Prkoš

Prkoš
Úmrtí1041
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Prkoš (? – 1041) byl družiník českého knížete Břetislava I., který se dopustil zrady.

Život

Ačkoliv jeho jméno přežívá jako symbol zrádce, muselo se původně jednat o významnou osobnost. Zřejmě zastával funkci nejvyššího správce země a českého knížete zastupoval v nutných záležitostech, hlavně vojenských. Důvodem tohoto zastupování bylo, že Břetislav I. neměl dospělé přibuzné, na něž by se mohl spolehnout a jeho synové byli ještě v dětském věku. K zajímavostem patří to, že se Prkoš zrady nedopustil v době, kdy byl český kníže v nouzi a na sestupu, ale na politickém vzestupu.[1]

Prkošovou osobností se zabývala řada kronikářů a každý z nich podává poněkud odlišný pohled:

Podle Kosmase

Podle kronikáře Kosmase byl podplacen nepřítelem a umožnil mu projít tím, že nepostavil stráž před opevněním, ale až tam, kde byly lesíky nepříteli schůdné. Kníže Břetislav ho potrestal tím, že mu dal vyloupat oči, utít ruce a nohy a torzo těla hodit do řeky.[2]

Podle tak řečeného Dalimila

Podle Dalimilovy kroniky měl Prkoš podle příkazu knížete Břetislava zabránit saským vojskům spojit se s císařem. Ten je nechal projít a Sasové pálili zemi, Prkošovi při tom neškodili. Břetislav mu za trest nechal „...oči vynieti, potom rucě i nozě utieti...“.[3]

Podle Toulek českou minulostí

Snad byl Moravan z rodu Municů. V roce 1040 byl pověřen správou hradiště Bíliny jako kastelán při vpádu míšeňského markraběte Ekkeharda II. do severních Čech. Ekkehardem se dal podplatit a stáhl bojovníky z pohraničních opevnění. Saské vojsko pak mohlo volně loupit a vraždit na Bílinsku, Teplicku i Mostecku. Mezitím došlo k bitvě u Brůdku, při které bylo vojsko Jindřicha III. zaskočeno a poraženo. Kníže Břetislav s vojskem přispěchal k Bílině a když zjistil, že jej Prkoš zradil, dal ho potrestat potupnou smrtí. Podle kronikáře Dalimila mu dal vyloupat oči, utít ruce a nohy, a hodit ho do hlubin řeky[1] Bíliny.[4] Naopak kronikář Kosmas při svém hodnocení Prkošovy osobnosti mu nemá za zlé, že se dal podplatit, protože to byl od něj pouze úskok či morálně přípustná válečná lest. Co však je podle kronikáře zavrženíhodné, že Prkoš nedodržel slib věrnosti a zradil svého pána, což považuje Kosmas za naprosto neomluvitelné.

Odraz v literatuře

Prkoš se stal námětem hry Josefa Kajetána Tyla Prkoš Bilinský.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Toulky českou minulostí – 53. schůzka: Břetislavovy boje
  2. ↑ KOSMAS. Kosmova kronika česká. Praha: Svoboda, 1971. Kapitola XI, s. 93. 
  3. ↑ TAK ŘEČENÝ DALIMIL. Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila. [s.l.]: Matice česká, 1877. Dostupné online. Kapitola XlIV. 
  4. ↑ LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců. III. Správa a obrana země (1012–1055). Praha: Libri, 2008. 282 s. ISBN 978-80-7277-365-7. Kapitola Bílina, s. 121–131. 
  5. ↑ Prkoš Bílinský

Externí odkazy

Bílínský kastelán
Předchůdce:
?		před 1040 - 1040
Prkoš		Nástupce:
Eppo (kastelán)