Pražská brána (Tábor)

Pražská brána
Fotografie západní strany Pražské brány táborského fotografa Ignáce Šechtla (okolo roku 1880)
Základní informace
Pojmenováno po	Praha
Poloha
Adresa	Tábor, Česko Česko
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pražská brána (též Nová brána) je zaniklá městská brána v Táboře v jižních Čechách. Vznikla v první polovině 15. století spolu s městským opevněním jakožto hlavní z městských bran, tedy opevněných vstupů do města. V 19. století potom došlo k její demolici, její poslední zbytky byly odstraněny v květnu 1884.

Tábor, město založené husitskými souvěrci roku 1420, bylo vybudováno na pahorkatině pod dříve stojícím hradem Kotnov. Z důvodu rozvíjejících se husitských válek začalo být spěšně opevňováno, aby bylo chráněno okolo tří tisíc nových obyvatel města, reprezentujících tzv. Táborský svaz. V rámci těchto prací vznikly, přibližně ve stejné době, také čtyři městské brány. Hlavní a největší byla potom brána situovaná ve východní části opevnění v místech terénně nejsnazšího přístupu do města, odkud vedla cesta směrem k Praze, hlavnímu městu Českého království, proto tedy dostala název Pražská. Nazývána byla taktéž Nová, poté, co byla původní brána hradeb kotnovského hradu s výstavbou města zrušena.

Svou zatěžkávací zkouškou si brána následně prošla během husitských válek a zejména během obléhání Tábora roku 1438, kdy město po více než měsíc čelilo vojskům Albrechta Habsburského.^[1] Po svém plném dokončení byla Pražská brána složena z celkem tří vrat, dvou věží a prostoru parkánu. Existenci Nové brány, předsunuté věže vnějšího opevnění města, dokládá ve své zprávě o návštěvě Tábora roku 1451 italský církevní hodnostář Aeneas Sylvius, pozdější papež Pius II.

Někdy po roce 1559 byly obě věže Pražské brány přestavěny a získaly trojúhelníkové renesanční štíty. Roku 1567 vyzdobil reliéf brány umělec Jakub Cyrin výjevem s biblickými a mytologickými motivy.

Už počátkem 19. století rozhodla městská rada o demolici některých struktur městských hradeb. Přední komplex Nové brány byl zbořen ve dvou etapách v letech 1809 a 1836, středový potom zanikl roku 1859. Při jižní straně horní věže vzniklo v přilehlé sýpce roku 1841 první stálé městské divadlo, kde mj. roku 1851 zahrála i Zöllnerova divadelní společnost pod uměleckým vedením J. K. Tyla. V 80. letech 19. století pak bylo rozhodnuto o zboření sýpky i vnitřní Pražské brány, aby se uvolnilo místo pro novou divadelní budovu. Věž s bránou byly zbořeny v květnu 1884, v letech 1886–1887 zde pak vyrostla nová divadelní budova podle návrhu pražského stavitele Františka Buldry.^[2] Jedinou městskou branou, která byla zachována, je Bechyňská brána.

Někdejší bránu připomíná pamětní deska na domě č. 355 v Palackého ulici. V dlažbě ulice je pak vyznačen půdorys brány, v suterénu divadla potom její kamenné pozůstatky.^[3]

• 
  Rytina vnější brány (prof. J. Janoušek)
• 
  Rytina vnitřní brány (prof. J. Janoušek)
• 
  Pamětní deska komplexu Pražské brány na domě na adrese Palackého 355
• 
  Nové divadlo v Táboře krátce po dokončení (okolo 1890)

• DOSTÁL, Jaroslav. Střední Povltaví: východní část : (Benešov, Bechyně, Mladá Vožice, Neveklov, Sedlec, Sedlčany, Tábor, Týn nad Vltavou, Vlašim, Votice). V Praze: Knihkupectví Klubu českých turistů, 1941, s. 131. Online
• SEDLÁČEK, August, Karel LIEBSCHER, Adolf LIEBSCHER a Vojtěch KRÁL Z DOBRÉ VODY. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Praha: Tiskem a nákladem knihtiskárny Františka Šimáčka, 1885, s. 158-160. Online
• WAGNER, Václav. Tábor. Praha: F. Topič, 1924, s. 8-9. Online

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pražská brána na Wikimedia Commons