Potěmkin (1900)

*1904: Kňaz Potěmkin Tavričeskij

• 1905: Pantělejmon
• 1917: Potěmkin-Tavričeskij
• 1917: Borec za Svobodu

Pantělejmon (ex Potěmkin)
Základní údaje
Typ	predreadnought
Uživatelé	ruské carské námořnictvo
Jméno podle	Grigorij Potěmkin[1] Svatý Pantaleon
Zahájení stavby	10. října 1898
Spuštěna na vodu	9. října 1900[1]
Uvedena do služby	2. června 1905
Osud	Sešrotována, 1923
Předchůdce	třída Peresvet
Následovník	Retvizan
Takticko-technická data
Výtlak	12 582 t (standardní)[2]
Délka	115,4 m
Šířka	22,3 m
Ponor	8,23 m (max.)
Pohon	2 parní stroje s trojčitou expanzí, 22 kotlů Belleville 2 lodní šrouby 10 600 hp
Palivo	uhlí
Rychlost	16,6 uzlu (30 km/h; 18 mph)
Dosah	3 200 nám. mil (5 900 km; 3 700 mi) při 10 uzlec (19 km/h; 12 mph)
Posádka	26 důstojníků, 705 námořníků[1]
Pancíř	až 229mm boky až 254mm věže 152mm kasematy až 76mm paluba 229mm velitelská věž
Výzbroj	4× 305mm kanón (2×2) 16× 152mm kanón (16×1) 16× 75mm kanón (16×1) 2× 63mm kanón (2×1) 6× 47mm kanón (6×1) 2× 37mm kanón (2×1) 5× 381mm torpédomet
Operační nasazení
Nasazení	První světová válka

Kňaz Potěmkin Tavričeskij (jinak též Potěmkin) byla bitevní loď (predreadnought) ruského carského námořnictva. Ve službě byl v letech 1905–1918. Proslavil se vzpourou své posádky za revoluce z roku 1905. Tato událost se stala předobrazem slavného filmu Sergeje Ejzenštejna Křižník Potěmkin. Rusko následně loď přejmenovalo na Pantělejmon (Пантелеймон) a nasadilo ji v řadách Černomořského loďstva v první světové válce. Za války byl ukořistěn německou armádou a následně za ruské občanské války britskými expedičními vojsky. Ta jej při svém ústupu poškodila. Nějaký čas jej kontrolovali bělogvardějci, až jej definitivně ovládli bolševici. Zastaralé plavidlo bylo místo opravy sešrotováno.

Stavba

Plavidlo postavila ruská loděnice v Nikolajevu.^[1] Stavba byla zahájena roku 1897 (oficiálně 1898),^[1] na vodu byla spuštěna roku 1900^[1] a do služby byla uvedena v 2. června 1905.^[2]

Konstrukce

Výzbroj tvořily čtyři 305mm kanóny ve dvoudělových věžích, šestnáct 152mm kanónů v kasematách, šestnáct 75mm kanónů, dva 63mm kanóny Baranovski, šest 47mm kanónů, dva 37mm kanóny a pět 381mm torpédometů. Pohonný systém měl výkon 10 600 hp. Skládal se z 22 kotlů Belleville a parních strojů, pohánějících dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 16,6 uzlu. Dosah byl 3000 námořních mil při rychlosti 9 uzlů.^[2]

Osudy

Posádky bitevní lodě Potěmkin se připojila k ruské revoluci z roku 1905. Posádka s ní odplula do rumunského přístavu Constanța, kde získala azyl.^[1] Rusku vrácené plavidlo bylo přejmenováno na Pantělejmon. Bitevní loď se v řadách Černomořského loďstva účastnila první světové války.^[1]

Po únorové revoluci roku 1917 loď krátce nesla jméno Potěmkin a následně Borec za svobodu. V březnu 1918 byla v Sevastopolu převedena do rezervy. V květnu 1918 ji ukořistila německá armáda. V listopadu 1918 ji obsadila britská expedičními vojska intervenující do ruské občanské války. Ta jej při svém ústupu v dubnu 1919 poškodila. Sevastopol krátce ovládli bolševici, které v červnu 1919 vytlačili bělogvardějci. V listopadu 1920 město, stejně jako plavidlo, definitivně ovládli bolševici. Poškozená bitevní loď však nebyla nikdy opravena a v roce 1923 byla sešrotována.^[2]

Odkazy

Reference

Literatura

• HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86. 
• HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 5. Rok 1918. Praha: Libri, 2002. 342 s. ISBN 80-7277-102-7. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kňaz Poťomkin-Tavričeskij na Wikimedia Commons