Uhličitan draselný

Uhličitan draselný
Obecné
Systematický název	Uhličitan draselný
Triviální název	potaš
Anglický název	Potassium carbonate
Německý název	Kaliumcarbonat
Sumární vzorec	K2CO3
Vzhled	bílá hygroskopická krystalická nebo práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	584-08-7
PubChem	516886
Číslo RTECS	TS7750000
Vlastnosti
Molární hmotnost	138,205 g/mol 165,228 g/mol (seskvihydrát)
Molární koncentrace cM	5,573 mol/dm3 (50% roztok)
Teplota tání	891 °C
Hustota	2,428 g/cm3 (19 °C) 2,155 g/cm3 (seskvihydrát, 19 °C) 1,540 4 g/cm3 (50% roztok)
Dynamický viskozitní koeficient	3,03 cP (917 °C) 1,66 cP (977 °C) 6,071 cP (50% roztok, 20 °C)
Kinematický viskozitní koeficient	3,941 cS (50 roztok, 20 °C)
Index lomu	nD= 1,531 seskvihydrát nDa= 1,380 nDb= 1,432 nDc= 1,573 50% roztok nD= 1,416 8
Rozpustnost ve vodě	105,5 g/100 g (0 °C) 108,2 g/100 g (10 °C) 110,5 g/100 g (20 °C) 112,3 g/100 g (25 °C) 113,7 g/100 g (30 °C) 116,9 g/100 g (40 °C) 126,8 g/100 g (60 °C) 139,2 g/100 g (80 °C) 155,7 g/100 g (100 °C) 274 g/100 g (200 °C) seskvihydrát 158,49 g/100 g (0 °C) 167,25 g/100 g (20 °C) 181,84 g/100 g (40 °C) 202,67 g/100 g (60 °C) 230,90 g/100 g (80 °C) 268,60 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	ethanol (ne) aceton (ne)
Relativní permitivita εr	5,66 (18 °C)
Měrná magnetická susceptibilita	−6,12×10−6 cm3 g−1
Povrchové napětí	168,4 mN/m (910 °C) 162,1 mN/m (1 010 °C)
Struktura
Krystalová struktura	jednoklonná jednoklonná (seskvihydrát)
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−1 151,0 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt	236 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp	−199 J/g (18 °C)
Standardní molární entropie S°	155,5 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−1 063,6 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,828 J K−1 g−1
Bezpečnost
GHS07 [1] Varování[1]
R-věty	R22, R36, R37, R38
S-věty	S22, S26
NFPA 704	0 1 0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Uhličitan draselný K₂CO₃, starším názvem potaš, salajka či draslo (od toho slovo draslík), je bílá, silně hygroskopická sůl kyseliny uhličité. Vodné roztoky jsou silně alkalické. Používá se převážně při výrobě skla, v textilním a papírenském průmyslu, při výrobě mazlavých mýdel, je součástí pracích prášků, při výrobě pigmentů, v barvířství a běličství a při praní vlny, při výrobě léků, v analytické chemii a mnohde jinde. V potravinářství se přidává pod označením E501 z důvodu emulgace a kypření, stabilizace sušeného ovoce, nebo snížení kyselosti kakaového prášku.^[2] Používá se také pro přípravu kyanidu draselného a také se používá ve vodních hasicích přístrojích.

Výroba

Nejprve se provede elektrolýza roztoku chloridu draselného za vzniku hydroxidu draselného, vodíku a chloru. Vzniklý hydroxid draselný se pak sytí oxidem uhličitým. Při reakci hydroxidu draselného a oxidu uhličitého vzniká uhličitan draselný.

2 KOH + CO₂ → K₂CO₃ + H₂O

Ten je pak výchozí látkou pro další sloučeniny draslíku.

Postupy získávání potaše

Historické postupy získávání potaše

Primitivně (od středověku) se potaš získávala spalováním celých stromů „na stojato“. Tzv. popeláři do kmene javorů nebo jiných dřevin vyhloubili otvor, ve kterém udržovali oheň. Strom pomalu vyhořel, aniž by došlo k ohrožení okolního lesa. Popelaření se provádělo pouze za stálého počasí, protože potaš nesměla zmoknout.

Označení potaš pochází ze způsobu jeho získávání: pot ash, tedy popel v hrnci.^{[V 1]} Surové draslo je totiž rozpustné ve vodě, podobně jako soda nebo sůl, které jsou příbuzné.

Tradiční technologie výroby spočívala v loužení dřevěného popela vodou a odpaření přefiltrované louženiny na tzv. surovou potaš neboli flus. Ten již bylo možné užít jako surovinu v některých průmyslových odvětvích. Vyžíháním – kalcinací flusu bylo získáváno čistší kalcinované draslo. Surovinou pro výrobu potaše byl tedy původně dřevěný popel, zprvu speciálně pálený z tvrdého dřeva (javor klen, bříza, buk^[4]) v lesích, později (po vydání Lesního řádu v roce 1754) získávaný z dřevního odpadu nebo z popela zbylého po topení v domácnostech. Náhražkově se také využívalo jiného organického materiálu (sláma…).

Užívaná technologie se od 16. do 19. století téměř neměnila a byla v této formě rozšířená prakticky po celém světě.^[5]

Suchá těžba

Potaš sice lze přímo těžit, jako minerál, protože je však lehčí než ostatní horniny nad ložiskem, tedy se tlačí vzhůru (Paradox Formation^{[V 2]}), a pro své adsorpční vlastnosti, zachytává v sobě jiné látky a vytváří kapsy: ropy a zemního plynu. Například na velkém nalezišti v Utažské poušti v USA v roce 1963 došlo proražením kapsy plynu k tragické explozi.^{[V 3]}

Současné postupy získávání potaše

Dnes se potaš získává loužením země vodou, kdy se do podzemních ložisek pumpuje voda, která pak druhým vrtem zas tryská ven: již obohacená o rozpuštěné látky z podzemí. Ze solanky se na slunci měsíce nechává odpařovat voda,^{[V 4]} výsledná směs solí se sbírá k dalšímu zpracování.^{[V 5]}

Odkazy

K videu Veritasium o nalezišti Paradox Formation v Utahu

Reference

Literatura

• WOITSCH, JIŘÍ. Zapomenutá potaš : drasláři a draslářství v 18. a 19. století. Praha : Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2003. ISBN 80-85010-53-4.
• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu uhličitan draselný na Wikimedia Commons