Postní doba

Postní doba (nebo také doba svatopostní, velký půst nebo jen půst, latinsky Quadragesima) je v křesťanství období přípravy na Velikonoce. V západní církvi začíná postní doba Popeleční středou a trvá 40 dní (kromě nedělí). Ve východních církvích začíná Velký půst v pondělí 7. týdne před Velikonocemi a končí v pátek 9 dní před Velikonocemi.

Význam křesťanského půstu

Půst se v křesťanském smyslu netýká pouze zdržení se jídla a abstinence, ale může zahrnovat i jiné projevy jako např. almužnu či dobré skutky. Účelem postu má být soustředění věřícího na jeho duchovní růst v rámci přípravy na největší křesťanské svátky roku – Velikonoce. Zároveň má probouzet větší citlivost vůči ostatním lidem. Už v Izajášově proroctví jsou za pravý půst považovány projevy spravedlnosti a milosrdenství.[1]

Význam postní doby

V postní době má člověk pracovat na proměně a obnově svého života, aby mohl žít opět plně jako křesťan. Má v této době obnovit autentické vztahy, navázat znovu dialog s druhými, odpočinout si a vrátit se k tomu, co činí život křesťana křesťanským. Nemělo by ale jít pouze o lidské úsilí, neboť křesťanská teologie a spiritualita považuje půst za Boží milost, kdy člověk naslouchá Božímu slovu a svůj život podle něho uzpůsobuje.

Postní doba je též obdobím přípravy katechumenů na křest a provázejí je v tuto dobu zvláštní liturgické obřady. Mezi dny postní doby, které nesou tradiční označení, patří ještě 4. neděle postní, zvaná Laetare, a 6. neděle postní, běžněji Květná neděle, jako připomenutí dne vjezdu Ježíše do Jeruzaléma.

Liturgická barva postní doby je fialová. Začíná Popeleční středou, trvá (nepočítaje v to neděle) 40 dní a celá doba vrcholí Svatým týdnem, při němž si křesťané připomínají ukřižování Ježíše Krista a končí velikonočním triduem (to začíná na Zelený čtvrtek večer, pokračuje Velkým pátkem a Bílou sobotou, posledním dnem postní doby, a vrcholí Velikonoční vigilií ústící do neděle Zmrtvýchvstání Páně). Celá postní příprava směřuje k radostné oslavě Velikonoc, které jsou pro křesťany svátky Kristova vzkříšení z mrtvých.

Postní praxe

Katolická postní praxe

Postní praxe byla v minulosti poměrně namáhavá, nejedlo se maso, ryby[zdroj?!], vejce a mléčné produkty a bylo zvykem jíst jednou denně. Současná postní praxe katolické církve zavazuje katolíky od 14 do 60 let. Na Popeleční středu a Velký pátek jako dny přísného postu je dovoleno sníst pouze jedno velké a dvě malá (která nedají dohromady jedno velké) jídla denně. Kromě toho existuje ještě půst od masa, předepsaný pro tyto dva dny a všechny pátky roku. Tento páteční půst je ale možné nahradit jiným skutkem pokání.

Neděle postní doby

Někdy se lze setkat s označením jednotlivých nedělí podle mešních antifon:

Název neděleLatinský název (u 1.–5. neděle úvodní slovo vstupní antifony)Lidové pojmenování
1. neděle postníInvocavitInvocavit me = Povolal mneČerná, liščí
2. neděle postníReminiscereReminiscere miserationum tuarum = Rozpomeň se na své smilováníPražná, suchá
3. neděle postníOculiOculi mei semper ad Dominum = Mé oči stále vyhlíží PánaKýchavá
4. neděle postníLaetareLaetare Ierusalem = Raduj se, JeruzalémeDružebná
5. neděle postníJudicaIudica me Deus = Zjednej mi právo, BožeSmrtná
Květná neděleIn Palmis[2]Květná

Svůj vlastní název mají i neděle tzv. předpostní doby (devítníkové), které se však ve většině současných ritů neuplatňují.

Odkazy

Reference

  1. Iz 58,1-12
  2. Missale romanum. Vatikán: Kongregace pro liturgii, 1970. Kapitola Hebdomada sancta, s. 224. (latinsky) 

Související články

Externí odkazy