Pratt & Whitney T34

T34 Turbo-Wasp
Turbovrtulový motor T34 namontovaný na nose letounu B-17 při zkouškách.[1]
Turbovrtulový motor T34 namontovaný na nose letounu B-17 při zkouškách.[1]
Typturbovrtulový motor
VýrobcePratt & Whitney
První rozběhasi v roce 1950
Hlavní použitíC-133 Cargomaster
Výroba1951-1960

Pratt & Whitney T34 (tovární označení PT2) byl turbovrtulový motor s axiálním kompresorem[2] navržený a vyráběný společností Pratt & Whitney. Motor byl označen jménem Turbo-Wasp.[2]

Vývoj a popis

V roce 1945 začalo námořnictvo Spojených států amerických (US Navy) financovat vývoj turbovrtulového motoru. Motor s označením T34 byl nakonec vyráběn v letech 1951–1960, ale nikdy nebyl použit na letounu US Navy.

Motory YT34 se třílistými vrtulemi byly postaveny pro zkušební variantu letounu C-121, která nesla označení Lockheed R7V-2 Constellation. Testovací let proběhl 1. září 1954.[3]

V září 1950 byl motor T34 namontován na nos letounu Boeing B-17 Flying Fortress, který s ním zkušebně létal. Prvním skutečným použitím motoru byla jeho instalace na letoun Boeing YC-97J Stratofreighter, ze kterého se později stal letoun Aero Spacelines Super Guppy. Dalším použitím těchto motorů byla jejich montáž na letouny Douglas C-133 Cargomaster.[4]

Varianty

Letoun Douglas C-133 Cargomaster s motory T34
  • YT34-P-5 – výkon 5 229 hp (3 900 kW)[5]
  • YT34-P-12A – výkon 5 500 hp (4 101 kW)[6]
  • T34-P-3 – výkon 6 000 hp (4 469 kW)
  • T34-P-6 – výkon 5 531 hp (4 120 kW)[7]
  • T34-P-7W – výkon 7 100 hp (5 288 kW) – se vstřikováním vody
  • T34-P-9W – výkon 7 500 hp (5 586 kW) – se vstřikováním vody
  • PT2F-1 – výkon 5 500 hp (4 101 kW) – plánovaná civilní verze pro pohon letounů Lockheed L-1249B.[8]
  • PT2G-3 – výkon 5 600 hp (4 200 kW) – plánovaná civilní verze pro pohon letounů Lockheed L-1449 a výhledově i L-1549.[8]

Použití

Lockheed R7V-2 Constellation s motory T34

Vystavené motory

Specifikace (T34-P3)

Data pocházejí z publikace „Jane's All The World's Aircraft 1961–62“.[12]

Technické údaje

Součásti motoru

  • Kompresor: třináctistupňový axiální kompresor
  • Spalovací komora: prstencová spalovací komora s osmi hořáky
  • Turbína: třístupňová axiální turbína
  • Palivo: JP-4
  • Olejový systém: uzavřený okruh

Výkony

  • Maximální výkon: 6 000 hp (4 476 kW) – 5 500 hp (4 103 kW) plus 5,57 kN tahu (při vzletu)
  • Kompresní poměr: 6,7:1

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pratt & Whitney T34 na anglické Wikipedii.

  1. ↑ B-17 FLYING FORTRESS/44-85734 na stránkách warbirdregistry.org. Citováno: 16. června 2013
  2. ↑ a b Pratt & Whitney to power biggest U.S. military transports. Flight. Únor 1952, roč. LXI., čís. 2246, s. 6. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ JENKINS, Dennis R. Lockheed Secret Projects: Inside the Skunk Works. St. Paul, USA: MBI Publishing Company, 2001. 130 s. Dostupné online. ISBN 0-7603-0914-0. Kapitola Before Skunk Works, s. 28–29. (anglicky) 
  4. ↑ T34 Engine Archivováno 30. 6. 2013 na Wayback Machine. na stránkách výrobce. Citováno: 16. června 2013
  5. ↑ a b YC-97 Characteristics Summary Archivováno 22. 2. 2017 na Wayback Machine. na alternatewars.com. Citováno: 16.6.2013.
  6. ↑ Breffort, str. 134
  7. ↑ a b YC-121F Charactaristics Summary Archivováno 7. 10. 2016 na Wayback Machine. na alternatewars.com. Citováno: 16.6.2013.
  8. ↑ a b Breffort, str. 113.
  9. ↑ Breffort, Dominique. Lockheed Constellation: from Excalibur to Starliner Civilian and Military Variants. Paris: Histoire and Collecions, 2006. Print. ISBN 2-915239-62-2
  10. ↑ Post WWII Aircraft Engine Guide Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine. na webu uswarplanes.net. Citováno: 16. června 2013.
  11. ↑ a b Engine History: NASM Storage na stránkách enginehistory.org. Citováno: 16. června 2013.
  12. ↑ Taylor 1961, str. 513–515.

Literatura

  • BREFFORT, Dominique. Lockheed Constellation: from Excalibur to Starliner Civilian and Military Variants. Paříž: Histoire and Collecions, 2006. 176 s. ISBN 2-915239-62-2. 
  • GUNSTON, Bill. World Encyclopedia of Aero Engines, 5th Edition. Phoenix Mill, Gloucestershire, Anglie, Spojené království: Sutton Publishing Limited, 2006. Dostupné online. ISBN 0-7509-4479-X. S. 79. (anglicky) 
  • TAYLOR, John W. R. Jane's All The World's Aircraft 1961–62. Londýn: Sampson Low, Marston & Company, 1961. 

Související články

Podobné motory:

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Lockheed R7V-2 turboprop Connie in flight c1953.jpeg
A U.S. Navy Lockheed R7V-2 Super Constellation in flight. The R7V-2 was powered by four Pratt & Whitney YT34-P-12A turboprops. Two aircraft were acquired by the Navy (BuNos 131630, 131631), and another two were ordered by the Navy for the U.S. Air Force (YC-121F, BuNos 131660, 131661).
Douglas C-133A Cargomaster in flight.jpg
A U.S. Air Force Douglas C-133A-20-DL Cargomaster (s/n 56-2014) in flight. This aircraft was accepted by the USAF at Long Beach, California (USA), on 7 May 1959 and issued to the 1501st Air Transport Wing at Travis Air Force Base, California. In May 1960 it was reissued to the 1607th ATW at Dover AFB, Delaware. It crashed after takeoff from Goose Bay, Labrador (Canada), 7 November 1964, killing all seven crewmen.
Pratt-Whitney T-34 B-17 testbed NAN10-50.jpg
A Boeing B-17 used as the testbed for the Pratt & Whitney T-34 tuboprop engine. In 1945 the U.S. Navy funded the development of a turboprop engine. The T-34 was produced from 1951 to 1960, but never used in a U.S. Navy aircraft. The best known "user" was the Douglas C-133 Cargomaster.