Prohoz

Prohoz (anglicky picking, německy Schusseintrag) je odborný výraz pro činnost zanášení útku prošlupem mezi osnovní niti při výrobě tkanin.[1]

Rychlost a délka dráhy prohozu podstatně ovlivňují výkonnost stroje. Teoretický výkon (P) v m/min vyjádřený vzorcem

P = počet prohozů / min. × délka zanešeného útku (m)

je jedno z hlavních měřítek pro porovnání různých typů tkacích strojů.[2]

Druhy prohozních ústrojí

K zanášení útku slouží prohozní ústrojí, jejichž konstrukce byly během posledních více než 200 letech vyvinuty v mnoha variantách. Na začátku 21. století patří k základním, prakticky používaným typům zejména:

Druh
tkacího stroje		Hlavní části
prohozního ústrojí[2]		Max. délka
prohozu (cm) [2]		Max. výkon
m / min		Zvláštní znaky
ruční stavčlunek, pudítko, šňůra (cukátko)cca 12030–40[3]s létajícím člunkem
mechanický člunkový strojvačka, prohozní rameno s babkou, člunek (500 g)cca 380540[2]hlučnost 100–110 dBA
(nárazy člunku na babku)[4]
jehlový strojtuhá jehla (rapír): vačka, ozubený segment, jehla (80 g)
ohebná jehla: klikový mechanizmus, ozubený segment, jehla (pás)		300
425		1260[5]
1500[6]		pro prohoz. ústrojí dodatečně šířka stroje
jehla z pružné oceli nebo plastu
skřipcový strojtorzní tyč, vodicí lamely, skřipec (projektil)655[6]1570[6]7–12 projektilů na stroj
pneumatický strojkompresor, řada tlakových trysek, sací tryska, vodicí lamely (konfuzory)430[5]2000[5]tlak vzduchu 0,35–0,6 MPa
hydraulický strojvodní čerpadlo, tryska, vodní paprsek (max ø 20 mm)230[7]2300[5]systém je vhodný jen pro syntetické materiály
kruhový strojzanašeč s cívkou (max. 14 kg),[8] pohon magneticky nebo odvalováním po hnacím válci[9]bez omezení[9]1800[2]4–8 zanašečů útku na stroj
stuhový stroj člunkový[10]vačka, ozubená tyč, člunek s cívečkou50300 (na vývod)2–20 vývodů na stroj, až 200 útků na cm tkaniny
stuhový stroj jehlový[11]klikový mechanizmus, útková jehla s kyvadlovým pohybem30>1000 (na vývod)2 až 3 prohozy nad sebou možné
2–8 vývodů na stroj
stroj na řezané stuhy[12] jehlové ústrojí: jako u standard. strojů[13] pneumatické ústrojí: jako u standard. strojů120
120		1000
1140		na laciné stuhy a štítky

Rozsah použití prohozních zařízení

Popsané techniky prohozu se ve světě používají na více než 8 milionech tkacích strojů. Z toho:

  • Člunkový prohoz (na 2,8 milionech ručních[14] a 4 milionech mechanických stavech[15]
  • Bezčlunkový prohoz (na 1,2 milionech skřipcových, jehlových, pneumatických a hydraulických strojích[16]
  • Několik desítek tisíc kruhových a stuhových strojů je vybaveno speciálně upraveným prohozním ústrojím.

V tabulce nejsou uvedeny:

Víceprošlupní stroje dosahovaly ve zkušebním provozu výkonu až 6000 m/min, ve větším měřítku se však neprosadily a v roce 2005 se přestaly vyrábět.[17]

Stroje na kovové, netextilní tkaniny mohou zatkávat s jehlovým prohozním ústrojím až 450 m drátu za minutu.[18]

Skřipcové stroje s mimořádnou pracovní šířkou (až 12 m) používané ke tkaní filmových pláten a geotextilií. Např. stroj se šířkou paprsku 846 cm běží se 130 obr./min.[5]

Prohoz barevných útkových nití

Výběrem ze 4 až 16 barev útkových nití a jejich systematickým zaváděním do prohozního ústrojí se vzorují tkaniny na strojích s běžnou pracovní šířkou do 150 cm.

Používaná zařízení:

  • U člunkových strojů je to (nejčastěji) tzv. stoupací člunečník (zásobník) sestávající ze 4 skříněk umístěných vedle prohozního ústrojí. Každá skříňka nese člunek s přízí v určité barvě, vertikální pohyb skříněk, kterým se přivádí člunek s požadovanou barvou příze přímo k prohoznímu ústrojí, je řízen speciální vačkou.
  • U bezčlunkových strojů se odvíjí příze s patřičnou barvou z křížem soukané cívky umístěné na okraji stroje. Záměna barev je řízena listovým nebo žakárovým ústrojím a u strojů s vačkovým prošlupem děrnými kartami speciálního agregátu.[19][20]

Spotřeba elektrické energie v závislosti na způsobu prohozu

U standardních tkacích strojů se počítá s následujícími poměry:[21]

Druh zanašeče útkučlunekskřipecjehlavzduchvoda
KWh / kg tkaniny1,81,32,53,20,9

Galerie prohozních ústrojí

  • Stoupací člunečník na tkacím stroji z poloviny 20. století

    Stoupací člunečník na tkacím stroji z poloviny 20. století

  • Prohozní ústrojí s tuhou jehlou (v trubici uprostřed snímku)

    Prohozní ústrojí s tuhou jehlou (v trubici uprostřed snímku)

  • Projektil ze skřipcového prohozního ústrojí

    Projektil ze skřipcového prohozního ústrojí

  • Schéma pneumatického prohozního ústrojí

    Schéma pneumatického prohozního ústrojí

  • Člunek ze stuhového tkacího stroje

    Člunek ze stuhového tkacího stroje

Reference

  1. ↑ Kolektiv autorů: Weberei-Technik, Arbeitgeberkreis Gesamttextil Frankfurt/Main 1988 ISBN 3-926685-39-5, str. 3.77
  2. ↑ a b c d e Talavášek: Tkalcovská příručka, SNTL Praha 1980, str. 348–353
  3. ↑ Webstuhl [online]. Globale Suche, 2017 [cit. 2017-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-18. (německy) 
  4. ↑ Noise generation [online]. NPTL, 2013-08-01 [cit. 2017-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-13. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e Adanur: Handbook of Weaving, CRC-Press 2000, ISBN 978-1-4200-3196-6
  6. ↑ a b c 3 Technologies [online]. Itema, 2017 [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ water jet loom 424 [online]. Linkedln, 2017 [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Rundwebmaschinen [online]. Starlinger, 2017 [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. (německy) 
  9. ↑ a b Schneider: Weberei Verfahren und Maschinen, Springer Verlag 1931, ISBN 978-3-642-49063-7, str. 41-44
  10. ↑ Lüdicke/Fiedler/Gorke: Technologie der Textilfasern 2. Band/2.Teil, Springer-Verlag 2013, ISBN 978-3-642-91080-7, str. 274–282
  11. ↑ Essig:Nadel-Bandwebtechnik, Jakob Müller Institute 2005, ISBN 3-906491-08-0, str. 55–84
  12. ↑ Bandwebsysteme [online]. Jakob Müller AG, 2017 [cit. 2017-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-18. (německy) 
  13. ↑ Neue Lunftdüentechnologie [online]. ftt, 2017 [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. (německy) 
  14. ↑ Lend and Hand [online]. Altacit Global, 2017 [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Indian Power Loom Industry [online]. F2F, 2017 [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Tops & Flops [online]. Gherzi, 2010-05-25 [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. (německy) 
  17. ↑ Saalfrank: Wirkungen neuer Technologien auf das Lohnniveau, Springer-Verlag 2013, ISBN 978-3-322-94236-4
  18. ↑ Drahtwebmaschinen [online]. Schlatter, 2017 [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. (německy) 
  19. ↑ Talavášek: Tkalcovská příručka, SNTL Praha 1980, str. 547–556
  20. ↑ P1 Greiferwebmaschine [online]. Dornier, 2011-08-03 [cit. 2017-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (německy) 
  21. ↑ 13. Techno-Economic [online]. NPTL, 2013-08-01 [cit. 2017-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-18. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

Luftdüsen-Webmaschine.jpg
Schema pneumatického zanášení útku
Projectile.jpg
Autor: Ikiwaner, Licence: CC BY-SA 3.0
Projectile of a weaving machine with clamped weft
Leeds Industrial Museum Hattersley standard loom shuttle in dropbox 7055.JPG
Autor: Photograph by Clem Rutter, Rochester, Kent. (www.clemrutter.net)., Licence: CC BY-SA 3.0
The Leeds Industrial Museum at Armley Mills is on the River Aire and fronts onto the Leeds and Liverpool Canal. When built in 1805 it was the largest woollen mill in the world with 18 fulling stocks and 50 looms.. It contains a collection of textile machines.
Tissage P1040291.jpg
Autor: Macassar, Licence: CC BY-SA 4.0
machine à tisser au pays basque en 2013
Shuttle ribbon weaving.jpg
Autor: PaulT, Licence: CC BY-SA 3.0
Shuttle of a weaving machine for ribbons from Großröhrsdorf (Saxony, Germany).