Praha, Staré Město (volební obvod Říšské rady)

Volební obvod Praha, Staré Město
Stát	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Zákonodárný sbor	Poslanecká sněmovna Říšské rady
Typ obvodu	městská kurie
Vytvořen	1873
Zrušen	1907
Poslanci	Karel Leopold Klaudy Richard Jahn Josef Bromovský Gabriel Blažek Quido Bělský Karel Baxa

Praha, Staré Město byl volební obvod pro volby do Poslanecké sněmovny Říšské rady. Volili v něm občané pražské čtvrti Staré Město, kteří splnili podmínky volebního cenzu.^[1] Volební obvod byl zřízen při zavedení přímé volby Říšské rady v roce 1873 a zanikl s uzákoněním všeobecného volebního práva v Předlitavsku roku 1907.

V rámci kuriového volebního systému se jednalo o kurii měst a průmyslových míst. Volební právo bylo omezeno daňovým cenzem, který požadoval minimální roční odvod na přímých daních (po reformě v roce 1882 ve výši 5 zlatých).^[5] Roku 1901 bylo k volbě oprávněno něco přes 10 % občanského obyvatelstva volebního obvodu.^[4]

Politicky obvod jasně podporoval české národní aspirace a němečtí kandidáti zde nebyli úspěšní. V prvním desetiletí dominovala staročeská Národní strana. Už v osmdesátých letech 19. století však byla úspěšná liberální Národní strana svobodomyslná (mladočeši). I ta ale začala po roce 1900 čelit konkurenci radikálních stran, jejichž kandidát Karel Baxa zde vyhrál doplňovací volby v roce 1903.

V prvních přímých volbách do Říšské rady za českou Národní stranu kandidoval bývalý starosta Prahy Karel Leopold Klaudy. Proti němu se postavil Wenzel Worowka za německou Ústavní stranu.

V roce 1879 státoprávní klub (Národní strana a Národní strana svobodomyslná) postavil jako kandidáta advokáta Josefa Stanislava Práchenského. Dosavadní poslanec Klaudy mandát obhajoval jako člen radikálního klubu Reform.^[2]

Po rezignaci Práchenského byl na jeho místo bez protikandidáta (a za malé účasti) zvolen pražský továrník a inženýr Richard Jahn.^[7]

Volby v roce 1885 se konaly po Taafeho volební reformě z roku 1882, která významně rozšířila volební právo. Kandidátem českého státoprávního klubu se stal mladočech Josef Bromovský. Státoprávnímu klubu nicméně v tomto období dominovali konzervativní staročeši; proto liberální mladočeši kolem redakce Národních listů kandidovali poslance Františka Tilšera. Německé liberály z pražského Kasina reprezentoval právník Franz Schmeykal.^[8][9]

Poskanec Bromovský se roku 1887 vzdal mandátu, jelikož podle svého vyjádření nezvládal skloubit povinnosti poslance a továrníka.^[11] 9. září se tedy konaly doplňovací volby, v nichž se již staročeská a mladočeská strana střetly v ostrém souboji. Za staročechy kandidoval lékař Bohumil Eiselt, mladočeši do voleb vyslali bankéře Gabriela Blažka.^[12]

Roku 1891 obhajoval mandát mladočech Gabriel Blažek. Staročeskou stranu reprezentoval obchodník a pražský radní Josef Kopecký a německé liberály opět Franz Schmeykal.^[13][14] V první volbě nedosáhl žádný z kandidátů nadpoloviční většiny, staročech a mladočech proto postoupili do užší volby. V ní zaujali staročeši strategii bojkotu a vyzvali své voliče, aby se voleb nezúčastnili.^[15]

Roku 1897 jasně vyhrál mladočeský kandidát podnikatel Quido Bělský nad staročechem Emanuelem Tonnerem^[16]

Roku 1901 obhajoval mandát stávající poslanec Národní strany svobodomyslné Quido Bělský. Dále kandidoval hostinský František Regner za sociální demokracii a mlynář Václav Štěpánek za sdružení radikálních stran. Bělský volbu vyhrál s pohodlnou většinou.^[17]

Kvůli pracovnímu vytížení se poslanec Bělský vzdal mandátu a 18. března 1903 se konaly doplňovací volby.^[18] Mladočeská strana postavila jako kandidáta advokáta Jana S. Nováka, za radikální strany tentokrát kandidoval zemský poslanec a advokát Karel Baxa.^[19]