Povstání Štěpána Bočkaje

Povstání Štěpána Bočkaje
konflikt: Protihabsburská stavovská povstání v Uhrách
Štěpán Bočkaj a jeho hajduci
Štěpán Bočkaj a jeho hajduci

Trvání28. září 1604 – 23. června 1606
(1 rok, 8 měsíců, 3 týdny a 5 dní)
MístoSedmihradsko
VýsledekVídeňský mír
Strany
Uherské království povstalečtí hajduci Štěpána Bočkaje
Osmanská říšeOsmanská říše Osmanská říše
Habsburská monarchie Habsburská monarchie

Španělské impériumŠpanělské impérium Španělské impérium
Záporožská Sič Záporožská Sič

Velitelé
Uherské království Štěpán Bočkaj
Uherské království Balázs Németi †
Uherské království Ferenc Rhédey
Osmanská říše Sokolluzade Lala Mehmed Paša
Habsburská monarchie Rudolf II.
Habsburská monarchie Giorgio Basta
Habsburská monarchie Barbiano di Belgioioso
Síla
40 000–50 00060 000

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Povstání Štěpána Bočkaje bylo první ze šesti protihabsburských stavovských povstání. Uskutečnilo se v letech 16041606.

Poměry před povstáním

Uhersko v roce 1572 rozdělené mezi Habsburky a Osmany

Štefan Bočkaj působil jako poradce sedmihradského knížete Zikmunda Báthoryho. Možnost úplného osvobození Turky obsazeného Sedmihradska viděl pouze ve spojení s císařským dvorem. V 90. letech 16. století zastával v Praze funkci císařského poradce v otázkách sedmihradské politiky. Po prohrané bitvě u Mezőkeresztese v roce 1596 vzrostl tlak na Sedmihradsko z Osmanské strany a Báthory se vzdal knížecí hodnosti přenechávajíc tak Sedmihradsko císaři Rudolfu II. Sedmihradská šlechta se však bála pomsty Turků za spojenectví s Habsburky, a proto se s nimi tajně spojila a uznala i vazalský poměr k jejich říši.[zdroj?]

Začal se odehrávat zápas o vojenské ovládnutí Sedmihradska Habsburky doprovázen krvavými boji, pleněním a konfiskacemi majetků sedmihradské šlechty. Znechucený Štefan Bočkaj odešel do Polska na své majetky a žil tam v politické izolaci. Habsburkové využívali protiturecké boje k prosazování myšlenek centralizace a rekatolizace. Protestantům v Uhersku byly odebírány majetky a kostely. Jelikož Habsburská monarchie byla stále ve válce s Turky, neustále zvyšovala daně, aby mohla krýt válečné výdaje. Nespokojené protestantské obyvatelstvo proto podalo protest na sněmu v Bratislavě a arcikníže Matyáš, zastupující svého bratra Rudolfa II., jim odpověděl, že se v podobných protireformačních akcích nebude pokračovat. Císař Rudolf II. však jejich protest zamítl a zakázal na sněmech jednat o náboženských otázkách. Z nepokojů v Uhersku těžili nejvíce sedmihradští emigranti. Po neúspěšném Székelyho povstání uprchli na turecké území, kde čekali na vhodnou příležitost obnovit za pomoci Turků sedmihradské knížectví. V roce 1604 se jim podařilo získat na svojí stranu i Bočkaje. Císař se dozvěděl o spojenectví Osmanské říše s emigranty a přikázal zabavit Bočkajův majetek.

Vypuknutí povstání

Bočkajovi následně nic nebránilo v tom, aby vojensky vystoupil proti Vídni a 15. října 1604 porazil se svým třítisícovým vojskem císařského generála Barbiano di Belgioiosa. V Bočkajově vojsku bojovali převážně hajduci. Byli to rolníci, kteří pocházeli z řad královských a svobodných hajdúchů a zastávali do té doby významnou roli při protiturecké obraně. Bojovali i v císařském vojsku, ale po nasazení žoldáků přišli o místo. Belgioioso se stáhl na východní Slovensko a snažil se neúspěšně dostat do Košic a Levoče. Obě města ho nicméně odmítla jako symbol nenáviděných rekatolizačních opatření. Uchýlil se proto na Spišský hrad a zbytky jeho vojska přešly na Liptov a Turiec, kde docházelo k četným případům rabování. Bočkaj využil počátečního úspěchu k obsazení Košic dne 12. listopadu a postupně se pod jeho vliv dostalo téměř celé východní Slovensko.

Místní šlechtici se k němu přidávali z donucení, protože jim hrozila konfiskace majetků nebo jejich naprostý konec. Vídeň se spoléhala na svých 10 000 vojáků pod vedením Giorgia Basty. Jeho armáda porazila část Bočkajova vojska při Ožďanech a u obce Edelény v Boršodské župě, ale na vpád do Košic neměla dost sil a usadila se proto v Prešově. Bočkaj získal nové posily od Turků a od východoslovenského hraběte Valentína Drugeta. S nimi dosáhl úspěchů na území Novohradské a Hontské župy. Ovládl Fiľakovo, Sečany, Ďarmoty, Krupinu a jiná města.

Bočkaj knížetem

Bočkajova busta
Bočkajova socha v Ženevě

Už tehdy se však objevily první snahy o uzavření míru, které nicméně dopadly neúspěšně. Bočkaj žádal obnovení starých práv a svobod šlechty. Pro sebe chtěl získat titul sedmihradského knížete a pro vyšší vrstvy svobodu náboženského vyznání. Na poddané však nemyslel. V jeho vojsku začal převažovat počet šlechticů, kteří odmítali bojovat po boku velitelů hajdúských a tureckých oddílů. Bočkaj musel ustoupit požadavkům šlechty, a aby si udržel podporu, dal popravit vůdce hajdúchú Blažeje Lipaje. Následně jmenoval nové šlechtické velitele do svého vojska v čele s Valentinem Drugetem. 21. února 1605 zvolila šlechta Bočkaje za knížete Sedmihradska a v dubnu 1605 na sněmu v Szerencsi i za kníže Uherska. Turecký sultán mu kromě zmíněných posil poslal korunu a meč jako symbol vazalské podřízenosti a příslib roční podpory ve výši 10–15 tisíc zlatých.

Ofenzíva na západ

Krátce poté spustili povstalci ofenzívu směrem na sever a západ. V ten samý měsíc obsadili Banskou Bystrici, Kremnici a středoslovenská horní města. Od května až do července téhož roku pak postupně získali Trenčín, Nitru, Trnavu a nakonec celé západní Slovensko s výjimkou dnešní Bratislavy. Bočkajova vojska se dostala až na jižní Moravu a do Rakouska, kde plenila vesnice a městečka. Česká a moravská vojska proto uskutečnila odvetný útok, ve kterém úspěšně dobyla Skalici, Holíč, Šaštín, Branč, pronikla na jihu až k Trnavě a na severu k Trenčínu. V říjnu Bočkaj vtáhl s vojsky do Nových Zámků, Levic, Nógrádské župy a Ostřihomi a stal se tak fakticky pánem Sedmihradska a jádra Uherska.

Vídeňský mír

V povstaleckém táboře nicméně docházelo stále častěji k neshodám. Šlechta si prosazovala vlastní zájmy, snažila se získat zkonfiskované majetky přívrženců císařského dvora a nebyla ochotna podporovat povstání materiálně. Upadala i disciplína a bojová morálka hajdúchů. Roztržky se objevily rovněž mezi Bočkajovými povstalci a Turky, proto se na naléhání Istvána Illesházyho a Valentína Drugeta rozhodl Bočkaj uzavřít mír s Habsburky. Císařská pokladna vyčerpala svůj obsah patnáctiletou válkou s Turky, takže ochota jednat se nacházela i na druhé straně. Obě strany uzavřely nakonec mír dne 23. června 1606 ve Vídni. Bočkaj získal vládu nad sedmihradskou, Satumarskou, Berežskou a Ugočskou župou. Župy měly po jeho smrti připadnout Uhersku. Uherským stavům byly potvrzeny výsady, měl být obsazen úřad palatina, ústřední uherské úřady a posádky v pevnostech. Privilegovanému obyvatelstvu byla zaručena náboženská svoboda a účastníkům povstání udělena amnestie.

Problémy s uznáním míru

Boje však nemohly být ukončeny, dokud Vídeň neuzavřela mír s Turky. Císař Rudolf II. se zdráhal podepsat mír s Vysokou Portou a uznat podmínky Vídeňského míru. Vypukly znovu vzpoury hajdúchů, kteří žádali potvrdit své svobody přiznané Bočkajem. Arcikníže Matyáš jim jejich privilegia nicméně schválil, a získal je tak na svou stranu. Přes odpor Rudolfa podepsal 11. září 1606 mír s Turky při tehdejším ústí řeky Žitavy, ve kterém se zavázal zaplatit 200 tisíc zlatých a ponechat jim okupované území. Obě smlouvy ratifikoval sněm v Pošni v roce 1608.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Povstanie Štefana Bočkaja na slovenské Wikipedii.

Literatura

  • Cambel, S. a kol.: Dejiny Slovenska II – VĚDA Bratislava, 1987
  • Tibenský, J. a kol.: Slovensko I Dějiny (2. vyd.). – OBZOR Bratislava, 1978

Média použitá na této stránce

Banner of the Holy Roman Emperor without haloes (1400-1806).svg
Autor: David Liuzzo, eagle by N3MO (re-uploaded by Dragovit), Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, double headed eagle without haloes (1400-1806)
Flag of Croatia (Early 16th century–1526).svg
Autor: Samhanin, Licence: CC BY 3.0
Flag of Croatia (Early 16th century–1526)
Flag of Cross of Burgundy.svg
Autor: Ningyou., Licence: CC BY-SA 3.0
Flag with the cross of Burgundy (saltire). Also named Cross of Burgundy flag. It was used in the Catholic Monarchy and in its viceroyalties such as New Spain and Peru. It was also used by Spain as a military or king's prosonal flag. Used by the Carlist movement.
Ocilo.svg
Autor: Kikifruit, Licence: CC BY-SA 4.0
Serbian national symbol
Ottoman flag by Hieronymus Bosch.svg
Autor: BlinxTheKitty, Licence: CC BY-SA 4.0
Possible flag or banner of the Ottoman Empire (or Ottoman army) according to Hieronymus (aka Jérôme) Bosch (crwflags.com), the painter lived in the Middle Ages (c. 1450–1516) in Brabant and some of his paintings show Ottoman flags. These are generally red with a white crescent. It was the end of the XVth century, when the Ottomans had just conquered Constantinople and thus ended the Byzantine Empire, that was a shock for the Christian world.
Mur des Réformateurs 09-05-2013 - 18 - Bogskay.jpg
Autor: Clément Bucco-Lechat, Licence: CC BY-SA 3.0
Statue de Bogskay. Mur des Réformateurs
Flag of Moldavia according to Alexander Gwagnin.svg
Autor: Dahn, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Moldavia as described by Alexander Gwagnin (Guagnini), circa 1574, quoted in Petre Ș. Năsturel, "Steagul 'de luptă' al lui Ștefan cel Mare: prapur bisericesc ori poală de icoană?". Analele Putnei Vol. I, Issue 1, 2005, pp. 48–49. Design of the aurochs is based on Moldavian coat of arms found in Szymon Okolski's Orbis Polonus, circa 1641 (and reproduced in Dan Cernovodeanu, Știința și arta heraldică în România, p. 259. Bucharest: Editura științifică și enciclopedică, 1977).
Flag of the Zaporizhian Sich.svg
Autor: Germenfer, Licence: CC BY-SA 3.0
Fla of the Zaporizhian Sich.
State flag of Wallachia (1532).svg
Autor: Dekodrak, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Wallachia during the reign of Vlad Vintilă de la Slatina (1532-1535).
Central europe 1572.png
Autor: PANONIAN, Licence: CC0
Map of Central Europe in 1572: Habsburg Kingdom of Hungary (Royal Hungary), Habsburg Croatia, Ottoman Budin Eyalet, Ottoman Temeşvar Eyalet.
Nte-kir-bocskai.jpg
Autor: No machine-readable author provided. Váradi Zsolt~commonswiki assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY-SA 2.5

Bocskai István Nemzeti Történeti Emlékpark / National Historical Memorial Park in Ópusztaszer, Hungary (Győrfi Lajos alkotása)

self shot photo (2005), Váradi Zsolt
Bocskai and his hajdú warriors.jpg
Hungarian Prince of Transilvania Stephen Bocskay and his hajdú warriors
Transylvanian flag, 1601.svg
Autor: Dahn, Licence: CC BY 4.0
Flag of Transylvania in 1601, featuring the Báthory arms. Based on design captured at the Battle of Guruslău, as presented in von Aachen's allegory of the event. One of the several variants used in that battle (see plates by Cserna: A and B as well as contemporary engraving). The same design was also used in a swallow-tail variant (see reproduction in Magazin Istoric, July 2000, p. 38).
Flag of Austria (1230–1934).svg
Flag of Austria (1230–1934). Still in use today.
Flag of Hungary (15th century, rectangular).svg
Rectangular version of the Hungarian flag at the battle of Baia (1467) according to the Chronica Hungarorum.