Postumus

Postumus
Postumus-2sest.jpg
(c) Classical Numismatic Group, Inc. http://www.cngcoins.com, CC-BY-SA-3.0
Narození3. století
Galie
Úmrtí269
Mohuč
Povolánípolitik
DětiPostumus the Younger
FunkceŘímský guvernér
římský konzul
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marcus Cassianius Latinius Postumus († 269) byl uzurpátor římského trůnu, který v letech 260–269 ovládal Galii, Británii a část Hispánie. Ve zbytku říše mezitím panovali císaři Gallienus (253–268) a Claudius II. (268–270).

Proklamace za císaře

O Postumově původu a kariéře se neví prakticky nic, předpokládá se pouze, že za vlády Valerianovy mu podléhala provincie Dolní Germánie a že patrně pocházel z galského prostoru. Podle zprávy kronikáře Zonara dosáhl v průběhu létě roku 260 jistých úspěchů v boji s Germány, byl vojskem provolán za císaře a poté oblehl město Colonii Agrippinu (dnes Kolín nad Rýnem), kde pobýval syn císaře Galliena caesar Saloninus. Ten skončil po kapitulaci města na popravišti.[1] Během velmi krátké doby se ke vzpouře připojily i provincie Belgica, Lugdunensis, Aquitania, Tarraconensis a obě britské provincie, takže Postumus se stal skutečným pánem západních oblastí říše. Císař Gallienus, který právě potlačoval Ingenuovu a Regalianovu revoltu v Panonii, nebyl schopen proti uzurpátorovi zakročit, ale ani Postumus patrně neměl dost sil na to, aby táhl na Řím. Vznikla tak zvláštní situace, kdy vedle sebe koexistovali dva císařští protivníci, z nichž ani jeden nedokázal prosadit svou autoritu v celé říši.

„Galské císařství“

Historikové pro Postumovu sféru vlivu často používají název galské císařství nebo galská říše, aby tak vystihli lokální a „dlouhodobý“ charakter tohoto útvaru. Problémem je, že Postumus se nikdy neprezentoval jako galský vládce – užíval normální císařskou titulaturu, razil mince s legendou Roma aeterna (Věčný Řím) a jmenoval dokonce vlastní konzuly. S výrazem galská říše je proto třeba nakládat opatrně, aby nevznikl dojem, že se západní provincie od impéria separovaly, že zde působila jakási „idea samostatnosti“. Postuma a jeho nástupce v Galii lze spíše považovat za nelegální spoluvladaře císařů v Římě, nelegální ve smyslu právně neuznané. Ze státoprávního hlediska „galská říše“ nikdy neexistovala.

(c) Classical Numismatic Group, Inc. http://www.cngcoins.com, CC BY-SA 2.5
Mince s Postumovým portrétem, kterou dal razit v Miláně Aureolus

Císař Gallienus se do budoucna nemínil s daným stavem smířit. Jistou dobu mu sice Postumovo panství na Západě mohlo vyhovovat – Postumus jako obhájce hranic na Rýně sloužil zájmům celého impéria – ale v dlouhodobé perspektivě bylo třeba rozhodnout kdo s koho. Na vojenskou výpravu shromáždil císař dostatek prostředků v roce 265 a zpočátku se zdálo, že mu štěstí přeje. Postumus utrpěl v jižní Galii těžkou porážku, musel ustoupit na sever a nakonec se dostal v jednom galském městě do obležení. Gallienus triumfoval. Jeho radost však byla předčasná, neboť dobře mířený šíp jej vážně poranil na zádech a přinutil jej výpravu ukončit.[2] Vzhledem k jiným problémům (vpád Gótů) již Gallienus do Galie nikdy nevstoupil.

Postumus si přesto nenechal ujít příležitost, aby Gallienovi neoplatil ponižující porážku z poloviny šedesátých let. V prvních měsících roku 268 navázal kontakt s vojevůdcem Aureolem v Miláně, získal ho na svou stranu a nakrátko to vypadalo, že bez boje dosáhne uznání v Itálii. Aureolova revolta se však brzy zhroutila a Postumovi nijak neposloužila, třebaže Gallienus byl v jejím průběhu zavražděn. Nový císař Claudius II. představoval pro Postuma minimálně stejné nebezpečí jako Gallienus.

Smrt

Na jaře roku 269 zažil Postumus sám, co je to bojovat s uzurpátorem – vystoupil proti němu legát v Horní Germánii Ulpius Cornelius Laelianus. Postumovi si sice podařilo vzpouru zlikvidovat, ale když jeho vojáci chtěli vyplenit Laelianovo sídelní město Mogontiacum, snažil se tomu zabránit a rozzuřená soldateska ho zabila (asi červen 269).[3] Po jeho smrti se na „galském“ trůně v rychlém sledu vystřídali ještě tři císařové – Marius, Victorinus a Tetricus – žádný z nich však nedosáhl Postumova formátu.

Postumovou hlavní zásluhou je, že v době vážného ohrožení říše udržoval klid na rýnské hranici a vlastně tak suploval císaře Galliena, vázaného jinde. Na druhé straně zmnožila jeho revolta rozkladné a krizové tendence v impériu – jev, jemuž se všichni reprezentanti ústřední vlády snažili zabránit. Výsledkem byly války Galliena s Postumem či později Aureliana s Tetrikem, jež odváděly římskou pozornost od vnějších nepřátel, především od germánských kmenů.

Poznámky

  1. ↑ Epitome de Caesaribus 32, 3; Aurelius Victor 33, 8; Eutropius 9, 9; Historia Augusta, Tyranni triginta 3, 2nn; Zosimos 1, 38, 2; Zonaras 12, 24, 10-12.
  2. ↑ Zonaras 12, 24, 13-18.
  3. ↑ Aurelius Victor 33, 8; Eutropius 9, 9, 1.

Literatura

  • KÖNIG, Ingemar. Die gallischen Usurpatoren von Postumus bis Tetricus. München: Beck, 1981. xiii, 237 s. Dostupné online. ISBN 3-406-04801-3. (německy) 

Externí odkazy

Předchůdce:
—		Galský císař
260–269		Nástupce:
Marius

Média použitá na této stránce

Postumus Antoninianus 809804.jpg
(c) Classical Numismatic Group, Inc. http://www.cngcoins.com, CC BY-SA 2.5
:Postumus. Romano-Gallic Emperor, AD 260-269.
Antoninianus (18mm, 2.20 g, 11h). Struck under Aureolus. Mediolanum (Milan) mint; 2nd officina. 5th emission, AD 268.
Radiate, draped, and cuirassed bust right
Hercules standing right, holding lion skin and club resting on rock in left hand and holding hip with right hand.
EF, dark brown patina, traces of silvering. Rare.


Aureolus was an extraordinarily capable general who served under Valerian and Gallienus. Around AD 258, Gallienus stationed a new cavalry unit at Mediolanum that was to serve as a quick reaction force against any new invasions along the frontier of the central empire. Aureolus was given command of this unit. In AD 260-261 his forces defeated the armies of the usurpers Ingenuus and Macrianus, and recovered the province of Raetia. Following these victories, Gallienus and Aureolus led a Roman army against the breakaway Gallic provinces under Postumus. Gallienus was forced to leave the field after being injured in battle, and left the campaign in the hands of Aureolus. Aureolus ended the campaign shortly thereafter, and while the reason is uncertain, the historical record suggests it was due to either his incompetence or else treachery (he had come to a secret agreement with Postumus). While the former seems unlikely, given Aureolus’ record, the latter is possible, as there are indications that he had been preparing for a revolt as early as AD 262. Regardless, at some point in AD 267, Aureolus revolted and established his base at Mediolanum, where Gallienus besieged him in AD 268. The details of the revolt are unclear, but it appears that Aureolus first appealed to Postumus for aid, and, failing to gain the Gallic Emperor’s support, declared himself emperor. About the same time, Gallienus was murdered, and was succeeded by Claudius II Gothicus, who continued to beseige Mediolanum. Soon, though, it appeared that an agreement was reached, and Aureolus emerged from the city to meet Claudius. Any such concord, however, was simply a ruse. as Aureolus was taken into custody and executed.
Postumus-2sest.jpg
(c) Classical Numismatic Group, Inc. http://www.cngcoins.com, CC-BY-SA-3.0
Portret van keizer Postumus op een dubbel-sestertie (34mm diameter, 20.76g) geslagen in Keulen in 261.