Prérijní architektura

Prérijní architektura (anglicky Prairie School) byl architektonický styl na konci 19. století a na začátku 20. století. Nejčastější na Středozápadě Spojených států amerických. Termín, kterým je tento styl nazýván nebyl používán architekty kteří v tomto stylu navrhovali budovy (například architektka Marion Mhony Griffin používala frázi The Chicago Group – Chicagská skupina). Termín začal být používán až historikem H. Allen Brooksem, který byl jedním z prvních architektonických historiků, který začal psát o prérijní architektuře a jejích architektech. Prérijní architektura vznikla v Chicagu. Prérijní architektura byla rozvíjena v sympatii k ideálům a estetice Hnutí uměleckých řemesel. Tento styl reagoval na průmyslovou revoluci a masovou produkci tak, že podporoval ruční práci.

Charakteristika

Charakteristika tohoto stylu jsou horizontální (vodorovné) linie, ploché nebo valbové střechy s převislými okapy, okny shromážděnými ve vodorovných pruzích, integrace do krajiny, masivní konstrukce, surové materiály řemeslo a disciplína v používání ornamentů. ^[1][2] Vodorovné linie mají evokovat Severoamerické stepi, tedy prérie.

Architekti

Prérijní architektura je nejčastěji spojována s architekty Lousiem Sullivanem a Frankem Lloyd Wrightem. I přesto, že tento styl vznikl v Chicagu, se někteří architekti prérijní architektury odstěhovali, aby rozšířili vliv za Středozápad USA. Částečný seznam architektů prérijní architektury:

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prairie School na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu prérijní architektura na Wikimedia Commons