vysílání Večer s upírem na programu RTL 7) (český dabing: Jan Teplý) |
| Marek Niedźwiecki | hrál sám sebe (hlas v polském rádiu Program III) |
Recenze
Film získal u českých filmových kritiků velmi nadprůměrná a příznivá hodnocení:
- Mirka Spáčilová, iDNES.cz, 9. května 2017,
[3] - Jakub Brych, Pinbacker, 8. května 2017, [4]
- Marek Osvald, Kinobox, 17. května 2017, [5]
Martin Svoboda v recenzi pro Aktuálně.cz vyzdvihuje herecké výkony hlavních představitelů, scénář i propracovanou řemeslnou stránku filmu.[6] Martin Mišúr ve své recenzi pro Cinepur zmiňuje zejména propracované záběry a působivost celého filmu.[7] Marcel Kabát v recenzi pro Lidové noviny uvádí, že film má „fascinující atmosféru“ a též kvituje herecké výkony hlavních představitelů.[8] Michal Šobr v recenzi pro Českou televizi mimo jiné píše, že si režisér Matuszynski „tímto oslnivým debutem nasadil laťku hodně vysoko“.[9]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ostatnia rodzina na polské Wikipedii.
- ↑ Českým vítězem Scope100 je polský debut Poslední rodina. Mediadesk [online]. 2021-05-12 [cit. 2021-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-14.
- ↑ Poslední rodina. Aerofilms [online]. 2021-05-12 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online.
- ↑ SPÁČILOVÁ, Mirka. RECENZE: Vážně zázračný debut. Sílu Poslední rodiny násobí černý humor. iDNES.cz [online]. 2017-05-07 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online.
- ↑ BRYCH, Jakub. Taková poslední rodinka. Recenze Ostatnia rodzina.. iDNES.cz [online]. 2017-05-08 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online.
- ↑ OSVALD, Marek. Recenze: Poslední rodina - životopisné drama bez příkras a přesto strhující. Kinobox [online]. 2017-05-17 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online.
- ↑ SVOBODA, Martin. Recenze: Film Poslední rodina je skvělý debut. Příběh malíře smrti fascinuje. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-05-12 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online.
- ↑ MIŠÚR, Martin. Vlamovat se do jakýchkoli dveří / Poslední rodina. Cinepur [online]. 2017-09-06 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online.
- ↑ KABÁT, Marcel. RECENZE: Zdzisław Beksiński a jeho běsi ve varšavském paneláku. Lidové noviny [online]. 2017-05-11 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online.
- ↑ ŠOBR, Michal. Recenze: Poslední rodina umírá v tísnivé polské panelstory. Česká televize [online]. 2017-05-14 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Poslední rodina v Česko-Slovenské filmové databázi
- Poslední rodina v Internet Movie Database (anglicky)
- Poslední rodina na serveru FilmWeb (polsky)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Star symbol; full star.
Star symbol; full star.
Autor: Klapi, Licence: CC BY-SA 4.0
Czerwony dywan przed zakończeniem Festiwalu Filmowego w Gdyni 2016
Autor: Silar, Licence: CC BY-SA 3.0
Beksiński Gallery in Sanok