Presbytis

Hulman
	Hulman mitrový (Presbytis femoralis)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	primáti (Primates);
Podřád	Haplorhini;
Infrařád	opice (Simiiformes);
Čeleď	kočkodanovití (Cercopithecidae);
Podčeleď	hulmani (Colobinae);
Rod	hulman (Presbytis); Eschscholtz, 1821
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Presbytis (česky hulman, toto jméno je však používáno pro větší množství rodů) je rod opic z čeledi kočkodanovití (Cercopithecidae) a podčeledi hulmani (Colobinae). V české literatuře se někdy označují jako menší hulmani.^[1]

Systematika

Rod zahrnuje celkem jedenáct druhů:^[2]

druh Presbytis chrysomelas Müller, 1838
druh Presbytis comata (Desmarest, 1822) – hulman sundský
druh Presbytis femoralis (Martin, 1838) – hulman mitrový
druh Presbytis frontata (Müller, 1838) – hulman běločelý
druh Presbytis hosei (Thomas, 1889) – hulman šedý
druh Presbytis melalophos (Raffles, 1821) – hulman černochocholatý
druh Presbytis natunae (Thomas & Hartert, 1894)
druh Presbytis potenziani (Bonaparte, 1856) – hulman mentavejský
druh Presbytis rubicunda (Müller, 1838) – hulman kaštanový
druh Presbytis siamensis (Müller & Schlegel, 1841)
druh Presbytis thomasi (Collett, 1893) – hulman ebenový

Počet hodnocených druhů je nicméně v rámci jednotlivých systémů nestálý, a to na základě tendence určité populace/poddruhy buďto osamostatňovat („splitting“), anebo naopak klasifikovat v rámci jednoho druhu („lumping“). Například v případě hulmana mentavejského (P. potenziani) ze stejnojmenného souostroví se lze setkat se systémem, kdy je dělen do poddruhů P. p. siberu z ostrova Siberut a P. p. potenziani z ostrovů Sipora, Severní Pagai a Jižní Pagai; anebo se systémem, v němž jsou oba tyto poddruhy povýšeny na samostatné druhy.^[3]^[4]

Situaci komplikuje fakt, že rod Presbytis je jedním z nejdiverzifikovanějších rodů starosvětských primátů a popsáno bylo více než 50 rozličných barevných variant. Evoluce asijských hulmanů byla ovlivňována dramatickými geologickými a klimatickými změnami v regionu Sundalandu během posledních milionů let. Studie mitochondriálního genomu z roku 2011 předpokládá, že rod prošel dvěma evolučními radiacemi, první v pozdním miocénu a druhou v raném až středním pleistocénu. Dobu divergence mezi rody Presbytis a Trachypithecus autoři studie odhadují na zhruba 11,5 (9–14) milionů let.^[3]

Popis

Hulmani rodu Presbytis jsou poměrně malé opice, dosahují zhruba velikosti menších makaků. Prodloužené končetiny, stavba kolenou i celková nižší tělesná hmotnost dělají z hulmanů velmi dobré skokany. Pohlavní dimorfismus je nevýrazný, samci nevykazují žádné excesivní druhotné pohlavní znaky. U některých druhů mohou být samice dokonce o něco málo větší než samci. Ve zbarvení srsti jednotlivých druhů/poddruhů existuje výše zmíněná variabilita, srst je pestřejší než v případě zástupců rodu Trachypithecus. Mláďata se vyznačují typickým pásovým nebo křížovým vzorem.^[1]^[5]

Biologie

Hulmani rodu Presbytis jsou rozšířeni v regionu Sundalandu, tj. od Thajska a západní Malajsie až po Sumatru, Borneo, Jávu a Mentavajské ostrovy. Nepronikli však směrem na východ do Wallacey, a schází proto na Sulawesi. Jde typicky o opice různých vnitrozemských lesních porostů, ačkoli se spíše vyhýbají bažinatým a horským lesům. Obývají stromové patro, kde se typicky pohybují pomocí obratného skákání, mohou však sestupovat i do podrostu.^[1]^[5]

Nejčastějším sociálním uspořádáním je jednosamcová sociální skupina. Výjimečně se objevují skupiny mnohosamcového-mnohosamicového charakteru nebo monogamie (jež je však typická např. pro hulmany mentavejské). Potravní spektrum může být různorodé, ve srovnání s rodem Trachypithecus jsou však tyto opice mnohem plodožravější.^[1]^[5]

Většina hulmanů rodu Presbytis spadá v důsledku lidského tlaku do některé z kategorie IUCN pro ohrožené druhy. Hulman mentavejský, hulman mitrový či hulman Presbytis chrysomelas jsou pokládány za druhy kriticky ohrožené.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d VANČATA, Václav. Primatologie – Díl 2. Catarrhina - opice a lidoopi. Praha: Univerzita Karlova, 2003. S. 88–90.
↑ hulman [online]. BioLib [cit. 0222-11-25]. Dostupné online.
↑ ^a ^b MEYER, Dirk; RINALDI, Ir. Dones; RAMLEE, Hatta. Mitochondrial phylogeny of leaf monkeys (genus Presbytis, Eschscholtz, 1821) with implications for taxonomy and conservation. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2011-05-01, roč. 59, čís. 2, s. 311–319. Dostupné online [cit. 2022-11-25]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2011.02.015. (anglicky)
↑ Quinten, M, Setiawan, A., Traeholt, C., Cheyne, S.M. & Whittaker, D. 2020. Presbytis siberu. The IUCN Red List of Threatened Species 2020: e.T39816A17986963. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2020-2.RLTS.T39816A17986963.en. Accessed on 25 November 2022.
↑ ^a ^b ^c FLEAGLE, John G. Primate Adaptation and Evolution. 3. vyd. San Diego: Elsevier, 2013. Dostupné online. ISBN 978-0-12-378632-6. S. 144.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Presbytis na Wikimedia Commons
Taxon Presbytis ve Wikidruzích

[:0-1] VANČATA, Václav. Primatologie – Díl 2. Catarrhina - opice a lidoopi. Praha: Univerzita Karlova, 2003. S. 88–90.

[2] hulman [online]. BioLib [cit. 0222-11-25]. Dostupné online.

[:1-3] MEYER, Dirk; RINALDI, Ir. Dones; RAMLEE, Hatta. Mitochondrial phylogeny of leaf monkeys (genus Presbytis, Eschscholtz, 1821) with implications for taxonomy and conservation. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2011-05-01, roč. 59, čís. 2, s. 311–319. Dostupné online [cit. 2022-11-25]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2011.02.015. (anglicky)

[4] Quinten, M, Setiawan, A., Traeholt, C., Cheyne, S.M. & Whittaker, D. 2020. Presbytis siberu. The IUCN Red List of Threatened Species 2020: e.T39816A17986963. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2020-2.RLTS.T39816A17986963.en. Accessed on 25 November 2022.

[:2-5] FLEAGLE, John G. Primate Adaptation and Evolution. 3. vyd. San Diego: Elsevier, 2013. Dostupné online. ISBN 978-0-12-378632-6. S. 144.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Navigation

Navigace

Tématické portály