Postupimská konference

Postupimská konference byla závěrečná vrcholná spojenecká konference druhé světové války. Konala se v blízkosti německého města Postupim (Potsdam) nedaleko Berlína na zámku Cecilienhof. Trvala od 17. července do 2. srpna 1945. Tehdy byly boje v Evropě už skončeny, zatímco v Tichomoří válka ještě probíhala.

Konference se účastnili prezident Harry Truman za Spojené státy, (zprvu) premiér Winston Churchill za Spojené království a diktátor Josif Stalin za Sovětský svaz. Oficiálními účastníky konference byli také ministři zahraničí všech tří mocností. Churchill přijel na konferenci ještě jako úřadující premiér své země, avšak v očekávání výsledků voleb do Dolní sněmovny konaných 3. července 1945. Konečný součet hlasů dne 26. 7. přinesl nečekanou Churchillovu prohru a 28. 7. ho v Postupimi vystřídal nový premiér Clement Attlee.

Předmětem konference byla zejména poválečná správa Německa, které o devět týdnů dříve, 8. května 1945, bezpodmínečně kapitulovalo, a také uspořádání a rekonstrukce válkou poničené Evropy. Obě západní delegace ve finále vedli diplomaticky poměrně nezkušení státníci (Truman a Attlee), což přispělo k vysoké úspěšnosti sovětských požadavků ze strany Stalina a Molotova.

Hlavním výsledkem konference byla Postupimská dohoda, ve které jsou stanoveny následující závěry:

• Veškeré německé anexe po roce 1937 budou vráceny zpět, Rakousko bude opět odděleno od Německa.
• Pro spojeneckou okupaci Německa byly stanoveny hlavní cíle: demilitarizace, denacifikace, demokratizace a demonopolizace. (= program 4D)
• Rozdělení Německa a Rakouska do čtyř okupačních zón (viz okupační zóny Německa a okupační zóny Rakouska).
• Některým státům byly stanoveny nové státní hranice, přičemž např. Československo ztratilo Podkarpatskou Rus ve prospěch SSSR; zvláště velmi sporná otázka polských hranic byla řešena dočasně a konečné řešení bylo ponecháno na konečnou mírovou dohodu, která se však vinou SSSR nikdy nekonala a tento problém byl definitivně vyřešen až Smlouvou o konečném uspořádání ve vztahu k Německu z roku 1990.
• Byl uznán požadavek na organizovaný odsun Němců (který již probíhal, avšak živelným způsobem – tzv. „divoký odsun“)^[1] zůstávajících mimo německé hranice (viz též vysídlení Němců z Československa).
• Okupujícím mocnostem byla přiznána možnost čerpání válečných reparací z vlastních zón (týkalo se hlavně Sovětského svazu).

Druhou částí ujednání byla tzv. Postupimská deklarace, která vyzývala Japonsko ke kapitulaci. Deklaraci podepsali 26. července americký prezident Harry Truman, britský premiér Winston Churchill a čínský vůdce Čankajšek. Sovětský svaz v té době nebyl s Japonskem ve válečném stavu. V deklaraci se stanovují podmínky pro případnou japonskou kapitulaci a Japonsku se vyhrožuje naprostým zničením, pokud nekapituluje.

V průběhu konference se Truman Stalinovi obecně zmínil o „mocné nové zbrani“.^[2] Stalin, který již o amerických jaderných zbraních věděl, Trumana v použití libovolné zbraně, která by zkrátila válku proti Japonsku, podpořil.

• Teheránská konference
• Jaltská konference

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Postupimská konference na Wikimedia Commons
• Galerie Postupimská konference na Wikimedia Commons
• http://studena.valka.cz/postupim.htm