Pražský poledník

Pražský poledník (14°25'17“ východní délky) prochází Staroměstským náměstím v Praze. Historicky byl definován stínem Mariánského sloupu v pravé poledne.^[1]

Měření času

Staroměstský orloj na daném náměstí sloužil k určování času již od 15. století. Seřizoval se podle slunečních hodin na věži. Od roku 1652 sloužil tento poledník ze sloupu k určování poledne na Starém Městě.^[zdroj?] Pro Nové Město tehdy sloužil k určování času Novoměstský orloj.^[zdroj?]

Roku 1784 dochází ke spojení měst pražských a vzniká Praha. Do té doby tedy nešlo o „pražský poledník“; tak se nazývá až od 20. století.

Od 18. století byl pražský čas (Tempus Pragense) určován v Klementinu na Astronomické věži za pomoci poledních štěrbinových slunečních hodin. Časový rozdíl mezi Klementinem a Staroměstským náměstím činí asi 1 sekundu, což pro běžný život bylo možno zanedbat. Od roku 1842 bylo pražské poledne oznamováno máváním praporu z věže Klementina, které bylo navíc v období od roku 1891 do roku 1925/1926 doprovázeno střelbou z děla a fanfáry číslo XIX.^[2]

Deska v dlažbě

Dříve dlažba na náměstí nebyla stabilní a „když měla být na náměstí nějaká sláva, dlažba se prostě vytrhala a celá plocha se vysypala pískem“.^[3] V 19. století je polední stín vyznačen dlažbou.^[4] Od roku 1912 se v Praze používá středoevropský čas a nikoli již sluneční čas, takže vyznačení poledne přestává mít smysl. Při stržení sloupu se z polední čáry u slunečních hodin stává pouze poledník. Při předláždění náměstí roku 1987 byl poledník „nově vyznačen“ v dlažbě 10 metrů dlouhou linkou a bronzovou deskou s českým a latinským nápisem:^[5]

POLEDNÍK, PODLE NĚHOŽ BYL V MINULOSTI ŘÍZEN PRAŽSKÝ ČAS

MERIDIANUS QUO OLIM TEMPUS PRAGENSE DIRIGEBATUR.

Fotogalerie

• 

  Pražský poledník – pohled k jihu

• 

  Průběh Pražského poledníku označuje i socha v Letenských sadech

• 

  Mariánský sloup jako gnómon (čas 13:50 SEČ, posunutí stínu vůči poledníku vyznačenému v dlažbě)

Odkazy

Reference