Pražská defenestrace (1483)

Druhá pražská defenestrace
Defenestrace na Novoměstské radnici v Praze roku 1483 (Česko-moravská kronika, 1872)
Trvání	24. září 1483
Místo	Staré a Nové Město a Malá Strana (Praha), České království České království
Příčiny	napětí mezi katolíky a kališníky/podobojí
Výsledek	popravy
Ztráty
staroměstský purkmistr a těla 7 zabitých novoměstských konšelů, oběti mučení a poprav
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tato pražská defenestrace se udála 24. září 1483 při bouřích pražského obyvatelstva za vlády krále Vladislava Jagellonského, kdy strana podobojí, obávající se o svůj vliv, provedla násilný převrat na Starém i Novém Městě a na Malé Straně. Z oken příslušných radnic byli vyhozeni staroměstský purkmistr a těla sedmi zabitých novoměstských konšelů.

K defenestraci došlo vlivem napětí mezi katolíky a kališníky (podobojí) a také předešlými nepořádky v městské správě ("Léta božího 1476 obec pražská zbúřila se proti konšelům, i zjímali je, chtěvše je kázati stínati; a to proto, že sú počtův nečinili, sami se tím dělili a užívali; neb sú byli několiko let na konšelství; berně na obec vzkládali a drželi je; by jako dnes dítě narodilo se neb umřelo, daj z hlavy, chudí jako bohatí; základy brali, komory vylamovali, zapečeťovali, by pak nic neměl, tehdy daj (ač jest to tak bylo)" = neodevzdávali berni a ukládali vysoké daně nehledě na příjmy obyvatelstva).

V roce 1480 byla zatčena řada staroměstských měšťanů, které následovali čtyři husitští kněží, a to pro údajné spiknutí proti králi. Měšťané byli mučeni, někteří zemřeli, ale neprozradili nic. Kněží byli vězněni a mučeni na Karlštejně, jeden z nich na následky mučení zemřel. Tyto události signalizovaly vzrůstající aktivitu katolické strany podporované králem Vladislavem Jagellonským.^[zdroj?]

Napětí mezi kališníky a katolíky vyvrcholilo v roce 1483. Radnice ovládli katolíci a konzervativní kališníci, kteří chtěli udržet řád, a tak nastolili vládu tvrdé ruky. Odpůrce mínili dílem vyvraždit, dílem vyhnat, dokonce si připravili seznam asi 80 osob. Akce byla naplánována na půlnoc z 24. na 25. září. Spiklenci měli označit své domy světly a přijít k radnici. Vymysleli i heslo: Pán Bůh s námi, světlo mezi námi a naši věrní bez hác (bez spodního prádla). Převratem však hrozila i strana podobojí a v podstatě stranu katolickou předešla.

Radikální kališníci si za záminku pro vypuknutí převratu berou údajné informace, podle nichž se katolíci chystají narušit svatováclavské posvícení, slavené podle kališnického rituálu ve všech pražských kostelích najednou a tak zahájili ve středu 24. září kolem osmé hodiny ráno převrat burcujícími údery zvonů na věži Týnského chrámu. Povstalci vzali útokem Staroměstskou radnici, zraněn byl však pouze purkmistr a jeden radní. Purkmistr Jan od Klobouků byl nejprve poraněn sudlicí na nohou, poté předstíral smrt, a tak jej povstalci vyhodili z okna. Pád přežil.

Na Novoměstské radnici teklo více krve. Přítomní konšelé tam byli pobiti a svrženi z oken; jeden přece jen utekl, ostatní byli zatčeni. Na Malé Straně došlo rovněž k nepokojům, dva sousedé skončili ve vězení. Po dobytí radnic se rozlícený dav vrhl na kláštery, ale i na Židy.

Po nové volbě obecních starších se uskutečnily výslechy zajatých konšelů. Přiznali se, že skutečně připravovali vraždy řady kališníků a vyhnanství kněží. Dne 26. září obsadili povstalci Vyšehrad a Pražský hrad, aby je nenapadly hradní posádky. Kolem páté hodiny odpoledne se začalo v jednotlivých městech pražských popravovat.

Převrat v Praze přispěl k omezení panovnické moci a zabránil obnovení předhusitských poměrů. 6. října 1483 uzavřely tři pražské obce smlouvu o jednotě a společném postupu, která přinesla nadvládu kališnické konfese. Vývoj pak směřoval k náboženskému smíru a vyhlášení rovnoprávnosti obou církví na kutnohorském sněmu v roce 1485.

Ze Starých letopisů českých:

• Věrní Čechové tedy nečekali, až budou na radnici zvonit ke šturmu, a ve středu před sv. Václavem 24. září dali zvonit v Týnském chrámu a hned potom i v jiných kostelích. Rychle se shromáždilo mnoho sousedů, bylo osm hodin ráno, a šli se zbraněmi ke staroměstské radnici, kde už předem byl Bohuslav Legát od Ráje, čestný a odvážný měšťan, s dalšími pražskými sousedy. A pan Bohuslav zvedl oštěp, který držel v rukou, a mrštil jím o práh, až se zabodl. Ve vratech radnice stál purkmistr od Klobouků, a když přišli k radnici, ptal se jich, co chtějí. Odpověděli mu, že přišli z rozkazu konšelů. On jim poděkoval za projevenou poslušnost a nařídil jim, aby tam počkali, a chtěl před nimi vrata zavřít. Ale oni se na něho vrhli, purkmistr utekl nahoru a schoval se. Tak se dostali do radnice, zajali purkmistra i s konšely, zavřeli je do velké síně a zakázali jim vycházet ven. Ale purkmistr vyšel do velké síně a jeden mu hned probodl nohy sudlicí. Purkmistr se tvářil jako mrtvý, a protože nechtěli, aby tam ležel jako mršina, táhli ho k oknu, že ho shodí z radnice, ale on se chytil zábradlí v okně a nechtěl se pustit, dokud ho přes ruku nepraštili kladivem. Dopadl na zem a ležel u radnice jen v košili a celý zkrvavený.^[1]

František Palacký:

• Ve středu 24. září, v 8 hodin, dáno nejprv s věže kostela Teynského znamení, po čemž i hned udeřeno na zvony po všech kostelích Pražských. V okamžení hemžily se všecky ulice lidem branným, ježto pod vůdci smělými hrnuli se k radnicím všch tří měst, když právě konšelé měli zasedání svá. Nemeškali také tito dáti s radnice zvoniti ke šturmu, ale již pozdě a jen k většímu svému i svých věrných neštěstí: nebo ti kteří zbraní v rukou pospíchali konšelům ku pomoci, a mezi nimi drahně Němcův, bez nesnáze přemoženi, někteří zbiti a větší díl zjímáni jsou. Staroměstská obec, osadivši radnici, zatknula všecky tam postižené konšely bez krveprolití; jen purkmistr Klobouk a konšel Publik raněni jsou, když outěkem vyváznouti usilovali. Mnohem krvavěji počínali sobě novoměstští; nejen že povraždili všecky postižené na radnici a vyházeli mrtvoly okny ven, ale dopídivše se některých uteklých, vychladili se na nich ukrutně jako na předním konšelu Páralovi, a zachovali jen několik zjímaných k odsouzení. Po takovémto zničení úřední moci branné chátra bezuzdná, nemajíc koho se báti, udeřila nejprv na kláštery, zejmena na Bosáky u sv. Ambrože a na mnichy u sv. Jakuba, ježto z města vyvedeni jsou; pak obořila se na židy, a zloupivši je hanebně nabrala u nich kořistí všelikého druhu bez počtu.^[2]

• BAUER, Jan. Zapomenutá defenestrace: Kat shání posily!. Epocha. 2007, čís. 25, s. 61–63. 
• FRANCEK, Jindřich. 24. 10. 1517 - Svatováclavská smlouva : urození versus neurození. Praha: Havran, 2006. 200 s. ISBN 80-86515-67-2.