Prášilská papírna

Papírna kolem roku 1883
Papírna před rokem 1912, v popředí její majitel Franz Eggerth (9. března 1842 – 1911)
Papírna v roce 1929
Vnitřek papírny, pracoviště „holendr“, v popředí stojí majitelka Marie Böhmová (1878–1965), před rokem 1933
Vnitřek papírny, pracoviště „naběrací kádě“, v popředí zcela vpravo stojí majitelka Marie Böhmová (1878–1965), před rokem 1933

Prášilská papírna (nebo též Eggerthova papírna v Prášilech) byla jednou z posledních výroben ručního papíru na Šumavě.[1] Založil ji v bývalé brusírně skla v roce 1820 syn mlynáře Jan Kašpar Eggerth (1776–1828).[1] Po jeho smrti v roce 1828 přebral vedení provozu (a od roku 1930 se stal vlastníkem papírny) jeho prvorozený syn Jan Eggerth (Johann Eggerth; * 1813), který manufakturu řídil až do roku 1871.[1] Papírna zůstala v rukou rodu Eggerthů až do 25. května 1933, kdy vyhořela a zanikla.[1]

Historický úvod

Využívání vodní energie bylo na Šumavě v 19. století v povodí řeky Otavy a jejích přítoků doménou skláren,[2] mlýnů, pil, ocelářských a kovářských dílen (hamrů), brusíren skla a zrcadel[2] ale i papíren.[3] V roce 1778 zakoupil prášilské panství hrabě Kinský a zrcadlové sklárny (brusírny zrcadel), jenž zde již vlastnil (a provozoval)[4], pronajal Christianu Ferdinandu Abelemu.[5] Během Abelovy správy se prášilské podniky rozrůstaly a rozšiřovaly, ale jejich úpadek nastal na počátku 19. století v souvislosti s převozem dřeva do vnitrozemí (plavebními kanály) a s ekonomickou kalkulací vedoucí k závěru, že používání dřeva jako paliva v hutích není hospodárné.[5] Opuštěné sklářské domy byly využívány jako ubytovny lesních dělníků.[5] V roce 1798 koupili téměř celé (s výjimkou sklářských provozů) prášilské panství Schwarzenbergové.[6] Později, v souvislosti s úpadkem sklářství, se i tyto objekty dostaly postupně do vlastnictví prášilského panství.[6][pozn. 1]

Prášilské papírny

V Prášilech řadu let v 19. století fungovaly hned dvě papírny a to namísto brusíren zrcadel (založených tu koncem 18. století tehdejším majitelem zdejšího panství hrabětem Kinským).[3] V roce 1819 ve veřejné dražbě koupil obě chátrající budovy brusíren Jan Kašpar Eggerth[pozn. 2] s tím, že získal následně v obou objektech povolení k výrobě papíru.[3] Od roku 1827 tak byla výroba papíru v Prášilech v rukou příslušníků rodiny Eggerthů.[6]

Eggerthovy papírny

Horní papírnu předal Jan Kašpar Eggerth v roce 1827 svému zeti Vavřinci Zelzerovi; druhou papírnu pak vedl od roku 1830 až do roku 1871 prvorozený syn Kašpara Eggertha Johann Eggerth (Jan Eggerth).[3] Ve 40. letech 19. století patřil podnik k nejlépe vybaveným v celém šumavském regionu.[4]

Papírna byla poháněna dvojicí vodních kol a papír se sušil v sousedních třech budovách.[3] Pracovalo zde 24 dělníků a dělnic; vyrábělo se tu kolem 800 balíků různých druhů papíru za rok.[4] Papírna zaměstnávala různé „profese“ (pozice) v následujících počtech:[3]

  • šest tovaryšů,
  • dva učedníky,
  • dva malé pomocníky,
  • tři malé chlapce,
  • tesaře,
  • podomka,
  • čtyři starší ženské dělnice,
  • pět mladších ženských dělnic a
  • občas se najímali ještě nádeníci.[3]

V papírenské dílně se pracovalo od tří hodin od rána, ostatní zaměstnanci začínali ve čtyři hodiny ráno a nádeníci nastupovali až od pěti hodin od rána.[3] Práce končila v sedm hodin večer a během ní byla třicetiminutová přestávka na snídani a hodinová pauza na oběd.[3]

Produkce a úspěchy

Eggerthova papírna svým rozsahem produkce spadala do středně velkých českých podniků.[3] Její denní produkce činila 400 až 600 archů kvalitního papíru.[6] Obchodní aktivity Jana Eggertha zasahovaly svým odbytem až za hranice českých zemí.[3]

Na světové výstavě v Londýně v roce 1851[1] a v Paříži v roce 1855[1] získaly jeho papírenské produkty diplom a medaili.[3][4]

Za vedení manufaktury Janem Eggerthem došlo v provozu ke zlepšení výrobních postupů, ke zvýšení čistoty a k rozšíření výroby ručního papíru.[1] V té době produkovala papírna také papír sáčkový,[pozn. 3] konceptní,[pozn. 4] jemný, kancelářský,[pozn. 5] poštovní a vyráběla se i lepenka.[1]

Eggerthova prášilská papírna zásobovala kvalitním papírem[5] například za první republiky i Prezidentskou kancelář T. G. Masaryka.[2][6][5]

Konec papírny

Druhou papírnu zakoupil Jan Eggerth po smrti svého švagra Vavřince Zelzera, ale tento provoz časem zanikl.[3] Tak zůstala v Prášilech jen jedna papírna, kterou ale její majitelé – rodina Eggerthova – postupně modernizovali a rozšiřovali.[4]

František Eggerth (1842–1911)[9] se stal majitelem papírny po smrti Jana Eggertha.[3] Po smrti Františka Eggertha (1842–1911) v roce 1911[10] převzala papírnu jeho ovdovělá manželka Marie Eggerthová (rozená Harantová; 1849–1930)[11][9] společně s jejich dcerou Marií (později provdanou Böhmovou).[3] Továrnice Marie Böhmová (1878–1965) se věnovala řízení podniku až do roku 1933, kdy v noci z 25. května 1933 na 26. května 1933[10] celá Eggerthova papírna vyhořela do základů[4] při mohutném požáru[5][3] a již nebyla nikdy obnovena.[4][pozn. 6][pozn. 7]

Umělci a prášilský papír

Památník Josefa Váchala v Prášilech

Na počátku 20. století vyráběla prášilská manufaktura papír pro malíře a grafiky.[6] Český malíř, grafik, ilustrátor, sochař, řezbář (dřevorytec) a také spisovatel, knihař, básník a mystik Josef Váchal navštěvoval pravidelně Prášily od roku 1922 a patřil mezi milovníky obce a jejího okolí.[6] (V Prášilech má svůj památník.)[pozn. 8] A byl to právě Josef Váchal, kdo po požáru Eggerthovy papírny vytvořil na posledních arších z prášilské papírny, které ještě měl ve svých zásobách, cyklus sedmi dřevorytů.[2]

Papírny není více a prášilský papír jest již minulostí; svou slávu hlásá dál jen ve vydaných knihách.

Josef Váchal, Po požáru prášilské papírny, [2]

Česká výtvarnice a grafička Anna Macková (žačka a druhá životní družka Josefa Váchala) navštěvovala Prášily od roku 1926 a i ona používala při své tvorbě papír z prášilské továrny.[6] Byla to právě Anna Macková, kdo zvěčnil téměř dokumentaristicky přesně prášilskou papírnu v cyklu svých barevných dřevorytů[4] (Jedná se o cyklus „Prášilská papírna" z roku 1931).

Rozmanitost produkce papírny

Prášilská Eggerthova papírna se až do svého zániku vyznačovala tím, že papír byl vyráběn ručně.[3] Na počátku 20. století produkovala papírna (kromě již výše zmíněných papírů pro malíře a grafiky) i další sortiment balicích, psacích a filtračních papírů.[6] Specialitou byl papír červené barvy určený pro nábojnice a také papír pro potřeby sirkárny (továrny na výrobu zápalek) Fürth v Sušici (Později SOLO Sušice).[6] Posledních několik let před požárem produkovala papírna slabé i silnější psací papíry, podkladový papír, lepenky,[pozn. 9] balicí papír jakož i filtrační papíry.[3]

Po roce 2000

  • Obnovu prášilské papírny (nikoliv ovšem na původním místě) připravuje architekt Ivan Adam s Evou Blažíčkovou.[10]
  • Dne 25. května 2008 (75 let po požáru papírny) byla zahájena výstava obrazů Anny Mackové a dobových materiálů týkajících se prášilské papírny.[10]
  • Pravidelná letní setkání přátel a příznivců prášilské papírny probíhají v Prášilech od roku 2008.[6]

Rodokmen Eggerthů

Majitelé papírny v prášilech jsou vyznačeni tučným písmem.

  1. Jan Kaspar (Kašpar) Eggerth (1776–1828) ∞ sňatek: 1797 ∞ Barbara Traurigová (1778–1810), první manželka
  2. Jan Kaspar (Kašpar) Eggerth (1776–1828) ∞ sňatek: 4. února 1812 ∞ Anna Marie Winterová, druhá manželka (5 potomků)
    1. Anna Maria Eggerth (* 1823)
    2. Margaritha Eggerth (* 1818)
    3. Konrad Eggerth (* 1816)
    4. Franz Eggerth (1814–1882, USA)[pozn. 10]
    5. Johann Eggerth (Jan Eggerth) (1813–????) ∞ Anna Ascherlová (provdaná Eggerthová)
      1. Franz Eggerth (František Eggerth) (9. března 1842 – 1911)[9][pozn. 11] ∞ sňatek: 30. května 1877 ∞ Marie Harantová (provdaná Eggerthová; 24. října 1849 – 2. ledna 1930[9])[pozn. 12] (otec: Wenzel Harant ∞ matka: Theresie Gruberová)
        1. Marie Eggerthová (Maria Eggerth) (provdaná Böhmová)[pozn. 13][pozn. 14] (1878–1965) ∞ sňatek: 24. září 1922 ∞ Gustav Friedrich Böhm[pozn. 15] (????–1963) (otec: Franz Böhm ∞ matka: Marie Kollarzová)

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Sklárnu, která se specializovala na zrcadlové sklo koupil v roce 1763 hrabě Kinský a od něj pak v roce 1799 kníže Schwarzwnberg, jenž na Šumavě podnikal v oblasti těžby dřeva.[7]
  2. ↑ Kapar Eggerth (1776–1828) (někdy psán jako „Eckert“) zakoupil kolem roku 1800 Harantovský mlýn (Haranter Mühle) na panství Klenová (Klenau).[8] Měl dvě manželky. V roce 1797 se oženil se svojí první ženou Barbarou Traurigovou (narozena kolem roku 1778 – zemřela 17. července 1810), která byla rodem z Bavorska.[8] Po její smrti (zemřela mladá ve 32 letech) se podruhé oženil s Annou Marií Winterovou z Gröbenstädtu v bavorské Horní Falci.[8] Svatba Kašpara a Anny se uskutečnila dne 4. února 1812 ve městě Schrems (česky nazývaném Skřemelice) v rakouském Waldviertelu.[8] Se svojí druhou manželkou měl Kašpar Eggerth celkem 5 dětí. Byli to:[8]
    • nejstarší syn Johann Eggerth (Jan Eggerth) (* 8. ledna 1813 v Tachově), jenž později (od roku 1830) převzal po otci papírnu v Prášilech a stal se jejím majitelem;[8]
    • syn Franz Eggerth (1814–1882, USA);[8]
    • syn Konrad (* 25. listopadu 1816);[8]
    • dcera Margaritha (* 8. března 1818)[8] a
    • dcera Anna Maria (* 4. července 1823).[8]
  3. ↑ Sáčkový papír: Zpravidla jednostranně hladký nebo hlazený papír, bezdřevý nebo dřevitý, o různé plošné hmotnosti.
  4. ↑ Papír konceptní: Obyčejný dřevitý psací papír, s bělostí MgO nejméně 60%, neprůsvitností nad 95%, zaklížením nejméně 0,8 mm, obsahem popela nad 6% a vlhkostí do 8%.
  5. ↑ Papír kancelářský: Starší název pro převážně bezdřevý psací papír formátu 420 mm x 340 mm, překládaný a vhodný k popisování perem. Nověji byl nahrazen bankovním papírem.
  6. ↑ Při požáru úplně vyhořely tři papírenské objekty Eggerthovy manufaktury a dva obytné domy.[10] Národní technické muzeum převzalo část zachráněného technologického vybavení.[10]
  7. ↑ Postupný zánik papíren s ruční výrobou byl obecně způsoben hlavně rozvojem strojní výroby papíru.[1] To byl zřejmě hlavní důvod pro neobnovení prášilské papírny po roce 1933.
  8. ↑ Josef Váchal odebíral ruční papír z prášilské produkce od roku 1922 a řada jeho barevných dřevorytů je na tomto papíře také vytištěna (včetně jeho známého díla „Šumava umírající a romantická“).[4]
  9. ↑ Slabé lepenky se opatřovaly vrstvou dehtu a takto vzniklý voděodolný „dehtový papír“ se používal jako střešní krytina.[3]
  10. ↑ Franz Eggerth (1814 – zemřel v USA ve státě Wisconsin nebo Iowa dne 31. srpna 1882) byl synem Kaspara Eggertha ze druhého manželství s Annou Marií Winterovou. Smrt otce jej zastihla ve čtrnácti letech.[8] Vyučil se truhlářem a jako vandrovní tovaryš prošel Vídeň, Terst, Banátky a Veronu.[8] Franz Eggerth byl zaujat myšlenkami socialismu a angažoval se v organizacích propagujících utopický komunismus.[8] V roce 1846 byl v tyrolském Innsbrucku zatčen.[8] Emigroval do Ameriky, kde se živil jako zemědělec.[8] Později onemocněl, se svojí americkou manželkou Emilií (1828-1906), která přijela někdy v roce 1850 do Ameriky na jeho vyzvání k sňatku, si příliiš nerozměl a došlo i na manželskou krizi.[8] Mnoho z jeho dětí údajně předčasně zemřelo.[8] Zbylí potomci se v 50. letech 20. století v době studené války v USA k otcovo komunistickým ideím raději nehlásilo.[8]
  11. ↑ Franz Eggerth (9. března 1842 – 1911)[9] byl synem Johanna Eggerta (majitele papírenské živnosti v Prášilech číslo popisné 33) a jeho manželky Anny Eggerthové (rozené Ascherlové) z Nového Burnstu.[11] Svatba Franze Eggertha s Marií Harantovou se konala dne 30. května 1877 ve farním kostele Narození Panny Marie ve Velharticích.[11]
  12. ↑ Marie Eggerth (Eggerthová, rozená Harant; 24. října 1849 – 2. ledna 1930[9]) byla dcerou Wenzela Haranta, někdejšího usedlíka v Hrádcích, později majitele statku Tajanov (dnes součást obce Kolinec) a jeho manželky Theresie Harant (rozené Gruberové), která pocházela z dnes již zaniklé osady Vchynice–Tetov.[11] Svatba Marie Harantové s Franzem Eggerthem se konala dne 30. května 1877 ve farním kostele Narození Panny Marie ve Velharticích.[11]
  13. ↑ Marie Eggerthová (Maria Eggerth, provdaná Böhmová) (1878-1965) byla dcerou Franze Eggertha a Marie Eggerthové (rozené Harantové).[11] Dne 24. září 1922 se vdala za c. k. majora ve výslužbě Gustava Friedricha Böhma.[11] V matrice je označována jako „Die Fabrikantkin“ („majitelka továrny“).[11]
  14. ↑ Marie Böhmová byla moderní žena.[10] Věnovala se běhu na lyžích a do své prášilské papírny zvala různé umělce.[10] Po požáru Eggerthovy papírny bydlela v tzv. Doktorhausu.[10] Její čeští příbuzní ji oslovovali „teta Márinka".[10] Po druhé světové válce byla Maria Eggerthová (provdaná Böhmová) odsunuta ze Sušice v roce 1946 posledním 9. transportem do Německa, kde žila až do své smrti v roce 1965 v bádenském Ederbachu.[10]
  15. ↑ Gustav Friedrich Böhm (zemřel 1963) byl rodákem z haličské Drohobycze (dnes ukrajinské město Drogobič ve lvovské oblasti). Jeho otcem byl c. k. nadporučík Franz Böhm v Drohobyczi a jeho matkou byla Marie Böhmová (rozená Kollarzová) z Rzeszówa.[11] Dne 24. září 1922 se Gustav Friedrich Böhm oženil s Marií Eggerthovou.[11]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i SÝKOROVÁ, Kateřina, Bc.. Plzeňská papírna rodiny Piette. Plzeň, 2013 [cit. 2021-03-04]. 97 s. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni; Fakulta pedagogická; Katedra historie. Vedoucí práce Mgr. Eva Mušková, Ph.D.. s. 23. Dostupné online.
  2. ↑ a b c d e HUDLENKA. Prášily [online]. Web Ženy s.r.o. [cit. 2021-03-03]. Dáváme ženám prostor, příležitosti a práci. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-22. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Šumavské papírny [online]. Web Muzeum Šumavy [cit. 2021-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-22. 
  4. ↑ a b c d e f g h i HORPENIAK, Vladimír. Eggerthova papírna v Prášilech, kolem 1920, Muzeum Šumavy [online]. Web Šumava net [cit. 2021-03-04]. Horpeniak167.pdf (str. 167). Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f Zmizely kousek Sumavy - Prasily [online]. Web Geocaching com [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k Český text na dvojjazyčné informační tabuli nazvané: „Vintířova stezka (Prášily)“, odstavec s názvem: „Prášilská papírna“. Foto tabule zde
  7. ↑ HEJNA, Petr. Šumavské Prášily oplývají četnými zajímavostmi i drží několik prvenství [online]. Web Novinky cz, 2017-10-23 [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r MAREŠ, Jan; KAREŠ, Ivo. FRANZ EGGERTH (1814-1882) [online]. Kohoutí Kříž: šumavské ozvěny. Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích [cit. 2021-03-05]. Překlady a české texty Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d e f „K uctění památky zde pochovaných“; dle dostupných dokladů Prášilské farnosti z let 1900 až 1949 zpracované občanským sdružením Křemelná a publikované na veřejně přístupné tabuli na prášilském hřbitově na Šumavě.
  10. ↑ a b c d e f g h i j k Řetenice - Rejštejn - Březník -Falkenstein - Špičácké sedlo (51,5 km) [online]. Web: Cyklistův průvodce Šumavou [cit. 2021-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-02-07. 
  11. ↑ a b c d e f g h i j MAREŠ, Jan; KAREŠ, Ivo. Maria BÖHMOVÁ (1878-1965) [online]. Kohoutí Kříž: šumavské ozvěny; Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích [cit. 2021-03-05]. Překlady a české texty Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš. Dostupné online. 

Literatura

  • BĚL, Jiří. Prášilská papírna. Brno : Iniciativa Prášilská papírna, 2003, strany 9 až 10.
  • Macková, Anna. Prášilská papírna: tento cyklus byl vyryt a vytištěn na ručním lisu. Praha: vlastním nákladem, 1930 až 1931. 1 svazek
  • BLAŽEJ, Anton a KRKOŠKA, Pavel. Technológia výroby papiera. 1. vydání Bratislava: Alfa; 1989; 581 stran; Edícia drevárskej, celulozárskej a papiernickej literatúry.
  • KORDA, Josef a kolektiv. Papírenská encyklopedie. Vydání 1. Praha: SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1992. 469 stran; Oborové encyklopedie; strany 245, 232. ISBN 80-03-00647-3.
  • ZUMAN, František. Pootavské papírny = (Les papeteries sur l'Otava et ses affluents). V Praze: Královská Česká Společnost Nauk, 1934. 69 stran, 18 stran obrazových příloh

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Prasilska Papirna 1929 B.gif
Eggerthova prášilská papírna na Šumavě (Česká republika) založená Janem Kašparem Eggerthem (1776–1828) v roce 1820 (a vlastněna rodinnými příslušníky Eggerthů) vyráběla v letech 1820 až 1933 několik druhů ručního papíru. Foto papírny z roku 1929.
Eggerthova Papirna Prasily Holendr.gif
Vnitřní prostory Eggerthovy prášilské papírny (na ruční papír) na Šumavě; pracoviště „holendr“, na kterém se surovina (bavlněný odpad) rozvlákňuje a mele na papírovinu. V popředí majitelka papírny Maria Eggerth (provdaná Marie Böhmová) (1878–1965). Prášilská papírna vyhořela v roce 1933. Foto kolem roku 1927.
Eggerthova Prasilska Papirna Nabiraci Kade.gif
Vnitřní prostory Eggerthovy prášilské papírny (na ruční papír) na Šumavě; pracoviště „naběrací kádě“. V popředí zcela vpravo stojí majitelka papírny Maria Eggerth (provdaná Marie Böhmová) (1878–1965). Prášilská papírna vyhořela v roce 1933. Foto kolem roku 1927.
Eggerthova Prasilska Papirna Before 1912.gif
Eggerthova papírna v Prášilech (Šumava) před rokem 1912, v popředí její majitel Franz Eggerth (9. března 1842 – 1911), fotografie ze soukromého archivu paní Evy Blažíčkové.
Váchalovy Prášily.JPG
Památník Josefa Váchala v české vesničce Prášily
Prasilska Eggerthova Papirna Stare Foto.gif
Černobílá fotografie Eggerthovy ruční papírny V Prášilech (Šumava) na blíže nedatovaném snímku nejspíše kolem roku 1883. Na snímku je nejspíše majitel papírny Franz Eggerth (1842–1911) a jeho cca pětiletá dcerka Maria Eggerth (později provdaná Böhmová) (1878–1965).