Projekt 57

Projekt 57bis / třída Krupnyj Projekt 57A / třída Kanin
Torpédoborec Gordyj modernizovaného projektu 57A
Obecné informace
Uživatel	Sovětské námořnictvo
Typ	torpédoborec
Lodě	8
Osud	vyřazeny
Předchůdce	Projekt 56M / třída Kildin
Nástupce	Projekt 61 / třída Kashin
Technické údaje Projekt 57bis Krupnyj[1]
Výtlak	3500 t (standardní) 4192 t (plný)
Délka	138,9 m
Šířka	14,8 m
Ponor	4,5 m
Pohon	2 turbíny, 4 kotle
Rychlost	33 uzlů
Posádka	290
Výzbroj	2× KSŠ (2×1, 12 ks) 16× 57mm kanón (4×4) 6× 533mm torpédomet (2×3) 2× RBU-2500 (2×1)
Technické údaje Projekt 57A Kanin[1]
Výtlak	3500 t (standardní) 4500 t (plný)
Délka	140,6 m
Šířka	14,8 m
Ponor	4,65 m
Posádka	197
Výzbroj	2× M-1 Volna (1×2, 32 ks) 8× 57mm kanón (2×4) 8× 30mm kanón AK-230 (4×2) 10× 533mm torpédomet (2×5) 3× RBU-6000 (3×1)
Letadla	1× vrtulník Ka-15 / Ka-25

Projekt 57bis či třída Krupnyj byla třída torpédoborců sovětského námořnictva z doby studené války. V letech 1957–1962 bylo postaveno celkem osm jednotek této třídy. Jejich specializací byl boj proti hladinovým lodím. Všechny torpédoborce byly během služby přestavěny na standard Projekt 57A (třída Kanin). Tato modernizovaná verze byla určena především k ničení vzdušných cílů a ponorek. Všechny byly vyřazeny v letech 1987–1993. Bojkij byl ztracen dříve, když najel na mělčinu a převrátil se u norského pobřeží.^[2]

Stavba

Stavba této třídy byla zahájena roku 1957 a probíhala až do roku 1962. Postaveno bylo osm jednotek, přičemž devátá jednotka Chrabryj byla spuštěna na vodu, ale poté se v její stavbě nepokračovalo.^[3]

Jednotky projektu 57:^[3]

Konstrukce

Projekt 57

Hlavní útočnou výzbroj torpédoborců tvořila dvě odpalovací zařízení protilodních střel KSŠ (v kódu NATO SS-N-1) se zásobou 18 střel. K napadání hladinových lodí sloužily také dva trojhlavňové 533mm torpédomety. Hlavňovou výzbroj tvořily čtyři dělové věže se čtyřčaty ráže 57 mm. K ničení ponorek sloužily dva ručně nabíjené raketové vrhače hlubinných pum RBU-2500. Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny a čtyři kotle. Výkon 72 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů.^[3]

Projekt 57A

V letech 1968–1975 byly tyto torpédoborce výrazně přestavěny, přičemž jejich zaměření se změnilo na protiletadlový a protiponorkový boj. Dostaly modernější výzbroj a plošinu pro přistání vrtulníku (Ka-15, později Ka-25). Chyběl však hangár. Na místo střel KSŠ bylo instalováno dvojité vypouštěcí zařízení protiletadlových střel M-1 Volna (v kódu NATO SA-N-1) se zásobou 32 kusů. Počet 57mm kanónů se snížil na osm kusů ve dvou příďových věžích, přičemž sekundární hlavňovou výzbroj tvořilo osm obranných systémů AK-230 s 30mm dvojkanóny po stranách komínu. K ničení ponorek sloužily tři nové automatické raketové vrhače hlubinných pum RBU-6000. Počet torpédometů se zvýšil na 10 hlavní ráže 533 mm.^[3]

Odkazy

Reference

Literatura

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 57 na Wikimedia Commons
• Destroyers - Project 57bis [online]. russianships.info [cit. 2018-05-25]. Dostupné online. (anglicky)