Prohibice ve Spojených státech amerických

Prohibice ve Spojených státech amerických byl celostátní ústavní zákaz výroby, dovozu, přepravy a prodeje alkoholických nápojů od roku 1920 do roku 1933.^[1]

Prohibicionisté se poprvé pokusili ukončit obchod s alkoholickými nápoji během 19. století. Vedeni pietistickými protestanty se snažili vyléčit tzv. „nemocnou společnost“ sužovanou alkoholem od problémů, jako je alkoholismus, domácí násilí a politická korupce odehrávající se v barech a nálevnách. Mnoho komunit zavedlo zákaz alkoholu na konci 19. a na začátku 20. století a prosazování těchto nových prohibičních zákonů se stalo tématem debat. Zastánci prohibice, nazývaní „drys“, ji prezentovali jako boj pro veřejnou morálku a zdraví. Hnutí se chopili progresivisté v prohibičních, demokratických a republikánských stranách a získalo národní základnu prostřednictvím Ženské křesťanské unie pro střídmost (Woman's Christian Temperance Union). Po roce 1900 ji koordinovala Liga proti nálevnám (Anti-Saloon League). Opozice z pivního průmyslu mobilizovala „mokré“ příznivce z bohatých římskokatolických a německých luteránských komunit, ale vliv těchto skupin po roce 1917 upadl následkem vstupu USA do první světové války proti Německu.

Alkoholový průmysl byl omezen řadou státních zákonodárných sborů a nakonec byl celostátně zakázán podle osmnáctého dodatku Ústavě Spojených států, ratifikovaného 16. ledna 1919, který prošel „s 68procentní nadpoloviční většinou ve Sněmovně reprezentantů a 76procentní podporou v Senátu“ a ratifikovalo jej 46 ze 48 států.^[2] Legislativní předpis, známý jako Volsteadův zákon, stanovil pravidla pro vymáhání federálního zákazu a definoval zakázané alkoholické nápoje. Ne všechen alkohol byl zakázán; bylo například povoleno náboženské používání vína. Soukromé vlastnictví a konzumace alkoholu nebyly podle federálního zákona nezákonné, ale místní zákony byly v mnoha oblastech přísnější a některé státy držení přímo zakazovaly.

Po vyhlášení prohibice se v mnoha městech chopily distribuce piva a lihovin zločinecké skupiny. Koncem dvacátých let se zvedla nová celonárodní opozice proti prohibici. Kritici napadli politiku jako napomáhající kriminalitě, snižující místní daňové příjmy a vnucující „venkovské“ protestantské náboženské hodnoty „městské“ Americe.^[3] Prohibice skončila ratifikací dvacátého prvního dodatku, který 5. prosince 1933 zrušil osmnáctý dodatek, ačkoli v některých státech prohibice pokračovala. K dnešnímu dni je to jediný případ v americké historii, kdy byl schválen ústavní dodatek za účelem zrušení jiného.

Některé výzkumy naznačují, že spotřeba alkoholu výrazně poklesla kvůli prohibici.^[4][5] Jiné výzkumy však ukazují, že prohibice konzumaci alkoholu dlouhodobě nesnížila.^[6][7][8] Snížil se také výskyt jaterní cirhózy, alkoholické psychózy a kojenecké úmrtnosti.^[4][9][10] Vliv prohibice na míru kriminality a násilí je sporný.^[8][11][12] Prohibice ztrácela své příznivce každý rok, když byla v platnosti, a snižovala vládní daňové příjmy v kritickém období před a během Velké hospodářské krize.^[13]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prohibition in the United States na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu prohibice ve Spojených státech amerických na Wikimedia Commons