Projekt 705

Projekt 705 / třída Alfa
Ponorka třídy Alfa
Ponorka třídy Alfa
Obecné informace
UživateléSovětské námořnictvo
Ruské námořnictvo
Typponorka
Lodě7
Osudvyřazeny
PředchůdceProjekt 671RTM / Victor III
NástupceProjekt 945 / Sierra
Technické údaje projektu 705K
Výtlak2280 t (na hladině)
3125 t (pod hladinou)[1]
Délka79,6 m
Šířka9,5 m
Ponor6,24 m
Pohon1 reaktor, 1 turbína
1 lodní šroub
40 000 hp
Rychlost14 uzlů (na hladině)
40,3 uzlu (pod hladinou)
Dosahneomezený
Posádka29 (později 32)
Výzbroj6× 533mm torpédomet
18 dlouhých zbraní, nebo 36 min
RadarMRK-55 Chibis
Sonarsonarový komplex Okean

Projekt 705 Lira (v kódu NATO třída Alfa) byla třída jaderných ponorek Sovětského námořnictva. Jejich hlavním úkolem bylo ničení nepřátelských ponorek, zejména těch raketonosných. Ponorky poháněl jaderný reaktor, který byl díky použitému chlazení tekutými kovy velmi kompaktní a výkonný. Třída Alfa díky němu mohla pod hladinou plout výjimečnou rychlostí téměř 41 uzlů a operovala ve velkých hloubkách, odhadovaných až na 700 metrů. Představovala navíc první ponorky na světě vybavené záchranným modulem pro všechny členy posádky.[1] Boj proti tak výkonné ponorce byl mimořádně obtížný, neboť byly ještě rychlejší, než tehdejší torpéda. Přispěly tak k vývoji nové generace západních torpéd (např. americká Mk.48 ADCAP, Mk.50 a britské Spearfish).[1] Plavba vysokou rychlostí ovšem způsobovala velký hluk a provoz jejich reaktoru provázely havárie. Tři ze sedmi postavených ponorek musely být po havárii reaktoru vyřazeny. Žádná již není v aktivní službě.

Stavba

Ilustrace ponorky třídy Alfa

Vývoj ponorek projektu 705 byl schválen v polovině padesátých let, s cílem získat plavidla svými výkony překonávající budoucí generací západních ponorek. Návrh ponorek byl schválen roku 1961. Celkem bylo postaveno sedm ponorek této třídy. Čtyři jednotky základní verze projekt 705 postavila Admiralitní loděnice v Leningradu.[1] Stavba prototypové ponorky K-64 začala roku 1968, přičemž její zkoušky byly zahájeny v roce 1970 a do služby byla přijata roku 1971. Řada revolučních konstrukčních prvků však ještě nebyla zcela dotažená, takže ponorka v dubnu 1972 utrpěla havárii reaktoru a musela být vyřazena. Její tři sesterské ponorky loděnice dodala v letech 1978–1981. Další tři ponorky dodala loděnice Sevmaš v Severodvinsku. Patřily k vylepšené verzi projekt 705K s upraveným pohonným systémem. Do služby byly přijaty v letech 1977–1981.[1]

Jednotky projektu 705:[1]

JménoVerzeLoděniceZaložený kýluSpuštěnaVstup do službyStatus
K-64Projekt 705Leningrad196822. dubna 196931. prosince 1971V dubnu 1972 havárie raktoru, sešrotována.
K-316Projekt 705Leningrad196925. července 197430. září 1978Vyřazena 1990.
K-373Projekt 705Leningrad197219. dubna 197829. prosince 1979Vyřazena 1990.
K-463Projekt 705Leningrad197531. března 198130. prosince 1981Vyřazena 1990.
K-123Projekt 705KSeverodvinsk19674. dubna 197612. prosince 1977Vyřazena 1996.
K-432Projekt 705KSeverodvinsk19683. listopadu 197731. prosince 1978Vyřazena 1990.
K-493Projekt 705KSeverodvinsk197221. září 198030. září 1981Vyřazena 1990.

Konstrukce

Ponorka třídy Alfa vyfocená roku 1982 v Atlantiku
Ponorka třídy Alfa vyfocená roku 1982

Kapkovitý trup ponorek byl tvarován pro podhladinovou plavbu vysokou rychlostí. Přechod mezi bojovou věží a trupem byl mimořádně plynulý. Trup byl přitom postaven z titanu, což si vynutilo vyvinutí řady zcela nových technologických postupů. Díky vysokému stupni automatizace posádku tvořilo jen 29 mužů, později 32. V případě nehody mohla celá posádka využít záchranný modul, který byl součástí věže ponorky. Modul umožňoval záchranu z hloubky až 400 metrů.[1] Výzbroj tvořilo šest 533mm torpédometů, pro které bylo neseno až osmnáct dlouhých zbraní, nebo 36 min. Do výzbroje ponorek patřila torpéda, torpéda s raketovým pohonem Škval, protiponorkové a protilodní střely RPK-2 Viyuga (v kódu NATO SS-N-15 Starfish) a námořní miny.[1]

Pohonný systém tvořil jeden jaderný reaktor OK-550 chlazený kapalnými kovy (olovem a bismutem), pohánějící prostřednictvím sadu turbín OK-7 o výkonu 40 000 hp jeden výstupní hřídel se sedmilistým lodním šroubem. Pohonný systém nebyl dostatečně odhlučněn. Nejvyšší rychlost byla 14 uzlů na hladině a 40,2 uzlu pod hladinou. Západní experti odhadovali operační hloubku ponoru na 700 metrů.[1]

Modifikace

Ponorky projektu 705K byly vybaveny reaktorem BM-40A a turbínami OK-7K o stejném výkonu.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j K-64 nuclear powered attack submarines (projects 705, 705K) (1971-1981) [online]. Navypedia.org [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 705 na Wikimedia Commons
  • Nuclear-powered submarines - Project 705 [online]. russianships.info [cit. 2015-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SUTTON, H. I. Russian ALFA Class interceptor submarine [online]. Covert Shores, rev. 2018-05-01 [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

A starboard beam view of a Soviet Alfa Class nuclear-powered attack submarine underway - DPLA - d3a02a1da0fbe287b3dc1596f5fa3df3.jpeg
The original finding aid described this photograph as: Country: Unknown Scene Camera Operator: Unknown Release Status: Released to Public
Alfa class SSN.svg
Autor: Mike1979 Russia, Licence: CC BY-SA 3.0
Silhouette of soviet Alfa-class SSN (project 705/705K "Lira").