Presupozice

Presupozice (předpoklad) je výraz ze sémantiky, jímž se označuje skutečnost, která se při výpovědi považuje za platnou, pokud má být komunikace smysluplná a úspěšná. Presupozice nejsou ve výpovědi vyjádřeny přímo, ale posluchač by je měl být schopen odvodit z kontextu. Rozlišují se presupozice sémantické a pragmatické. Sémantické presupozice se týkají bezprostředního významu věty, pragmatické presupozice se vztahují k širokému kontextu, představují „společné vědomí komunikantů“. Je zřejmé, že pragmatické presupozice nikdy nelze shrnout v jejich úplnosti.^[1][2]

Příklady

• Oznamovací věty: Mluvčí předpokládá, že výpovědí sděluje posluchači novou informaci: Studentům se exkurze líbila. Presupozice: Posluchač ví, že studenti byli na exkurzi. Posluchač neví, jaký měli studenti na exkurzi názor.
• Otázky: Mluvčí předpokládá, že posluchač určitou informaci ví nebo ji může zjistit: Kolik je hodin? Presupozice: Tázaný má hodinky (mobil, výhled na nástěnné hodiny apod.).
• Výzvy, rozkazy: Mluvčí předpokládá, že posluchač může něco vykonat: Prosím tě, otevři dveře! Presupozice: Dveře jsou zavřené. Posluchač je schopen a ochoten dveře otevřít. Je zřejmé, o které dveře se jedná (např. jsou v místnosti jenom jedny).
• Nabídky: Mluvčí předpokládá, že posluchač chce, aby bylo něco vykonáno: Počkej, pomůžu ti. Presupozice: Posluchač potřebuje pomoc.
• Rady, varování: Mluvčí předpokládá, že posluchač něco hodnotí jako správné / špatné: Ať si nespálíš vlasy! Presupozice: Posluchač nechce mít spálené vlasy.^[3]
• Rozdíl mezi sémantickými a pragmatickými presupozicemi: Nechtěl Petr vzbudit? Sémantické presupozice: Petr spí. Pragmatické presupozice: Mluvčí předpokládá, že dotazovaný ví, kdo je Petr, má informace, které mu dávají možnost odpovědět, umí česky, není hluchý apod.^[1]

Význam presupozic

Presupozice slouží k ekonomii mluvení – protože není možné v každé výpovědi stále opakovat všechny skutečnosti. Právě kvůli nestejným presupozicím mezi mluvčím a příjemcem někdy dochází k nejasnostem. Nestejné presupozice mohou vznikat z různých důvodů:

• Neznalost významu slov: Podej mi francouzák! (Žádaný neví, co je francouzák, a nemůže proto vyhovět).
• Neznalost prostředí a okolností: Až půjdeš koupit mléko, tak taky přines brambory. (Posluchač koupí brambory v obchodě, protože neví, že je má přinést ze sklepa).
• Neshoda mezi mluvčím a posluchačem: Můžu se večer na chvilku stavit? - Večer budeme mít oslavu. (Není jasné, jestli jde o pozvání na oslavu nebo naopak odmítnutí.)

Presupozice mohou sloužit k manipulaci s tázaným, například u tzv. sloučených otázek: Už jste přestal týrat psy? Presupozice, že tázaný týral psy. Chcete zhubnout bez námahy? Presupozice, že tázaný chce zhubnout.

Forma presupozic

Presupozice nese celá řada výrazů. Patří tam: [1]^[4]

• Expresivní slovesa (litovat, chlubit se): Mrzí mě, že jsem to nedokázal. Presupozice: Nedokázal jsem to.
• Implikativní slovesa: Pomstil jsem se mu. Presupozice: Předtím mi ublížil.
• Slovesa soudu (obvinit, pochválit, pomluvit): Obvinil mě, že jsem podváděl. Presupozice: Podvádění je špatné (sloveso obvinit presuponuje odsudek).
• Slovesa změny stavu:
  • Přestal jsem podvádět. Presupozice: Dříve jsem podváděl.
  • Vrátil jsem se. Presupozice: Už jsem tu byl a pak jsem byl pryč.
  • Ovdověl jsem. Presupozice: Byl jsem ženatý.
• Ireálná podmínková souvětí: Bylo by lépe, kdybych byl nepodváděl. Presupozice: Podváděl jsem.
• Některá adverbia: Už zase podvádíš! Presupozice: Už jsi podváděl i dříve.
• Popisy situace: Viděl jsem, jak jeden z hráčů podvádí. Presupozice: Existují hráči, kteří nepodvádějí.
• Elipsa:
  • Kolik je? (Otázka má správně znít: Kolik je hodin?, ale běžný mluvčí to na základě kontextu pochopí.)
  • Otec se dívá z okna. Vidí slepice (otec, za oknem).

Související pojmy

Presupozici je podobná premisa, předpoklad, který je však součástí výpovědi. Presupozice nejsou ve výpovědi explicitně vyjádřeny, posluchač je musí odvodit. Proces vysuzování neznámých skutečností z výpovědi se označuje jako inference. Smysluplnost, vnitřní provázanost výpovědi se označuje jako koherence. Pokud jsou některé presupozice mluvčího o posluchači nesprávné, text se pro posluchače stává nekoherentním.

Reference