Probuzení jara

Probuzení jara
Základní informace
Původní názevFrühlings erwachen
AutorFrank Wedekind
Žánrtragédie
Jazykněmčina
Premiéra19061120a20. listopadu 1906
Místo premiéryDeutsches Theater, Berlín
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Probuzení jara (také Procitnutí jara, německy: Frühlings erwachen) [1][2] je divadelní hra napsaná Frankem Wedekindem, kterou psal v letech 1890 a 1891. Hra má také podtitul Tragédie dětí. První jevištní uvedení měla hra až roku 1906 v Deutsches Theater v režii Maxe Reinhardta.[3] Hra kritizuje tehdy přetrvávající sexuální morálku ve Vilémovském Německu. Hra se mimo jiné zaobírá tématy sexuality, homosexuality, potratu a sebevraždy. Kvůli těmto tabuizovaným tématům inscenace této hry podléhaly cenzuře.

Postavy

  • Melchior Gabor: Náctiletý vyspělý chlapec
  • Paní Gaborová: Melchiorova matka, má liberální smýšlení o výchově syna
  • Pan Gabor: Melchiorův otec, má konzervativní smýšlení o výchově syna, ale respektuje metody manželky
  • Paní Bergmannová: Matka Vendulky
  • Pan Stiefel: Mořicův otec
  • Mořic Stiefel: Čtrnáctiletý chlapec, Melchiorův kamarád, má špatné studijní výsledky
  • Vendulka Bergmannová: Čtrnáctiletá dívka, zvídavá
  • Ilsa: modelka, dětská kamarádka Mořice
  • Záhadný/zakuklený pán: Tajemný osudový cizinec

Obsah

První dějství

Vendulka a její matka se neshodují na správné volbě šatů. Její matka chce, aby si dcera oblékla nové, delší šaty, které právě ušila. Vendulka by naopak raději nadále nosila staré, kratší šaty. V další scéně Melchior a jeho přítel Mořic hovoří o své budoucnosti, výchově a sexualitě. Ukáže se, že Moritz není sexuálně osvícený. Melchior ho chce nejprve doučit slovně, ale Moritzovi je to nepříjemné. Nakonec se oba dohodnou, že Melchior připraví pro Mořice písemné a ilustrované vysvětlení o rozmnožování a druhý den mu je tajně pošle, aby si je Moritz mohl později přečíst. Vendulka a její spolužačky Tea a Marta si povídají o chlapcích. Marta říká, že ji rodiče často bijí, což probudí Vendulčino nepochopení a zvědavost. Poté se baví o možnosti mít děti. Před gymnáziem se žáci baví o Mořicovi, kterému hrozí propadnutí. Když se objeví, nadšeně oznamuje, že se tajně vplížil do zasedací místnosti a z dokumentů zjistil, že přece jen postoupí do dalšího ročníku. V závěrečné scéně se Melchior a Vendulka náhodně setkají v lese. Sednou si pod dub a povídají si. Vendulka požádá Melchiora, aby ji zbil, protože o tom slyšela jen z vyprávění a chce to zažít. Melchior ji bije nejprve váhavě, po počátečním povzbuzení sílu stupňuje. Sám je svým sadistickým chováním šokován a utíká.

Druhé dějství

Večer se Melchior a Moritz sejdou v Melchiorově pokoji. Mořic si stěžuje na tlak ze školy, který na něj doléhá, a říká, že často musí myslet na pohádku o „královně bez hlavy“. Když jim Melchiorova matka přinese čaj, vyjádří své obavy z toho, že oba čtou Goethova Fausta, ale nechá Melchiora, aby si sám vybral knihy. Mezitím Vendulka, jejíž sestra právě porodila, naléhá na matku, aby ji poučila. Ta je však v rozpacích. Vendulka se pouze dozvídá, že k tomu, aby mohla mít děti, je zapotřebí manželství a velká láska. Honza (Melchiorův spolužák), si na záchodě prohlíží reprodukci nahého uměleckého díla, zatímco se uspokojuje, popisuje zhýralé fantazie a pak obraz hodí do záchodu. Vendulka najde Melchiora v seníku, kde ji znásilní. Melchiorova matka odpoví na dopis od Moritze, který ji žádá o peníze na útěk do Ameriky. Formálně odpovídá, že peníze nemůže a nechce sehnat, vyjadřuje překvapení nad Mořicovými sebevražednými narážkami a písemně ho povzbuzuje, místo aby situaci brala vážněni. Poté, co Moritz obdrží tuto odpověď, se rozhoddne zabít. V očekávání smrti bloudí křovím u řeky, bilancuje svůj život a stydí se za to, že byl člověkem, aniž by zažil fyzickou lásku. Překvapí ho Ilsa, mladá modelka. Ta mu vypráví o svých zvláštních zážitcích bohémy z uměleckého světa a pozve Mořice, aby šel s ní. Mořic však odmítne a stáhne se do křoví na břehu řeky, kde spálí dopis od Melchiorovy matky a pak se zastřelí.

Třetí dějství

Na poradě ředitel vysvětluje profesorům choulostivou situaci školy způsobenou Mořicovou sebevraždou. Obavy má z toho, že sebevražda bude kopírována ze strachu, že by za ni společnost mohla nést odpovědnost. Učitelé projevují neschopnost smířit se se smutnou situací a jejími příčinami. Téma se tragikomicky mísí s banální otázkou, zda by se nemělo otevřít okno, aby se zlepšil vzduch ve sborovně. Melchior je nakonec předvolán a obviněn, že je zodpovědný za smrt svého spolužáka kvůli popsaným ilustracím, které vytvořil pro Mořice. Není mu dána spravedlivá možnost obhajoby, smí odpovědět pouze „ano“ nebo „ne“ a je odsouzen. Mořice pohřbívá na hřbitově farář za přítomnosti příbuzných, učitelů a žáků v lijáku. Dospělí zesnulým kvůli okolnostem jeho smrti pohrdají, jeho otec dokonce s pláčem zdůrazňuje, že Mořic nebyl jeho. Než žáci odejdou, vyslovují domněnky o jeho smrti. Nakonec Marta a Ilsa, která mrtvého Mořice našla, stojí před hrobem a loučí se s ním. Marta žádá Ilsu o pistoli, kterou našla, ale Ilsa si ji chce nechat na památku. Melchiorova role ve smrti jeho přítele vede ke sporu mezi jeho rodiči. Zatímco otec vidí příčinu v liberální výchově své ženy a uvažuje o narovnání Melchiora, ona syna brání. Otec ji konfrontuje s dopisem syna Vendulky, který matka našla. Melchior v dopise vyjadřuje lítost nad znásilněním Vendulky a podává tak důkaz o svém morálním prohřešku. Melchiorova matka jeho psaní pozná a v důsledku toho změní názor. Rodiče se rozhodnou poslat Melchiora do nápravného zařízení. V nápravném zařízení se Melchior mezi ostatními chlapci, kteří po dlouhém věznění otupěli a baví se pouze činnostmi, jako je skupinová masturbace a drsné dovádění, plánuje útěk. Vendulce je špatně a leží v posteli. Vendulčina matka ji zpočátku přesvědčuje, že je nemocná, ale nakonec jí vysvětlí skutečný důvod jejího podivného stavu: těhotenství. Aby odvrátila nemanželské dítě, zařídí Vendulčina matka potrat pomocí léků, na který Vendulka zemře. V předposlední scéně jsou Honza a Arnošt na vinohradu a naplno si užívají romantického večera. Líbají se a vyznávají si lásku. Melchior uprchl z nápravného zařízení a utekl na hřbitov. Při pohledu na Vedulčin hrob ho přepadnou pocity viny. Zjeví se mu mrtvý Mořic, který drží pod paží svou vlastní hlavu. Mořic se snaží Melchiora přesvědčit, aby ho následoval ke hrobu. Než s tím však Melchior souhlasí, objeví se „zakuklený pán“ a odradí ho od sebevražedných myšlenek. Pán, který nechce prozradit svou totožnost, odhalí, že Mořic se pouze bojí návratu do svého osamělého světa mrtvých sám. Melchior se nakonec rozhodne žít dál. Poděkuje Mořicovi za přátelství, loučí se a svěří „zakuklenému pánovi “ svou budoucnost.

Inscenační počátky

Hra měla světovou premiéru v Deutsches Theater v režii Maxe Reinhardta v seškrtané verzi kvůli cenzuře.[3] Rok poté hostoval soubor Deutsches Theateru se stejnou inscenací v Praze.[4] První inscenace Procitnutí jara v češtině měla premiéru 22. října 1922 v Národním divadle v režii Karla Dostala.[2] Dále byla významná inscenace v režii E. F. Buriana v D 34, která měla premiéru v roce 1936, u níž byla prvně užita technika Theatergraphu.[5]

Literatura

NEUBAUER, Martin. Frank Wedekind: Frühlings Erwachen. Lektüreschlüssel für Schüler. Stuttgart: Philipp Reclam jun., c2001. ISBN 3-15-015308-5.

Odkazy

  1. ↑ WEDEKIND, Frank. Probuzení jara. Překlad Josef Balvín. 1. vyd. [s.l.]: Artur ISBN 978-80-87128-64-0. 
  2. ↑ a b WEDEKIND, Frank. Procitnutí jara. Překlad František Václav Krejčí. [s.l.]: Zátiší, knihy srdce i ducha, 1923. Dostupné online. 
  3. ↑ a b WEDEKIND, Frank. Frank Wedekind, Frühlings Erwachen. Příprava vydání Hans Wagener. Durchges. Ausg. 2000, [Nachdr.]. vyd. Stuttgart: Reclam 203 s. (Reclams Universal-Bibliothek Erläuterungen und Dokumente). ISBN 978-3-15-008151-8. 
  4. ↑ LUDVOVÁ, Jitka. Až k hořkému konci: pražské německé divadlo 1845-1945. Vyd. 1. vyd. Praha: Institut umění - Divadelní ústav : Academia 798 s. (Historie). Dostupné online. ISBN 978-80-7008-286-7, ISBN 978-80-200-2112-0. OCLC 841929657 OCLC: ocn841929657. 
  5. ↑ Inscenace. vis.idu.cz [online]. [cit. 2024-10-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Frühlings Erwachen.jpg
Frank Wedekind, Frühlings Erwachen Einband der Originalausgabe von 1891