Procento na umění

Procento na umění je mechanismus, jakým určitá země nebo město podporují umísťování výtvarných děl do veřejného prostoru. Většinou se jedná o jedno a více procent z realizace určité stavby, které musí investor vyčlenit na umělecké okrášlení místa.^[1]

Výtvarné umění se umísťovalo do veřejného prostoru již od samého počátku, ovšem často jako součást fasád budov. Teprve v době baroka se v Evropě přešlo i na umísťování soch do otevřeného prostoru.^[2] Donátory umění tak byly po mnoho dekád šlechta a církev, s nástupem průmyslové revoluce a vzniku nové bohaté vrstvy v Evropě i tato třída. S ústupem vlivu šlechty a církve, tuto úlohu před polovinou 20. století začal přebírat stát.^[3]

Prvním státním projektem byl Federální projekt umění ve Spojených státech amerických (USA) který vešel v platnost v roce 1934. Stanovoval, že jedno procento z federální investice na stavbu má být použito na umění. Za devět let existence tak bylo v rámci projektu osazeno dvě stě tisíc děl po celých Spojených státech. Po druhé světové válce na něj navázal projekt Umění v architektuře, který vyčlenil půl procenta z předpokládané ceny zakázky na umění. Postupně se uchytil v mnohých státech USA, ale i ve městech a je platný dodnes.^[3]

Příkladu USA pak v první polovině dvacátého století následovali například Francie a Švédsko. Ti nařizovali vyčlenit jedno procento na umění z ceny stavby. V padesátých letech dvacátého století se přidalo Západní Německo (1 a následně 2 % na umění), Nizozemsko (0,5 až 1,5 %) a Finsko. V Československu vešel podobný princip v platnost v roce 1965 a nařizoval, že na umění musí být vynaloženo 1 až 4 % z předpokládaných nákladů stavby.^[3] Tento program byl v roce 1991 ukončen.^[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Procento na umění na Wikimedia Commons