Poslední večeře

Poslední večeře znamená důležitou událost ze života Ježíše Krista, který den před svým umučením slavil se svými učedníky velikonoční slavnost Pesach. Při této večeři, která je vylíčena v evangeliích, jim rozděloval chléb a víno jako „své tělo a svou krev“ a přikázal jim, aby to opakovali na jeho památku. Tak vzniklo křesťanské slavení a svátost eucharistie.

Popis

Poslední večeři popisují všechna synoptická evangelia^[1]^[2]^[3]. Její průběh zhruba odpovídá židovské večeři pesach na památku vyvedení Izraele z Egypta^[4]. Evangelia uvádějí její přípravu, rozdílení chleba a vína jako Ježíšova „těla a krve“ a zradu Jidáše Iškariotského, jednoho z učedníků. Podle Janova evangelia^[5] začala tím, že Ježíš všem učedníkům umyl nohy, sama večeře se jen stručně zmiňuje bez rozdílení chleba a vína, a po večeři – podobně jako v Lukášově evangeliu – navazuje Ježíšova závěrečná promluva, modlitba a rozloučení.

Ustanovení eucharistie

Podle synoptických evangelií Ježíš při rozdělování chleba a vína mluvil o „nové smlouvě“ a o „své krvi“, která tuto smlouvu zpečeťuje a prolévá se na odpuštění hříchů. V Lukášově evangeliu na to navazuje příběh o učednících na cestě do Emaus^[6], kde se s Ježíšem setkali při lámání chleba, a o pravidelném slavení večeře Páně píše Pavel z Tarsu v listu Korintským^[7]. Slavení eucharistie (Večeře Páně) tak už v samém počátku křesťanství není jen připomínkou Poslední večeře, nýbrž také zpřítomněním Krista jako vykupitele. Tvoří patrně jádro nejstarší křesťanské bohoslužby a podle knihy Didaché se už ve 2. století konalo každou neděli.