Povstání v Herátu
| Povstání v Herátu | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Válka v Afghánistánu | |||
 Opuštěná technika u města Herát | |||
| Trvání | 12. listopadu 2001 | ||
| Místo | Herát, Afghánistán | ||
| Výsledek | Koaliční/íránské vítězství | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Povstání ve městě Herát bylo ozbrojený výstup proti vládnoucímu hnutí Tálibán s centrem ve městě Herát na severozápadě země; součástí války v Afghánistánu. Na přípravě povstání se podíleli příslušníci Severní aliance ve spolupráci s americkými a íránskými tajnými službami. Zajímavá byla právě íránsko-americká spolupráce, která probíhala v době vyhrocení vzájemných vztahů.
Zapojené jednotky
Ze strany USA se do boje zapojili vojáci pod velením generála Tommyho Frankse. Jmenovitě šlo o příslušníky jednotek Rangers a Delta Force. Z íránské strany se akce zúčastnili agenti speciálních jednotek Quds pod velením generála Jahjá Rahím Safawího, velitele íránských revolučních gard. Severní aliance měla k dispozici 5 000 mužů, které vedl známý polní velitel Isma'il Chán. Proslavil se už během bojů proti sovětské armádě a do roku 1995 působil jako guvernér Herátu.
Plán
Generálové Franks a Safawí vypracovali plán, podle kterého se v první fázi měly íránské jednotky infiltrovat do města a podněcovat lidi k povstání. Po vytvoření vhodného prostředí měla do města vtrhnout vojska Severní aliance. Na plán dohlíželi američtí a íránští plánovači z íránského hlavního města Teherán.
Průběh
Letecké útoky začaly již 7. října. Americké nálety byly namířeny proti vojenské technice, důležitým prvkem infrastruktury, jakož i podzemním komplexem. Zasažené bylo i místní letiště, na kterém se nacházelo několik bojových letounů sovětské výroby.
Íránským jednotkám se podařilo oblast úspěšně infiltrovat a 12. listopadu byly spuštěny akce namířené proti Tálibánu. To poskytlo možnost bojovníkům Severní aliance provázených americkými speciálními jednotkami dostat se do města. Taliban se ani nepokoušel udržet si kontrolu nad městem a stáhl se do hor na íránských hranicích, přičemž za sebou zanechal velké množství vojenského materiálu. Do zajetí padlo i několik zahraničních bojovníků z Čečenska a různých arabských zemí.
Důsledky
Po ústupu Talibanu propukly ve městě oslavy. Isma'il Chán dal milost všem bojovníkům Talibanu kteří se vzdají, ale zároveň je varoval před návratem k nepříteli. Chán byl opět jmenován guvernérem, ale ve funkci setrval jen do roku 2004, když ho odvolal afghánský prezident Hámid Karzaj. Toto rozhodnutí se setkalo s nevolí obyvatel, která vyústila až do násilných protestů.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Povstanie v Heráte na slovenské Wikipedii.
- Afgainstán [online]. Military.cz [cit. 2010-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-29. (slovensky)
- Iran helped overthrow Taliban, candidate says [online]. USA Today, 6.9.2005 [cit. 2010-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
- Ousting Taliban from Herat relatively easy [online]. Latimes, 15.11.2001 [cit. 2010-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-06. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
.svg){kind=link}
.svg)
Flag of Afghanistan, used from 1992 to 2001.
Autor: Marius Arnesen from Oslo, Norway, Licence: CC BY-SA 2.0
Abandoned armored ifghting vehicles in Herat, Afghanistan. The first row includes from left to right, BMP-1 IFV, T-54A or T-55 MBT, T-62 MBT, BMP-2 IFV, T-62 MBT, T-54A or T-55 BMT, T-62 MBT. The row in the far back includes from left to right: Three BTR-60PB APCs or BRDM-2 reconnaissance vehicles, BTR-6PB APC, BRDM-2 reconnaissance vehicle, BTR-60PB APC, BTR-60, BTR-70 APC and BTR-60PB APC. The row to the far left includes four BTR-60PB APCs or BRDM-2 reconnaissance vehicles (the third one from the foreground is defiantly a BTR-60PB APC).