Povázka prorostlá

Povázka prorostlá
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	brukvotvaré (Brassicales)
Čeleď	brukvovité (Brassicaceae)
Rod	povázka (Myagrum) L.
Binomické jméno
Myagrum perfoliatum L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Povázka prorostlá (Myagrum perfoliatum) je žlutě kvetoucí, větevnatá, planě rostoucí bylina jejíž výskyt v České republice i v okolních zemích je vzácný. Je jediný druh monotypického rodu povázka z čeledě brukvovitých.

Původní areál výskytu druhu se rozprostírá od Íránu, přes Kavkaz a Malou Asii po Balkán a východní Evropu, postupně se rozšířil do střední, jižní a západní Evropy a do severozápadní Afriky. Později byla povázka zavlečena do Severní Ameriky a Austrálie. V České republice, přes kterou prochází severní hranice rozšíření, byl její výskyt prvně zaregistrován v roce 1855 a je hodnocená jako náhodně zavlečený neofyt ze Středomoří.

Tato synantropní rostlina vyžaduje stanoviště s často narušovanou půdou. Nejčastěji vyrůstá na obdělávaných polích jako plevel v obilninách a na vinicích, poblíž železničních tratí a cest, na překladištích i v rumovištích. Má v oblibě osluněná stanoviště s teplou hlinitou nebo písčitou půdou s dostatkem vápníku v planárním a kolinním stupni.^[1][2]

Povázka je jednoletá nebo ozimá rostlina s přímou, rozvětvenou a často modře ojíněnou lodyhou dorůstající podle kvality půdy a klimatických podmínek do výše 20 až 80, někdy i 100 cm. Listy které vyrůstají v řídké přízemní růžici jsou dlouhé 4 až 7 cm, mají podélnou bělavou žilku, jsou obkopinaté a u báze klínovitě zúžené, po obvodě plytce lyrovitě zubaté či laločnaté a v době kvetení jsou již zpravidla suché. Lodyžní listy bývají dlouhé 3 až 5 cm, vyrůstají střídavě, jsou přisedlé, podlouhle kopisťovité s objímavou ouškatou bází a s tupě hrotitým vrcholem, po obvodě jsou celistvé nebo jen plytce zubaté. Všechny jsou lysé a na omak voskovité, lodyžní se směrem vzhůru zmenšují a na odbočujících větvích jsou drobnější.

Oboupohlavné květy na šikmo odstávajících stopkách (kratších než je kalich) vytvářejí na terminálu i větvích květenství která jsou zpočátku hustá a v době kvetení se prodlužují a rozvolňují. Okvětí tvoří čtyři vzpřímené, drobné, jen okolo 2 mm dlouhé, úzce vejčité, opadavé kališní lístky a čtyři kopinaté, na vrcholu zaoblené, přibližně dvojnásobně velké korunní lístky světložluté barvy. Květy rozkvétají v červnu a červenci. Ploidie rodu je 2n = 14.

Plod vyrůstající na kyjovitě zhrublé, nahoře duté stopce je obráceně hruškovitá, z boku stlačená, nepukavá, jednosemenná, velmi tvrdá šešulka až 5 mm dlouhá a 4 mm široká která je nezřetelně příčně rozdělená na dva oddíly. Spodní válcovitý obsahuje semeno, horní hruškovitý se dvěma dutinami uvnitř je bezsemenný, mírně zploštělý a na vrcholu má krátký tupý 4hranný zobánek. Hnědé, obvejčité semeno s hladkým osemením bývá 3 × 1,5 mm velké. Rostlina se rozmnožuje výhradně semeny která vydrží v půdě v klíčení schopném stavu až 10 let.^{[1][2][3][4][5]}

Na území ČR byla povázka prorostlá i v minulosti pro svůj nepočetný výskyt bezvýznamnou rostlinou. Na některých místech, například v Libanonu, Turecku, Texasu a Austrálii je považována za invazivní rostlinu která velmi škodí v plodinách jako jsou cizrna, řepka, vlčí bob, fazole, hrách i čočka. Vytváří tam silně zamořená místa s tisícovkami semena na metru čtverečním a na dobře vyhnojených půdách mají její listové růžice až 40 cm v průměru. Navíc je velmi tolerantní k běžným herbicidům.^[6][7]

V "Černém a červeném seznamu rostlin ČR z roku 2000" je povázka prorostlá považována za vyhynulý druh (A1). To znamená, že na českém území nebyla zaznamenána již po velmi dlouhou dobu, 25 až 50 let.^[8][9]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu povázka prorostlá na Wikimedia Commons