Postřihování textilií

Ruční postřihování sukna v 16. století

Postřihování je zušlechťovací proces sloužící k odstraňování odstávajících vláken u tkanin nebo k zarovnávání délky vlasu u vlasových textilií.^{[1] [2]}

Postřihovací stroje

Z historie : Mechanizací postřihování se zabýval už Leonardo da Vinci. První mechanické zařízení pak údajně zkonstruoval Angličan Everett v roce 1758, doložený je patent na postřihovací zařízení, který obdržel jeho krajan Harmar v roce 1787.^[3] (Na snímku vpravo dole je postřihovací stroj z roku 1907).

Princip postřihování: Nožový válec se otáčí až 2000× za minutu a nahazuje vlas textilie vedené přes stůl proti pevnému noži. Do nožového válce je zapuštěno ve tvaru šroubovice 10–40 nožů, které stříhají např. 600 × 40 = 24 000krát za minutu. V té době prochází strojem 5–20 metrů zboží.

Nože se vyrábí v několika různých tvarech (úhlový, zahnutý, žlábkový atd.), spodní nůž má tvar plochého pravítka s tloušťkou 2–3 mm, stůl může být se špičatou hranou nebo dutý.

Postřihovací stroj z roku 1907

Stroje jsou konstruovány speciálně pro určitý druh úpravy textilií. Postřihování se zpravidla musí několikrát opakovat, stroje se proto obvykle staví s několika postřihovacími zařízeními za sebou. Ve specializovaných zušlechťovnách se často zařazují počesávací a postřihovací stroje do jedné kontinuální linky.

Dříve se používaly také stroje s noži uloženými ve směru procházejícího zboží. Tento způsob postřihování se zřejmě neosvědčil, protože byl málo produktivní.

Ze sériově vyráběných jsou známé zejména stroje:

• na odstraňování odstávajících vláken^[4]

Textilie se zde stříhají „dohola“ před zpracováním v zušlechťovně

• na postřihování vlasových textilií^[5]

Výroba vlasových textilií je vysoce specializovaný obor. Přesná práce strojů a obsluhujícího personálu je u postřihování obzvlášť důležitá.

• na postřihování koberců^[6]

Tyto stroje jsou až 6 metrů široké. Některé se dají použít např. na vytváření vzorů na plyšových kobercích s dlouhým vlasem.

Postřihované zboží

K nejznámějším patří: samet, manšestr, prací kord, tkaný a pletený plyš

Počesávané, mnohem levnější imitáty, jako velveton, dyftýn nebo opičí kůže se někdy zaměňují s postřihovanými textiliemi.^[7]

Literatura

• Peter/Routte: Grundlagen der Textilveredlung, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 1989, ISBN 3-87150-277-4

Reference