Prezident Spojených států amerických

Prezident Spojených států amerických
President of the United States of America
Znak prezidenta USA
Úřadující Joe Biden od 20. ledna 2021
Sídlo	Bílý dům
Nominuje	kolegium volitelů
Funkční období	4 roky, (nejvíce) 2 funkční období
První ve funkci	George Washington 30. dubna 1789
Vytvoření	Ústava USA 4. března 1789
Zástupce	viceprezident USA pořadí nástupnictví
Plat	400 000 dolarů ročně
Webová stránka	www.whitehouse.gov
Seznam prezidentů
Fanfára prezidenta Problémy s přehráváním? Nápověda.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prezident Spojených států amerických (anglicky President of the United States of America, POTUS) je hlavou Spojených států amerických. Podle Ústavy je vedoucí osobou výkonné moci federální vlády a vrchním velitelem ozbrojených sil. Spojuje v sobě pravomoci, které se v evropských zemích obvykle dělí mezi hlavu státu a premiéra (případně vládu jako celek). Vzhledem k jeho silnému postavení se tak hovoří o prezidentském systému – tzv. severoamerickém prezidencialismu.

Před přijetím ústavy roku 1788 byly Spojené státy řízeny podle Článků konfederace, které na federální úrovni nevytvářely žádný výkonný ani soudní orgán, pouze upravovaly pravomoci Kontinentálního kongresu. Předseda Kongresu (oficiálně Předseda spojených států v Kongresu sdružených, anglicky: President of the United States in Congress Assembled), byl vybrán z jeho členů ostatními delegáty. Jeho funkční období bylo omezeno na jeden rok a bylo stanoveno, že nesmí být do funkce zvolen víckrát než jednou. Postavení předsedy Kongresu bylo zejména ceremoniální a jeho rolí pak bylo řídit jednání v Kongresu a spolu s tím spojené administrativní úkoly, jako například vyřizování korespondence nebo podepisování oficiálních dokumentů Kongresu. Jelikož se ukázala nutnost silné centrální vlády se silnými pravomocemi, byla tato funkce nahrazena úřadem prezidenta Spojených států, jako hlavy státu a vrcholu výkonné složky státní moci.

Při vzniku Ústavy byly na roli a postavení prezidenta značně rozdílné pohledy. Jeden z návrhů propagoval myšlenku svěření moci výkonné do rukou sboru osob, z nichž by každé byla svěřena určitá působnost, případně by funkci vykonávali společně. Další z návrhů, jehož autorem byl Alexander Hamilton, prosazoval jakousi volenou obdobu panovníka britského typu s širokým spektrem pravomocí. Někteří delegáti v čele s Georgem Masonem protestovali a tvrdili, že se tím vytváří základ monarchie. Nakonec byl přijat kompromis předložený Jamesem Wilsonem. Prezidentské pravomoci však byly v klíčových oblastech omezeny a také prezident mohl být na rozdíl od krále odstraněn.^[1][2]

Volby prezidenta USA jsou nepřímé, tzn. že prezident není volen přímo občany, ale kolegiem volitelů, které tvoří volitelé (zástupci) jednotlivých států Unie. Prezidentem se může stát jen ten, kdo získá nadpoloviční většinu z 538 volitelů, tedy alespoň 270.

Jedno funkční období trvá 4 roky a nikdo nesmí být zvolen na víc než dvě volební období. Toto ustanovení bylo ratifikováno v roce 1951 jako XXII. dodatek Ústavy. Do té doby šlo pouze o tradici nastolenou prvním prezidentem Georgem Washingtonem, proto mohl být Franklin Delano Roosevelt zvolen prezidentem čtyřikrát (1932, 1936, 1940 a 1944). Důvodem vícenásobného zvolení byla 2. světová válka.

Podmínky pro zvolení za prezidenta upravuje Ústava Spojených států amerických, konkrétně: „Volitelnou na úřad prezidenta může být jen osoba, která získala občanství Spojených států zrozením či měla toto občanství v době přijetí ústavy, dosáhla věku třiceti pěti let a bydlí alespoň čtrnáct let ve Spojených státech“.^[3]

Čtrnáctý dodatek Ústavy (oddíl 3) říká, že ten, kdo coby funkcionář Spojených států přísahal dodržovat Ústavu Spojených států, a poté se angažoval v povstání nebo vzpouře proti ní a nebo poskytl pomoc či podporu jejím nepřátelům, nesmí vykonávat civilní ani vojenskou státní funkci Spojených států amerických.^[3] Čtrnáctý dodatek tedy vylučuje z kandidátů na prezidenta osoby, které se těchto činů dopustily. Navíc je „automaticky se vykonávající“ – tedy ke svému uplatnění nepotřebuje žádný úkon jako například znalecký posudek, usnesení soudu nebo pravomocný rozsudek, trestající dotyčného za výše zmíněné činy.^[zdroj?]

Prezident se funkce ujímá složením přísahy do rukou předsedy Nejvyššího soudu, která zní:^[3]

“I (name) do solemnly swear (or affirm) that I will faithfully execute the Office of President of the United States, and will to the best of my Ability, preserve, protect and defend the Constitution of the United States.”

Český překlad:

„Já ___ ___,  slavnostně přísahám, že budu čestně vykonávat funkci prezidenta Spojených států a podle svých sil budu zachovávat, střežit a bránit ústavu Spojených států.“

Prezident je z pozice hlavy státu a výkonné složky státní moci nejvyšší autoritou v řízení státních záležitostí a práce federální vlády. Předsedá kabinetu (který dále tvoří viceprezident a ministři) a rovněž Národní bezpečnostní radě. Mezi hlavní prezidentovy povinnosti patří chránit Ústavu a prosazovat zákony schválené Kongresem - tato povinnost je ústavně zakotvená článkem, který ustanovuje že prezident "pečuje o to, aby zákony byly svědomitě plněny".^[3] Za tímto účelem vydává výkonná nařízení, prezidentské proklamace, prezidentské směrnice a další dokumenty, které jsou pro federální úřady závazné. Prezident také zajišťuje financování federálních agentur a sestavuje návrh rozpočtu, který však podléhá schválení Kongresem;^[4] taktéž řídí správu vládního majetku^[5] a zadávání veřejných zakázek.^[6] Kongres může udělit prezidentovi ještě širší pravomoci, zejména pokud jde o řízení národního hospodářství a ochranu bezpečnosti USA, například v době války nebo výjimečného stavu.^[7]

Prezident rovněž jmenuje a odvolává vedoucí všech ministerstev a vrcholných úřadů a stovky dalších vysokých federálních úředníků, například ředitele FBI a CIA, administrátora NASA, členy představenstva USPS a Amtraku, a mnoho dalších. Z celkového počtu cca 4 tisíc je pro jmenování 1200 nejvyšších funkcionářů nutný souhlas Senátu,^[8] ale pro jejich odvolání na základě soudního rozhodnutí v kauze Myers v. Spojené státy souhlas potřeba není.^[9] Specifickým případem jsou členové rady guvernérů Federálních rezerv, které prezident odvolat nemůže. Vedle těchto vrcholných pozic je však velká většina federálních zaměstnanců vybírána prostřednictvím systému státní služby, kdy jmenování a postup jsou založeny na schopnostech a zkušenostech.^[7]

Prezident nese hlavní zodpovědnost za styky USA s cizími státy, jmenuje velvyslance a konzuly (kteří však musí být schváleni Senátem), a přijímá cizí velvyslance a jiné veřejné činitele. Spolu s ministrem zahraničí řídí všechny oficiální styky se zahraničními vládami. Účastní se konferencí na nejvyšší úrovni a přímých porad hlav států o hospodářských a politických problémech. Prostřednictvím ministerstva zahraničí je prezident zodpovědný za ochranu Američanů v zahraničí a cizích státních příslušníků v USA. Prezident rovněž rozhoduje o uznání nových států a nových vlád a sjednává smlouvy s jinými státy, které jsou pro Spojené státy závazné po schválení dvoutřetinovou většinou Senátu. Dále může uzavírat s cizími mocnostmi tzv. výkonné dohody, které schválení Senátem nepodléhají.^[7]

Prezident je též vrchním velitelem Ozbrojených sil a prostřednictvím ministra obrany řídí všechny vojenské operace. Vyslání jednotek mimo státní území je však možné pouze pokud Kongres vyhlásí válku nebo prezidenta zmocní k ozbrojeným akcím.^[10] I v době míru má jisté pravomoci pro mimořádné situace, zejména může vyhlásit federální výjimečný stav.^[11] Dále například schvaluje likvidaci teroristů,^[12] může v případě únosu letadla nařídit jeho sestřelení^[13] a je rovněž držitelem nukleárního kufříku.

Přestože Ústava stanoví, že „veškerá zákonodárná moc“ náleží Kongresu,^[3] má prezident jako tvůrce veřejné politiky významnou legislativní úlohu. Může vetovat kterýkoliv Kongresem schválený návrh zákona; veto je sice možné přehlasovat dvoutřetinovou většinou v obou komorách Kongresu, nicméně k tomu dochází pouze asi u 7% vetovaných zákonů.^[14] Ve výroční zprávě a zvláštních zprávách Kongresu může prezident navrhnout zákony, které považuje za nutné. Kdyby Kongres odložil projednávání těchto návrhů, má prezident pravomoc svolat zvláštní zasedání. Kromě toho může prezident jako lídr politické strany a vrcholný představitel vlády USA ovlivňovat veřejné mínění, a tím také zákonodárné jednání v Kongresu.^[7]

Mezi prezidentovy ústavní pravomoci patří jmenování federálních soudců včetně Nejvyššího soudu, a rovněž zástupců USA v mezinárodních tribunálech^[15] (po schválení Senátem a bez možnosti odvolání).^[3] Dále pak při ozbrojeném konfliktu zřizuje vojenské tribunály pro souzení zajatých nepřátelských bojovníků.^[16] Další významnou pravomocí je udělení plné nebo podmínečné milosti každému, kdo byl odsouzen pro porušení federálního zákona s výjimkou vlastizrady.^[7]

Jako hlava státu a nejvyšší ústavní činitel podle protokolárního pořadí vykonává prezident také mnoho ceremoniálních funkcí, například vydává slavnostní prohlášení při příležitosti významných dní a také udílí čestné občanství a státní vyznamenání, mezi která patří:

• Prezidentská medaile svobody,^{[pozn. 1]}
• Medaile cti,^{[pozn. 2]} nebo
• Národní vyznamenání za vědu.

Vedle toho pak plní mnoho méně formálních funkcí. Například William Howard Taft v roce 1910 zahájil tradici slavnostního prvního vhazování na baseballovém zápase v Griffith Stadium ve Washingtonu, D.C, u příležitosti zahájení sezóny. Dále je každý prezident od dob Theodora Roosevelta čestným předsedou Boy Scouts of America. Rutherford B. Hayes začal v roce 1878 s velikonočním koulením vajec na zahradě Bílého domu pro místní děti. Počínaje rokem 1947, od dob vlády Harryho S. Trumana, je prezident na každý Den díkůvzdání obdarován živým domácím krocanem v rámci národní prezentace v Bílém domě. Od roku 1989, kdy George H. W. Bush formalizoval zvyk „udělit milost“ krocanovi, je tento převezen na farmu, kde ve zdraví dožije.

Prezident je po dobu výkonu funkce chráněn imunitou, která však není explicitně udělena Ústavou nebo federálním zákonem. V civilních případech vychází z rozhodnutí Nejvyššího soud USA v případu Nixon v. Fitzgerald (1982), který určil, že prezident má absolutní imunitu před občanskoprávními žalobami týkajícími se činů vykonávaných v rámci jeho úřadu.^[17] Výklad práva k trestní imunitě vychází z právních memorand z let 1973^[18] a 2000,^[19] podle kterých je trestní stíhání prezidenta ve výkonu úřadu neústavní, a to kvůli jeho symbolickému postavení jako hlavy národa. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu v případu Trump v. Spojené státy (2024) mají imunitu rovněž bývalí prezidenti, a to vůči trestnímu stíhání za oficiální činy během svého působení ve funkci. Tato imunita však není absolutní a nebrání vyšetřování prezidenta.^[20]

Prezident rovněž jako hlava výkonné moci disponuje za určitých okolností exekutivním privilegiem, tedy právem zadržet informace, na které by jinak měl Kongres či soudy nárok.

Impeachment je jediným nástrojem, jak odvolat prezidenta Spojených států z úřadu. Článek I. a II. Ústavy hovoří o typech provinění (těžký zločin, zpronevěra, vlastizrada…), procesu obžaloby (impeachment) a soudním řízení. Pro odvolání je nutné:

1. vyšetření Sněmovnou reprezentantů či její komisí
2. obžaloba, kterou může vznést jen Sněmovna reprezentantů. Pro obvinění je nutné nadpoloviční většiny všech členů Sněmovny.
3. soudním tribunálem je pak Senát, kterému předsedá předseda Nejvyššího soudu. Prezident je zbaven úřadu, pokud hlasují pro vinu alespoň 2/3 přítomných senátorů.^[3]

Procesu odvolání byli podrobeni tři prezidenti, žádný z nich však odvolán nebyl. Andrew Johnson (1868) byl žalován po odvolání ministra války a sporu se Senátem bez konkrétního obvinění, Bill Clinton (1998) byl po aféře s Monikou Lewinskou obviněn z křivé přísahy a bránění spravedlnosti a od prosince 2019 byl po schválení ústavní žaloby Sněmovnou reprezentantů souzen Donald Trump v bodech zneužití úřadu a obstrukcí vůči Kongresu.^[21]

Richard Nixon se po obvinění z maření spravedlnosti, zneužití pravomoci a pohrdání Kongresem procesu vyhnul svým odstoupením v srpnu 1974.

Podle Ústavy se v případě uprázdnění funkce prezidenta úřadu pro zbytek funkčního období ujme jeho viceprezident volený současně s ním.^[3] Zákon Kongresu stanovuje pořadí nástupnictví, které se použije v případě, že toho viceprezident není schopen. Dále tuto problematiku upravuje XXV. dodatek Ústavy platný od roku 1967:

1. oddíl

„V případě zbavení prezidenta úřadu nebo v případě jeho smrti nebo rezignace stane se prezidentem viceprezident.“

2. oddíl

„Kdykoli nastane uvolnění úřadu viceprezidenta, jmenuje prezident viceprezidenta, který se ujme úřadu, ihned po schválení většinou hlasů obou komor Kongresu.“

3. oddíl

„Kdykoli prezident postoupí prozatímnímu předsedovi Senátu a předsedovi Sněmovny reprezentantů písemné prohlášení, že není způsobilý vykonávat pravomoci a povinnosti svého úřadu, a dokud jim nepředá písemné prohlášení o opaku, vykonává takové pravomoci a povinnosti viceprezident jako úřadující prezident.“

4. oddíl

„Kdykoli viceprezident a bud' většina vedoucích sekcí exekutivy, nebo jiného takového útvaru, který může Kongres zákonem zřídit, postoupí prozatímnímu předsedovi Senátu a předsedovi Sněmovny reprezentantů písemné prohlášení, že prezident není způsobilý vykonávat pravomoci a povinnosti svého úřadu, ujme se pravomocí a povinností úřadu viceprezident jako úřadující prezident.“

Dodatek byl využit sedmkrát:

1. Dne 12. října 1973, kdy Nixon nominoval na viceprezidenta michiganského kongresmana Geralda Forda po rezignaci Spira Agnewa.
2. Dne 9. srpna 1974, kdy rezignoval Richard Nixon na úřad prezidenta.
3. Dne 20. srpna 1974 nový prezident Ford nominoval na úřad viceprezidenta bývalého guvernéra New Yorku Nelsona Rockefellera.
4. Dne 12. července 1985 se na časový úsek 11:28 – 19:22, kdy Ronald Reagan podstoupil kolonoskopii, stal úřadujícím prezidentem George H. W. Bush
5. Dne 29. června 2002 se na časový úsek 7:09 – 9:24, kdy George W. Bush podstoupil kolonoskopii, stal úřadujícím prezidentem Dick Cheney.
6. Dne 21. července 2007 se na časový úsek 7:09 – 9:21, kdy George W. Bush podstoupil kolonoskopii, stal úřadujícím prezidentem Dick Cheney.
7. Dne 19. listopadu 2021 se na časový úsek 10:10  – 11:35 kdy Joe Biden podstoupil kolonoskopii, stala úřadující prezidentkou Kamala Harrisová.

Při neúspěšném atentátu na prezidenta Reagana 30. března 1981 nebyl XXV. dodatek uplatněn a viceprezident George H. W. Bush, který byl v té chvíli na palubě letadla z Texasu do úřadu, se neujal funkce úřadujícího prezidenta. Přesto k tomu byly právní předpoklady splněny. Prezident Reagan byl během chirurgického zákroku v bezvědomí. Operace skončila v 18:20 hodin místního času, ale prezident nenabyl vědomí před 19:30 hod.^[23] Viceprezident Bush, který se do Bílého domu dostavil v 19:00 hod, tak mohl uplatnit 4. oddíl dodatku, protože prezident nebyl schopen písemně požádat o předání výkonu funkce podle 3. oddílu. Této možnosti však nevyužil.^[24]

Někteří bývalí prezidenti zažili po odchodu z úřadu významné kariéry. Mezi příklady patří funkční období Williama Howarda Tafta jako předsedy Nejvyššího soudu Spojených států a práce Herberta Hoovera na reorganizaci vlády po druhé světové válce. Grover Cleveland, jehož kandidatura na znovuzvolení v roce 1888 byla neúspěšná, se do funkce vrátil v dalších volbách o čtyři roky později. Dva bývalí prezidenti zasedali v Kongresu poté, co opustili Bílý dům: John Quincy Adams byl zvolen do Sněmovny reprezentantů, kde působil 17 let, a Andrew Johnson se vrátil do Senátu v roce 1875, nicméně ještě téhož roku zemřel.

Každý prezident od dob Herberta Hoovera vytvořil úložiště dokumentů známé jako prezidentská knihovna pro uchování a zpřístupnění oficiálních dokumentů, záznamů a dalších listin a materiálů. Harry Truman, Dwight Eisenhower, Richard Nixon a Ronald Reagan se nechali v areálech svých prezidentských knihoven pohřbít.

V roce 1958 byl přijat Zákon o bývalých prezidentech (The Former Presidents Act), který spolu s dalšími zákony upravuje benefity, které hlavě státu po odchodu z funkce náleží:^[25][26]

• Doživotní renta - například v roce 2017 byla její výše 200 000 amerických dolarů ročně.
• Náhrada výdajů spojených s odchodem z funkce - po dobu sedmi měsíců po skončení funkčního období pokrývá náklady na kancelářské prostory, náhrady zaměstnancům, komunikační služby a podobně.
• Ochrana Tajnou službou - vztahuje se na bývalého prezidenta, jeho manžela či manželku a děti mladší 16 let. V letech 1965 až 1996 byl nárok na ochranu doživotní. Zákonem z roku 1994 byla ochrana zkrácena na 10 let po opuštění funkce, v roce 2012 byla opět zavedena doživotní.
• Zdravotní služby - nárok na bezplatné lékařské ošetření ve vojenských nemocnicích.
• Financování provozu kanceláře - zajišťováno vládní agenturou General Services Administration

Tyto nároky nemá prezident, který byl z funkce odstraněn procesem impeachmentu.

• Prezidentská zařízení a dopravní prostředky
• 
  Bílý dům
• 
  Camp David
• 
  Blair House
• 
  Prezidentská limuzína
• 
  Air Force One
• 
  Marine One

• Volby prezidenta Spojených států amerických
• Seznam prezidentů Spojených států amerických
• Úřadující prezident Spojených států amerických
• Seznam viceprezidentů Spojených států amerických
• Seznam prvních dam USA
• Nástupnictví na úřad prezidenta Spojených států amerických
• Přísaha prezidenta Spojených států amerických
• Seznam manželek viceprezidentů Spojených států amerických

• Obrázky, zvuky či videa k tématu prezident Spojených států amerických na Wikimedia Commons
• Galerie prezident Spojených států amerických na Wikimedia Commons
• Kategorie Dokumenty prezidenta USA ve Wikizdrojích
• (anglicky)Oficiální stránky Bílého domu
• Hlasy přísahajících prezidentů, rozhlas.cz