Praslovanština

praslovanština
Mapa rozšíření jazyka
Mapa rozšíření jazyka
Počet mluvčíchnení znám
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazyknení úředním
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2není
ISO 639-3není
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Praslovanština je vymřelý jazyk z rodiny indoevropských jazyků, společný prajazyk dávných Slovanů, z něhož se později vyvinuly všechny ostatní slovanské jazyky. Tento jazyk se používal ještě v dobách slovanského stěhování z pravlasti, pro rostoucí vzdálenost mezi jednotlivými slovanskými kmeny však v něm začaly růst nářeční rozdíly. Přesto se slovanská jazyková jednota udržovala ještě několik dalších století. Konec praslovanštiny lze klást na přelom 9. a 10. století, kdy proběhly poslední jazykové změny společné pro celé Slovanstvo.

Praslovanština není přímo zaznamenána písemnými památkami, je zrekonstruována metodami historické (srovnávací) lingvistiky – studiem hláskových, morfologických a lexikálních změn jazyků z něj vzešlých a jazyků, jež na něj mohly mít vliv (germánských, keltských, íránských aj.).[1] Za písemné zachycení pozdního stádia praslovanštiny lze však považovat staroslověnštinu, která má mnoho rysů ve všech oblastech jazyka shodných nebo velice blízkých rysům praslovanštiny získaným lingvistickou rekonstrukcí. Jedinou větší výjimkou je skladba staroslověnštiny, která byla utvořena do značné míry uměle nápodobou vyspělejších jazyků (především řečtiny) a vymyká se tak soudobému stavu skladby v praslovanštině.

Praslovanština patří k satemové skupině indoevropských jazyků spolu s jazyky indoíránskými, s arménštinou, albánštinou a jazyky baltskými. S poslední skupinou jazyků má praslovanština nejužší vazby, proto se většinou v jazykovědě uvažuje o baltoslovanské jednotě, jejímž rozpadem měla vzniknout jazyková skupina baltská a skupina slovanská. Počátky samostatného vývoje praslovanštiny se kladou do širokého rozmezí v 1. tisíciletí př. n. l. (mezi roky 700–200 př. n. l.)[2], i když bývá někdy umísťován již do poloviny 2. tisíciletí př. n. l.

Fonologie

Samohlásky

Praslovanština disponovala ve své pozdní fázi 11 samohláskami, jež mohly být (s výjimkou jerů) dlouhé i krátké. Obvykle jsou ve slavistice znázorňovány takto: i, ь, e, ę, ě, a, o, ǫ, ъ, y, u.

  • ь, ъ – jery, velmi krátké (redukované) samohlásky, neboli polosamohlásky, pravděpodobně [ɪ], resp. [ɯ]
  • ę, ǫ – přední a zadní nosové samohlásky
  • ě – jať, pravděpodobně [æː]
  • y – pravděpodobně [ɨː] nebo [ɯi]
  • existence slabikotvorných souhlásek l̥, ĺ̥, r̥, ŕ̥ je v praslovanštině sporná. Místo nich předpokládají někteří jazykovědci skupiny ъl, ьl, ъr, ьr.

Souhlásky

Stav pozdní praslovanštiny je charakterizován následující tabulkou:

 BilabiálaDentálaPalatalizovaná dentálaAlveoláraPalatalizovaná alveoláraPalatálaVelára
Plozivap, bt, dt’, d’   k, g
Afrikáta  c, ʒ č, ǯ  
Frikativavs, zs’ š, ž x
Nazálamn n’   
Likvida ll’rr’j 
  • párový zápis v tabulce vždy označuje neznělou (vlevo) a odpovídající znělou souhlásku
  • c představuje neznělou afrikátu [ʦ]
  • ʒ představuje znělou afrikátu [ʣ]
  • x představuje neznělou velární frikativu [x]
  • š, č, ž a ǯ představují hlásky [ʃ], [ʧ], [ʒ] a [ʤ]
  • představuje měkčící znaménko, tzn. změkčení předchozí hlásky

Zápis

Ve slavistice se obvykle provádí transkripce praslovanských hlásek (a slov), jež je představována výše použitými symboly a nikoli odpovídajícími symboly v mezinárodní fonetické abecedě (IPA).

Tvarosloví

Časování

Související informace naleznete také v článku Časování ve staroslověnštině.

Praslovanská slovesa zdědila z praindoevropského jazyka 3 osoby a rozlišovala tři čísla (singulár, duál a plurál).

Jednoduché (syntetické) minulé časy:

  • aorist (vyprávěcí neprůvodní děj) – asigmatický, sigmatický kratší, sigmatický delší
  • imperfektum – praslovanský novotvar od aoristu – od nedokonavých sloves

Složené (analytické) minulé časy:

Budoucí děj praslovanština vyjadřovala (podobně jako současná čeština) jednoduchou i složenou formou. V prvním případě k tomu sloužil přítomný tvar dokonavého slovesa. Složený budoucí čas však ještě nebyl ustálený: dnešní tvoření typu „budu + infinitiv“ ještě neexistovalo a místo slovesa „budu“ se používalo např. sloveso „chci“.[3]

Způsob

postoj mluvčího

  • indikativ (oznamovací) z indoevropského indikativu
  • imperativ (rozkazovací) z indoevropského optativu (přacího způsobu)[3]; čtyři atematická slovesa (přinejmenším v češtině) ovšem zdědila praindoevropské tvary singuláru[4]
  • kondicionál (podmiňovací) – praslovanský novotvar z indoevropského konjunktivu

Vid

Vid se u sloves v praslovanštině teprve vyvíjel. Nedokonavost mohla vyjadřovat i u slovesa opětovná (iterativa).

Rod

Praslovanština už na rozdíl od praindoevropštiny[5] neobsahuje medium (střední slovesný rod).[3]

Kmen sloves

  • infinitivní/minulý -0, -i, -ě, -a, -ova, -nó
  • přítomný -i, -e, -ne, -je

Atematická slovesa nemají prézentní kmenotvornou příponu.

Neurčité tvary slovesné

  1. infinitiv – baltoslovanská koncovka -ti (v ostatních indoevropských jazycích rozdílné tvoření)
  2. supinum – praslovanská koncovka -tъ – u sloves pohybu či vybídnutí k pohybu → ve funkci příslovečného určení účelu. V staroslověnštině od dokonavých i nedokonavých
  3. participium
    • minulé činné (od stejného participia v ie.)
    • přítomné činné (od stejného v ie.)
      (v sl. → přechodníky přítomné a zpřídavnělé)
    • minulé trpné
    • přítomné trpné

Skloňování

Související informace naleznete také v článku Skloňování ve staroslověnštině.

Praslovanština ve své staroslověnské podobě (a stejně jako dnešní čeština) disponovala 7 pády (nominativem, vokativem, akuzativem, genitivem, lokálem, dativem a instrumentálem), pády řazeny v pořadí předpokládaného vývoje od praindoevropštiny.

Číslo rozlišovala jednotné, dvojné a množné.

Rod rozlišovala mužský, ženský a střední. Na konci praslovanského období se začala vyvíjet u mužského rodu životnost.

Skloňování podstatných jmen

V praslovanštině se skloňovalo dle zakončení kmene, v pozdějších slovanských jazycích převládlo skloňování podle rodu (rodový princip).

Deklinační typy (kmeny) podstatných jmen (podle rodů):

  • mužský: -u, -t
  • mužský i ženský: -i, -a, -ja
  • ženský a střední: -o, -jo, -n
  • střední: -nt, -s
  • ženský: -r, -ъv
Souhláskové kmeny
  • -ъv (-ú)
  • -n (mužský i střední)[6]
  • -nt
  • -r
  • -t
  • -s

V praslovanštině jsou původní starobylé koncovky jen v některých pádech a dále ustupují.

Skloňování a stupňování přídavných jmen

U přídavných jmen se kromě jmenné deklinace (shodné s podstatnými jmény) vyvinula složená deklinace.

Šlo o praslovanskou inovaci) připojením zájmene (ten, on), ja (ona), je (ono) – to bylo původně v postpozici v determinanční funkci.

Stupňování

  1. 0
  2. m.: 'ii, f.: 'iši, n.: je
  3. m.: ěi, f.: ějši, n.: ěje

Skloňování zájmen

Bezrodá zájmena (osobní, tázací, zvratné) měla vlastní skloňování.

  • sь – dle „tentoc“, ale některé koncovky -i

Zájmena rozlišující rod:

  • tъ (ten), ta, to
  • jь, ja, je (on, ona, ono)
  • kyjь, kaja, koje (jaký, jaká, jaké)

Skloňování číslovek

Různé číslovky podléhají deklinaci jmenné, zájmenné i složené.

Základní číslovky 5–10 – původně číselná substantiva (v závorce kmen).

  • 1 jako: jedinъ , jedina, jedino – tъ, ta, to
  • 2 jako: dъva, dъvě, dъvě
  • 3 jako: trъ je, tri, tri – pl. = „-i“
  • 4 jako: četyre, četyri, četyri – („-i“)
  • 5 jako: pěť („-i“)
  • 6 jako: šesť („-i“)...
  • 100 – sъto – („-o“)
  • 1000 – tisošti (tisešti) - („-ja“)

Řadové číslovky se skloňovaly jako adjektiva složené deklinace tvrdého typu, pouze tretijь – měkké („-ьjo“). 11–19 – pouze první část se skloňuje.

Druhové číslovky podléhají měkké složené deklinaci (utvořené jsou připojením zájmene jь, ja, je):

  • dъvojь, dъvoja, dъvojo
  • obojь, oboja, obojo
  • trojь, troja, trojo

Vyšší druhové číslovky

  • četvorь, četvora, četvoro – jako tvrdá adj. jm. tvaru

Slovní zásoba

Většina slovní zásoby dnešních slovanských jazyků pochází z praslovanštiny, kromě přejímek z cizích jazyků v nich nová slova vznikají na základě slov zděděných ze slovanského prajazyka. Následující tabulka ukazuje, jak se do některých slovanských jazyků změnila vybraná slova praslovanštiny (praslovanský tvar jakožto předpokládaný ale písemně nedoložený je označen *hvězdičkou).

praslovanskystaroslověnskyslovenskyčeskypolskyruskyukrajinskyslovinskysrbochorvatskybulharskymakedonskybělorusky
*golvàglavahlavahlavagłowagołovahołovaglavaglavaglavaglavahałava
*nȏsъnosnosnosnosnisnosnosnosnosnos
*rǫkàrǫkarukarukarękarukarukarokarukarykarakaruka
*sь̑rdьcesrьdьcesrdcesrdceserceserdcesercesrcesrcesyrcesrceserca
*màtimatimatkamatkamatkamaťmatymatimatimajkamajkamaci
*otьcьotьcьotecotecojciecotiecbaťkoočeotacotecotecbaćka
*dъktidъĉidcéradceracórkadočkadočkahčikćidyšterjaķerkadačka
*mě̀sęcьměsęcьmesiacměsícmiesiącmiesiacmisiaćmesecmjesecmesecmesecmiesiac
*bě́lъbělъbielybílýbiałybiełybiłybelbijeobjalbelbieły
*pę̑tьpętьpäťpětpięćpiaťpjaťpetpetpetpetpiać
*sỳpatisypatisypaťsypatsypaćsypaťsypatysipatisipatisipvamsipasypać

Pozdní praslovanština

- skloňování slovních druhů pozdní praslovanštiny zohledňující předpokládaný vývoj od praindoevroštiny (spřežka CH = fonetické X).

1. - nominativ, 5. - vokativ, 4. - akuzativ, 2 – genitiv, 6. - lokativ, 3. - dativ, 7. - instrumentál, 8. - translativ atd.

Podstatná jména

Skloňování podstatných jmen rozlišuje pět skloňovacích tříd (deklinací).

Deklinace první (o-kmenová a jo-kmenová)

Patří do ní podstatná jména mužského rodu zakončená v nominativu singuláru na -ъ (tvrdý vzor) nebo -'ь (měkký vzor; apostrof zde i dále označuje měkkost předchozí souhlásky) a jména středního rodu zakončená na -o (tvrdý vzor) nebo -'e (měkký vzor). V genitivu singuláru je vždy koncovka -a.

Vzor tvrdého skloňování (vragъ, -ga, m.):

singulárduálplurál
1.vrag-ъvrag-avradz-i
5.vraž-evrag-avradz-i
4.vrag-ъvrag-avrag-y
2.vrag-avrag-uvrag-ъ
6.vradz-ěvrag-uvradz-ěchъ
3.vrag-uvrag-omavrag-omъ
7.vrag-omьvrag-omavrag-y
8.vrag-omьvrag-omavrag-y

Vzor měkkého skloňování (otьcь, -ca, m.):

singulárduálplurál
1.otьc-ьotьc-aotьc-i
5.otьč-eotьc-aotьc-i
4.otьc-ьotьc-aotьc-ę
2.otьc-aotьc-uotьc-ь
6.otьc-iotьc-uotьc-ichъ
3.otьc-uotьc-emaotьc-emъ
7.otьc-emьotьc-emaotьc-i
8.otьc-emьotьc-emaotьc-i

Deklinace druhá (u-kmenová)

Patří do ní podstatná jména mužského rodu zakončená v nominativu singuláru -ъ, v genitivu singuláru mají -u. Toto platí o slovech: činъ, domъ, ledъ, medъ, mirъ, polъ, sanъ, synъ, volъ, vrьchъ.

Vzor skloňování (volъ, -lu, m.):

singulárduálplurál
1.vol-ъvol-yvol-ove
5.vol-uvol-yvol-ove
4.vol-ъvol-yvol-y
2.vol-uvol-ovuvol-ovъ
6.vol-uvol-ovu*vol-ъchъ
3.vol-ovivol-ъma*vol-ъmъ
7.*vol-ъmьvol-ъmavol-ъmi
8.*vol-ъmьvol-ъmavol-ъmi

Poznámka: Tvary označené hvězdičkou (*) nejsou doloženy, místo nich se používaly o-kmenové tvary podle první deklinace (instr.sg. vol-omь, dat.pl. vol-omъ, lok.pl. vol-ochъ).

Deklinace třetí (i-kmenová)

Patří do ní podstatná jména mužského a ženského rodu zakončená v nominativu singuláru -ь, v genitivu singuláru mají -i.

Vzor skloňování ženských jmen (žiznь, -ni, ž.):

singulárduálplurál
1.žizn-ьžizn-ižizn-i
5.žizn-ižizn-ižizn-i
4.žizn-ьžizn-ižizn-i
2.žizn-ižizn-iji, (ьji)žizn-ii, (ьji)
6.žizn-ižizn-ьjužizn-ьchъ
3.žizn-ižizn-ьmažizn-imъ
7.žizn-ьjǫžizn-ьmažizn-ьmi
8.žizn-ьjǫžizn-ьmažizn-ьmi

Vzor skloňování mužských jmen (gostь, -ti, m.):

singulárduálplurál
1.gost-ьgost-ьegost-ьe
5.gost-igost-ьegost-i
4.gost-ьgost-ьegost-i
2.gost-igost-iji, (ьji)gost-iji, (ьji)
6.gost-igost-ьjugost-ьchъ
3.gost-igost-ьmagost-imъ
7.gost-ьmьgost-ьmagost-ьmi
8.gost-ьmьgost-ьmagost-ьmi

Poznámka: V nominativu a vokativu plurálu je v mladších textech koncovka -ьje. Podle tohoto vzoru se skloňují ve dvojném čísle i jména oko a ucho, mají však v genitivu a lokálu většinou koncovku -iju (oč-iju, uš-iju), v dativu a instrumentálu koncovku -ima (oč-ima, uš-ima).

Deklinace čtvrtá (ā-kmenová a jā-kmenová)

Patří do ní podstatná jména mužského a ženského rodu zakončená v nominativu singuláru -a (tato mají v genitivu singuláru -y) nebo -'a či -'i (tato mají v genitivu singuláru -ę).

Vzor skloňování jmen zakončených na -a (ryba, -by, ž.):

singulárduálplurál
1.ryb-aryb-ěryb-y
5.ryb-oryb-ěryb-y
4.ryb-ǫryb-ěryb-y
2.ryb-yryb-uryb-ъ
6.ryb-ěryb-uryb-achъ
3.ryb-ěryb-amaryb-amъ
7.ryb-ojǫryb-amaryb-ami
8.ryb-ojǫryb-amaryb-ami

Vzor skloňování jmen zakončených na -'a (lъža, -žę, ž.) a -'i (bogyn'i, nę, ž.):

singulárduálplurál
1.lъž-a, bogyn'-ilъž-i, bogyn'-ilъž-ę, bogyn-ję
5.lъž-e, bogyn'-elъž-i, bogyn'-ilъž-ę, bogyn-ję
4.lъž-ǫ, bogyn-jǫlъž-i, bogyn'-ilъž-ę, bogyn-ję
2.lъž-ę, bogyn-jęlъž-u, bogyn-julъž-ь, bogyn'-ь
6.lъž-i, bogyn'-ilъž-u, bogyn-julъž-achъ, bogyn'-ěchъ
3.lъž-i, bogyn'-ilъž-ama, bogyn'-ěmalъž-amъ, bogyn'-ěmъ
7.lъž-ejǫ, bogyn'-ejǫlъž-ama, bogyn'-ěmalъž-ami, bogyn'-ěmi
8.lъž-ejǫ, bogyn'-ejǫlъž-ama, bogyn'-ěmalъž-ami, bogyn'-ěmi

Poznámka: V mladších textech bývá u vzoru bogyn'i ve vok.sg. koncovka -je (bogyn-je), v instr.sg. koncovka -jejǫ (bogyn-jejǫ), v dat.pl. koncovka -jamъ (bogyn-jamъ), v lok.pl. koncovka -jachъ (bogyn-jachъ), v instr.pl. koncovka -jami (bogyn-jami) a v dat. a instr.du. koncovka -jama (bogyn-jama).

Deklinace čtvrtá (souhlásková)

Patří do ní podstatná jména všech rodů mající v nom.sg. a vok.sg. (a u středních i v ak.sg.) o jednu slabiku méně než v ostatních pádech, gen.sg. má vždy zakončení -e. Podle vztahu zakončení nom.sg. a gen.sg. se rozeznávají:

  1. n-kmeny (mužské -y (nebo -enь)/-ene, střední -ę/-ene),
  2. ū-kmeny (-y/-ъve, ženské),
  3. r-kmeny (-i/-ere, ženské),
  4. s-kmeny (-o/-ese, střední),
  5. t-kmeny (-ę/-ęte, střední).

Vzor skloňování n-kmenů mužského rodu (plamy, -mene, m.):

singulárduálplurál
1.plam-yplamen-iplamen-e
5.plam-yplamen-iplamen-e
4.plamen-ьplamen-iplamen-i
2.plamen-eplamen-uplamen-ъ
6.plamen-eplamen-uplamen-ьchъ
3.plamen-iplamen-ьmaplamen-ьmъ
7.plamen-ьmьplamen-ьmaplamen-ьmi
8.plamen-ьmьplamen-ьmaplamen-ьmi

Poznámka: Podle tohoto vzoru se skloňují souhláskové kmeny mužského rodu. Každý typ má ovšem v nom. a vok. sg. své zakončení.

Vzor skloňování r-kmenů (mati, -tere, ž.):

singulárduálplurál
1.mat-i-mater-i
5.mat-i-mater-i
4.mater-ь-mater-i
2.mater-e-mater-ъ
6.mater-e-mater-ьchъ
3.mater-i-mater-ьmъ
7.mater-ьmь-mater-ьmi
8.mater-ьmь-mater-ьmi

Poznámka: Podle tohoto vzoru se skloňují souhláskové kmeny ženského rodu. Každý typ má ovšem v nom. a vok. sg. své zakončení. Tvary dvojného čísla nejsou u souhláskových kmenů ženského rodu doloženy.

Vzor skloňování s-kmenů středního rodu (tělo, -lese, s.):

singulárduálplurál
1.těl-otěles-ětěles-a
5.těl-otěles-ětěles-a
4.těl-otěles-ětěles-a
2.těles-etěles-utěles-ъ
6.těles-etěles-utěles-ьchъ
3.těles-itěles-ьmatěles-ьmъ
7.těles-ьmьtěles-ьmatěles-y
8.těles-ьmьtěles-ьmatěles-y

Poznámka: Podle tohoto vzoru se skloňují souhláskové kmeny středního rodu. Každý typ má ovšem v nom. a vok. sg. své zakončení.

Přídavná jména

Přídavná jména se (v základním stupni) skloňují dvěma různými způsoby – tak rozeznáváme skloňování jmenné a skloňování složené. Kterékoli přídavné jméno se může skloňovat kterýmkoli z obou způsobů. Je však viditelná tendence používat skloňování jmenné, když je přídavné jméno v přísudku (tj. ve spojení se slovesem byti) a skloňování složené, když je přídavné jméno v přívlastku.

Skloňování jmenné

Přídavná jména v tomto typu skloňování se skloňují stejně jako podstatná jména 1. a 4. deklinace. Podle 1. deklinace se tvoří mužské a střední tvary přídavného jména, podle 4. deklinace ženské tvary. Zda se použije měkký nebo tvrdý vzor, záleží na zakončení přídavného jména. V mužském rodu se na rozdíl od podstatných jmen vok.sg. většinou rovná nom.sg.

Skloňování složené

Tento typ skloňování je mladší a vznikl z tvarů skloňování jmenného připojením tvarů (zaniklého) ukazovacího zájmena *jь, *ja, *je.

Tvrdý vzor skloňování složeného (dobryi, -raě, -roe):

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1.dobr-yidobr-aědobr-a
5.dobr-yjьdobr-aědobr-oe
4.dobr-yidobr-ǫjǫdobr-oe
2.dobr-aegodobr-yjędobr-aego
6.dobr-ěemьdobr-ěidobr-ěemь
3.dobr-uemudobr-ěidobr-uemu
7.dobr-yimьdobr-ojǫdobr-yimь
8.dobr-yimьdobr-ojǫdobr-yimь
du.
1.dobr-aědobr-ěidobr-ěi
5.dobr-aědobr-ěidobr-ěi
4.dobr-aědobr-ěidobr-ěi
2.dobr-ujudobr-ujudobr-uju
6.dobr-ujudobr-ujudobr-uju
3.dobr-yimadobr-yimadobr-yima
7.dobr-yimadobr-yimadobr-yima
8.dobr-yimadobr-yimadobr-yima
pl.
1.dobr-iidobr-yjędobr-aě
5.dobr-iidobr-yjędobr-aě
4.dobr-yjędobr-yjędobr-aě
2.dobr-yichъdobr-yichъdobr-yichъ
6.dobr-yichъdobr-yichъdobr-yichъ
3.dobr-yimъdobr-yimъdobr-yimъ
7.dobr-yimidobr-yimidobr-yimi
8.dobr-yimidobr-yimidobr-yimi

Poznámka: V mladších textech bývá v mužském rodu v gen.sg. koncovka -ajego (dobr-ajego), v dat.sg. koncovka -ujemu (dobr-ujemu), v lok.sg. koncovka -ějemь (dobr-ějemь), v nom., ak. a vok. du. koncovka -aja (dobr-aja), v ženském rodu v nom. a vok.sg. koncovka -aja (dobr-aja), ve středním rodu v nom. a vok.sg.

koncovka -oje (dobr-oje) a v nom. a vok.pl. koncovka -aja (dobr-aja).

Měkký vzor skloňování složeného (ništii, -taě, -tee):

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1.ništ-iiništ-aěništ-ee
5.ništ-iiništ-aěništ-ee
4.ništ-iiništ-ǫjǫništ-ee
2.ništ-aegoništ-ęjęništ-aego
6.ništ-iimьništ-iiništ-iimь
3.ništ-uemuništ-iiništ-uemu
7.ništ-iimьništ-ejǫništ-iimь
8.ništ-iimьništ-ejǫništ-iimь
du.
1.ništ-aěništ-iiništ-ii
5.ništ-aěništ-iiništ-ii
4.ništ-aěništ-iiništ-ii
2.ništ-ujuništ-ujuništ-uju
6.ništ-ujuništ-ujuništ-uju
3.ništ-iimaništ-iimaništ-iima
7.ništ-iimaništ-iimaništ-iima
8.ništ-iimaništ-iimaništ-iima
pl.
1.ništ-iiništ-ęjęništ-aě
5.ništ-iiništ-ęjęništ-aě
4.ništ-ęjęništ-ęjęništ-aě
2.ništ-iichъništ-iichъništ-iichъ
6.ništ-iichъništ-iichъništ-iichъ
3.ništ-iimъništ-iimъništ-iimъ
7.ništ-iiminišt-iiminišt-iimi
8.ništ-iiminišt-iiminišt-iimi

Poznámka: V mladších textech bývá v mužském rodu v gen.sg. koncovka -ajego (ništ-ajego), v dat.sg. koncovka -ujemu (ništ-ujemu), v nom., ak. a vok.du. koncovka -aja (ništ-aja), v ženském rodu v nom.sg. koncovka -aja (ništ-aja), ve středním rodu v nom.sg. koncovka -eje (ništ-eje) a v nom., ak. a vok.pl. koncovka -aja (ništ-aja).

Stupňování přídavných jmen

Druhý stupeň (komparativ)

Druhý stupeň přídavných jmen se tvoří dvěma způsoby – kratším nebo delším. Kratší způsob je méně užívaný, tvoří se přidáním zakončení -jьjь v nom.sg. mužs., -jьši v nom.sg. žens. a -je v nom.sg. stř. rodu. Většinou se užívá u přídavných jmen zakončených příponami -ъkъ, -okъ a -ьkъ (tyto přípony se pak při tvoření druhého stupně vynechávají) a ke tvoření tvarů druhého stupně od kmenů, od nichž není utvořen základní stupeň (týká se zejména nepravidelného stupňování), u ostatních přídavných jmen zřídka. Před -j- na začátku přípony se měkčí předchozí souhláska a -j- většinou zaniká.

Delší způsob je obvyklejší, tvoří se přidáním zakončení -ějь v nom.sg. mužs., -ějši v nom.sg. žens. a -ěje v nom.sg. stř. rodu, přídavná jména zakončená na -ьnъ jej užívají výhradně. Obojí způsob se může užít jak ve skloňování jmenném, tak složeném. Končí-li základ přídavného jména na -k-, -g- nebo -ch-, měkčí se tyto souhlásky na -č-, -ž- a -š- a -ě- v příponě se mění na -a-.

Vzor kratšího tvoření druhého stupně ve skloňování jmenném (gor'ijь, -'ьši, -'e):

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1.gor'-ijьgor'-ьšigor-je
5.gor'-ijьgor'-ьšigor-je
4.gor'-ijьgor'-ьšǫgor-je
2.gor'-ьšagor'-ьšęgor'-ьša
6.gor'-ьšigor'-ьšigor'-ьši
3.gor'-ьšugor'-ьšigor'-ьšu
7.gor'-ьšemьgor'-ьšejǫgor'-ьšemь
8.gor'-ьšemьgor'-ьšejǫgor'-ьšemь
du.
1.gor'-ьšagor'-ьšigor'-ьši
5.gor'-ьšagor'-ьšigor'-ьši
4.gor'-ьšagor'-ьšigor'-ьši
2.gor'-ьšugor'-ьšugor'-ьšu
6.gor'-ьšugor'-ьšugor'-ьšu
3.gor'-ьšemagor'-ьšamagor'-ьšema
7.gor'-ьšemagor'-ьšamagor'-ьšema
8.gor'-ьšemagor'-ьšamagor'-ьšema
pl.
1.gor'-ьšegor'-ьšęgor'-ьša
5.gor'-ьšegor'-ьšęgor'-ьša
4.gor'-ьšęgor'-ьšęgor'-ьša
2.gor'-ьšьgor'-ьšьgor'-ьšь
6.gor'-ьšichъgor'-ьšachъgor'-ьšichъ
3.gor'-ьšemъgor'-ьšamъgor'-ьšemъ
7.gor'-ьšigor'-ьšamigor'-ьši
8.gor'-ьšigor'-ьšamigor'-ьši

Vzor delšího tvoření druhého stupně ve skloňování složeném (grěšьnějь, -nějšiě, -nějšee):

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1.grěšьn-ějьgrěšьn-ějьšiěgrěšьn-ějьšee
5.grěšьn-ějьgrěšьn-ějьšiěgrěšьn-ějьšee
4.grěšьn-ějьgrěšьn-ějьšǫjǫgrěšьn-ějьšee
2.grěšьn-ějьšaegogrěšьn-ějьšęjęgrěšьn-ějьšaego
6.grěšьn-ějьšijьmьgrěšьn-ějьšiigrěšьn-ějьšijьmь
3.grěšьn-ějьšuemugrěšьn-ějьšiigrěšьn-ějьšuemu
7.grěšьn-ějьšьjьmьgrěšьn-ějьšejǫgrěšьn-ějьšьjьmь
8.grěšьn-ějьšьjьmьgrěšьn-ějьšejǫgrěšьn-ějьšьjьmь
du.
1.grěšьn-ějьšaěgrěšьn-ějьšijьgrěšьn-ějьšijь
5.grěšьn-ějьšaěgrěšьn-ějьšijьgrěšьn-ějьšijь
4.grěšьn-ějьšaěgrěšьn-ějьšijьgrěšьn-ějьšijь
2.grěšьn-ějьšujugrěšьn-ějьšujugrěšьn-ějьšuju
6.grěšьn-ějьšujugrěšьn-ějьšujugrěšьn-ějьšuju
3.grěšьn-ějьšijьmagrěšьn-ějьšijьmagrěšьn-ějьšijьma
7.grěšьn-ějьšьjьmagrěšьn-ějьšьjьmagrěšьn-ějьšьjьma
8.grěšьn-ějьšьjьmagrěšьn-ějьšьjьmagrěšьn-ějьšьjьma
pl.
1.grěšьn-ějьšeigrěšьn-ějьšęjęgrěšьn-ějьšaě
5.grěšьn-ějьšeigrěšьn-ějьšęjęgrěšьn-ějьšaě
4.grěšьn-ějьšęjęgrěšьn-ějьšęjęgrěšьn-ějьšaě
2.grěšьn-ějьšьjьchъgrěšьn-ějьšьjьchъgrěšьn-ějьšьjьchъ
6.grěšьn-ějьšijьchъgrěšьn-ějьšьjьchъgrěšьn-ějьšьjьchъ
3.grěšьn-ějьšьjьmъgrěšьn-ějьšьjьmъgrěšьn-ějьšьjьmъ
7.grěšьn-ějьšьjьmigrěšьn-ějьšьjьmigrěšьn-ějьšьjьmi
8.grěšьn-ějьšьjьmigrěšьn-ějьšьjьmigrěšьn-ějьšьjьmi

Poznámka: V mladších textech se vyskytují v koncovkách stejné hláskové obměny jako u složeného skloňování základního stupně přídavných jmen (viz tam).

Třetí stupeň

Třetí stupeň přídavných jmen se tvoří několika způsoby:

a) pomocí přípony naji- připojované ke tvaru druhého stupně,

b) pomocí přípony prě- připojované ke tvaru základního stupně,

c) pomocí příslovce dzělo kladeného před tvar základního stupně,

d) ve srovnání (výběr z množiny) pouhým tvarem druhého stupně.

Zájmena

Zájmena se podle skloňování dělí na dvě skupiny – zájmena osobní a zájmena rodová (ukazovací, vztažná, vytýkací, tázací, neurčitá, záporná, souhrnná, přivlastňovací).

Zájmena osobní

Skloňování zájmen osobních a zájmena zvratného:

první osobadruhá osobazvratné zájmeno
sg.
1.azъty-
5.---
4.
2.menetebesebe
6.mьněteběsebě
3.mьně, mitebě, tisebě, si
7.mъnojǫtobojǫsobojǫ
8.mъnojǫtobojǫsobojǫ
du.
1.va
5.--
4.nava
2.najuvaju
6.najuvaju
3.namavama
7.namavama
8.namavama
pl.
1.myvy
5.--
4.nyvy
2.nasъvasъ
6.nasъvasъ
3.namъvamъ
7.namivami
8.namivami

Poznámka: V dat.sg. jsou tvary mьně, tebě, sebě přízvučné, tvary mi, ti, si nepřízvučné.

Zájmena rodová

Vzor skloňování zájmen ukazovacích (tъ, ta, to)

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1.t-ъt-at-o
5.---
4.t-ъt-ǫt-o
2.t-ogot-ojęt-ogo
6.t-omьt-ojit-omь
3.t-omut-ojit-omu
7.t-ěmьt-ojǫt-ěmь
8.t-ěmьt-ojǫt-ěmь
du.
1.t-at-ět-ě
5.---
4.t-at-ět-ě
2.t-ojut-ojut-oju
6.t-ojut-ojut-oju
3.t-ěmat-ěmat-ěma
7.t-ěmat-ěmat-ěma
8.t-ěmat-ěmat-ěma
pl.
1.t-it-yt-a
5.---
4.t-yt-yt-a
2.t-ěchъt-ěchъt-ěchъ
6.t-ěchъt-ěchъt-ěchъ
3.t-ěmъt-ěmъt-ěmъ
7.t-ěmit-ěmit-ěmi
8.t-ěmit-ěmit-ěmi

Podle tohoto vzoru se skloňují ukazovací zájmena onъ, ovъ, takъ, tolikъ, selikъ, tázací zájmena kakъ, kolikъ, vztažná zájmena jakъ, jelikъ, souhrnné zájmeno vьsjakъ, zájmeno vytýkací samъ, číslovky jedinъ, dъva, oba a přídavná jména mъnogъ, drugъ a inъ. Přídavná jména mъnogъ, drugъ a zakončená na -likъ mají zájmenné tvary jen v pádech, kde je před souhláskou koncovky hlásku -ě-, jinak mají tvary jmenného nebo složeného skloňování přídavných jmen.

Skloňování ukazovacího zájmena jь, ja, je

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1.*j-ь*j-a*j-e
5.---
4.j-ьj-ǫj-e
2.j-egoj-ejęj-ego
6.j-emьj-eij-emь
3.j-emuj-eij-emu
7.j-imьj-ejǫj-imь
8.j-imьj-ejǫj-imь
du.
1.*j-a*j-i*j-i
5.---
4.*j-a*j-i*j-i
2.j-ejuj-ejuj-eju
6.j-ejuj-ejuj-eju
3.j-imaj-imaj-ima
7.j-imaj-imaj-ima
8.j-imaj-imaj-ima
pl.
1.*j-i*j-ę*j-a
5.---
4.j-ęj-ęj-ě
2.j-ichъj-ichъj-ichъ
6.j-ichъj-ichъj-ichъ
3.j-imъj-imъj-imъ
7.j-imij-imij-imi
8.j-imij-imij-imi

Podle tohoto vzoru se skloňují přivlastňovací zájmena mojь, tvojь, svojь, našь, vašь, tázací zájmeno čьjь, ukazovací zájmeno sicь, přídavné jméno tuždь (ale může se skloňovat i podle přídavných jmen) a číslovky podílné dъvojь, obojь a trojь. Tvary označené hvězdičkou (*) nejsou u zájmena jь doloženy. V mladších textech je u zájmena jь ve středním rodu v ak.pl. tvar j-a.

Skloňování zájmena vьsь, vьsě, vьse

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1.vьsyjьvьsěvьse
5.---
4.vьsьvьsjǫvьse
2.vьsegovьsejęvьsego
6.vьsemьvьseivьsemь
3.vьsemuvьseivьsemu
7.vьsěmьvьsejǫvьsěmь
8.vьsěmьvьsejǫvьsěmь
pl.
1.vьsivьsęvьsě
5.---
4.vьsęvьsęvьsě
2.vьsěchъvьsěchъvьsěchъ
6.vьsěchъvьsěchъvьsěchъ
3.vьsěmъvьsěmъvьsěmъ
7.vьsěmivьsěmivьsěmi
8.vьsěmivьsěmivьsěmi

Poznámka: Ve dvojném čísle se zájmeno vьsь nevyskytuje.

Skloňování zájmena sь, si, se

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1.sise
5.---
4.sьjǫse
2.segosejęsego
6.semьseisemь
3.semuseisemu
7.simьsejǫsimь
8.simьsejǫsimь
du.
1.sьěsisi
5.---
4.sьěsisi
2.sejusejuseju
6.saěsěisěi
3.simasimasima
7.simasimasima
8.simasimasima
pl.
1.siisьjęsi
5.---
4.sьjęsьjęsi
2.sichъsichъsichъ
6.sichъsichъsichъ
3.simъsimъsimъ
7.simisimisimi
8.simisimisimi

Poznámka: V mladších textech je v mužském rodu v nom. a ak. du. koncovka -ьja (s-ьja).

Skloňování tázacího zájmena kyi, kaě, koe

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1.kyikaěkoe
5.---
4.kyikǫjǫkoe
2.koegokoejękoego
6.koemьkoeikoemь
3.koemukoeikoemu
7.kyimьkoejǫkyimь
8.kyimьkoejǫkyimь
du.
1.-cěicěi
5.---
4.-cěicěi
2.---
6.---
3.---
7.---
8.---
pl.
1.ciikyjękaě
5.---
4.kyjękyjękaě
2.kyichъkyichъkyichъ
6.kyichъkyichъkyichъ
3.kyimъkyimъkyimъ
7.kyimikyimikyimi
8.kyimikyimikyimi

Poznámka: Ve dvojném čísle je zájmeno kyi doloženo jen v uvedených pádech.

Skloňování zájmen tázacích kъto a čьto

sg.
1.kъtočьto
5.--
4.kogočьto
2.kogočeso
6.komьčemь
3.komučesomu
7.cěmьčimь
8.cěmьčimь

Poznámka: Zájmena kъto a čьto se nevyskytují v dvojném a množném čísle.

Číslovky základní

Jednotky: 1. jedinъ, -ina, -ino, 2. dъva, dъvě, dъvě, 3. trьje, tri, tri, 4. četyre, -yri, -yri, 5. pętь, 6. šestь, 7. sedmь, 8. osmь, 9. devętь, 10. desętь.

Číslovky jedinъ (má též druhotvar jedьnъ) a dъva (stejně i číslovka oba) se skloňují jako zájmeno tъ (viz; číslovky dъva a oba jen v dvojném čísle).

Skloňování číslovek trьje a četyre:

mužský rodženský a střední rodmužský rodženský a střední rod
1.trьjetričetyrečetyri
5.----
4.tritričetyričetyri
2.triitriičetyrъ, (-rь)četyrъ, (-rь)
6.trьchъtrьchъčetyrьchъčetyrьchъ
3.trьmъtrьmъčetyrьmъčetyrьmъ
7.trьmitrьmičetyrьmičetyrьmi
8.trьmitrьmičetyrьmičetyrьmi

Číslovky pętь-desętь se skloňují jako podstatná jména třetí deklinace (jsou ženského rodu).

Číslovky 11–19: skládají se z příslušného pádového tvary jednotkové číslovky (1–9) a spojení na desęte (např. 18 – osmь na desęte).

Desítky: skládají se z příslušného pádového tvaru jednotkové číslovky (1–9) a tvaru desęte (nebo desęti) pro číslovky 20, 30 a 40 a tvaru desętъ pro ostatní desítky (50–90).

Stovky: 100. sъto, 200. dъvě sъtě, 300. tri sъta, 400. četyri sъta, 500.–900. příslušná číslovka a výraz sъtъ. Číslovka sъto se skloňuje jako podstatné jméno podle 1. deklinace.

Tisícovky: 1000. tysǫšti (tysęšti), 2000. dъvě tysǫšti, 3000. tri tysǫštę, 4000. četyri tysǫštę, 5000.–9000. příslušná číslovka a výraz tysǫštь. Pro deset tisíc se vyskytuje výraz tьma. Číslovka tysǫšti se skloňuje jako podstatné jméno podle 4. deklinace.

Desítky ke stovkám a jednotky k desítkám se připojují spojkou i.

Poznámka: Spojování počítaných předmětů nebo osob s číslovkami je uvedeno v oddílu Skladba.

Číslovky řadové

Jednotky: 1. prьvyi, -vaja, -voje, 2. vъtoryi, -raja, -roje nebo drugyi, -gaja, -goje, 3. tretii, -tьja (nebo -tьjaja), -tьje (nebo -tьjeje), 4. četvrьtyi, -taja, -toje, 5. pętyi, -taja, -toje, 6. šestyi, 7. sedmyi, 8. osmyi, 9. devętyi, 10. desętyi.

Číslovky 11–19: spojení řadové číslovky pro jednotku a výrazu na desęte. Pro 11 se užívá místo číslovky prьvyi výrazu jedinyi.

Desítky, stovky a tisícovky: 20. dъvadesętьnyi, 30. tridesętьnyi, 40. četyridesętьnyi, 50. pętьdesętьnyi, 60. šestьdesętьnyi, 70. sedmьdesętьnyi, 80. osmьdesętьnyi, 90.devętьdesętьnyi, 100. sъtьnyi, 1000. tysǫštьnyi.

Číslovky řadové se skloňují jako přídavná jména ve skloňování složeném.

Číslovky druhové

2. dъvojь, -voja, voje; obojь, -ja, -je, 3. trojь, -ja, -je, 4. četvorъ, -ra, -ro, 5. pętorъ, -ra, -ro, 6. šestorъ, -ra, ro, 7. sedmorъ, -ra, -ro, 8. osmorъ, -ra, -ro, 9. devętorъ, -ra, -ro, 10. desętorъ, -ra, ro.

Druhové číslovky dъvojь, obojь, trojь se skloňují jako zájmeno jь, ja, je, ostatní číslovky se skloňují jako přídavná jména ve jmenném skloňování.

Slovesná participia

Participia jsou sice tvary utvořené od sloves, ale jednou z jejich podstatných vlastností – která je spojuje se jmény – je skutečnost, že se skloňují, proto jsou zde zařazena mezi jména do oddílu skloňování.

Participium přítomné (prézenta) činné

Participium přítomné činné se tvoří od prézentního slovesného kmene (viz u sloves); u první a druhé slovesné třídy (viz u sloves) má v nom.sg. mužského rodu zakončení -y, v gen.sg. -ǫšta, u třetí slovesné třídy v nom.sg. mužského rodu zakončení -'ę, v gen.sg. -jǫšta, u čtvrté slovesné třídy v nom.sg. mužského rodu zakončení -ę a v gen.sg. -ęšta. Participium přítomné činné se skloňuje jako přídavné jméno.

Vzor skloňování participia přítomného činného sloves první a druhé třídy (nesy, -sǫšta) ve skloňování jmenném:

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1.nes-ynes-ǫštines-y
5.nes-ynes-ǫštines-y
4.nes-ǫštьnes-ǫštǫnes-ǫšte
2.nes-ǫštanes-ǫštęnes-ǫšta
6.nes-ǫštines-ǫštines-ǫšti
3.nes-ǫštunes-ǫštines-ǫštu
7.nes-ǫštemьnes-ǫštejǫnes-ǫštemь
8.nes-ǫštemьnes-ǫštejǫnes-ǫštemь
du.
1.nes-ǫštanes-ǫštines-ǫšti
5.nes-ǫštanes-ǫštines-ǫšti
4.nes-ǫštanes-ǫštines-ǫšti
2.nes-ǫštunes-ǫštunes-ǫštu
6.nes-ǫštunes-ǫštunes-ǫštu
3.nes-ǫštemanes-ǫštamanes-ǫštema
7.nes-ǫštemanes-ǫštamanes-ǫštema
8.nes-ǫštemanes-ǫštamanes-ǫštema
pl.
1.nes-ǫštenes-ǫštęnes-ǫšta
5.nes-ǫštenes-ǫštęnes-ǫšta
4.nes-ǫštęnes-ǫštęnes-ǫšta
2.nes-ǫštьnes-ǫštьnes-ǫštь
6.nes-ǫštichъnes-ǫštachъnes-ǫštichъ
3.nes-ǫštemъnes-ǫštamъnes-ǫštemъ
7.nes-ǫštines-ǫštamines-ǫšti
8.nes-ǫštines-ǫštamines-ǫšti

Vzor skloňování participia přítomného činného sloves třetí (znaję, -jęšta) a čtvrté třídy (chvalę, -ęšta) ve skloňování jmenném:

mužský rodženský rodstřední rodmužský rodženský rodstřední rod
sg.
1.znaj-ęznaj-ǫštiznaj-ę1.chval-ęchval-ęštichval-ę
5.znaj-ęznaj-ǫštiznaj-ę5.chval-ęchval-ęštichval-ę
4.znaj-ǫštьznaj-ǫštǫznaj-ǫšte4.chval-ęštьchval-ęštęchval-ęšte
2.znaj-ǫštaznaj-ǫštęznaj-ǫšta2.chval-ęštachval-ęštęchval-ęšta
6.znaj-ǫštiznaj-ǫštiznaj-ǫšti6.chval-ęštichval-ęštichval-ęšti
3.znaj-ǫštuznaj-ǫštiznaj-ǫštu3.chval-ęštuchval-ęštichval-ęštu
7.znaj-ǫštemьznaj-ǫštejǫznaj-ǫštemь7.chval-ęštemьchval-ęštejǫchval-ęštemь
8.znaj-ǫštemьznaj-ǫštejǫznaj-ǫštemь8.chval-ęštemьchval-ęštejǫchval-ęštemь
du.
1.znaj-ǫštaznaj-ǫštiznaj-ǫšti1.chval-ęštachval-ęštichval-ęšti
5.znaj-ǫštaznaj-ǫštiznaj-ǫšti5.chval-ęštachval-ęštichval-ęšti
4.znaj-ǫštaznaj-ǫštiznaj-ǫšti4.chval-ęštachval-ęštichval-ęšti
2.znaj-ǫštuznaj-ǫštuznaj-ǫštu2.chval-ęštuchval-ęštuchval-ęštu
6.znaj-ǫštuznaj-ǫštuznaj-ǫštu6.chval-ęštuchval-ęštuchval-ęštu
3.znaj-ǫštemaznaj-ǫštamaznaj-ǫštema3.chval-ęštemachval-ęštamachval-ęštema
7.znaj-ǫštemaznaj-ǫštamaznaj-ǫštema7.chval-ęštemachval-ęštamachval-ęštema
8.znaj-ǫštemaznaj-ǫštamaznaj-ǫštema8.chval-ęštemachval-ęštamachval-ęštema
pl.
1.znaj-ǫšteznaj-ǫštęznaj-ǫšta1.chval-ęštechval-ęštęchval-ęšta
5.znaj-ǫšteznaj-ǫštęznaj-ǫšta5.chval-ęštechval-ęštęchval-ęšta
4.znaj-ǫštęznaj-ǫštęznaj-ǫšta4.chval-ęštęchval-ęštęchval-ęšta
2.znaj-ǫštьznaj-ǫštьznaj-ǫštь2.chval-ǫštьchval-ęštьchval-ęštь
6.znaj-ǫštichъznaj-ǫštachъznaj-ǫštichъ6.chval-ęštichъchval-ęštachъchval-ęštichъ
3.znaj-ǫštemъznaj-ǫštamъznaj-ǫštemъ3.chval-ęštemъchval-ęštamъchval-ęštemъ
7.znaj-ǫštiznaj-ǫštamiznaj-ǫšti7.chval-ęštichval-ęštamichval-ęšti
8.znaj-ǫštiznaj-ǫštamiznaj-ǫšti8.chval-ęštichval-ęštamichval-ęšti

Participium přítomné (prézenta) trpné

Participium minulé trpné se tvoří od přítomného slovesného kmene (zakončeného u jednotlivých tříd na -o-, -no-, -je-, -i-, viz u sloves) přidáním přípony -m-. Participium minulé trpné se skloňuje jako tvrdý vzor přídavných jmen jmenného nebo složeného skloňování.

Vzor skloňování participia přítomného trpného sloves první třídy ve skloňování jmenném (vedomъ, -ma, -mo):

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1.vedo-m-ъvedo-m-avedo-m-o
5.vedo-m-ъvedo-m-ovedo-m-o
4.vedo-m-ъvedo-m-ǫvedo-m-o
2.vedo-m-avedo-m-yvedo-m-a
6.vedo-m-ěvedo-m-ěvedo-m-ě
3.vedo-m-uvedo-m-ěvedo-m-u
7.vedo-m-omьvedo-m-ojǫvedo-m-omь
8.vedo-m-omьvedo-m-ojǫvedo-m-omь
du.
1.vedo-m-avedo-m-ěvedo-m-ě
5.vedo-m-avedo-m-ěvedo-m-ě
4.vedo-m-avedo-m-ěvedo-m-ě
2.vedo-m-uvedo-m-uvedo-m-u
6.vedo-m-uvedo-m-uvedo-m-u
3.vedo-m-omavedo-m-amavedo-m-oma
7.vedo-m-omavedo-m-amavedo-m-oma
8.vedo-m-omavedo-m-amavedo-m-oma
pl.
1.vedo-m-ivedo-m-yvedo-m-a
5.vedo-m-ivedo-m-yvedo-m-a
4.vedo-m-yvedo-m-yvedo-m-a
2.vedo-m-ъvedo-m-ъvedo-m-ъ
6.vedo-m-ěchъvedo-m-achъvedo-m-ěchъ
3.vedo-m-omъvedo-m-amъvedo-m-omъ
7.vedo-m-yvedo-m-amivedo-m-y
8.vedo-m-yvedo-m-amivedo-m-y

Participium minulé (préterita)

Participium minulé činné se tvoří od infinitivního slovesného kmene (viz u sloves). Pokud je infinitivní slovesný kmen zakončen na souhlásku, připojuje se za kmen (a před koncovku) přípona -ъš- a v mužském rodu v nom.sg. je koncovka -ъ, pokud je infinitivní slovesný kmen zakončen na samohlásku -i, připojuje se za kmen (a před koncovku) přípona -'ьš- a v mužském rodu v nom.sg. je koncovka -'ь, pokud je infinitivní slovesný kmen zakončen na jinou samohlásku, připojuje se za kmen (a před koncovku) přípona -vъš- a v mužském rodu v nom.sg. je koncovka -vъ. Participium minulé činné se skloňuje jako přídavné jméno.

Vzor skloňování participia minulého činného sloves s kmenem zakončeným na souhlásku ve skloňování jmenném (nesъ, -sъša):

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1.nes-ъnes-ъšines-ъ
5.nes-ъnes-ъšines-ъ
4.nes-ъšьnes-ъšǫnes-ъše
2.nes-ъšanes-ъšęnes-ъša
6.nes-ъšines-ъšines-ъši
3.nes-ъšunes-ъšines-ъšu
7.nes-ъšemьnes-ъšejǫnes-ъšemь
8.nes-ъšemьnes-ъšejǫnes-ъšemь
du.
1.nes-ъšanes-ъšines-ъši
5.nes-ъšanes-ъšines-ъši
4.nes-ъšanes-ъšines-ъši
2.nes-ъšunes-ъšunes-ъšu
6.nes-ъšunes-ъšunes-ъšu
3.nes-ъšemanes-ъšamanes-ъšema
7.nes-ъšemanes-ъšamanes-ъšema
8.nes-ъšemanes-ъšamanes-ъšema
pl.
1.nes-ъšenes-ъšęnes-ъša
5.nes-ъšenes-ъšęnes-ъša
4.nes-ъšęnes-ъšęnes-ъša
2.nes-ъšьnes-ъšьnes-ъšь
6.nes-ъšichъnes-ъšachъnes-šichъ
3.nes-ъšemъnes-ъšamъnes-ъšemъ
7.nes-ъšines-ъšamines-ъši
8.nes-ъšines-ъšamines-ъši

Vzor skloňování participia minulého činného sloves s kmenem zakončeným na samohlásku -i ve skloňování jmenném (chval'ь, -'lьša):

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1.chval'-ьchval'-ьšichval'-ь
5.chval'-ьchval'-ьšichval'-ь
4.chval'-ьšьchval'-ьšǫchval'-ьše
2.chval'-ьšachval'-ьšęchval'-ьša
6.chval'-ьšichval'-ьšichval'-ьši
3.chval'-ьšuchval'-ьšichval'-ьšu
7.chval'-ьšemьchval'-ьšejǫchval'-ьšemь
8.chval'-ьšemьchval'-ьšejǫchval'-ьšemь
du.
1.chval'-ьšachval'-ьšichval'-ьši
5.chval'-ьšachval'-ьšichval'-ьši
4.chval'-ьšachval'-ьšichval'-ьši
2.chval'-ьšuchval'-ьšuchval'-ьšu
6.chval'-ьšuchval'-ьšuchval'-ьšu
3.chval'-ьšemachval'-ьšamachval'-ьšema
7.chval'-ьšemachval'-ьšamachval'-ьšema
8.chval'-ьšemachval'-ьšamachval'-ьšema
pl.
1.chval'-ьšechval'-ьšęchval'-ьša
5.chval'-ьšechval'-ьšęchval'-ьša
4.chval'-ьšęchval'-ьšęchval'-ьša
2.chval'-ьšьchval'-ьšьchval'-ьšь
6.chval'-ьšichъchval'-ьšachъchval'-ьšichъ
3.chval'-ьšemъchval'-ьšamъchval'-ьšemъ
7.chval'-ьšichval'-ьšamichval'-ьši
8.chval'-ьšichval'-ьšamichval'-ьši

Vzor skloňování participia minulého činného sloves s kmenem zakončeným na jinou samohlásku -i ve skloňování jmenném (znav'ь, -'ša):

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1.znav-ъznav-ъšiznav-ъ
5.znav-ъznav-ъšiznav-ъ
4.znav-ъšьznav-ъšǫznav-ъše
2.znav-ъšaznav-ъšęznav-ъša
6.znav-ъšiznav-ъšiznav-ъši
3.znav-ъšuznav-ъšiznav-ъšu
7.znav-ъšemьznav-ъšejǫznav-ъšemь
8.znav-ъšemьznav-ъšejǫznav-ъšemь
du.
1.znav-ъšaznav-ъšiznav-ъši
5.znav-ъšaznav-ъšiznav-ъši
4.znav-ъšaznav-ъšiznav-ъši
2.znav-ъšuznav-ъšuznav-ъšu
6.znav-ъšuznav-ъšuznav-ъšu
3.znav-ъšemaznav-ъšamaznav-ъšema
7.znav-ъšemaznav-ъšamaznav-ъšema
8.znav-ъšemaznav-ъšamaznav-ъšema
pl.
1.znav-ъšeznav-ъšęznav-ъša
5.znav-ъšeznav-ъšęznav-ъša
4.znav-ъšęznav-ъšęznav-ъša
2.znav-ъšьznav-ъšьznav-ъšь
6.znav-ъšichъznav-ъšachъznav-ъšichъ
3.znav-ъšemъznav-ъšamъznav-ъšemъ
7.znav-ъšiznav-ъšamiznav-ъši
8.znav-ъšiznav-ъšamiznav-ъši

Poznámka: Participium préterita trpné ve staroslověnštině už neexistovalo.

Participium perfekta činné

Participium perfekta činné se tvoří od infinitivního slovesného kmene (viz slovesa) příponou -l-. U sloves IA třídy a u atematického slovesa jasti, jejichž kořen je zakončen na -t- nebo -d-, tato souhláska před -l- zaniká. U sloves IA třídy, která mají v kmeni -r- nebo -l- se tvoří participium perfekta činné od kořene s oslabeným stupněm samohlásky. U sloves IIA třídy se přípona -l- připojuje většinou ke kmeni bez přípony -nǫ-. Participium perfekta činné se skloňuje jako přídavné jméno ve skloňování jmenném, vyskytuje se však jen v nominativu všech čísel.

Vzor tvarů participia perfekta činného (plulъ, -la, lo).

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1.plu-l-ъplu-l-aplu-l-o
du.
1.plu-l-aplu-l-ěplu-l-ě
pl.
1.plu-l-iplu-l-yplu-l-a

Participium perfekta trpné

Participium perfekta trpné se tvoří od infinitivního slovesného kmene (viz slovesa) příponami -t- nebo -n- nebo -en-.

Příponou -t- se tvoří participium perfekta trpné od sloves: IA třídy s kmenem zakončeným na nosovou samohlásku; sloves s infinitivním kmenem zakončeným na -rě-; sloves IIIA třídy s infinitivním kmenem zakončeným na -i- nebo -ě-.

Příponou -n- se tvoří participium perfekta trpné od sloves: s infinitivním kmenem zakončeným na -a- nebo -ě- (s výjimkou -rě-).

Příponou -en- se tvoří participium perfekta trpné od sloves: IA třídy se zakončením kořene na samohlásku; sloves IIA třídy (připojuje se přímo ke kořeni odtržením přípony -nǫ-); sloves III třídy s infinitivním kmenem zakončeným na -i- nebo -y-; sloves IVA třídy; atematického slovesa jasti.

Participium perfekta trpné se skloňuje jako přídavné jméno ve jmenném skloňování.

Vzor skloňování participia perfekta trpného tvořeného příponou -en- (pečenъ, -čena, -čeno):

mužský rodženský rodstřední rod
sg.
1.peč-en-ъpeč-en-apeč-en-o
5.peč-en-ъpeč-en-opeč-en-o
4.peč-en-ъpeč-en-ǫpeč-en-o
2.peč-en-apeč-en-ypeč-en-a
6.peč-en-ěpeč-en-ěpeč-en-ě
3.peč-en-upeč-en-ěpeč-en-u
7.peč-en-omьpeč-en-ojǫpeč-en-omь
8.peč-en-omьpeč-en-ojǫpeč-en-omь
du.
1.peč-en-apeč-en-ěpeč-en-ě
5.peč-en-apeč-en-ěpeč-en-ě
4.peč-en-apeč-en-ěpeč-en-ě
2.peč-en-upeč-en-upeč-en-u
6.peč-en-upeč-en-upeč-en-u
3.peč-en-omapeč-en-amapeč-en-oma
7.peč-en-omapeč-en-amapeč-en-oma
8.peč-en-omapeč-en-amapeč-en-oma
pl.
1.peč-en-ipeč-en-ypeč-en-a
5.peč-en-ipeč-en-ypeč-en-a
4.peč-en-ypeč-en-ypeč-en-a
2.peč-en-ъpeč-en-ъpeč-en-ъ
6.peč-en-ěchъpeč-en-achъpeč-en-ěchъ
3.peč-en-omъpeč-en-amъpeč-en-omъ
7.peč-en-ypeč-en-amipeč-en-y
8.peč-en-ypeč-en-amipeč-en-y

Vzorový text

Všeobecná deklarace lidských práv

praslovansky

Vьśi ľudьje rodętь sę svobodьni i orvьni vъ dostojьnьstvě i zakoně. Oni sǫtь odařeni orzumomь i sъvěstьjǫ i dъlžьni vesti sę drugъ kъ drugu vъ duśě bratrьstva.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Reference

  1. BOČEK, Vít. Praslovanština a jazykový kontakt. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 436 s. 
  2. LAMPRECHT, Arnošt. Praslovanština. 1. vyd. Brno: Univerzita J.E. Purkyně, 1987. 196 s. Dostupné online. S. 13. 
  3. a b c VEČERKA, Radoslav. Praslovanština [online]. Nový encyklopedický slovník češtiny [cit. 2017-04-14]. Dostupné online. ISBN 978-80-7422-480-5. 
  4. KOSEK, Pavel. Nový encyklopedický slovník češtiny [online]. Příprava vydání Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová. Praha: NLN, 2017 [cit. 2018-09-03]. Heslo Imperativ ve starší češtině. ISBN 978-80-7422-480-5. 
  5. ERHART, Adolf. Indoevropské jazyky [online]. Nový encyklopedický slovník češtiny [cit. 2017-07-29]. Dostupné online. ISBN 978-80-7422-480-5. 
  6. MAREŠOVÁ, Hana. Konsonantické kmeny [online]. Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, 2008-04-08 [cit. 2016-10-22]. Dostupné online. 

Literatura

Média použitá na této stránce

Slavic distribution origin.png
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0
Historical distribution of the Slavic languages. The area shaded in light purple is the Prague-Penkov-Kolochin complex of cultures of the 6th to 7th c. AD, likely corresponding to the spread of Slavic tribes at the time. The area shaded in darker red indicates the core area of Slavic river names (after en:EIEC, pp.524-526)