Pražská asanace

Pražská asanace je vžité označení radikální ozdravující přestavby centrálních čtvrtí Prahy na přelomu 19. a 20. století. Týkala se zejména Josefova, bývalého židovského ghetta, a dále oblastí v západní části Nového Města poblíž Vltavy. V rámci asanace byla provedena demolice významného počtu domů v jejím historickém centru. Svým rozsahem a intenzitou patřila k nejrozsáhlejším asanacím v Evropě na přelomu 19. a 20. století.^[1] Systematická likvidace řady historických staveb vyvolala reakce veřejnosti a nové podněty v oblasti památkové péče.

Asanace zahrnovala především Josefov (bývalé židovské ghetto) a sousední oblasti Starého Města. Hranici asanačního pásma vymezovaly čáry vedené „... od Vltavy Platnéřskou ulicí, Linhartským nám., za radnicí čp. 13 a 21-I., rovnou čarou rynkem, Dlouhou třídou, Rámovou a Haštalskou ulicí přes č-p. 761 a 764-I. Eliščinou třídou k mostu…“.^[2]

Předmětem asanace byla též povltavská oblast Horního Nového Města, při kostele sv. Vojtěcha (Vojtěšská čtvrť), na Zderaze, významně se změnilo Podskalí s Výtoní. Na Malé Straně byly v rámci asance prováděny průrazy u Malostranského náměstí, blokem domů U Klíčů v Karmelitské, v Mostecké a Letenské ulici.

Asanační obvod měl celkovou rozlohu zhruba 380 000 m² a nacházelo se v něm přes 600 domů.^[1]

Bezprostředním podnětem velké pražské asanace byly právě nevyhovující hygienické podmínky této pražské čtvrti. Zastánci asanace argumentovali především závadností studniční pitné vody, neexistencí kanalizace a přelidněností Páté čtvrti jako potenciálními zdroji nákazy nebo epidemie.^[3] K těmto zdravotním argumentům však přistupovaly i argumenty další: úzké a křivolaké středověké uličky nejen Josefova, ale i Starého Města v blízkosti Staroměstského náměstí, Nového Města a Malé Strany. Historické centrum Prahy neodpovídalo představě české politické reprezentace o velkoměstě na počátku 20. století.^[1]

Pražské ghetto bylo hustě zastavěno kvůli diskriminačním zákonům, které nedovolovaly Židům sídlit mimo jeho hranice. Ghetto bylo zrušeno roku 1850 a pod jménem Josefov připojeno k Praze jako jeho pátá čtvrť. Majetnější Židé se stěhovali do modernějších částí města a z Josefova se stala chudinská čtvrť nevalné pověsti, vnímaná jako centrum pražského „polosvěta“ prostitutek, kriminálních živlů a jiných pochybných existencí. K zanedbanému stavu čtvrti přispěly i historicky dané složité majetkové poměry, které bránily investicím do rekonstrukcí domů bývalého ghetta.

S prvními přípravami na asanaci se začalo v roce 1882. Přesto trvalo ještě několik let, než byly asanační zákony schváleny. Prvotní asanační plán z roku 1887 navrhoval nejen zbourání židovského ghetta, ale také rozsáhlé demolice na celém Starém Městě a části Nového Města. Tak velké stavební úpravy by však byly finančně natolik nákladné, že od nich radní upustili. Konečný asanační plán, schválený v roce 1893, tedy počítal pouze s židovským ghettem zasahujícím do menší části Starého a Nového města. Mezitím byly přijaty vyvlastňovací zákony (11. února 1893).^[4] Částečné demolice začaly již roku 1895, masivní bourání pak probíhalo od konce roku 1896, kdy se z domů museli vystěhovat nájemníci. Celá akce měla skončit v roce 1903. V roce 1903 však byl asanační zákon prodloužen o deset let, poté se každých deset let prodlužovalo až do roku 1943. Největší asanační zásahy však proběhly do roku 1914. Asanace silně postihla rovněž Podskalí.

Úměrně postupující asanaci a její viditelnosti pro obyvatele narůstaly různé formy nesouhlasu a protestu. V druhé polovině 90. let byla proti asanaci Starého Města a Malé Strany a postupům městské rady svolávána veřejná protestní shromáždění. Na obranu památek se angažovali významní umělci, zejména spisovatel Vilém Mrštík s Manifestem českému lidu (1896) a se svým proslulým manifestem Bestia triumphans v roce 1897.^[5] Argumenty proti způsobu provádění asanace byly formulovány na manifestační a protestní schůzi pražského lidu, konané dne 16. dubna 1899 na Žofíně.^[6] Na tomto shromáždění vystoupili ještě architekt Bohumil Štěrba s řečí O stavebním vývoji a programu veleobce Pražské^[7] a s výkladem O novém stavebním řádu JUDr. Luboš Jeřábek.^[8] Proti živelné asanaci se vyslovovali i mladší významní architekti. Například Osvald Polívka na schůzi zastupitelstva kritizoval radikální demolice památek v centru Prahy. Vilém Mrštík jej ve svém manifestu Bestia triumphans za to oceňuje a Polívkovo stanovisko doslovně cituje:"...Na místech rozhodujících nenalézá ideální snažení o zachování starobylého rázu Prahy vždy patřičného ohlasu, ba ani porozumění....- Nicméně " pravil dále "musí se učinit vše možné, aby Praha byla zachráněna před zhyzděním svých nádherných krás, aby se nečinilo násilí jejímu panoramu."^[9]

Podobně jako Osvald Polívka se angažovali pro záchranu a dokumentaci významných památek v asanačním území i novorenesanční architekti a stavitelé Antonín Wiehl a Jan Zeyer. Wiehl inicioval vznik Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy a byl i náměstkem jejího předsedy v prvních dvou letech její práce^[10] Členem této komise byl později i Zeyer.

Na protestní a petiční akce osobností kolem Viléma Mrštíka také přímo navazoval vznik klubu Za starou Prahu v roce 1900.

Na nátlak veřejnosti byla v roce 1896 zřízena jako poradní orgán pražského magistrátu pro otázky spojené s realizací asanace Umělecká komise. Jejím úkolem bylo též dokumentovat umělecké památky určené k demolici a případně organizovat záchranu některých uměleckých prvků demolovaných staveb. Komise se roku 1898 sama rozpustila, protože městská rada nerespektovala její názory.^[9] Kromě toho pracovala Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy zřízená usnesením prezidia Městské rady ze dne 13. 6. 1893. Jejím posláním se mělo stát zajištění soupisu stavebních, uměleckých a historických památek v Praze. Členy byli konzervátoři památkové péče v Praze, zástupci vědeckých a uměleckých ústavů a odborníci. Iniciátorem vzniku komise byl městský radní Vladimír Per, který zpracoval návrh a předložil jej radě. Komise měla následně jako odborný poradní orgán rady dohlížet na ochranu inventarizovaných památek.^[11]

Komise organizovala mimo jiné dokumentaci památek v asanačním pásmu. Její člen a významný fotograf Jindřich Eckert pořídil v letech 1894–1898 40 nových snímků a Městskému muzeu zapůjčil 500 fotografií z předchozích dvaceti let své tvorby. Spolek výtvarných umělců Mánes inicioval pořízení akvarelových maleb vybraných partií města určených k asanaci. Malíř Václav Jansa pak namaloval 150 barevných akvarelů dokumentujících zanikající části Prahy, které se staly součástí sbírek Městského muzea.^[12] Ghetto bylo mimo jiné zachyceno na četných fotografiích a olejomalbách Jana Minaříka^[13]

Zejména architekti v odborných komisích se zasazovali o záchranu některých památek a redukci asanačního pásma. Antonín Wiehl a jeho kolega Zeyer se osobně podíleli na úspěchu této komise v případě záchrany kostela svatého Václava^[14] na Zderaze, kde se bouraly domy pro dnešní Resslovu ulici. Kostel se podařilo z demoličního plánu vyjmout a byla navržena jeho oprava. Zeyer 28. března 1898 formuloval návrh Městské radě na zachování kostela.^[15]

Architekt Zeyer též veřejně polemizoval i s dalšími necitlivými zásahy prováděnými v rámci asanace, jak ilustruje jeho odpověď vývodům Dra. A. Steina, daná v týdenní schůzi Spolku architektů a inženýrů v království Českém, konané dne 25. ledna 1901. Tato jeho ostrá polemika s názory magistrátního sekretáře dr. Augustina Steina, představeného asanační kanceláře, jež připravila podrobný plán realizace asanačních prací, byla též publikována.^[16] Zeyer se též angažoval pro obnovu kláštera Bl. Anežky Přemyslovny^[17] a spolu s dalším členem Komise Ferdinanda Josefa Lehnera v roce 1896 publikoval projekt jeho rekonstrukce v informační publikaci Klášter bl. Anežky Přemyslovny a obnova jeho^[18][19][20] a působil v Jednotě pro obnovu kláštera Bl. Anežky v Praze.^[21]

Přes všechno úsilí veřejnosti a odborníků došlo od 90. let k mnoha necitlivým zásahům do historické zástavby, původní plán byl porušován ve prospěch soukromých zájmů a mnoho cenných budov bylo zničeno.

Asanace vyvolala všeobecný zájem o historické památky a genius loci starého židovského ghetta a uliček kolem Anežského kláštera.^[22][23] V prostředí zaniklého ghetta se odehrává děj románu Golem, nejznámějšího díla Gustava Meyrinka z roku 1915. Prostředím asanovaných částí Prahy se zčásti inspiroval spisovatel Jaroslav Foglar při psaní svých příběhů o tajemných Stínadlech, Řásnovce a o klubu Rychlé šípy.^[24]

Tomuto tématu se ve svém díle široce věnoval spisovatel a novinář František R. Kraus, který v Josefově vyrůstal v době dokončované asanace a strávil zde většinu svého života.

• 
  Václav Jansa – čp. 1220, Helmovy mlýny čp. 1220, jedna z budov Helmových mlýnů – zbořena 1928
• 
  Václav Jansa – Dlouhá třída, U zlateho stromu. Nádvoří domu U zlatého stromu
• 
  Václav Jansa – kaple Božího hrobu na Zderaze (po pravé straně barokní kostel sv. Petra a Pavla, zbořen 1905)
• 
  Václav Jansa – Resslova ulice, U Šálků
• 
  Václav Jansa – Na Zderaze od severu
• 
  Václav Jansa – kaple sv. Ludmily u Týnského chrámu od Celetné (zbořena 1886). Vpravo dům U Hřebene (torzo, zbořeno 1882 – uvolnění prostoru koňce)
• 
  Václav Jansa – Karmelitská u staré újezdské brány (domy vpravo byly zbořeny)
• 
  Václav Jansa – Karmelitská před uskutečněním průlomu U Klíčků
• 
  Václav Jansa – Maiselova ulice od severu, po demolici roku 1896 je zhruba v těchto místech Pařížská ulice

• 
  Zrušený kostel sv. Martina ve zdi využitý pro obytné a obchodní prostory; nebyl zbořen a kolem r. 1905 byl regotizován
• 
  Tři z pěti domů severní strany Staroměstského náměstí čp. 931–933, které byly zbořeny v roce 1899
• 
  Budova tzv. Kolkovny, v jádru však středověkého paláce, čp. 922 v Dlouhé třídě, byla zbořena v roce 1904
• 
  Dům U Modré štiky čp. 180 zužující Karlovu ulici byl zbořen v r. 1903
• 
  Čtyři domy v Rytířské ulici čp. 405–408 uvolnily r. 1894 místo novostavbě Staroměstské tržnice. Dům čp. 406 nese domovní znamení U zlaté hvězdy, dnes v Muzeu hl. m. Prahy
• 
  Josefov byl proslulý svými vetešnickými krámky, kde bylo k dostání vše, na co člověk pomyslel

• Dvorský, Miloš: Mýtus zvaný Stínadla. Druhé, rozšířené vydání. Praha, 2011. ISBN 978-80-904272-5-9
• Štech, Wirth, Vojtíšek: Zmizelá Praha (I.), Staré a Nové město s Podskalím, ISBN 80-7185-497-2
• JEŘÁBEK, Luboš. Boj proti starobylému rázu Prahy od století 18. až na naši dobu. Praha: Dílo, 1905. Dostupné online. 
• Poslední pokus o záchranu Staré kolkovny, někdejšího domu krále Václava IV., jehož osud má býti rozhodnut ve schůzi Sboru obecních starších král. hl. města Prahy dne 7. března 1904. Praha: Klub za Starou Prahu, 1904. Dostupné online. 
• JEŘÁBEK, Luboš. Zachování starobylého a krásného vzhledu Prahy hospodářským a finančním prospěchem pražského obyvatelstva. Praha: Spolek majitelů domů pro Nové Město Pražské a Vyšehrad, 1900. Dostupné online. 
• MRŠTÍK, Vilém. Bestia triumphans. Praha: Rozhledy, 1897. Dostupné online. 
• Praha ve dne v noci. Příprava vydání Körber Pavel. Praha: Körber, 1904. Dostupné online. - kapitola K.L.Kukla : Konec Ghetta. 
• FRIČ, Vojtěch. Řeč JUDra. Vojtěcha Friče proslovená v II. řádné schůzi slavného sboru obecních starších král. hlavního města Prahy 6 dne měsíce února 1899 v příčině bourání domů čp. 931, 932, 933-I. na Staroměstském náměstí v Praze. Praha: Chamonilla, 1899. Dostupné online. Obhajoba rozhodnutí městských radní nechat jako zdravotně závadné zbourat 5 domů na severní straně Staroměstského náměstí a na uvolněném místě umožnit vybudování nového paláce městské pojišťovny.. 
• JEŘÁBEK, Luboš; MRŠTÍK, Vilém; ŠTĚRBA, Bohumil. Jednání manifestační a protestní schůze pražského lidu, konané dne 16. dubna 1899 na Žofíně. Praha: Kocourek, 1899. Dostupné online. Texty tří proslovů a závěrečné rezoluce, v níž účastníci protestují proti jednání městských zastupitelů a nevhodné regulaci města.. 
• Asanace král. hlavního města Prahy : text zákona (...). Praha: Národní tiskárna a nakladatelstvo, 1893. Dostupné online. S výkladem a plánem asanačního obvodu. 
• HERMAN,, František. Dějiny "Komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek" král. hlav. města Prahy. In HERAIN, Jan, et al. Zprávy komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hlav. města Prahy.. první. vyd. Svazek prvý. Praha : Tiskem "Politiky" závodu tiskařského a vydavatelského: nákladem vlastním, 1904. S. 46. 

• Asanace
• Josefov
• Podskalí
• Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy
• Bestia triumphans

• Pražská asanace (Klub Za starou Prahu)
• Bečková Archivováno 26. 4. 2012 na Wayback Machine.
• Antonín Wiehl na ArchiWebu
• Karel Chytil v Biografickém slovníku památkářů NPÚ
• Břetislav Jelínek na webu Městského muzea v Praze Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
• Wirth Zdeněk v Biografickém slovníku památkářů NPÚ