Prožitek blízké smrti

Prožitek blízké smrti také Zážitek blízké smrti (z anglického Near Death Experience - NDE) je psychologický fenomén osobních zážitků spojených s blížící se smrtí. Obsah a rozsah popisovaných zážitků je široký a individuálně různý, vykazuje však společné schéma, například opuštění vlastního těla, přehrání filmu vlastního života jako návrat do minulosti s detailními vzpomínkami a emocemi, zážitek cesty tunelem k bariéře, bráně, nebo k řece, také setkání s již zemřelými příbuznými. Často bývá popisováno setkání se světelnou bytostí a neverbální komunikace s ní, při kterém bývá prožíván pocit neobyčejně silné lásky. Jsou zaznamenány příběhy ateistů, kteří se po takovém zážitku začnou více zajímat o duchovní aspekty života, náboženství a filozofii. Prožitky blízké smrti jsou pokládány některými věřícími za důkaz existence duše a života po smrti.

Vědecký konsenzus vysvětluje zážitky z klinické smrti procesy probíhajícími při umírání v mozku a postupem prokrvování smyslových orgánů při oživování.^[1] Z biologického hlediska nelze akceptovat dualistickou představu o tělu a duši jako o dvou samostatných entitách. Duševní procesy a duchovní pocity jsou jen projevem mozkové činnosti a zastavují se v okamžiku smrti.^[2]

Fenoménem prožitků blízké smrti se od druhé poloviny 20. století ve větší míře zabývají lékaři, psychologové a vědci dalších oborů, ale i parapsycholgové, kteří se je snaží popsat a vysvětlit.

• Uvědomění si vlastní smrti
• Opuštění fyzického těla a vznášení se (dotyčný vidí své fyzické tělo, slyší hlasy lékařů, jež jej prohlašují za mrtvého)
• Vstup do černého tunelu, nebo tmavého trychtýře
• Setkání se s bílým světlem popisovaným někdy jako s Bohem, nebo Ježíšem Kristem, světlo dotyčného obklopuje láskou, pocitem klidu a blaha
• Setkávání se s mytickými bytostmi, nebo zemřelými příbuznými, přáteli
• Rychlé "znovupřehrání" vlastního života a jeho zhodnocení
• Setkání se s hranicí, za kterou již není návratu, s možností volby
• Opuštění jiného světa a návrat zpět do fyzického těla.

Naše mozková aktivita se na elektroencefalografu neprojevuje, náš oběhový a dýchací systém nepracuje. Tento stav nazýváme klinická smrt. Přesto se věří tomu, že prožitek blízkosti smrti může prožít každý člověk různého věku, pohlaví, národnosti, etnika. I když ve většině případů jsou prožitky blízké smrti spojovány s příjemnými pocity, objevují se i popisy pocitů negativních. Olaf Blanke prokázal, že pocit opuštění fyzického těla a vznášení se v prostoru lze vyvolat stimulací mozku elektrodou. Jiné příznaky prožitků blízké smrti mohou mít původ také v podvědomém vnímání podprahových zážitků (subliminal message), obzvláště z prostředí tradičních a náboženských praktik. V některých nemocnicích USA, Kanady a Spojeného království pokračuje dlouhodobý experiment s pomocí utajených obrázků, jenž může s jistotou potvrdit nebo vyvrátit mystickou podstatu zážitků z klinické smrti. Dosud nebyl zaznamenán pozitivní případ.

Prvním badatelem zabývajícím se touto tematikou je Raymond Moody, který vystudoval filozofii na University of Virginia, kde získal doktorát (1969), také získal doktorát z psychologie na University of West Georgia, kde se později stal profesorem. V roce 1976 mu byl udělen titul M.D. z Medical College of Georgia. V knize Život po životě^[3] (Life after life), poprvé vydané v roce 1975, uveřejnil zprávu o kvalitativní studii, ve které vyzpovídal 150 lidí, kteří měli tento zážitek. Publikoval dalších jedenáct knih, z nichž poslední se jmenuje Doteky věčnosti^[4] (Glimpses of eternity) a zabývá se v ní „zážitky sdílené smrti“, zážitky, které mají například lidé u lůžka umírajícího. Českým klubem skeptiků SISYFOS mu byla udělena za rok 2010 negativní cena Bludný balvan za pseudovědeckou interpretaci zážitků blízkosti smrti.^[5]

Výzkumem prožitků blízké smrti (NDE) se zabývá Division of Perceptual Studies na University of Virginia, založená Ianem Stevensonem, který se proslavil svým výzkumem možností reinkarnace, který je taky jedním z primárních zaměření této divize, stejně jako výzkum prožitků blízké smrti.

Dalším významným badatelem je Jeffrey Long, onkolog, který v knize Dôkazy o živote po smrti^[6] publikoval výsledky dosud nejrozsáhlejšího výzkumu od 613 lidí, kteří prožili tento zážitek. Také založil Nadaci na výzkum prožitků blízké smrti (Near Death Experience Research Foundation - NDERF) a její webovou stránku, kde je také dotazník pro lidi s tímto zážitkem a mnoho popsaných prožitků.^[7]

Dr. Eben Alexander je dalším vědcem, neurochirurgem, který sám tento zážitek prožil a popsal ho v knize Jaký je život po životě.^[8] Na tuto knihu napsal svou reakci skeptik Sam Harris.^[9]

Dalšími badateli jsou například Paul Perry, Bruce Greyson, Kenneth Ring, Pim van Lommel či Sam Parnia.

Sam Parnia je autorem studie Awareness during resuscitation (AWARE), která se mimo jiné snažila oveřit, zda při zástavě srdce může dojít k ověřitelnému mimotělnímu zážitku. Za tímto účelem byly do místností, ve kterých byla pravděpodobná zástava srdce, umístěny neobvyklé "terče" viditelné pouze z vyvýšené pozice. Podobné pokusy proběhly už dříve, ale většinou s nepříliš velkým vzorkem pacientů, který vedl k tomu, že buďto nikdy nedošlo k prožitku blízké smrti s mimotělním zážitkem, nebo se většinou odehrály v místnosti, která nebyla adekvátně vybavena neobvyklými předměty. Stejný problém potkal i studii AWARE, z přibližně 2 tisíc pacientů, kteří utrpěli zástavu srdce, se našel jediný, který měl mimotělní zážitek a byl schopen jej popsat (přes 80% pacientů nepřežilo nebo nemohlo být vyslechnuto, a pouze 9 mělo "klasický" prožitek blízké smrti, někteří další popisovali různé, většinou nesourodé prožitky). Tento pacient však byl schopen přesně popsat celý průběh resuscitace i poznat doktory, kteří ho oživovali. Parnia ze studie vyvodil, že vědomí (duše, psyché, já apod.) není zničeno bezprostředně po smrti,alespoň několik minut pokračuje (netvdil, že má důkaz posmrtného života, neboť podle něj může vědomí zmizet "dodatečně") a že případ mimotělního zážitku (byť jediný) minimálně dokazuje, že tyto fenomény zasluhují důkladné prozkoumání. V současné době probíhá studie AWARE 2, která má být dokončena v září 2020.

Problematikou prožitku blízké smrti se též zabývá psychiatr českého původu, průkopník transpersonální psychologie profesor Stanislav Grof.

Někteří lidé popisující rozsáhlejší prožitek blízké smrti tvrdí, že během něj, nebo bezprostředně po něm se také dostali do nebe, kde se setkali s Ježíšem^[10] či Bohem,^[10] nebe popisovali jako místo, kde je nedotčená příroda, bez jakýchkoliv známek poškození, například stromy a rostliny dle jejich svědectví nevykazují žádná fyziologická poškození jako usychání, nebo pošlapaná tráva a stejně tak lidé v nebi, bez ohledu na věk a stav ve kterém opustili zemi, mají zdravé a mladé tělo.^[11]

Tito lidé také popisují, že v nebi zažili stav, kdy je vše řízeno myšlenkami, například telepatická komunikace (tzv. komunikaci přenosem myšlenek mezi dvěma lidmi, bez nutnosti mluvení)^[12] a schopnost zhmotňovat svoje myšlenky, když si například přáli něco (například přemístit se, zohnout se a dokonce vytvářet plnohodnotné hmotné věci tím, že si je pouze představí v mysli nebo na ně pomyslí).^[13][11]

Popisována jsou také nebeská města, s nádhernými budovami pestrých barev a tvarů s oddělenými obytnými zónami,^[14] s vlastním domem pro každou duši, které si každá duše upraví podle svých představ.^[13] Nebe je dle svědectví těch, co prožili blízkost smrti, rozděleno do několika úrovní, podle duchovní vyspělosti duší, které tam přicházejí, a podle jejich zájmů.^[11] Přičemž měřítkem vyspělosti je především jejich schopnost lásky k druhým. Ti, co se vrátili, tvrdí, že nejlepší, co by se mělo na zemi dělat, je vytvářet nové hodnoty a především snažit se k druhým chovat co nejlépe.^[15]

Nebe je údajně místo, kde se shledávají lidé po smrti a kde mají možnost žít podle svých představ,^[11] a pobývají zde mezi svými reinkarnacemi na blíže nespecifikovanou dobu, a po tělesné smrti se sem vrací s novými poznatky a zážitky. Země slouží údajně jako jedna velká škola, kde se duše učí a detaily dalšího života (kým a kde kdo bude) je údajně dokonce možno si podrobně naplánovat a připravit, načež k reinkarnaci dochází po tom co duše svojí další reinkarnací a detaily svého dalšího dalšího života odsouhlasí.^[16]

Také procházejí přezkumem života, kdy však nejsou nikým, kromě sebe souzeni, při posuzování jsou komentovány jejich jednotlivé akty a sami mají možnost prožít bolest či štěstí, které udělali druhým^[15], navíc se jim vracejí vzpomínky na minulé životy a mají možnost si je kompletně zpětně prohlédnout, protože každá sekunda jejich života a každá jejich myšlenka i během pozemského života je zaznamenaná.^[15][17] Kromě toho také mají všichni přístup ke všemu vědění a všichni znají své myšlenky, což však znamená, že v nebi jsou duše těmi, kým doopravdy jsou.^[18]

Podle skeptiků však nejde o nic nepřirozeného ani patologického, ale jen o projev aktivace některých oblastí mozkové kůry, ke které dochází z nejasných důvodů ve chvílích sníženého nebo oslabeného vědomí. Mimotělové zážitky lze totiž vyvolat i uměle stimulací mozkových center elektrickými impulsy, a to v oblasti závitu gyrus angularis, ležícího na hranici pravého spánkového a temenního laloku mozku. Nejde tedy, jak se domnívají esoterici, o potvrzení dualistické koncepce lidského těla fyzického a duchovního, těla a duše, která by mohla existovat nezávisle na těle fyzickém.^[19]

• Lucidní snění
• Astrální cestování
• Tibetská kniha mrtvých
• Mimotělní zkušenosti
• Stáří duše

• Obrázky, zvuky či videa k tématu prožitek blízké smrti na Wikimedia Commons
• Definice NDE nde.cz
• Bronzový Bludný balvan 2010 pro Dr. Raymond A. Moody jr. za pseudovědeckou interpretaci zážitků blízkosti smrti sisyfos.cz
• Irma Krylová: Klinická smrt: kladné i záporné zážitky ona.idnes.cz, 21. listopadu 2008
• Martin Kupka: KLINICKÁ SMRT JAKOŽTO ZMĚNĚNÝ STAV VĚDOMÍ E-psychologie, elektronický časopis ČMPS, 2008, roč. 2, č. 3