Poslední výstřel (film, 1950)

Poslední výstřel
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánryválečný film
filmové drama
NámětMilan Rusínský
ScénářMilan Rusínský
RežieJiří Weiss
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleJiří Kostka
Nelly Gaierová
František Šlégr
Miloslav Holub
Václav Lohniský
… více na Wikidatech
KameraFerdinand Pečenka
StřihMiroslav Hájek
Výroba a distribuce
Premiéra1950
Poslední výstřel na FPČSFDKinoboxuIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poslední výstřel je černobílé československé filmové drama z roku 1950 o délce 92 minut.

Děj

Děj se odehrává za Protektorátu Čechy a Morava pouze několik dní před koncem druhé světové války, v ostravské Nové huti ve Vítkovicích. Němci chtějí stále zvýšit výrobu železa, zatímco Češi vedeni členem komunistické strany Halfarem (předákem u vysoké pece) a inženýrem Hejnychem usilují o její zpomalení, aby došlo k co nejmenšímu poškození pece při náletech. Při jednom z mnoha četných náletů je zasažena Halfarova pec, dělník Kuča, který má v nedaleké vesnici těhotnou ženu se vydá ze strachu domů a slíbí, že se za den vrátí, zde jej však žena city donutí zůstat. Dělníci jsou rádi, že nebudou pracovat pro Němce a pojedou domů, někteří však polemizují, že budou pracovat pro jiné pány. Halfar myslí na budoucnost a chce pec opravit. Dělník Kuča se od jednoho z bývalých vesničanů, který slouží jako voják u Němců dozví, že vysoké pece mají vyhodit do povětří a hned běží varovat své druhy. Tento voják vymění za civilní šaty informace a dělníkům se tak podaří přesekáním kabelů sabotovat odpálení pecí. K městu se však blíží fronta, většina Němců utíká, boje se přesouvají dále. Někteří Němci se neevakuují a zůstanou u skladu, válcovny, kde se nachází zvon nutný k opravě pece. Tento se jim podaří získat i za pomocí mladého elektromechanika Ludvíčka. Jeho život však ukončí poslední výstřel, když se neschová díky své horlivosti k práci (chce zapojit poslední svorku) před posledním pokusem Němců o obranu před Rudou armádou.

Základní údaje

Štáb

  • Námět: Milan Rusínský
  • Scénář: Milan Rusínský
  • Exteriéry: Vítkovice
  • Režie: Jiří Weiss

Hrají

  • Antonín Klimša … Halfar – předák vysoké pece
  • Jiří Kostka … polský inženýr Liberta alias tavič Svoboda
  • Adolf Král … struskař Robert Kuča
  • Čeněk Rábl … tavič Grygar
  • Zdeněk Grygar … hutník Greč
  • Soběslav Křivda … elektromechanik Ludvíček
  • František Vyplel … Klapetek
  • Č. Gorniesiewicz … Vantuch
  • Inocenc Březina … Kocur
  • Josef Brus … Lacek
  • Augustin Lanča … Anselm
  • Jana Kalášková … Hanka
  • Nelly Gaierová … Apolénka
  • Jindřich Vicherek … Veršuc
  • František Šlégr … Oberlandrat
  • Rudolf Široký … Ing. Hejnych
  • Miloslav Holub … Ing. Botur
  • František Klika … německý ředitel
  • Jaromír Krejčí … plukovník von Staupe
  • Adolf Kaštovský … Kucka
  • Břetislav Lanča … Gavela
  • Pavel Nozar … gestapák
  • Blažej Jiříkovský … Výtisk
  • Rudolf Grudněvič … stráž protiletecké ochrany
  • Václav Lohniský … role neurčena
  • Marie Palečková … německá sekretářka Piskáčková

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“