Liturgický průvod

Procesí je náboženský obřad, organizovaný průvod na určité místo. Výraz vychází z latinského processio, „postup, pochod“.

V římskokatolické církvi je procesí průvodem, který může probíhat v kostele nebo, v rámci jedné farnosti, mimo něj. Venkovní procesí začínají kostele a opět v něm končí, účastní se jich kněz, ministranti i prostí věřící a zahrnují například společnou modlitbu nebo nošení kříže a korouhví. Můžou mít charakter prosebný (na svatého Marka či křížové dny), kajícný, děkovný nebo svátostný (slavnost Božího těla). V Česku mají počátek v raném středověku, rozvinula se v jeho vrcholné a pozdní fázi, a nejvíce se rozmohla v době barokní.^[1][2] Procesí kterým začíná mše se označuje jako vstupní průvod.

Ve starořeckém náboženství bylo procesí (πομπή pompé) standardním prvkem veřejného kultu jednotlivých polis, ale pořádala je také některé mysterijní kulty. Končívala zpravidla ve svatyni božstva, k jehož poctě byla konána, místa, z kterého vycházela, se ale různila, mohlo se jednat například o prytaneion (sídlo zastupitelstva obce) nebo městské brány. Součástí průvodu bývala také zvířata určená k oběti a nesené posvátné předměty (hiera) a obřadní pomůcky, někdy i socha božstva.^[3][4]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu náboženský průvod na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo procesí ve Wikislovníku