Prevence

Prevence (z lat. praevenire, tj. předcházet) je soustava opatření, která mají bránit výskytu nežádoucího jevu a snižovat pravděpodobnost jeho vzniku. Snaží se předcházet například nemocem, drogovým závislostem, zločinům, nehodám, neúspěchu ve škole, sociálním konfliktům, násilí nebo ekologickým katastrofám.[1]

Typy prevence

Primární prevence, která zkoumá předpoklady, podmínky a příčiny jevů, jimž se má bránit, a hledá způsoby, jak zmíněným jevům předcházet, přičemž bývá zaměřena na veškeré obyvatelstvo.

Sekundární prevence se snaží příslušné jevy včas zachytit a bránit jejich prohlubování, šíření.

Terciární prevence se snaží zabránit opakování výskytu nežádoucího jevu. Je zaměřena na osoby právě vyléčené, propouštěné z výkonu trestu a podobně. [1]

Součástí primární prevence jsou dále:

  • Nespecifická primární prevence - aktivity snižující riziko vzniku nežádoucích jevů prostřednictvím lepšího využívání volného času jedince (různé zájmové kroužky či sportovní aktivity), dále přístup podporující zdraví, prevence se nevztahuje k žádnému konkrétnímu nežádoucímu jevu, působí obecně, nespecificky.
  • Specifická primární prevence - aktivity zaměřené na konkrétní cílovou skupinu a druh nežádoucího jevu, zaměřuje se na předcházení vzniku konkrétního rizika.
  • Indikovaná primární prevence - jedinec byl indikován, tzn. vybrán (diagnostikou, screeningem či jiným šetřením), cílem je zachytit problém u jedince co nejdříve, posoudit jeho stav a vyhodnotit potřebnost specifických intervencí.[2]

Rizikové chování

Rizikové chování je častým používaným pojmem v dokumentech týkající se prevence.

Na fungování člověka má negativní dopad jak z fyzického, tak psychického hlediska. Je ohrožující pro konkrétní osobu, ale i pro její okolí.[2] Má za následek zvýšené riziko zdravotních, sociálních, psychických, vzdělávacích a dalších hrozeb.[3]

Často se vyskytují i termíny jako nežádoucí jevy či sociálně patologické jevy. Tyto termíny souhrnně označují závažné poruchy chování jedince. Projevují se porušováním zejména sociálních norem, v některých případech i právních.[2]

Mezi formy rizikového chování se řadí: „rizikově zdravotní návyky, rizikové sexuální chování, agresivní chování, delikventní chování, rizikové chování ke společenským institucím, hráčství a rizikové sportovní aktivity.“ Jednotlivé formy tohoto chování se u jedince často vyskytují souběžně.[2]

Prevence ve školství

Školy mají povinnost realizovat programy prevence rizikového chování.[4]

Základním a výchozím dokumentem je Národní strategie primární prevence rizikového chování dětí a mládeže. Klíčovou roli při implementaci tohoto dokumentu zajišťuje MŠMT (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy). Mezi nejzákladnější dokumenty školy patří:

  • školní preventivní strategie
  • školní preventivní program (minimální preventivní program)
  • program proti šikanování [5]

Školy a učitelé hrají významnou roli při prevenci rizikového chování. Důležité je ve školním prostředí vytvořit pocit bezpečí a sounáležitosti.[6] Podpora well-beingu na základních školách se ukazuje jako důležitá součást vzdělávání a rozvoje dětí.[7] Cílem účinných preventivních programů je snížit riziko vzniku nežádoucích jevů.[8]

Na realizování prevence na školách se podílí: školní metodik prevence, výchovný poradce, školní psycholog, speciální pedagog, třídní učitelé a další pedagogičtí pracovníci školy. [9] Systém prevence sociálně patologických jevů se ve školách opírá především o funkci školního metodika prevence. [10] Mezi jeho standardní činnosti patří:

  • metodická a koordinační činnost,
  • podpora pozitivního sociálního klimatu,
  • zajištění podpůrného prostředí pro žáky.

Zastupuje tedy mnohostrannou roli při úspěšné realizaci preventivních programů ve školách.[11]

Škola se snaží předcházet těmto druhům rizikového chování:

Reference

  1. ↑ a b MAŘÍKOVÁ, Hana; PETRUSEK, Miloslav; VODÁKOVÁ, Alena. Velký sociologický slovník. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996. 1627 s. ISBN 80-7184-311-3. 
  2. ↑ a b c d MIOVSKÝ, Michal. Výkladový slovník základních pojmů školské prevence rizikového chování. [online]. Praha: Klinika adiktologie 1. LF UK, VFN, 2015 [cit. 2023-12-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ HUTYROVÁ, Miluše. Děti a problémy v chování: etopedie v praxi.. 1.. vyd. [s.l.]: Portál, 2019. ISBN 978-80-262-1523-3. 
  4. ↑ Vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-74
  5. ↑ Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. (2019). Národní strategie primární prevence rizikového chování dětí a mládeže na období 2019-2027. https://www.msmt.cz/uploads/narodni_strategie_primarni_prevence_2019_27.pdf
  6. ↑ Brooks, F. M., Magnusson, J., Spencer, N., & Morgan, A. (2012). Adolescent multiple risk behaviour: an asset approach to the role of family, school and community. Journal of public health, 34(suppl_1), i48-i56.
  7. ↑ Bula, M., & Nehyba, J. (2022). Charakteristika a efekt programů na podporu well-beingu ve vzdělávání adolescentů: přehledová studie. Studia paedagogica, 27(3), 63-97.)
  8. ↑ Onrust, S. A., Otten, R., Lammers, J., & Smit, F. (2016). School-based programmes to reduce and prevent substance use in different age groups: What works for whom? Systematic review and meta-regression analysis. Clinical psychology review, 44, 45-59.
  9. ↑ Česká školní inspekce. (2022).  Kvalita vzdělávání v České republice: Výroční zpráva 2021/2022. Dostupné online: https://www.csicr.cz/CSICR/media/Elektronicke-publikace/2022/Vyrocni_zprava_Ceske_skolni_inspekce_2021_2022/html5/index.html?pn=1
  10. ↑ Procházka, M. (2005). Příprava pedagogů na realizaci prevence na základních školách. Pedagogická orientace, 15(3), 95-97.)
  11. ↑ Procházka, M. (2020). Barriers to the implementation of primary prevention of risky behaviour in school in the context of teacher/school prevention methodologist activities. Pedagogická orientace, 30(4).
  12. ↑ Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. (2010, s. 1). Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních. Dostupné ke stažení z: https://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-dokumenty-doporuceni-a-pokyny

Externí odkazy