Program Veněra

Program Veněra (rusky Венера – Venuše) byla série sovětských meziplanetárních sond určených k výzkumu planety Venuše.[1] Po překonání počátečních chyb, především problémů s nosnými raketami, byl program realizovaný v letech 1961 - 1983 úspěšný a přinesl cenná data o Venuši. Podobně jako jiné sovětské planetární sondy byly Veněry někdy vypouštěny v párech s odstupem necelého týdne. Veněra 1 byla první meziplanetární sonda ze Země.

Od sond Veněra byly odvozeny dvě sondy Vega určené k průzkumu Venuše a Halleyovy komety.

Popis konstrukce

Veněra 3 až 8 byly stejné konstrukce. Vážily přibližně tunu, do vesmíru byly vyneseny raketou typu Sojuz, skládaly se z obslužného modulu a kulového atmosférického pouzdra. Sondy byly optimalizovány pro atmosférická měření a nebyly vybaveny žádným speciálním zařízením pro přistání, ačkoliv se doufalo, že by mohly stále funkční dosáhnout povrchu (posledním dvěma se to podařilo). Obslužný modul vstupoval do atmosféry zároveň s atmosférickým pouzdrem a shořel. Pouzdra vysílala data přímo k Zemi.


Odlišný vzhled měly Veněra 9 až 14. Vážily přibližně 5 tun a byly vynášeny silnými raketami Proton. Obsahovaly přenosový a spojovací modul, který měl motory k zabrzdění a přechodu na oběžnou dráhu kolem Venuše (Veněra 9 a 10, 15 a 16) a který poté sloužil jako převaděč a zesilovač signálu aparatury z planety k Zemi. Pouzdro určené ke vstupu do atmosféry bylo na vrcholu celé sondy ve sférickém tepelném štítu. Sondy byly optimalizovány pro operace na povrchu, jejich neobvyklému vzhledu dominovala komora tvaru koule, která měla chránit elektroniku před atmosférickým tlakem a teplotou tak dlouho, jak jen bylo možné. Vespod byl otřesy absorbující „deformační prstenec“ určený pro přistání. Nad protitlakovou koulí byla válcová anténa a rozsáhlá struktura parabolického tvaru, podobající se anténě, ve skutečnosti však brzda při sestupu atmosférou. Konstrukce sond dovolovala práci na povrchu minimálně po dobu 30 minut. Vybavení se v různých misích lišilo, vždy ale obsahovalo kamery, analyzátory atmosféry a přístroje pro analýzu povrchových hornin.

Přistávací moduly Veněry 9 a 10 měly každý po dvou kamerách. Fungovala pouze jedna, protože u obou modulů se nezdařilo otevřít kryty čočky na druhé kameře. Konstrukce u Veněry 11 a 12 byla změněna, ale to problém ještě zhoršilo a v těchto misích selhaly všechny kamery. Jen přistávacím modulům Veněry 13 a 14 fungovaly obě kamery. Externí odkaz na konci hesla vede na galerii záběrů získaných všemi přistávacími moduly.

Veněry 15 a 16 byly podobné, jen neobsahovaly přistávací ani atmosférické moduly, které byly nahrazeny radarovým zařízením mapujícím povrch.

Sondy Vega, které v roce 1985 odstartovaly k Venuši a Halleyově kometě, používaly také základní design Veněr včetně přistávacích modulů, nesly však navíc atmosférické balóny, které vysílaly data po dva dny.

Seznam sond

V seznamu jsou uvedeny typ sondy, základní cíl, datace a výsledky mise.

Sondy programu Veněra[2]
JménoTypové označení,
výrobní číslo		Index COSPARStartCíl misePřílet k VenušiVýsledky
Sputnik 71VA, č. 11961-002A4. února 1961PrůletSelhal 4. stupeň nosné rakety, sonda zanikla v atmosféře Země 26. února 1961.
Veněra 11VA, č. 21961-003A12. února 1961Průlet19./20. května 196127. února 1961 ztráta spojení na cestě k Venuši. Sonda proletěla kolem planety ve vzdálenosti 100 000 km.
Sputnik 192MV-1, č. 11962-040A25. srpna 1962Vstup do atmosférySelhal 4. stupeň nosné rakety, sonda zanikla v atmosféře Země 28. srpna 1962.
Sputnik 202MV-1, č. 31962-043C1. září 1962Vstup do atmosférySelhal 4. stupeň nosné rakety, sonda zanikla v atmosféře Země 6. září 1962.
Sputnik 212MV-2, č. 11962-045A12. září 1962PrůletSelhal 3. stupeň nosné rakety, sonda zanikla v atmosféře Země 14. září 1962.
–3MV-1, č. 2[3]–19. února 1964PrůletExplodoval 3. stupeň nosné rakety, sonda zanikla v atmosféře Země při startu.
Kosmos 273MV-1, č. 31964-014A27. března 1964PrůletSelhal 4. stupeň nosné rakety, sonda zanikla v atmosféře Země 28. března 1964.
Zond 13MV-1, č. 41964-016D2. dubna 1964Vstup do atmosféry19. července 1964Po neúspěšné korekci dráhy 14. května 1964 ztraceno spojení, sonda minula Venuši o několik miliónů km.
Veněra 23MV-4, č. 41965-091A12. listopadu 1965Průlet27. února 1966Spojení ztraceno těsně před průletem.
Veněra 33MV-3, č. 11965-092A16. listopadu 1965Vstup do atmosféry1. března 1966Při závěrečném přibližování ztraceno spojení. Dopad na Venuši s odchylkou méně než 450 km.
Kosmos 963MV-4, č. 61965-094A23. listopadu 1965PrůletSelhal 3. stupeň nosné rakety, sonda zanikla v atmosféře Země 9. prosince 1965.
Veněra 44V-1, č. 3101967-058A12. června 1967Vstup do atmosféry18. října 1967První analýza atmosféry jiné planety. Vstoupila do atmosféry a předávala data až do zániku ve výšce asi 28 km.
Kosmos 1674V-1, č. 3111967-063A17. června 1967Vstup do atmosférySelhal 4. stupeň nosné rakety, sonda zanikla v atmosféře Země 25. června 1967.
Veněra 54V-1, č. 3301969-001A5. ledna 1969Vstup do atmosféry16. května 1969Vstoupila do atmosféry a předávala data až do zániku ve výšce 26 km.
Veněra 64V-1, č. 3311969-002A10. ledna 1969Vstup do atmosféry17. května 1969Vstoupila do atmosféry a předávala data až do zániku ve výšce 11 km.
Veněra 74V-1, č. 6301970-060A17. srpna 1970Přistání15. prosince 1970První přistání na jiné planetě. Předávala data z povrchu 23 minut.
Kosmos 3594V-1, č. 6311970-065A22. srpna 1970PřistáníSelhal 4. stupeň nosné rakety, sonda zanikla v atmosféře Země 6. listopadu 1970.
Veněra 84V-1, č. 6701972-021A27. března 1972Přistání22. července 1972Přistála na Venuši. Předávala data z povrchu 50 minut.
Kosmos 4824V-1, č. 6711972-023A31. března 1972PřistáníSelhal 4. stupeň nosné rakety, sonda se rozpadla. Část dopadla poblíž města Ashburton, Nový Zéland. Část se dostala na vyšší orbitu okolo země, deorbitování se očekává cca 2023-2025 [4]
Veněra 94V-1, č. 6601975-050A8. června 1975Družice planety a přistání.22. října 1975Orbitální modul se stal první umělou družicí jiné planety. Přistávací modul přistál na Venuši. Předával data z povrchu, včetně prvních fotografií v povrchu jiné planety, 53 minut.
Veněra 104V-1, č. 6611975-054A14. června 1975Družice planety a přistání.25. října 1975Orbitální modul se stal družicí planety. Přistávací modul přistál na Venuši. Předával data, včetně fotografií, z povrchu 65 minut.
Veněra 114V-1, č. 3601978-084A9. září 1978Průlet a přistání25. prosince 1978Přistávací modul přistál na Venuši. Předával data z povrchu 95 minut, kamery však selhaly. Orbitální modul po průletu okolo planety zůstal na heliocentrické dráze.
Veněra 124V-1, č. 3611978-086A14. září 1978Průlet a přistání21. prosince 1978Přistávací modul přistál na Venuši. Předával data z povrchu 110 minut, zaznamenal blesky v atmosféře Venuše. Orbitální modul po průletu okolo planety zůstal na heliocentrické dráze.
Veněra 134V-11981-106A30. října 1981Průlet a přistání1. března 1982Přistávací modul přistál na Venuši. Předával data z povrchu 127 minut, pořídil první barevné fotografie povrchu. Pomocí spektrometru objevil ve vzorku hornin leucitový čedič.. Orbitální modul po průletu okolo planety zůstal na heliocentrické dráze.
Veněra 144V-11981-110A4. listopadu 1981Průlet a přistání5. března 1982Přistávací modul přistál na Venuši. Předával data z povrchu 57 minut, pořídil barevné fotografie povrchu, včetně prvního zvuku z povrchu jiné planety. Ve vzorku horniny byl odhalen tholeiitický čedič (podobný těm, které se nacházejí v pozemských středooceánských hřbetech). Orbitální modul po průletu okolo planety zůstal na heliocentrické dráze.
Veněra 154V-21983-053A2. června 1983Družice Venuše10. října 1983Přešla na oběžnou dráhu Venuše a osm měsíců prováděla radarové mapování severní polokoule planety až 30° od severního pólu (s rozlišením 1-2 km).
Veněra 164V-21983-054A7. června 1983Družice Venuše14. října 1983Přešla na oběžnou dráhu Venuše a osm měsíců prováděla radarové mapování severní polokoule planety až 30° od severního pólu (s rozlišením 1-2 km).

Odkazy

Reference

  1. ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 247. 
  2. ↑ VÍTEK, Antonín. SPACE 40 [online]. Praha: [cit. 2009-10-30]. Kapitola Venera. Dostupné online. 
  3. ↑ WADE, Mark. Encyclopedia Astronautica [online]. [cit. 2009-10-31]. Kapitola Venera 3MV-1. Dostupné online. 
  4. ↑ S.R.O, oXy Online. Sovětský Kosmos 482 měl zkoumat Venuši, místo toho brzy spadne na Zemi. Svethardware.cz [online]. [cit. 2019-12-18]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

anglicky: