Prillwitzské idoly

Prillwitzské idoly
Vystavené Prillwitzské idoly
Vystavené Prillwitzské idoly
Základní informace
Autorneznámý
Vznik17. – 18. století
PůvodPrillwitz, Německo
Vlastnosti
Mediumbronz
Umístění
UmístěníFreilichtmuseum Schwerin-Mueß
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prillwitzské či retranské idoly jsou sbírka bronzových sošek, údajně pocházejících z kultovního střediska polabského kmene Ratarů Retry, ve skutečnosti však falza z 18. století. Kromě neforemných kovových sošek bohů s runovými nápisy obsahuje také kameny s runovými nápisy, nože a další předměty.

Vznik těchto falz souvisel s obnoveným zájmem o předkřesťanské Polabské Slovany v Německu 17. a 18. století. Významný byl především vliv díla Genealochronicon Megapolitanum Bernharda Latoma sepsaného již v roce 1610, ale vydaného tiskem až v roce 1745. V této knize se objevuje myšlenka že Retra stávala na hradním návrší v meklenburské vesnici Prillwitz. Právě toto dílo pravděpodobně vedlo myšlence na vytvoření falešných idolů.[1]

Informace o idolech se na veřejnosti objevily kolem roku 1760, kdy byly majetkem neubrandenburského zlatníka Gideona Sponholze. Podle něj byly sošky, původně uložené ve dvou schránkách, vykopány na farní zahradě již v roce 1687 pastorem Friedrichem Sponholzem z vesnice Prillwitz. Po uveřejnění existence sbírky z ní lékař Joachim Hempel zakoupil od Sponholze čtyřicet šest kusů a poté je prodal superintendentovi Andreasovi Gottliebovi Maschovi, který zároveň získal dalších dvacet kusů od Sponholze. Masch poté nechal vyhotovit kresby sošek a knižně je vydat roku 1771 v Berlíně.[2]

Již v té době se ozvaly hlasy vyjadřující pochybnosti o pravosti idolů i takové, které je obhajovaly. Jejich popularita vzrostla především s nastupujícím romantismem, skepticky se k nim stavěl například Josef Dobrovský a Wilhelm Grimm, zatímco Jan Potocki jimi byl nadšen. Maschovu sbírku a také další předměty od Sponholze zakoupil na počátku 19. století meklenbursko-střelický vévoda Karel II. Ten v obavách, že byl podveden, nařídil vyšetřování, které došlo k závěru, že sošky zakoupené vévodou od Sponholze jsou podvrh. Přestože přímé důkazy o podvrženosti Maschovy části sbírky chyběly, celý soubor začal být podezřelý a prillwitzské idoly byly obecně považovány za falsa.[3]

Přestože se stále objevovali obhájci pravosti idolů jako Ján Kollár nebo Jan Erazim Sojka, v akademické sféře ukončil debatu o této sbírce roku 1881 článkem K otázce slovanských run chorvatský slavista Vatroslav Jagić. I poté však byly chápány jako pravé v pracích amatérských badatelů jako Josef Růžička nebo Martin Žunkovič.[4]

Prillwitzské idoly během období romantismu silně ovlivnily umělecké ztvárnění slovanských božstev, například v díle Mikoláše Alše nebo Věnceslava Černého. Socha Radegasta na vrcholu Radhošť Albína Poláška také vychází z podoby tohoto boha kterou mu přisoudily prillwitzské idoly.[5][6]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ SKLENÁŘ, Karel. Slepé uličky archeologie. [s.l.]: Mht, 1995. S. 9. [Dále jen Sklenář (1995)]. 
  2. ↑ Sklenář (1995), s. 10.
  3. ↑ Sklenář (1995), s. 10-12.
  4. ↑ Sklenář (1995), s. 13-14.
  5. ↑ Sklenář (1995), s. 12.
  6. ↑ http://jicinsky.denik.cz/zpravy_region/k-puvodu-vyobrazeni-hlavy-prachovskeho-buzka-peliska-20140325.html

Externí odkazy


Média použitá na této stránce

Piekosiński - Kamienie mikorzyńskie - Tabl. II B. Radegast (tył).jpg
Tabl. II B. Bałwanki przylwickie. Radegast (tył), [w:] Franciszek Piekosiński, Kamienie mikorzyńskie, Kraków 1896; przedruk z: Andreas Gottlieb Masch, Daniel Woge, Die gottesdienstlichen Alterthümer der Obotriten, aus dem Tempel zu Rhetra, am Tollenzer-See, Berlin 1771, fig. 1.b.
Piekosiński - Kamienie mikorzyńskie - Tabl. II C. Wenera Anadiomena.jpg
Tabl. II C. Bałwanki przylwickie. Wenera Anadiomena, [w:] Franciszek Piekosiński, Kamienie mikorzyńskie, Kraków 1896; przedruk z: Andreas Gottlieb Masch, Daniel Woge, Die gottesdienstlichen Alterthümer der Obotriten, aus dem Tempel zu Rhetra, am Tollenzer-See, Berlin 1771, fig. 27.
Piekosiński - Kamienie mikorzyńskie - Tabl. IV B. Podaga.jpg
Tabl. IV B. Bałwanki przylwickie. Podaga, [w:] Franciszek Piekosiński, Kamienie mikorzyńskie, Kraków 1896; przedruk z: Andreas Gottlieb Masch, Daniel Woge, Die gottesdienstlichen Alterthümer der Obotriten, aus dem Tempel zu Rhetra, am Tollenzer-See, Berlin 1771, fig. 5.b.
Piekosiński - Kamienie mikorzyńskie - Tabl. II A. Radegast (przód).jpg
Tabl. II A. Bałwanki przylwickie. Radegast (przód), [w:] Franciszek Piekosiński, Kamienie mikorzyńskie, Kraków 1896; przedruk z: Andreas Gottlieb Masch, Daniel Woge, Die gottesdienstlichen Alterthümer der Obotriten, aus dem Tempel zu Rhetra, am Tollenzer-See, Berlin 1771, fig. 1.a.
Piekosiński - Kamienie mikorzyńskie - Tabl. III A. Radegast.jpg
Tabl. III A. Bałwanki przylwickie. Radegast, [w:] Franciszek Piekosiński, Kamienie mikorzyńskie, Kraków 1896; przedruk z: Andreas Gottlieb Masch, Daniel Woge, Die gottesdienstlichen Alterthümer der Obotriten, aus dem Tempel zu Rhetra, am Tollenzer-See, Berlin 1771, fig. 3.
Piekosiński - Kamienie mikorzyńskie - Tabl. III B. Podaga.jpg
Tabl. III B. Bałwanki przylwickie. Podaga, [w:] Franciszek Piekosiński, Kamienie mikorzyńskie, Kraków 1896; przedruk z: Andreas Gottlieb Masch, Daniel Woge, Die gottesdienstlichen Alterthümer der Obotriten, aus dem Tempel zu Rhetra, am Tollenzer-See, Berlin 1771, fig. 5.a.
Piekosiński - Kamienie mikorzyńskie - Tabl. IV A. Perkunust.jpg
Tabl. IV A. Bałwanki przylwickie. Perkunust, [w:] Franciszek Piekosiński, Kamienie mikorzyńskie, Kraków 1896; przedruk z: Andreas Gottlieb Masch, Daniel Woge, Die gottesdienstlichen Alterthümer der Obotriten, aus dem Tempel zu Rhetra, am Tollenzer-See, Berlin 1771, fig. 6.